Aktuální článek se týká podvodu na dani z přidané hodnoty a jeho prokazování1). Tento text navazuje na články z minulých vydání časopisu, ve kterých se autor věnoval jednak procesním aspektům při zahájení daňové kontroly a jednak nároku na odpočet daně a přenášení důkazního břemene. V níže uvedeném textu autor vysvětluje, jak je možné určitému subjektu odepřít nárok na odpočet daně, i když splní hmotněprávní a formální podmínky podle § 72 a 73 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH “ či „zákon o DPH “).
Specifika daňové kontroly daně z přidané hodnoty – 4. část
Ing.
Petr
Kupčík,
Ph.D.
Podvod na DPH
Nárok na odpočet daně lze odepřít i po splnění hmotněprávních a formálních podmínek uvedených v zákoně o DPH, neboť je-li nárok na odpočet daně uplatněn v rozporu se smyslem a účelem směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. 11. 2006, o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice“), pak vůbec nevzniká.
Co si ovšem můžeme představit pod pojmem „v rozporu se smyslem a účelem směrnice“? Máme tím na mysli skutečnost, kdy jeden plátce neodvede státní pokladně vybranou daň a další si ji odečte, a to za účelem získání zvýhodnění, neboť skutečné operace neodpovídají běžným obchodním podmínkám. Výše uvedené znamená, že v určitém obchodním vztahu či obchodním řetězci došlo k
narušení neutrality
daně z přidané hodnoty. Princip neutrality daně má v systému předmětné daně zásadní význam, jelikož se jedná o princip, na kterém je postaveno celé fungování společného systému daně z přidané hodnoty v Evropské unii. Z vlastní zkušenosti vím, že když někoho požádám, aby mi vysvětlil princip neutrality, tápe. Přitom princip neutrality daně z přidané hodnoty je popsán hned v prvním článku směrnice: „Společný systém DPH je založen na zásadě, že se na zboží a služby uplatňuje všeobecná daň ze spotřeby v přesném poměru k ceně zboží a služeb, bez ohledu na počet plnění uskutečněných ve výrobním a distribučním procesu před stupněm, ve kterém je daň uplatněna. Každé plnění podléhá DPH vypočítané z ceny zboží nebo služby podle sazeb platných pro toto zboží nebo tuto službu po odpočtu daně, kterou byly přímo zatíženy jednotlivé nákladové prvky tvořící cenu. Společný systém DPH se uplatňuje až do stupně maloobchodu včetně.“
Zásada daňové neutrality sleduje hlavní cíl, a to vyhnout se možnému narušení či deformaci podmínek hospodářské soutěže. To znamená, že podobné zboží (služby) by mělo nést stejné daňové zatížení. Z pohledu daně z přidané hodnoty by tak na cenu výrobku (služby) neměla mít vliv délka produkčního ani distribučního řetězce. Pro lepší vysvětlení a názornost demonstruji myšlenky z čl. 1 směrnice v následujícím příkladu, a to v kontextu ke zde řešenému podvodu na dani z přidané hodnoty.Pokud určitý daňový subjekt úmyslně neodvede státní pokladně daň z přidané hodnoty při prodeji zboží či služby a další kupující si tuto daň, kterou uhradil svému dodavateli, nárokuje od státní pokladny, přičemž o neodvedení daně dodavatelem věděl (např. personální propojení), obě tyto společnosti (kupující i prodávající) narušují hospodářskou soutěž. Z jakých důvodů? Dodavatel tím, že neuhradil státní pokladně daň z prodeje zboží či služby a může ty