Vydáno: 30. 3. 2021
Změny v oblasti pracovního práva pro rok 2021 Mgr. Veronika Šaurová, advokátní koncipientka Od 1. 1. 2021 došlo v oblasti pracovního práva k výrazným změnám, které zavedl zákon č. 285/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony (dále jen „novela“ nebo „zákoník práce“). Cílem tohoto příspěvku je rozebrat tři nejvýznamnější témata novely: změnu ve výpočtu dovolené, zavedení institutu sdíleného pracovního místa a navýšení náhrady nemajetkové újmy při pracovním úrazu nebo úmrtí zaměstnance. Výměra dovolené Zásadní koncepční změnou, kterou novela zákoníku práce přináší, je počítání dovolené podle odpracovaných hodin, nikoli dní, resp. podle odpracované stanovené nebo sjednané kratší týdenní pracovní doby. Stanovená týdenní pracovní doba zůstává na 40 hodinách týdně podle ustanovení § 79 zákoníku práce s určitými výjimkami. Podle ustanovení § 80 zákoníku práce přitom může zaměstnavatel se zaměstnancem sjednat i pracovní dobu kratší. Rovněž zůstává zachována výměra dovolené podle § 212 zákoníku práce na 4, 5 a 8 týdnů. Ruší se dovolená za odpracované dny jako samostatný typ dovolené, která doposud náležela zaměstnanci, jemuž nevzniklo právo na dovolenou za kalendářní rok ani na její poměrnou část, protože nekonal v kalendářním roce u téhož zaměstnavatele práci alespoň 60 dnů. Dovolená za odpracované dny náležela v délce jedné dvanáctiny dovolené za kalendářní rok za každých 21odpracovaných dnů v příslušném kalendářním roce, přičemž dny nad násobky 21 nebyly zohledněny. Nový způsob výpočtu dovolené, resp. její poměrné části, která by se v tomto případě nově uplatnila, tedy slibuje spravedlivější způsob vypočtení nároku na dovolenou. Např. zatímco při dovolené za odpracované dny by zaměstnanec, který odpracoval 55 dnů a výměra jeho dovolené činila 4 týdny, podle dosavadního ustanovení § 214 zákoníku práce měl nárok na dovolenou v délce 3,5 dne, nyní bude mít nárok na poměrnou část dovolené za kalendářní rok podle ustanovení § 213 odst. 4 a odst. 5 zákoníku práce v délce 40 hodin, při osmihodinové pracovní době tedy na 4 dny a 2 hodiny dovolené. Poměrná část dovolené náleží zaměstnanci, kterému nevzniklo právo na dovolenou za kalendářní rok, avšak za nepřetržitého konání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho v příslušném kalendářem roce práci alespoň po dobu 4 týdnů. Pokud konal zaměstnanec práce po dobu kratší než 4 týdny, dovolená mu nenáleží. Ostatní dva typy dovolené, tj. dovolená za kalendářní rok nebo její poměrnou část a právo na dodatkovou dovolenou, zůstávají zachovány. Dovolená za kalendářní rok zaměstnanci náleží, pokud pro zaměstnavatele konal práci za nepřetržitého trvání pracovního poměru v témže kalendářním roce po dobu 52 týdnů. Právo na dodatkovou dovolenou, které náleží zaměstnancům, kteří pracují pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol nebo konají práce zvlášť obtížné, nyní náleží v délce stanovené týdenní pracovní doby nebo sjednané kratší pracovní doby oproti dřívějšímu jednomu týdnu. Sdílené pracovní místo Větší flexibilitu a lepší sladění rodinného a pracovního života slibuje zaměstnancům zavedení zcela nového institutu, tzv. sdíleného pracovního místa, který najdeme v ustanovení § 317a zákoníku práce. Principem sdíleného pracovního místa je stav, kdy dva nebo více zaměstnanců sdílí jedno pracovní místo s tím, že v rozsahu svého úvazku se střídají při výkonu práce tak, aby pracovní místo bylo v pracovní době obsazeno jedním z nich. Zaměstnanci se tedy fakticky dělí o jednu pozici, která má stejnou náplň pro oba zaměstnance. Souhrn délky pracovní doby zaměstnanců střídajících se na jednom pracovním místě nesmí překročit délku stanovené týdenní pracovní doby podle § 79 zákoníku práce. Hlavní výhodou sdíleného pracovního místa je, že zaměstnanci si sami mohou rozvrhnout práci a zaměstnavatel nemusí rozvrh vytvářet sám. Zaměstnanci jsou povinni zaměstnavateli předat společný písemný rozvrh pracovní doby nejméně týden před počátkem období, na které je pracovní doba rozvržena. Naopak nevýhodu by mohlo představovat další administrativní zatížení zaměstnavatele, který musí s každým zaměstnancem o sdíleném pracovním místě uzavřít dohodu, a to v písemné formě. Nevýhodou také je, že dohodu o sdíleném pracovním místě nelze sjednat v případě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, tj. v případě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce. Náhrada nemajetkové újmy Zákoník práce nově zavádí institut jednorázové náhrady nemajetkové újmy při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance v ustanovení § 271. Dochází tak ke sjednocení s obecnou úpravou odškodnění sekundárních obětí s ustanovením § 2959 v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance přísluší jeho manželovi, partnerovi, dítěti a rodiči jednorázová náhrada vzniklé nemajetkové újmy. Tato náhrada přísluší i dalším osobám v poměru rodinném nebo obdobném, které újmu zaměstnance pociťují jako vlastní újmu. Za zvlášť závažné ublížení na zdraví lze dle důvodové zprávy k novele považovat „výjimečné případy nejtěžšího zdravotního poškození, a to zejména kómatické stavy, závažná poškození mozku či ochrnutí výrazného rozsahu, tj. následky srovnatelné s usmrcením osoby, která je v tomto případě trvale vyřazena z většiny sfér společenského uplatnění…“. K výši této jednorázové náhrady se zákon ani důvodová zpráva ovšem dále nevyjadřují. Došlo rovněž ke změně úpravy a k faktickému zvýšení jednorázové náhrady nemajetkové újmy pozůstalých v případě úmrtí zaměstnance, kterou upravuje ustanovení § 271i zákoníku práce. Z původní částky 240 000 Kč je nyní jednorázová náhrada stanovena nejméně na dvacetinásobek průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné za první až třetí kvartál kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém právo na náhradu vzniklo. V roce 2021 tedy tato jednorázová náhrada činí minimálně 692 220 Kč. Navýšena byla také náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem podle ustanovení § 271g odst. 2 zákoníku práce, a to z původních 20 000 Kč na nejméně jedenapůlnásobek průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém na tuto náhradu vznikne právo. Pro rok 2021 tedy náhrada nákladů spojených s pohřbem činí nejméně 51 917 Kč.
Zdroj: Unes - účetnictví neziskového sektoru, 3/2021.