Vydáno: 29. 9. 2021
Složitější témata k oblasti FKSP – dokončení Ing. Zdeněk Morávek, Bc. Petra Krausová V tomto příspěvku dokončíme téma z minulého čísla časopisu UNES č. 7–8/2021 a budeme se zabývat i dalšími problémy, které se vyskytují v praxi při tvorbě a zejména při čerpání fondu kulturních a sociálních potřeb v souladu s vyhláškou o fondu kulturních a sociálních potřeb. Pojem rodinný příslušník V této souvislosti je důležité vymezení pojmu rodinný příslušník, kterou vyhláška č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o FKSP“ či „vyhláška“), zavádí v § 3 odst. 3. Jedná se o manžele, manželky, partnery, partnerky, druhy, družky a nezaopatřené děti včetně dětí svěřených do pěstounské nebo poručnické péče a dětí svěřených soudem do péče zaměstnance. V případě partnerů a partnerek se vyhláška odkazuje na zákon o registrovaném partnerství, ovšem v případě druha a družky vyhláška žádný odkaz nebo bližší vymezení neobsahuje a explicitně jej neobsahuje ani jiný právní předpis. Pokud je nám známo, výkladově je aplikována úprava § 7 odst. 7 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, kdy rozhodující je společná doba soužití v délce alespoň tří měsíců. Je ale otázkou, jak to má zaměstnavatel ověřovat a zda má vůbec takovou povinnost. Podle našeho názoru nikoliv, a pokud zaměstnanec prohlásí, že konkrétní osoba je jeho druh/družka, na kterou chce čerpat určitý příspěvek, zaměstnavatel může požadovat maximálně formu nějakého prohlášení, ale jinak mu nezbývá, než takové prohlášení respektovat. Dále záleží na tom, jak se k situaci postaví příslušné kontrolní orgány. Zařazení druha a družky mezi rodinné příslušníky nepovažujeme vzhledem k neurčité právní úpravě a problematickému prokazování za příliš šťastné. Jak jsme uvedli již v minulé části, jedním ze základních pravidel čerpání FKSP je povinnost, až na uvedené výjimky, poskytovat příspěvky nepeněžní formou. V některých případech to bývá značný problém, protože to dodavatelé odmítají – často se to děje např. při úhradě očkování u obvodního lékaře, v případě ošetření u zubního lékaře atd. Pokud nelze takový případ vyřešit bez­hotovostní úhradou na základě faktury, názory odborné veřejnosti se víceméně shodují na tomto postupu: zaměstnavatel pověří konkrétního zaměstnance, aby za něj úhradu v hotovosti provedl, přičemž příslušný pokladní doklad musí být vystaven na zaměstnavatele. A samozřejmě důkazní břemeno je na straně zaměstnavatele, který v případě potřeby musí svůj postup před kontrolním orgánem obhájit. Krácení příspěvku a vyloučení osob, kterým se příspěvek poskytuje Významná je i problematika různých případů krácení příspěvku, případně vyloučení některých osob z okruhu těch, kterým se příspěvek poskytuje. Poskytovat příspěvek lze pouze těm osobám, které jsou zařazeny pod legislativní zkratku zaměstnanec (zaměstnancům v pracovním poměru, státním zaměstnancům podle zákona o státní službě, příslušníkům ve služebním poměru, soudcům a důchodcům, kteří při prvním přiznání starobního nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně pracovali u organizační složky státu, státního podniku nebo příspěvkové organizace) a v některých případech také osobám, které jsou rodinnými příslušníky (viz text výše). Při posuzování nároku na poskytnutí příspěvku je nutné dobře zkoumat, komu je možné příspěvek poskytnout, protože ne každý příspěvek je určen také rodinným příslušníkům; některé jsou určeny výhradně zaměstnancům. Jenom připomeňme, že mezi zaměstnance z tohoto pohledu nepatří pracovníci na dohody konané mimo pracovní poměr, kterým tedy příspěvky z fondu nenáleží. Z okruhu osob, kterým jsou příspěvky poskytovány, nelze vyloučit zaměstnance na mateřské a rodičovské dovolené, což se někdy v praxi