Vydáno: 31. 7. 2008
Zaměstnávání cizinců

V současné podnikatelské praxi se zaměstnávání cizinců stává běžnou realitou a v souvislosti se situací na trhu práce v mnoha případech i ekonomickou nutností. Četnost zaměstnávání cizích státních příslušníků, případně vysílání vlastních zaměstnanců k práci do zahraničí - ať už do zemí Evropské unie nebo do zemí mimo Evropskou unii (EU) - se zvyšuje i v důsledku postupující globalizace ekonomických vztahů v podnikatelské sféře.

Přestože s vnitrounijními a obecně i s mezinárodními předpisy dochází k určitému stírání rozdílů v podmínkách zaměstnávání tuzemských pracovníků a pracovníků z jiných států, významné rozdíly existují a existovat budou. Zaměstnavatelé by proto měli znát a umět v praxi aplikovat příslušné právní předpisy upravující tuto oblast. V souvislosti s odměňováním těchto zaměstnanců je pak důležité znát i způsoby zdaňování částek jim vyplácených a správný postup při odvodu pojistného z těchto částek, neboť se v mnoha případech výrazně liší od systému zdaňování a odvodů pojistného z příjmů tuzemských zaměstnanců.

Právní úprava

Nejdůležitějšími právními předpisy v oblasti zaměstnávání jsou zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZ“), a navazující prováděcí předpisy.

Statut cizince

Zákon o zaměstnanosti používá pojem cizinec s odvoláním na zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPC“).

Podle § 1 odst. 2 ZPCse za cizince považuje osoba, která není státním občanem České republiky, včetně občanů jiných členských států EU. Má-li osoba dvojí občanství, z toho jedno české, rozhoduje v souladu s mezinárodním právem státní občanství České republiky.

Zákon dále speciálně upravuje právní postavení občana Evropské unie (státního příslušníka jiného členského státu EU) v právních vztazích upravených zákonem o zaměstnanosti, které je až na výjimky stejné jako v případě občanů České republiky (ČR), a to i u rodinných příslušníků občanů EU. Stejné postavení jako občané EU mají rovněž cizinci ze zemí mimo EU, kteří jsou rodinnými příslušníky občana České republiky.

Zákaz diskriminace

Zákon o zaměstnanosti stanoví v § 3 odst. 1 písm. b), že způsobilost být zaměstnancem podle zákoníku práce mají cizinci za stejných podmínek jako státní občané České republiky. To platí např. i v rámci ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Cizinci mají naprosto stejná práva a povinnosti jako ostatní zaměstnanci.

Kolize právní úpravy různých zemí

Při zaměstnávání cizinců by v obecné rovině mohlo docházet k nejasnostem, kterým právem (právem které země) se má pracovněprávní vztah řídit. Zda je rozhodující právo podle sídla zaměstnavatele, právo bydliště zaměstnance, případně právo jiné. Zákoník práce v současné době neobsahuje úpravu volby práva při uzavírání pracovněprávních vztahů s cizím prvkem.

Volbu práva pro případy, kdy jeden z účastníků pracovněprávních vztahů je cizinec nebo kdy je práce konána na území jiného státu, upravuje zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním (dále jen „ZMP“). V praxi se pravidla ZMP uplatňují i v případě dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o pracovní činnosti, dohoda o provedení práce).

Právní úprava podle mezinárodního práva

Podle ustanovení § 16 ZMP se poměry z pracovní smlouvy řídí právem místa, kde zaměstnanec vykonává práci, pokud se účastníci nedohodnou jinak.

Příklad 1

Zaměstnanec A s bydlištěm v Německu pracuje pro zaměstnavatele B se sídlem na území Česka. Zaměstnanec vykonává práci v Plzni. Pracovněprávní vztahy se řídí českými právními předpisy. Z tohoto základního pravidla existují dvě výjimky. První výjimkou je případ, kdy zaměstnanec koná práci v jednom státě pro zaměstnavatele, který má sídlo v jiném státě, než ve kterém je práce vykonávána - v těchto případech je rozhodné právo státu, v němž má zaměstnavatel sídlo.

Příklad 2

Zaměstnanec C s bydlištěm v Německu pracuje pro zaměstnavatele D se sídlem na území Česka. Práce je vykonávána na území Polska. Pracovněprávní vztahy se řídí českými právními předpisy.

Pokud však v daném případě má zaměstnanec bydliště ve státě, v němž je práce vykonávána, je rozhodné právo státu bydliště zaměstnance. Dá se říci, že se opět uplatní základní pravidlo státu výkonu práce uvedené v prvním příkladu.

Příklad 3

Zaměstnanec E s bydlištěm v Německu pracuje pro zaměstnavatele F se sídlem na území Česka. Práce je vykonávána v Mnichově. Pracovněprávní vztahy se řídí německými právními předpisy.

Praktické použití pravidel podle mezinárodních předpisů lze dokumentovat na následujících příkladech:

Příklad 4

Zaměstnanec G s bydlištěm v Ostravě pracuje pro zaměstnavatele H se sídlem v Olomouci. Práce je vykonávána na území Běloruska. Pracovněprávní vztahy se řídí českými právními předpisy a účastníci se nemohou dohodnout jinak. V daném případě má totiž zaměstnanec bydliště ve stejném státě, v němž má sídlo jeho zaměstnavatel. Nejde tedy o případ pracovněprávního vztahu s mezinárodním prvkem, který by se řídil ZMP.

Příklad 5

Zaměstnanec I s bydlištěm v Košicích pracuje pro zaměstnavatele J se sídlem v Brně. Práce je vykonávána ve Zlíně. Pracovněprávní vztahy se řídí českými právními předpisy, pokud není dohodnuto jinak. Smluvní strany se mohou dohodnout na použití práva slovenského nebo i práva třetí země.

Příklad 6

Zaměstnanec K s bydlištěm v Chebu pracuje pro zaměstnavatele L se sídlem v Paříži. Práce je vykonávána v Plzni. Pracovněprávní vztahy se řídí českými právními předpisy bez možnosti volby.

Příklad 7

Zaměstnanec M s bydlištěm v Děčíně pracuje pro zaměstnavatele N se sídlem v Drážďanech. Práce je vykonávána v Hamburku. Pracovněprávní vztahy se řídí německými právními předpisy.

