Vydáno: 22. 2. 2021
Schváleno redakční radou
Daň z příjmů (rozdělení příjmů a výdajů u spolupracujících osob) JUDr. Milan Podhrázký, Ph.D., Nejvyšší správní soud Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2020, čj. 4 Afs 112/2020-45 K předpisům: § 13 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů Jestliže zákon stanoví, že u spolupracujících osob musí být výše podílu na příjmech a výdajích stejná, znamená to, že příjmy a výdaje lze mezi osobu hlavní a spolupracující rozdělit pouze tak, že velikost podílu spolupracující osoby na celkových příjmech musí být stejná jako její podíl na celkových výdajích. V tomto judikátu se Nejvyšší správní soud zabýval problematikou týkající se rozdělování příjmů a výdajů u spolupracujících osob, a to i v návaznosti na dohodu, kterou v dané věci osoba hlavní a osoba spolupracující v této souvislosti uzavřely. Nejvyšší správní soud v tomto ohledu dovodil, že pokud § 13 odst. 2 zákona o daních z příjmů stanoví, že u spolupracujících osob musí být výše podílu na příjmech a výdajích stejná, znamená to, že příjmy a výdaje lze mezi osobu hlavní a spolupracující rozdělit pouze tak, že velikost podílu spolupracující osoby na celkových příjmech musí být stejná jako její podíl na celkových výdajích. Tento závěr je podle daného rozhodnutí aplikovatelný i v případě spolupracujícího manžela dle § 13 odst. 3 zákona o daních z příjmů. Příjmy či výdaje tedy nelze rozdělovat mezi osobu hlavní a spolupracující zcela volně. Podíl příjmů převedených na osobu spolupracující na celkových příjmech musí být stejný jako podíl takto převedených výdajů na celkových výdajích. Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2021.