děje. Zaměstnanci na mateřské a rodičovské dovolené jsou totiž nadále zaměstnanci v pracovním poměru, a tak není důvod pro neposkytování příspěvku z fondu či pro případné krácení. Stejně tak není důvod pro krácení výše příspěvků v případě zaměstnanců, kteří pracují na zkrácený úvazek – vyhláška žádnou takovou úpravu neobsahuje a takový postup by mohl být vyhodnocen jako diskriminační. I přesto, že rozumíme argumentaci, že tito zaměstnanci se na tvorbě fondu nepodílejí či se podílejí velmi málo, rozpočet je omezený a je snaha podpořit hlavně aktivní zaměstnance, je nutné respektovat zejména sociální aspekt fondu. Obdobně je tomu v případech nástupů a odchodů zaměstnanců v průběhu kalendářního roku. Není důvod pro případné krácení příspěvku v případě nástupu v průběhu roku nebo vrácení příspěvku v případě odchodu zaměstnance před koncem roku. Vyhláška žádnou takovou úpravu neobsahuje a možnost čerpání příspěvku a jeho výši nijak nepodmiňuje délkou či dobou trvání pracovního poměru. Příspěvek na náklady za použití mateřské školky Další novou možnost příspěvku z fondu představuje příspěvek na náklady za použití mateřské školky, který je upraven v § 4a vyhlášky o FKSP. Přispívat ale nelze na všechny školky, ale pouze na: školky podle školského zákona, zařízení poskytující služby péče o dítě v dětské skupině. Školky podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, jsou mateřské školy zapsané v rejstříku škol a školských zařízení s tím, že školský zákon upravuje také lesní mateřské školky. Zařízení poskytující služby péče o dítě v dětské skupině jsou upravena zákonem č. 247/2014 Sb., o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Kdo je poskytovatelem těchto služeb, to vymezuje § 3 tohoto zákona. Poskytovat službu péče o dítě v dětské skupině lze jen na základě oprávnění k poskytování služby péče o dítě v dětské skupině a oprávnění vzniká dnem zápisu fyzické nebo právnické osoby do evidence poskytovatelů, kterou vede ministerstvo práce a sociálních věcí. Zdá se tedy, že ze skupiny mateřských školek, na které je možné poskytovat příspěvek, vypadávají soukromé mateřské školky. Když tuto úpravu porovnáme s úpravou § 35bb zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, která upravuje slevu za umístění dítěte v předškolním zařízení, je definice školního zařízení: a) mateřská škola podle školského zákona nebo obdobné zařízení v zahraničí, b) zařízení služby péče o dítě v dětské skupině a c) zařízení péče o dítě předškolního věku provozovaná na základě živnostenského oprávnění. Je tedy zřejmé, že množina školek v § 35bb zákona o daních z příjmů je širší než množina v § 4a vyhlášky o FKSP. Rozdíl je právě v zařízeních provozovaných na základě živnostenského oprávnění. Pokud tedy toto zařízení není zapsané ve školském rejstříku ani v evidenci poskytovatelů služeb péče v dětské skupině, nelze příspěvek z FKSP poskytnout. Je otázkou, zda to byl záměr, nicméně úprava je v tomto směru jednoznačná. Případný příspěvek je na straně zaměstnance osvobozen od daně podle § 6 odst. 9 písm. b) zákona o daních z příjmů, ve kterém je zase poněkud jiná úprava, protože od daně je osvobozeno nepeněžní plnění ve formě použití zařízení péče o děti předškolního věku včetně mateřské školy podle školského zákona. Úprava se tak vztahuje na jakékoliv zařízení, které pečuje o děti předškolního věku. Tato úprava je nejširší, protože je velmi obecná. Je tedy nutné zkoumat, o jaké zařízení se jedná, než bude samotný příspěvek poskytnut. Lze však samozřejmě předpokládat, že převážná většina zařízení bude podmínky splňovat, protože i řada soukromých školek bude ve školském rejstříku zapsána. Příspěvky na knihy Další poměrně novou možností příspěvku z fondu jsou příspěvky na knihy v