Případy, kdy vlastník (fyzická osoba) pronajímá z nějakého důvodu svůj byt („jednotku“), nejsou nijak výjimečné. S příjmy z nájmu bytu souvisí i některé daňové povinnosti a ty budou předmětem tohoto článku.
Nájem bytu a daň z příjmů
Ing.
Helena
Machová
Obecná právní úprava nájmu
Úvodem připomenu základní legislativní pravidla pro uzavírání nájemních smluv (§ 2201 až 2331 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Z toho specifika týkající se nájmu bytu jsou v § 2235 až 2301 občanského zákoníku.
Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Úplatnost je tady základním znakem nájmu.
Pronajmout lze věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou. Pronajmout lze i část nemovité věci. Pronajmout lze i věc, která v budoucnu teprve vznikne, je-li ji možné dostatečně přesně určit při uzavření nájemní smlouvy.
Je-li pronajatá věc zapsána do veřejného seznamu (např. katastr nemovitostí), zapíše se sem i nájemní právo. To ovšem jen za předpokladu, že toto zapsání navrhne vlastník věci (pronajímatel) a nájemce s tím souhlasí.
Nájemní smlouva pronajímatele zavazuje:
a)
přenechat věc nájemci tak, aby ji mohl užívat k ujednanému nebo obvyklému účelu,
b)
udržovat věc v takovém stavu, aby mohla sloužit tomu užívání, pro které byla pronajata,