Výše uvedená obecná pravidla se na některé specializované činnosti nevztahují. Zvláštní pravidla platí pro činnosti v oblasti silniční, železniční, říční, letecké a námořní dopravy. U zaměstnání v železniční a silniční dopravě se pracovněprávní vztahy řídí právem sídla podniku. U dopravy říční a letecké právem místa registrace a u dopravy námořní právem státu, pod jehož vlajkou se doprava provozuje.

Vyslání zaměstnance v rámci EU

Při vyslání českých zaměstnanců k práci do jiného členského státu EU a naopak při vyslání zaměstnanců zaměstnavatele se sídlem v jiném členském státě EU do ČR se na tyto zaměstnance vztahuje právo státu, ve kterém je práce vykonávána, za předpokladu, že je to pro zaměstnance výhodnější.

Příklad 8

Zaměstnanec O s bydlištěm v Pardubicích pracuje pro zaměstnavatele P se sídlem v Pardubicích a byl vyslán k vykonání práce do Budapešti. Pracovněprávní vztahy se v rozsahu výkonu práce v Maďarsku řídí maďarskými právními předpisy, pokud je to pro zaměstnance výhodnější.

Zaměstnávání cizinců v ČR

Pro zaměstnávání cizinců v ČR je nutno splnit podmínky ve dvou oblastech: a) v oblasti předpisů o zaměstnanosti, b) v oblasti předpisů o pobytu cizinců na území ČR.

V současné době je z pohledu podmínek nutných pro legální zaměstnávání cizinců nutno rozlišovat cizince, kteří jsou občany EU včetně jejich rodinných příslušníků, a cizince ostatní. ZPC považuje občany jiného členského státu EU za cizince, zatímco z pohledu ZZ tito občané za cizince považováni nejsou. Stejný režim jako na občany členských států EU se vztahuje i na občany Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska.

Zaměstnávání cizinců ze třetích zemí

K tomu, aby zaměstnavatelé mohli přijmout do zaměstnání osoby ze zemí mimo EU, musí mít povolení získávat na volná pracovní místa občany ze zahraničí. Zároveň musí být splněny dvě podmínky ze strany zaměstnanců: * udělení povolení k pobytu na území České republiky, * udělení povolení k zaměstnání na území České republiky.

Povolení k pobytu na území ČR

Obecně platí, že občané třetích zemí mohou pobývat na území ČR po obdržení pobytového víza. Existuje relativně široký seznam zemí, jejichž občané jsou od vízové povinnosti osvobozeni. Uzavřené smlouvy o zrušení vízové povinnosti většinou vylučují, aby v těchto případech byla na území ČR vykonávána výdělečná činnost.

Bez víza mohou v ČR pobývat do 3 měsíců osoby, kterým byl jiným členským státem EU přiznán status dlouhodobě pobývajícího rezidenta ES. Držitelé oprávnění k dlouhodobému nebo trvalému pobytu v rámci Schengenské smlouvy (nerezidenti EU) mohou na území ČR pobývat bez víza maximálně po dobu 5 dnů.

Vstupní vízum

Nejčastěji je při pobytu za účelem zaměstnání používáno vízum k pobytu nad 90 dnů. Toto vízum uděluje policie na žádost cizince, který hodlá pobývat na území za účelem vyžadujícím pobyt delší než 3 měsíce. Vízum k pobytu nad 90 dnů se dále uděluje cizinci mj. za účelem studia nebo vědeckého výzkumu. Vízum podle § 30 odst. 1 ZPC se uděluje na 1 rok.

Cizinec je k žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem zaměstnání povinen předložit:

* cestovní doklad,

* doklad o zajištění ubytování po dobu pobytu na území,

* výpis z evidence Rejstříku trestů jako podklad k posouzení trestní zachovalosti,

* fotografie; to neplatí, pokud bude pořizován obrazový záznam cizince.

Ustanovení § 31 odst. 2 ZPC umožňuje k žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem zaměstnání doložit alternativně buď přímo povolení k zaměstnání, nebo číslo jednací žádosti o vydání povolení k zaměstnání a informaci, u kterého úřadu práce o takové povolení cizinec požádal. Povolení k zaměstnání nemusí cizinec předkládat a číslo jednací žádosti o jeho vydání uvádět, není-li povolení k zaměstnání podle zvláštního právního předpisu podmínkou výkonu zaměstnání.

Povinnost předložit výpis z evidence Rejstříku trestů se považuje za splněnou, pokud cizinec podá žádost o tento výpis na zastupitelském úřadu a souhlasí se zasláním tohoto výpisu policii.

K žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů je cizinec na požádání dále povinen předložit:

* doklad obdobný výpisu z evidence Rejstříku trestů jako podklad k posouzení trestní zachovalosti vydaného státem, jehož je cizinec státním občanem, jakož i státy, v nichž cizinec pobýval v posledních 3 letech nepřetržitě po dobu delší než 6 měsíců, nebo čestné prohlášení v případě, že tento stát takový doklad nevydává;

* lékařskou zprávu, že netrpí závažnou nemocí (o předložení lékařské zprávy lze požádat pouze v případě důvodného podezření, že závažnou nemocí trpí).

Před vyznačením víza k pobytu nad 90 dnů je cizinec povinen předložit doklad o cestovním zdravotním pojištění po dobu pobytu na území, pokud ZPC ve vymezených případech nestanoví jinak.

Přijetí žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů podléhá správnímu poplatku ve výši 2 500 Kč.

Jednotné schengenské vízum

K pobytu na území České republiky opravňuje cizince rovněž tzv. jednotné schengenské vízum vydané jiným smluvním státem. Na základě tohoto víza může cizinec pobývat na území ČR po dobu na víze vyznačenou, pokud z jeho územní platnosti není Česká republika vyloučena.

Policie nebo Ministerstvo zahraničních věcí může u jednotného schengenského víza vydaného jiným smluvním státem učinit tato opatření:

a) prodloužit platnost a dobu pobytu na jednotné schengenské vízum vydané jiným smluvním státem, pokud jsou splněny stanovené podmínky,

b) omezit jeho platnost na dobu odpovídající předloženým prostředkům k pobytu na území,

c) zrušit jeho platnost, pokud jeho držitel přestal splňovat některou z podmínek pro jeho udělení.

Povolení k dlouhodobému pobytu

Povolení k dlouhodobému pobytu obvykle navazuje na vízum k pobytu nad 90 dní, pokud požadovaná doba pobytu překročí 1 rok. Podmínkou pro udělení povolení k dlouhodobému pobytu je trvání stejného účelu pobytu (např. zaměstnání), pro který bylo cizinci uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů.