souladu s § 7 odst. 7 vyhlášky. Z fondu lze přispívat zaměstnancům na úhradu tištěných knih, včetně obrázkových knih pro děti, mimo knih, ve kterých reklama přesahuje 50 % plochy knihy. V praxi vzniká potom problém, že knihkupectví nabízejí řadu dalších produktů, které ale vyhláška nezahrnuje, ale příspěvek je možné poskytnout pouze na tištěné knihy včetně obrázkových knih pro děti. Z možnosti čerpání tak vypadávají např. audioknihy, omalovánky, křížovky, časopisy atd., tedy veškerý sortiment, který nelze považovat za tištěnou knihu. Specifickou oblastí pak mohou být mapy a je otázkou, zda je možné na tento sortiment příspěvek čerpat. Pokud bychom vycházeli z klasifikace produkce CZ-CPA, potom pod kód CZ-CPA 58.11.1 – Knihy v tištěné podobě patří: učebnice v tištěné podobě, odborné, technické a vědecké knihy v tištěné podobě, knihy pro děti v tištěné podobě, slovníky a encyklopedie v tištěné podobě, atlasy a jiné knihy obsahující mapy v tištěné podobě, zeměpisné, hydrografické a podobné mapy v tištěné podobě v jiné formě než knižní, ostatní knihy, brožury apod. v tištěné podobě. Z toho bychom mohli dovodit, že i mapy patří mezi tištěné knihy a čerpání fondu je možné. Autoři tento názor také zastávají. Příspěvky na kulturu, sport a vzdělání Závěrem bychom ještě zmínili oblast příspěvků na kulturu, sport a vzdělávání, protože stávající úpravu nepovažujeme za příliš šťastnou. Proto se pokusíme předložit svůj pohled. V § 4 odst. 1 vyhlášky je obsahově vymezen pojem zařízení sloužící kulturnímu a sociálnímu rozvoji zaměstnanců, který je potom v této souvislosti dále využíván. Jedná se o kulturní zařízení, rekreační zařízení, sportovní a tělovýchovná zařízení, rehabilitační zařízení včetně masáží a zařízení pro zájmovou činnost organizačních složek státu, státních podniků a příspěvkových organizací. Z § 4 odst. 1 vyhlášky vyplývá, že je možné z fondu přispívat na provoz těchto zařízení, pokud se tedy jedná o zařízení vlastní, tedy zařízení, které přímo provozuje organizační složka státu, státní podnik nebo příspěvková organizace, z jejichž fondu bude příspěvek na provoz poskytován. Pokud řešíme jiné než vlastní zařízení sloužící kulturnímu a sociálnímu rozvoji zaměstnanců, možnost čerpání z fondu řeší § 4 odst. 6 vyhlášky, podle kterého lze z fondu přispívat na náklady za dočasné užívání zařízení jiných organizačních složek státu nebo osob, pokud slouží kulturnímu a sociálnímu rozvoji zaměstnanců a rodinných příslušníků. Pokud tedy bude např. příspěvková organizace provozovat vlastní sportovní zařízení, které budou využívat také zaměstnanci, je možné přispívat na provoz tohoto zařízení podle § 4 odst. 1 vyhlášky. Pokud bude zaměstnanec chodit sportovat např. do tělocvičny, kterou provozuje škola, je možné na nájem této tělocvičny zaměstnanci poskytovat příspěvek z fondu podle § 4 odst. 6 vyhlášky. Další související úprava je obsažena v § 9 vyhlášky, který upravuje příspěvky na kulturu, vzdělávání, tělovýchovu a sport. V tomto případě už se u kultury a sportu nejedná o zařízení, ale akce. Přispívat tak lze na vstupenky na kulturní, tělovýchovné a sportovní akce a na dopravu na tyto akce. Prakticky to znamená, že je možné přispívat například na vstupenky/předplatné do divadel či kin nebo na permanentku či vstupenku na jakékoliv sportovní zápasy či akce, kde je hrazeno vstupné. Určující je skutečnost, že zaměstnanec je na sportovní akci jako divák, nikoliv jako aktivní účastník. Přispívat lze samozřejmě také na aktivity typu permanentka do fitness centra, na plavání, squash či jiná cvičení a sporty, ovšem v takovém případě se jedná o příspěvky podle § 4 odst. 6 vyhlášky. Naopak, přispívat nelze např. na návštěvu solária, protože se nejedná ani o sportovní, ani o kulturní