Běh lhůty pro stanovení daně při aplikaci § 38r odst. 2 zákona o daních z příjmů v judikátech Nejvyššího správního soudu

Vydáno: 26 minut čtení

V uplynulých měsících vydal Nejvyšší správní soud několik zásadních judikátů k otázce vlivu vykázání a možného uplatnění daňové ztráty jako položky odčitatelné od základu daně na běh lhůty pro stanovení daně. Tyto judikáty vyvolaly podstatnou změnu dosavadních výkladových stanovisek Finanční správy k aplikaci § 38r odst. 2 zákona o daních z příjmů . Jednalo se o rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. května 2020, čj. 8 Afs 58/2019-48 , a ze dne 18. června 2020, čj. 2 Afs 388/2019-70 , zakazující tzv. řetězení ztrát, a dále rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 2. července 2020, čj. 9 Afs 81/2020-40 , a ze dne 17. července 2020, čj. 4 Afs 101/2020-41 , k vlivu úkonů činěných ve smyslu § 148 odst. 2 až 4 daňového řádu na běh lhůty pro stanovení daně a k maximální délce lhůty pro stanovení daně ve smyslu § 148 odst. 5 daňového řádu .

Běh lhůty pro stanovení daně při aplikaci § 38r odst. 2 zákona o daních z příjmů v judikátech Nejvyššího správního soudu
Ing.
Jitka
Kotorová,
Finanční úřad pro Plzeňský kraj
1. Správní praxe při aplikaci § 38r odst. 2 zákona o daních z příjmů před vydáním rozsudků Nejvyššího správního soudu
Dle ustanovení § 38r odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), platí, že bylo-li možné uplatnit daňovou ztrátu nebo její část ve zdaňovacích obdobích následujících po zdaňovacím období, v němž daňová ztráta vznikla, jako položku odčitatelnou od základu daně, lhůta pro stanovení daně za zdaňovací období, v němž daňová ztráta vznikla, tak i pro všechna zdaňovací období, za která bylo možné tuto daňovou ztrátu nebo její část uplatnit, končí současně se lhůtou pro stanovení daně za poslední zdaňovací období, za které bylo možné daňovou ztrátu nebo její část uplatnit.
Správní praxe praktikovaná před vydáním výše uvedených judikátů byla založena na výkladu, že konec běhu lhůty pro stanovení daně určené dle § 38r odst. 2 zákona o daních z příjmů se odvíjí od konce lhůty pro stanovení daně za poslední zdaňovací období, v němž bylo možné daňovou ztrátu uplatnit coby položku odčitatelnou od základu daně, a to jak v případě zdaňovacího období, v němž daňová ztráta vznikla, tak i v případě zdaňovacích období, v nichž bylo možné tuto daňovou ztrátu uplatnit jako odečet od základu daně. Konec běhu tříleté lhůty určené podle § 148 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), pro stanovení daně za poslední zdaňovací období možného uplatnění daňové ztráty tak určoval i konec běhu lhůty pro stanovení daně ostatních zdaňovacích období dotčených vzniklou daňovou ztrátou. Úkony dle § 148 odst. 2 až 4 daňového řádu činěné ve vztahu k poslednímu zdaňovacímu období možného uplatnění daňové ztráty pak posouvaly konec běhu lhůty pro stanovení daně nejen za toto zdaňovací období, ale i za zdaňovací období, v němž daňová ztráta vznikla, a pro všechna ostatní zdaňovací období, v nichž mohla být tato daňová ztráta uplatněna jako položka odčitatelná od základu daně. Bylo tomu tak proto, neboť konec prekluzivní lhůty stanovené pro poslední zdaňovací období možného uplatnění daňové ztráty zároveň určoval