Žádost o povolení k dlouhodobému pobytu je cizinec povinen podat nejdříve 120 a nejpozději 14 dnů před uplynutím platnosti víza k pobytu nad 90 dnů. Povolení k dlouhodobému pobytu podléhá správnímu poplatku 1 000 Kč.

Výzkumní pracovníci ze zemí mimo EU

V rámci podpory výzkumu a vývoje mohou některé subjekty zabývající se touto činností uplatnit při získávání výzkumných pracovníků ze třetích zemí jednodušší postup. Zákon č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVVI“), umožňuje přijmout výzkumného pracovníka ze třetí země na dobu delší než 3 měsíce k účasti na řešení výzkumného projektu. Za výzkumného pracovníka ze třetí země se pro účely tohoto zákona považuje občan státu, který není členským státem Evropské unie, má vysokoškolské vzdělání umožňující přístup ke studiu v doktorském studijním programu a byl veřejnou výzkumnou institucí vybrán k účasti na řešení výzkumného projektu, pro který se daná kvalifikace vyžaduje. Veřejná výzkumná instituce musí splnit tyto podmínky:

a) být schválena pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy,

b) uzavřít s výzkumným pracovníkem ze třetí země dohodu o hostování a

c) písemně se zavázat, že uhradí případné náklady spojené s pobytem výzkumného pracovníka na území České republiky po skončení platnosti oprávnění k pobytu na území České republiky, včetně nákladů spojených s vycestováním výzkumného pracovníka z území České republiky, pokud tyto náklady vznikly do 6 měsíců ode dne skončení platnosti dohody o hostování a byly hrazeny z veřejných prostředků.

Dohoda o hostování

Dohodou o hostování se veřejná výzkumná instituce zavazuje přijmout výzkumného pracovníka ze třetí země za účelem jeho účasti na řešení výzkumného projektu a výzkumný pracovník se zavazuje výzkumný projekt provést. Dohoda o hostování stanoví právní vztah a pracovní podmínky výzkumného pracovníka.

Podmínky pro přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí stanovené tímto zákonem se nevztahují na:

a) žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo žadatele o udělení oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany,

b) žadatele o udělení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia provádějícího výzkum vedoucí k udělení akademického titulu „doktor“ nebo „doktor teologie“,

c) státního občana třetí země, jestliže nastaly důvody znemožňující jeho vycestování z území České republiky podle zvláštního právního předpisu nebo z důvodů na jeho vůli nezávislých,

d) výzkumného pracovníka vyslaného výzkumnou organizací z jiného členského státu.

Postup při zaměstnání výzkumného pracovníka

Podmínkou pro podání žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem vědeckého výzkumu je uzavření dohody o hostování s výzkumnou organizací na dobu delší než 3 měsíce. V průběhu pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů nebo na povolení k dlouhodobému pobytu vydané za jiným účelem může výzkumný pracovník žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem vědeckého výzkumu podat na území policii.

K žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem vědeckého výzkumu je výzkumný pracovník povinen předložit:

a) dohodu o hostování,

b) cestovní doklad,

c) výpis z evidence Rejstříku trestů jako podklad k posouzení trestní zachovalosti,

d) fotografie; to neplatí, pokud bude pořizován obrazový záznam cizince,

e) písemný závazek výzkumné organizace, že uhradí případné náklady spojené s pobytem výzkumného pracovníka na území po skončení platnosti oprávnění k pobytu na území, včetně nákladů spojených s jeho vycestováním z území, pokud tyto náklady vznikly do 6 měsíců ode dne skončení platnosti dohody o hostování a byly hrazeny z veřejných prostředků.

Na požádání je nutno předložit rovněž:

* doklad obdobný výpisu z evidence Rejstříku trestů jako podklad k posouzení trestní zachovalosti vydaný státem, jehož je cizinec státním občanem, jakož i státy, v nichž cizinec pobýval v posledních 3 letech nepřetržitě po dobu delší než 6 měsíců, nebo čestné prohlášení v případě, že tento stát takový doklad nevydává;

* lékařskou zprávu, že netrpí závažnou nemocí (o předložení lékařské zprávy lze požádat pouze v případě důvodného podezření, že závažnou nemocí trpí).

Povinnosti zaměstnavatelů při získávání cizinců

Základním předpokladem pro to, aby mohl úřad práce vydat povolení k získávání zahraničních zaměstnanců, je žádost zaměstnavatele. Ta by měla především obsahovat:

* identifikační údaje zaměstnavatele a

* údaje o pracovním místě a jeho charakteristice, tj.

* druh práce,

* místo výkonu práce,

* předpoklady a požadavky na pracovníka,

* základní pracovní a mzdové podmínky,

* předpokládaná délka trvání,

* určení, zda jde o zaměstnání na dobu určitou či neurčitou.

K žádosti zaměstnavatel předkládá úředně ověřenou kopii výpisu z obchodního rejstříku, živnostenského oprávnění, příp. i další údaje vyžadované úřadem práce.

Vzor tiskopisu je uveden na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí: http://portal.mpsv.cz/sz/ zahr_zam/tiskopisy/zz_o_povoleni_ziskavat_zam_ze_zahr.pdf. Poplatek podle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, za podání žádosti o vydání povolení k získávání cizinců v současnosti činí 2 000 Kč [položka 9 písm. b) sazebníku]. Rozhodnutí o povolení k získávání cizinců vydává místně příslušný úřad práce, a to vždy jen na dobu určitou.

Získávání cizinců bez povolení

Ve vymezených případech zákon umožňuje zaměstnat cizince i zaměstnavateli, který nežádal o vydání povolení k získávání cizinců. Jde o případy, kdy bude zaměstnávat cizince:

* kterému je vydáváno povolení k zaměstnání bez ohledu na situaci na trhu práce (viz dále),

* který nepotřebuje povolení k zaměstnání (viz dále),

* který žádá o prodloužení povolení k zaměstnání, a dále o situaci, kdy cizinec vykonává pro společnost jako společník, statutární orgán nebo člen statutárního či jiného orgánu nebo pro družstvo jako člen družstva či jeho orgánu práce, které jsou předmětem jejich činnosti.

