Současné aktuální protizákonné praktiky některých zaměstnavatelů vůči zaměstnancům

Vydáno: 9 minut čtení

Již mnoho měsíců se množí dotazy na ministerstvo zdravotnictví, Českou lékařskou komoru i na právníky, zda postupuje zaměstnavatel legálně v případě, kdy navrhne zaměstnanci výběr ze dvou možností – buď se nechá proti své vůli očkovat proti SARS Covid-19, nebo mu bude dána výpověď z pracovního poměru. Nutno zdůraznit, že toto očkování není povinné, a to ani pro některé profese jako podmínka pro výkon zaměstnání. Důvodem k nezájmu o očkování bývá ve většině případů nedůvěra zaměstnanců k narychlo vyrobeným vakcínám, ne apriori nevyhovět přání zaměstnavatele. V obecné rovině není zaměstnanec povinen svůj důvod nezájmu o očkování zaměstnavateli sdělit. Ustanovení § 52 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších právních předpisů (zákon č. 285/2020 Sb. , změna zákoníku práce a některých dalších souvisejících zákonů, ve znění pozdějších právních předpisů) obsahuje uzavřený výčet důvodů, pro něž může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď. Těchto důvodů je osm [písm. a) až h)], nepodrobení se nepovinnému očkování nelze subsumovat do jejich výkladového obsahu.

Současné aktuální protizákonné praktiky některých zaměstnavatelů vůči zaměstnancům
Mgr.
Richard
Blatný,
LL.M.,
externí doktorand na právnické fakultě UK Praha
Podle principů Úmluvy MOP (Mezinárodní organizace práce) č. 158/1982 mohou být výpovědní důvody ze strany zaměstnavatele jen organizační povahy, důvody vyplývající ve způsobilosti zaměstnance k plnění povinností vyplývajících z jeho pracovního závazku, které převzal v pracovní smlouvě, a důvody týkající se chování zaměstnance. V této logice je koncipován výše uvedený § 52 zákoníku práce. Důvodem k rozvázání pracovního poměru není ani skutečnost