V praxi častým případem dosaženého příjmu, který poměrně často nesouvisí s podnikatelskou činností poplatníka, je příjem z prodeje nemovité věci. Cílem následujícího příspěvku je rekapitulace pravidel, kterými se řídí zdanění tohoto příjmu daní z příjmů fyzických osob se zaměřením na podmínky, za kterých je tento příjem osvobozen od daně.
Zdanění příjmů z prodeje nemovité věci a podmínky osvobození
Ing.
Zdeněk
Morávek
Příjmy z prodeje bytu či rodinného domu
Nejdříve bychom se zaměřili na příjmy z prodeje nemovitého majetku určeného k bydlení, tedy bytu či rodinného domu. Pokud poplatník dosáhne příjmu z prodeje bytu či rodinného domu, první skutečnost, kterou by měl zjišťovat, je právě to, zda tento příjem není osvobozený od daně. Jak vyplývá z § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), od daně se osvobozuje příjem z prodeje rodinného domu a souvisejícího pozemku, nebo jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, a souvisejícího pozemku, za stanovených podmínek. Znamená to tedy, že uvedené osvobození se týká dvou případů nemovitých věcí, a to:
–
Rodinného domu, a to včetně souvisejícího pozemku.
–
Jednotky, a to včetně souvisejícího pozemku, ovšem pouze takové jednotky, která nezahrnuje žádný nebytový prostor s výjimkou garáže, sklepu nebo komory. Pokud by se tedy jednalo o např. o jednotku, která by zahrnovala jako nebytový prostor ateliér, toto osvobození by již uplatnit nešlo.
Podmínky osvobození
Aby byl příjem z prodeje těchto nemovitých věcí osvobozen od daně, musí být splněny podmínky, že prodávající měl v tomto rodinném domě nebo jednotce bydliště nejméně po dobu 2 let bezprostředně před prodejem. Je tedy zřejmě, že jedním z rozhodujících pojmů z hlediska osvobození je pojem „bydliště“. Jak vyplývá z