Postup při předčasném ukončení zaměstnání

Zákon v ustanovení § 88ukládá zaměstnavatelům v zájmu omezení nelegálního pobytu a zaměstnávání cizinců zaměstnavateli oznámit příslušnému úřadu práce případy, kdy cizinec s vydaným povolením k zaměstnání:

* nenastoupil do práce nebo

* ukončil zaměstnání před uplynutím doby, na kterou bylo povolení vydáno, a to ve lhůtě 10 kalendářních dnů ode dne, kdy cizinec nenastoupil do zaměstnání nebo jej ukončil.

Postup zaměstnance-cizince

Jak bylo uvedeno výše, cizinec může být přijat do zaměstnání jen za podmínek, že má platné povolení k zaměstnání (ZZ stanoví výjimky) a platné povolení k pobytu na území ČR.

Je třeba upozornit, že za zaměstnání se ve smyslu § 89 ZZ považuje i plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické osoby zajišťovaných společníkem, statutárním orgánem nebo členem statutárního či jiného orgánu (např. dozorčí rady) obchodní společnosti pro tuto společnost nebo členem družstva či jeho orgánů pro družstvo.

Zákon tak omezil obcházení ZZ formou zakládání obchodních společností, které měly velký počet společníků - cizinců.

Žádost o povolení zaměstnání podává cizinec písemně obvykle ještě před svým příchodem na území ČR. V rámci zjednodušení celého procesu umožňuje ZZ podání žádosti v ČR i prostřednictvím tuzemského zaměstnavatele, u kterého má být cizinec zaměstnán nebo ke kterému bude vyslán svým zahraničním zaměstnavatelem.

Povinné náležitosti žádosti

Podání žádosti o povolení k zaměstnání podléhá správnímu poplatku 500 Kč. Aby mohla být žádost vůbec posouzena, musí obsahovat tyto náležitosti:

* identifikační údaje cizince,

* adresu v zemi trvalého pobytu a adresu pro doručování zásilek,

* číslo cestovního dokladu a název orgánu, který jej vydal,

* identifikační údaje budoucího zaměstnavatele,

* druh práce, místo výkonu práce a dobu, po kterou by mělo být zaměstnání vykonáváno,

* další údaje nezbytné pro výkon zaměstnání.

Vzor tiskopisu žádosti lze nalézt na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí: http://portal.mpsv.cz/ sz/zahr_zam/tiskopisy/zc_o_povoleni_k_zamest.pdf.

K vlastní žádosti je dále třeba přiložit tyto dokumenty:

* vyjádření zaměstnavatele, že cizince zaměstná (vzor tiskopisu vyjádření lze nalézt na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí: http://portal. mpsv.cz/sz/zahr_zam/tiskopisy/vyjadreni_zamestnavatele. pdf),

* doklady osvědčující odbornou způsobilost pro výkon požadovaného zaměstnání,

* lékařské potvrzení o zdravotním stavu cizince, které nesmí být starší jednoho měsíce,

* další doklady, jestliže to vyplývá z charakteru zaměstnání nebo jestliže to stanoví vyhlášená mezinárodní smlouva, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas a jíž je Česká republika vázána. Uvedené dokumenty je třeba předložit v originálním znění a zároveň v úředně ověřeném překladu do českého jazyka.

Rozhodnutí úřadu práce

Povolení k zaměstnání vydává cizinci úřad práce formou rozhodnutí za stanovených podmínek, které zohledňují zejména celkovou situaci na trhu práce, ale rovněž podmínky konkrétního pracovního místa (ohlášení volného pracovního místa, nedostatek volných tuzemských pracovních sil atd.). Povolení k zaměstnání se vydává nejdéle na dobu jednoho roku.

Prodloužení povolení

Vzhledem k omezení maximální délky platnosti povolení k zaměstnání ZZ v ustanovení § 94 na dobu jednoho roku umožňuje povolení na žádost cizince prodloužit, a to opět nejdéle na dobu jednoho roku s podmínkou, že zaměstnání bude vykonáváno u téhož zaměstnance. Žádost o prodloužení je třeba podat:

* nejdříve 3 měsíce a

* nejpozději 30 dnů před uplynutím doby platnosti původního povolení. Podání žádosti o prodloužení povolení k zaměstnání podléhá správnímu poplatku 250 Kč.

Zánik platnosti povolení

Zákon rovněž vymezuje okolnosti, za kterých povolení k zaměstnání zaniká. Kromě obvyklé situace, kdy uplyne doba, na kterou bylo povolení vydáno, a nedojde k jejímu prodloužení, se jedná o případy, kdy dojde k:

* skončení zaměstnání před uplynutím doby, na kterou bylo povolení vydáno,

* uplynutí doby, na kterou byl cizinci povolen pobyt,

* zániku oprávnění k pobytu z jiného důvodu.

Vyslání cizince mimo místo výkonu práce

V souladu s ustanovením § 93 ZZ se omezuje možnost vyslání cizinců, kteří podléhají povinnosti získání povolení k zaměstnání a u kterých se posuzuje situace na trhu práce, mimo územní působnost úřadu práce, který povolení vydal. Podmínkou pro takové vyslání cizince je povolení k zaměstnání úřadem práce, který je místně příslušný podle nového místa výkonu práce. V opačném případě se jedná o nelegální zaměstnání se všemi důsledky. V případech, kdy dojde k vyslání těchto cizinců mimo území příslušného úřadu práce na dobu 7 až 30 dnů a v případě cizinců, u kterých se nevyžaduje pro povolení k zaměstnání splnění podmínek dle § 92 odst. 1 ZZ(§ 97 ZZ) na dobu přesahující 30 dnů, je zaměstnavatel povinen předem písemně oznámit tuto skutečnost místně příslušnému úřadu práce podle nového místa výkonu práce.

Tato ustanovení mají bránit obcházení zákona, kdy bylo povolení získáno v oblasti, kde zaměstnání cizinců nemohlo narušit trh práce, avšak cizinci práci vykonávali ve zcela jiném regionu.

Povolení k zaměstnání se vyžaduje i v případech zaměstnance, který:

* je zaměstnán v příhraniční oblasti České republiky a nejméně jednou za kalendářní týden se vrací do státu sousedícího s Českou republikou, kde má své bydliště a jehož je příslušníkem,

* je sezónním zaměstnancem zaměstnávaným činnostmi závislými na střídání ročních období, avšak nejdéle na dobu šesti měsíců v kalendářním roce, přičemž mezi jednotlivými zaměstnáními na území České republiky musí uplynout doba nejméně šesti měsíců.