akci. Solárium podle našeho názoru ani nesplňuje vymezení zařízení pro kulturní a sociální rozvoj zaměstnanců. Stejně tak nelze poskytovat příspěvek na členské příspěvky sportovních klubů, tělovýchovných jednot atd. Nejedná se ani o vstupné, ani členské příspěvky nepředstavují náklady zaměstnance za dočasné užívání zařízení. Otázkou je startovné např. na běžecké závody – domníváme se, že v tomto případě nelze aplikovat nejenom § 9, ale opět ani § 4 odst. 6 vyhlášky a příspěvek možný není. Příkladů by mohla být samozřejmě celá řada, ale pro základní vysvětlení metodiky přístupu k daným situacím by to mělo být dostatečně ilustrativní. Dle § 9 písm. b) vyhlášky je možné zaměstnancům a jejich rodinným příslušníkům přispívat na náklady na kulturní, tělovýchovné a sportovní akce pořádané organizační složkou státu, státním podnikem nebo příspěvkovou organizací. V tomto případě se tedy jedná o akce pořádané samotnou organizací, např. na hromadné kulturní a sportovní aktivity v rámci organizace, sportovní hry, turnaje, ale i společenské akce typu „mikulášská“ apod. Podmínkou je, že se musí jednat o akce kulturní, tělovýchovné nebo sportovní a musí je pořádat sama organizace. Zařadit do této kategorie je, podle našeho názoru, možné i v poslední době populární návštěvy vinných sklípků např. s cimbálovkou či jiným kulturním programem. Případnou degustaci vína si budou zaměstnanci hradit sami, z fondu lze přispět např. na dopravu, ubytování. Součástí příspěvku může být i přiměřená výše nákladů na občerstvení dle charakteru a délky trvání akce s tím, že se nedoporučuje úhrada alkoholických nápojů (i přesto, že podle našeho názoru žádná právní úprava to výslovně nestanoví). Pokud organizace bude provozovat např. kulturní dům, možnost přispívat na náklady, pokud jej využívají i zaměstnanci, vyplývá z § 4 odst. 1 vyhlášky. Jestliže si zaměstnanec tento kulturní dům pronajme např. za účelem realizace ochotnického divadelního představení, možnost přispět na náklady vyplývá z § 4 odst. 6 vyhlášky. Pokud organizace v daném kulturním domě zorganizuje divadelní představení pro své zaměstnance, možnost příspěvku vyplývá z § 9 písm. b) vyhlášky. Dle ustanovení § 9 písm. c) vyhlášky je možné přispívat na náklady na umělecké, jazykové a zájmové vzdělávání, které není odborným rozvojem, prohlubováním vzdělání nebo kvalifikace, soustavným vzděláváním nebo zdokonalováním odborné způsobilosti zaměstnance. Vzhledem k tomu, že pojem zájmové vzdělávání není nijak blíže vymezen, je možné pod tento bod zahrnout velké množství zájmových kurzů (kurzy jógy, vaření, herectví, malířský kurz, ale i kurz autoškoly, pokud se nejedná o nutnou podmínku pro výkon práce), včetně kroužků pro děti (i sportovních), protože příspěvky se týkají také rodinných příslušníků. Oblíbené jsou v posledních letech též různé zážitkové programy, například letecké a jiné simulátory, lety balonem, tandemový seskok nebo kosmetické či kadeřnické služby. Ty se však dle našeho názoru nedají zařadit pod žádný z výše uvedených bodů, protože se nejedná o náklady na vzdělávání. Někdy je posouzení skutečně hraniční: např. předporodní kurz těhotné zaměstnankyně hradit z fondu nelze, protože se nejedná ani o jeden druh vzdělávání (umělecké, jazykové, zájmové), ale spíše o kurz zdravotní, ale např. kurzy týkající se vztahů, soužití, partnerství atd. lze pod zájmové vzdělávání zařadit. Posouzení může být skutečně velmi individuální. Úprava vyhlášky o FKSP je podle našeho názoru v mnoha ohledech poněkud zastaralá a také někdy zbytečně složitá, komplikovaná a nejasná. Cílem textu bylo některé problematické situace vysvětlit a poskytnout i příklady, jak úpravu správně aplikovat v praxi.
Zdroj: Unes - účetnictví neziskového sektoru, 9/2021.