V první části dnešního pokračování seriálu věnujícímu se DPH u tuzemských transakcí probereme správné stanovení základu daně, s nímž je pupeční šňůrou svázané další téma, a sice výpočet daně. Významně se budeme věnovat vlivu záloh na výpočet daně v souvislosti se změnami sazeb, které jsou v poslední době docela časté.
DPH u tuzemských obchodních transakcí - III. část
Ing.
Petr
Vondraš,
daňový poradce BDO Czech Republic
Základ daně
Správné určení základu daně je významný předpoklad, aby daň byla odvedena ve výši, v jaké má podle zákona o dani z přidané hodnoty být. Základ daně je to, co za svoje zboží či službu požaduje poskytovatel. Kdyby nebyla daň z přidané hodnoty, byla by to částka rovnající se finální platbě zákazníka. Protože žijeme ve světě, jehož je daň z přidané hodnoty součástí, nelze dát mezi úplatu a základ daně rovnítko. Výjimkou jsou plnění osvobozená od daně nebo taková, která předmětem daně vůbec nejsou. V ostatních, objemově výraznějších případech je potřeba úplatu rozdělit na základ daně a daň.
Kromě dělení na plnění zdanitelná, osvobozená a ty, která nejsou vůbec předmětem daně z přidané hodnoty, přichází na řadu další dělení v případech zdanitelných plnění, protože k nim se váží hned tři různé sazby. Zákon o DPH se snaží zdanit jednou sazbou to, co k sobě patří, neboli i vedlejší výdaje, které souvisejí s hlavním plněním. Někdy je hranice mezi tím, co je samostatným plněním, a tím, co by mělo být součástí základu daně hlavního plnění, obtížná.
Příklad 1
Zákazník si objednal v e-shopu publikaci Daňové zákony včetně dopravy na svoji adresu. Na daňovém dokladu měl následující rekapitulaci nákupu v částkách bez DPH