Příhraniční oblastí České republiky se rozumí území okresu přiléhajícího ke státním hranicím.

Vyslaní zaměstnanci

Zejména zaměstnavatelé by měli mít na paměti, že zákon vyžaduje povolení k zaměstnání i v případech, kdy má dojít k vyslání cizince, jehož zaměstnavatelem je zahraniční subjekt, na základě smlouvy s tuzemskou právnickou nebo fyzickou osobou k výkonu práce na území ČR.

Tuzemská právnická osoba je v těchto případech povinna ještě před uzavřením smlouvy projednat s příslušným úřadem práce počty, profese a dobu vyslání cizinců. Tato osoba rovněž podává žádost o vydání povolení k zaměstnání a po celou dobu jejich pobytu na území ČR odpovídá za platnost těchto povolení.

V případě mezinárodního pronájmu pracovní síly (podrobněji viz dále) je podmínkou vydání povolení cizinci oprávnění zahraničního zaměstnavatele ke zprostředkování zaměstnání (agentura práce).

Výjimky

Zákon rozlišuje dvě velké skupiny cizinců, které mají přístup k zaměstnání v ČR snazší. První skupinu tvoří cizinci, u kterých se při vydání povolení k zaměstnání nevyžaduje splnění podmínek uvedených v § 92 ZZ, tj. u kterých se neposuzuje konkrétní situace na trhu práce. Jedná se o cizince, který:

* bude zaměstnán na časově vymezené období za účelem zvyšování svých dovedností a kvalifikace ve zvoleném zaměstnání (stáž), avšak na dobu nejdéle jednoho roku. Toto období může být prodlouženo, nejdéle však na dobu potřebnou pro získání odborné kvalifikace podle předpisů platných v České republice,

* má věk do 26 let a je zaměstnáván příležitostnými a časově omezenými pracemi v rámci výměny mezi školami nebo v rámci programů pro mládež, jichž se Česká republika účastní,

* je duchovním církve registrované v České republice nebo náboženské společnosti registrované v České republice,

* spadá pod vyhlášenou mezinárodní smlouvu, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas a jíž je Česká republika vázána,

* dostal vízum za účelem strpění pobytu nebo mu za stejným účelem bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu, nebo

* je žadatelem o udělení azylu nebo kterému bylo uděleno vízum za účelem strpění pobytu, nejdříve však po uplynutí 12 měsíců ode dne podání žádosti o udělení azylu,

* je žadatelem o udělení mezinárodní ochrany nebo kterému bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dní za účelem strpění pobytu, nejdříve však po uplynutí 12 měsíců ode dne podání žádosti o udělení azylu.

Druhá skupina cizinců představuje případy, u kterých se povolení k zaměstnání vůbec nevyžaduje. Jedná se o cizince:

* s povoleným trvalým pobytem,

* který je rodinným příslušníkem člena diplomatické mise, konzulárního úřadu nebo rodinným příslušníkem zaměstnance mezinárodní vládní organizace se sídlem na území České republiky, pokud je vyhlášenou mezinárodní smlouvou, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas a jíž je Česká republika vázána, zaručena vzájemnost,

* kterému byl udělen azyl,

* jehož výkon práce na území České republiky nepřesáhne 7 po sobě jdoucích kalendářních dnů nebo celkem 30 dnů v kalendářním roce, a jde-li zároveň o výkonného umělce, pedagogického pracovníka, akademického pracovníka vysoké školy, vědeckého, výzkumného nebo vývojového pracovníka, který je účastníkem vědeckého setkání, žáka nebo studenta do 26 let věku, sportovce a osobu, která v České republice zajišťuje dodávky zboží nebo služeb nebo toto zboží dodává nebo provádí montáž na základě obchodní smlouvy, případně provádí záruční a opravářské práce,

* o němž to stanoví vyhlášená mezinárodní smlouva, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas a jíž je Česká republika vázána,

* který je členem záchranné jednotky a poskytuje pomoc na základě mezistátní dohody o vzájemné pomoci při odstraňování následků havárií a živelních pohrom, a v případech humanitární pomoci,

* zaměstnávaného v mezinárodní hromadné dopravě, pokud je k výkonu práce na území České republiky vyslán svým zahraničním zaměstnavatelem,

* akreditovaného v oblasti sdělovacích prostředků,

* který je vojenským nebo civilním personálem ozbrojených sil vysílajícího státu podle zvláštního zákona,

* který vykonává práci v rámci přípravy na budoucí povolání ve školách a školských zařízeních zařazených do sítě škol, předškolních a školských zařízení, nebo

* který byl vyslán na území České republiky v rámci poskytování služeb zaměstnavatelem usazeným v jiném členském státu Evropské unie,

* který na území České republiky pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny,

* který na území České republiky pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu rezidenta jiného členského státu Evropské unie za účelem zaměstnání, pokud od vydání tohoto povolení uplynulo více než 12 měsíců,

* který vykonává v České republice soustavnou vzdělávací nebo vědeckou činnost jako pedagogický pracovník nebo akademický pracovník vysoké školy nebo vědecký, výzkumný nebo vývojový pracovník ve veřejné výzkumné instituci nebo jiné výzkumné organizaci (hostování).

Poslední zvláštní skupinu tvoří cizinci, kterým dle zákona povolení k zaměstnání vůbec vydat nelze. Jedná se o cizince, který:

* v České republice požádal o udělení azylu, a to po dobu 12 měsíců ode dne podání žádosti o udělení azylu, nebo

* nesplňuje některou z podmínek stanovených tímto zákonem pro vydání povolení k zaměstnání.

Zaměstnání občanů Evropské unie

V případě občanů EU platí pravidlo o volném pohybu pracovníků. Tito lidé včetně rodinných příslušníků nepotřebují povolení k zaměstnání a ani jejich zaměstnavatel nepotřebuje povolení k získávání zaměstnanců ze zahraničí.

Při posuzování možnosti zaměstnání občanů EU a jejich rodinných příslušníků je třeba vyjít především z ustanovení § 85 ZZ, z něhož vyplývá, že pro účely zákona o zaměstnanosti nejsou tyto osoby považovány za cizince a výše uvedená omezení se na ně nevztahují. Zaměstnavatel může tyto osoby zaměstnat za stejných podmínek jako občany ČR s tím, že v souladu s ustanovením § 87 a § 102 odst. 2 ZZje povinen plnit stanovené informační a evidenční povinnosti.

