V případě, kdy podnikatelé používají ke své samostatné činnosti automobil (a tak je tomu v naprosté většině případů), vznikají jim související výdaje, případně příjmy – např. při jeho prodeji. V následujícím textu se budu věnovat správným postupům při stanovení daňových výdajů (případně zdanitelných příjmů), vztahujících se k provozu automobilu.
Automobil, obchodní majetek a daň z příjmů
Ing.
Helena
Machová
Automobil zahrnutý do obchodního majetku
Fyzická osoba může (nebo také nemusí) automobil zahrnout do svého obchodního majetku ve smyslu § 4 odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“).
Poznámka: Právnická osoba má automobil (nejedná-li se o automobil pronajatý nebo vypůjčený) zahrnutý v majetku vždy (§ 20c ZDP).
Podle § 4 odst. 4 ZDP se obchodním majetkem rozumí část majetku poplatníka, o které bylo nebo je účtováno anebo je nebo byla uvedena v evidenci majetku a závazků pro účel stanovení základu daně z příjmů (daňová evidence). Dnem vyřazení určité složky majetku z obchodního majetku poplatníka se rozumí den, kdy poplatník o této složce majetku naposledy účtoval nebo ji naposledy uváděl v daňové evidenci.
PŘÍKLAD 1
Fyzická osoba – podnikatel, který vede účetnictví
, vlastní osobní automobil.
Protože osobní automobil používá při své podnikatelské činnosti, rozhodl se jej vložit do obchodního majetku.
Od okamžiku, kdy byl automobil (resp. jeho vstupní cena) zaúčtován na stranu MD příslušného účtu účtové skupiny 02, je automobil součástí obchodního majetku.
PŘÍKLAD 2
Fyzická osoba – podnikatel, který vede daňovou evidenci, vlastní osobní automobil. Automobil používá k podnikání a rozhodl se jej vložit do obchodního majetku.
Od okamžiku, kdy byl automobil uveden v evidenci majetku (dlouhodobého hmotného majetku), jejíž forma není závazně předepsána, stal se automobil součástí obchodního majetku.