Bulharsko a Rumunsko

Vláda je v současné době oprávněna v případech, kdy vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nebo právo Evropských společenství umožňuje České republice zcela nebo částečně pozastavit uplatňování předpisů Evropských společenství týkajících se přístupu na trh práce, za podmínek stanovených touto mezinárodní smlouvou nebo příslušným předpisem Evropských společenství stanovit nařízením, vůči kterému státu a v jakém rozsahu Česká republika této možnosti využije. Potenciálně tak vláda může s ohledem na situaci na českém trhu práce, v případě jeho ohrožení, nařízením omezit přístup občanů Bulharské republiky a Rumunska a dalších členských států EU při jakémkoli příštím rozšíření EU.

Informační a evidenční povinnost zaměstnavatele

V souladu s ustanovením § 87 ZZ má zaměstnavatel informační povinnosti vůči místně příslušnému úřadu práce. Konkrétně je povinen podat písemnou informaci o zaměstnání občana EU v rozsahu údajů vedených v jeho evidenci (viz dále), a to nejpozději v den nástupu takové osoby do zaměstnání. Vzor tiskopisu lze nalézt na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí: http://portal.mpsv.cz/sz/zahr_zam/tiskopisy/informace_o_ nastupu_zamestnani_-_o_vyslani_k_vykonu_prace.pdf.

V případě ukončení zaměstnání nebo vyslání uvedených osob je povinností zaměstnavatele oznámit tuto skutečnost ve lhůtě do 10 kalendářních dnů od skončení zaměstnání nebo vyslání. Tato informační povinnost se vztahuje i na případy zaměstnávání cizinců, kteří nejsou občany EU v případech, kdy se k jejich zaměstnání nevyžaduje povolení. Vzor tiskopisu lze rovněž nalézt na výše uvedených internetových stránkách.

Každý zaměstnavatel je dále povinen vést evidenci občanů Evropské unie a všech cizinců, které zaměstnává nebo kteří jsou k němu vysláni k výkonu práce zahraničním zaměstnavatelem. Evidence povinně obsahuje tyto údaje: * identifikační údaje občana EU nebo jeho rodinného příslušníka, * adresu v zemi trvalého pobytu a adresu pro doručování zásilek, * číslo cestovního dokladu a název orgánu, který jej vydal, * druh práce, místo výkonu práce a dobu, po kterou by mělo být zaměstnání vykonáváno, * pohlaví zaměstnance, * zařazení dle OKEČ, * nejvyšší dosažené vzdělání, * vzdělání požadované na výkon povolání, * den nástupu a skončení zaměstnání nebo vyslání k výkonu práce zahraničním zaměstnavatelem.

Pobyt občana EU

Občané EU nejsou podle ZPC povinni žádat o potvrzení o přechodném pobytu, ani když délka jejich pobytu překročí 3 měsíce.

V souladu s ustanovením § 87a ZPC je občan Evropské unie oprávněn požádat v případě zaměstnání, podnikání nebo výkonu funkce člena statutárního či jiného orgánu o potvrzení o přechodném pobytu, pokud hodlá na území pobývat přechodně po dobu delší než 3 měsíce. Účely, pro které lze o potvrzení požádat, nejsou nijak omezeny. K žádosti je povinen předložit:

* cestovní doklad,

* doklad potvrzující účel pobytu, jde-li o zaměstnání, podnikání nebo jinou výdělečnou činnost anebo studium,

* fotografie,

* doklad o zdravotním pojištění (to neplatí, je-li účelem pobytu zaměstnání, podnikání nebo jiná výdělečná činnost),

* doklad o zajištění ubytování na území.

Povolení k trvalému pobytu

Občan EU má při splnění stanovených podmínek nárok na vydání povolení k trvalému pobytu. Toto povolení se vydává na základě žádosti v případě splnění některé z následujících podmínek:

* pobývá na území nepřetržitě po dobu 5 let,

* v době skončení zaměstnání, podnikání nebo jiné výdělečné činnosti dosáhl věku stanoveného pro vznik nároku na starobní důchod nebo pro vznik nároku na starobní důchod před dosažením důchodového věku a o tento důchod přiznávaný před dosažením důchodového věku požádal, pokud tuto činnost vykonával na území posledních 12 měsíců před podáním žádosti o povolení k trvalému pobytu a nepřetržitě na území pobývá po dobu nejméně 3 let,

* skončil zaměstnání, podnikání nebo jinou výdělečnou činnost z důvodu vzniku plné invalidity a pobývá na území nepřetržitě po dobu nejméně 2 let; podmínka doby nepřetržitého pobytu na území neplatí, pokud občanu Evropské unie vznikl nárok na plný invalidní důchod z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání,

* je zaměstnán, podniká nebo provozuje jinou výdělečnou činnost na území jiného členského státu Evropské unie a zpravidla se každý den nebo alespoň jednou týdně vrací na území, pokud na území dříve nepřetržitě pobýval a současně zde byl zaměstnán, podnikal nebo provozoval jinou výdělečnou činnost po dobu nejméně 3 let,

* jde o občana Evropské unie mladšího 18 let, který byl svěřen do náhradní výchovy rozhodnutím příslušného orgánu,

* žádá o vydání tohoto povolení z humanitárních důvodů nebo z jiných důvodů hodných zvláštního zřetele,

* pobyt občana EU je v zájmu ČR.

K takové žádosti je občan EU povinen předložit:

* cestovní doklad,

* doklad potvrzující splnění některé z výše uvedených podmínek,

* fotografie,

* doklad o zajištění ubytování.

Mezinárodní dohody

Protože se jedná o citlivou problematiku, je snahou se státy, se kterými výměna pracovníků probíhá nebo se dá předpokládat, uzavírat mezinárodní dohody. V těchto dohodách jsou určeny postupy při schvalování práce v cizí zemi (např. na základě mezivládní dohody lze žádost podávat na příslušných institucích domovského státu apod.). Tyto dohody má ČR uzavřeny nejen se Slovenskem, ale také například se SRN (z roku 1991), Polskem (1992), Vietnamem (1994), Ukrajinou (1996), Švýcarskem (1997).

Udělování zelených karet

V důsledku nedostatku kvalifikovaných zaměstnanců z tuzemska má Česká republika výhledově zájem o příliv kvalifikované pracovní síly ze zahraničí. Proto je v současné době v legislativním procesu projekt tzv. zelených karet. V rámci zákona o zaměstnanosti bude zaveden nový druh povolení k dlouhodobému pobytu cizinců za účelem zaměstnání ve zvláštních případech označovaný jako zelená karta. Toto povolení bude mít duální charakter, tzn. bude se současně jednat o povolení k zaměstnání i o povolení k pobytu cizince na území České republiky. Tím by mělo dojít k odstranění nadbytečné administrativní překážky bránící rychlému přístupu cizinců na český trh práce v profesích, které nebudou v době 30 dnů od nahlášení volného pracovního místa úřadu práce obsazena českým občanem, občanem jiného členského státu Evropské unie nebo jejich rodinnými příslušníky.

Ministerstvo práce a sociálních věcí povede centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zelené karty. Potřebná data budou do této evidence automaticky přenášena z evidence volných pracovních míst po 30 dnech od nahlášení volného pracovního místa a dále volná pracovní místa označená Ministerstvem průmyslu a obchodu jako místa vhodná pro klíčový personál. Pracovním místem vhodným pro klíčový personál bude zejména takové pracovní místo, na které zaměstnavatel požaduje zaměstnance s vysokoškolským vzděláním a které Ministerstvo průmyslu a obchodu označí za klíčové, protože s ohledem na aktuální požadavky zaměstnavatelů je jeho obsazení cizincem žádoucí.

V souvislosti s procesem vydávání zelené karty budou do centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných držiteli zelené karty vyznačovat potřebné údaje zastupitelské úřady (přijetí žádosti o vydání zelené karty) a Ministerstvo vnitra (informace o vyhovění žádosti a následně o vydání zelené karty).

Z pohledu ZPC se zavádí nový pobytový status pro cizince, kteří budou na území České republiky pobývat za účelem zaměstnání na konkrétní pracovní pozici uvedenou v centrální evidenci volných pracovních míst, kterou pro tento účel povede Ministerstvo práce a sociálních věcí. Zelenou kartou bude cizinec prokazovat současně oprávnění k pobytu a k výkonu zaměstnání na území České republiky. S ohledem na požadovanou kvalifikaci cizinců bude zelená karta vydávána ve třech různých typech - typ „A“, „B“ nebo „C“. V případě typu „C“ na cizince nebudou kladeny žádné kvalifikační požadavky, tj. může se jednat i o nevyučeného cizince.

Rozhodování o žádostech cizinců je v těchto případech svěřeno Ministerstvu vnitra. Se zřetelem ke specifičnosti pracovních pozic, které budou v tomto režimu obsazovány cizinci, je toto ministerstvo oprávněno před vydáním rozhodnutí požadovat stanoviska i dalších dotčených úřadů. Řízení o těchto žádostech bude s ohledem na sledovaný cíl (zajištění urychleného nástupu cizince na konkrétní pracovní pozici) vedeno v obdobném režimu jako v případě žádostí o udělení víza. K zajištění uvedeného cíle se cizinci ukládají povinnosti vztahující se ke lhůtě převzetí příslušného víza a povolení k pobytu.

Po kladném rozhodnutí o vydání zelené karty zastupitelský úřad udělí z moci úřední vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem převzetí uvedeného povolení. Cizinec bude povinen dostavit se na Ministerstvo vnitra k převzetí zelené karty do 3 pracovních dnů po vstupu na území České republiky.

Předpokládá se, že právní úprava zavádějící systém zelených karet nabude účinnosti 1. ledna 2009.

Zdaňování příjmů cizích zaměstnanců

Z pohledu daně z příjmů jsou cizí státní příslušníci považováni v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), za poplatníky daně z příjmů fyzických osob, přičemž podle § 2 odst. 3 ZDP se obvykle jedná o tzv. daňové nerezidenty, kteří mají v ČR daňovou povinnost pouze z příjmů plynoucích jim ze zdrojů na území České republiky. ZDP pojem „nerezident“ nepoužívá. Fyzické osoby-nerezidenti jsou označováni jako „poplatníci uvedení v § 2 odst. 3“.

Cizinec vs. nerezident

Ne každý cizinec (občan cizího státu) je z pohledu ZDP daňovým nerezdentem. Je proto důležité umět určit, zda je konkrétní cizinec považován na území ČR za daňového rezidenta, či nikoliv. V souladu s ustanovením § 2 odst. 2 se totiž za rezidenty považují nejen osoby, které mají v ČR bydliště, ale i osoby, které se zde obvykle zdržují.

Bydliště

Bydlištěm na území České republiky se pro tyto účely rozumí místo, kde má poplatník stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na jeho úmysl se v tomto bytě zdržovat. Přitom za stálý byt se považuje jakýkoliv byt včetně najatého, který má daná osoba k dispozici pro stálé užívání.

V souladu s ustanovením § 2 odst. 4 ZDP se za poplatníky obvykle se zdržující na území České republiky považují ti, kteří zde pobývali alespoň 183 dnů v daném kalendářním roce. V některých případech se samozřejmě může stát, že poplatník by byl na základě těchto podmínek rezidentem ve dvou či více státech (např. má bydliště na Slovensku, ale z pracovních důvodů se zdržoval 200 dnů v České republice). V praxi tato situace může nastat pouze u státních příslušníků zemí, se kterými nemá Česká republika uzavřenou smlouvu o zamezení dvojího zdanění, neboť tyto smlouvy řeší uvedené situace vždy tak, aby každý občan byl rezidentem pouze jednoho smluvního státu.

Tuzemský a zahraniční zaměstnavatel

Konkrétní postup zdanění bude v některých případech závislý rovněž na pozici zaměstnavatele. Jiný daňový režim se bude vztahovat na zaměstnance zaměstnávané daňovým rezidentem a jiný na zaměstnanec zaměstnávané daňovým nerezidentem.

Cizinci zaměstnávaní daňovým rezidentem, tj. zjednodušeně řečeno fyzickou osobou s bydlištěm, resp. právnickou osobou se sídlem na území ČR, budou zdaňováni v ČR od prvního dne nástupu do zaměstnání.

Zaměstnavatel-nerezident

Jiný režim se vztahuje na cizince, kteří vykonávají práci na území ČR pro nerezidenta, tedy zaměstnavatele se sídlem či bydlištěm v zahraničí. V tomto případě platí ustanovení § 6 odst. 9 písm. f) ZDP, které osvobozuje od daně z příjmů ze závislé činnosti příjmy z činnosti vykonávané na území České republiky plynoucí poplatníkům uvedeným v § 2 odst. 3 ZDP, tj. daňovým nerezidentům, od zaměstnavatelů se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí, tj. rovněž od daňových nerezidentů. V těchto případech musí být vždy splněna podmínka, že časové období související s výkonem této činnosti nepřesáhne 183 dnů v jakémkoli období dvanácti po sobě jdoucích měsíců.

Toto osvobození se nevztahuje na příjmy z činností vykonávaných ve stálé provozovně. Osvobození se také nevztahuje na příjmy z osobně vykonávané činnosti umělců, sportovců, artistů a spoluúčinkujících osob vystupujících na veřejnosti.

Příjmy z osobně vykonávané činnosti takových osob na území České republiky podléhají v ČR vždy zdanění podle § 36 odst. 1 písm. a) ZDP, tj. uplatní se zvláštní sazba daně ve výši 15 %, a to bez ohledu na to, po jaké období je tato činnost na území České republiky vykonávána a zda sportovci či umělci v souvislosti s výkonem takových činností vykonávají závislou činnost či nikoliv, a rovněž tak bez ohledu na to, komu takové příjmy plynou [§ 22 odst. 1 písm. f) bod 2. zákona]. Tím je umožněno uplatňovat ustanovení mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění, podle kterých mohou být umělci a sportovci rovněž zdaňováni ve státě, kde svou činnost vykonávají, a to bez ohledu na ustanovení článků upravujících zdaňování příjmů ze závislé činnosti, popř. příjmů z nezávislého povolání.

Způsob počítání

Velice důležitý je rovněž způsob počítání dnů pro posouzení výše uvedené lhůty. Obecně lze konstatovat, že způsob počítání vychází vždy z konkrétních ustanovení smlouvy o zamezení dvojího zdanění, pokud byla mezi Českou republikou a danou zemí uzavřena (zpravidla je uvedeno v článku 15).

Bezesmluvní stát

Nebyla-li tato smlouva uzavřena, je nutno vycházet z pokynu Ministerstva financí D-300. Pro účely osvobození příjmů cizince zaměstnaného v ČR daňovým nerezidentem je třeba určit časové období související s vykonáváním činnosti nerezidenta na území ČR. Do něj se zahrnují: * všechny započaté dny fyzické přítomnosti daňového nerezidenta na území ČR (tj. včetně dnů příjezdu a odjezdu), * dny, které zahraniční rezident stráví mimo ČR z důvodu pracovního volna (soboty, neděle, národní svátky, dovolená), * služební cesty přímo spojené se zaměstnáním v ČR, po kterých bylo v jeho zaměstnávání na území ČR pokračováno. Do konce roku 1997 se časový test počítal za období kalendářního roku, nikoliv za období po sobě jdoucích dvanácti měsíců.

Příklad 9

V České republice provádí dodávku a montáž téhož typu strojního zařízení firma Jose, Ltd. ze Španělska a firma Juanita Ltd. z Chile. Obě tyto firmy vysílají do ČR své zaměstnance na provedení montáže. Montáž trvá celkem 7 měsíců (duben-říjen), tj. 214 dnů. Zaměstnanci tráví víkendy na území ČR. V červenci odjeli na dovolenou v trvání 21 dnů pobytu mimo území ČR a v září vykonali služební cestu do vlasti v délce pobytu mimo území ČR 15 dnů z titulu dořešení problémů vzniklých při provádění montáže.

S republikou Chile dosud smlouva o zamezení dvojího zdanění nebyla uzavřena, se Španělským královstvím uzavřena byla (č. 23/1982 Sb.). Článek 15 této smlouvy určuje pro výpočet lhůty metodu tzv. fyzické přítomnosti. Vzhledem k tomu, že v případě chilských občanů není možné použít metodu fyzické přítomnosti při počítání lhůty, přesáhlo časové období související s výkonem činnosti v České republice lhůtu 183 dnů a příjmy těchto zaměstnanců podléhají na našem území dani z příjmů ze závislé činnosti.

Naproti tomu u španělských občanů je nutno podle ustanovení smlouvy o zamezení dvojího zdanění odečíst dobu dovolené a služební cesty domů, tj. od 214 dnů odečíst 36 dnů. Výsledná doba 178 dnů pobytu splňuje podmínku pro uplatnění osvobození od daně z příjmu ze závislé činnosti.

Plátce daně z příjmů

S povinností hradit v případě překročení lhůty 183 dnů daň z příjmů ze závislé činnosti souvisí i ustanovení § 38c ZDP, podle kterého je za plátce daně považován i zaměstnavatel se sídlem či bydlištěm v cizině, který má na území České republiky stálou provozovnu nebo zde zaměstnává své zaměstnance déle než 183 dnů. Toto ustanovení neplatí u tzv. službových stálých provozoven podle § 22 odst. 1 písm. c) ZDP, kde jsou zaměstnanci povinni v případě překročení lhůty 183 dnů podat daňové přiznání k dani z příjmů ze závislé činnosti sami.

Základ daně

Základ daně a daň z příjmů fyzických osob se u nerezidentů v zaměstnaneckém poměru vypočítávají stejným způsobem jako u tuzemských zaměstnanců s tím, že v rámci slev na dani vymezených v ustanovení § 35ba ZDP lze uplatnit pouze slevu na poplatníka podle § 35ba odst. 1 písm. a) ZDP, tj. 24 840 Kč, a tzv. studentskou slevu podle § 35ba odst. 1 písm. f) ZDP, tj. 4 020 Kč ročně na jednoho poplatníka, pokud by se zaměstnanec v souladu se zvláštními předpisy soustavně připravoval na budoucí povolání. O ostatní slevy podle písmen b) až e) citovaného ustanovení daňovou povinnost nerezidenta mimo níže uvedených výjimek snižovat nelze.

Hlavní zdroj příjmů na území ČR

Z výše uvedené zásady, že nerezident nemůže uplatnit slevy na dani za zdaňovací období o částky dle § 35ba odst. 1 písm. b) až e) existuje jedna podstatná výjimka. Tou je situace, kdy úhrn příjmů nerezidenta ze zdrojů na území České republiky prokazatelně činí nejméně 90 % všech jeho (celosvětových) příjmů. Při výpočtu tohoto poměru se nepřihlíží k příjmům, které nejsou předmětem daně nebo jsou od daně osvobozeny.

Při srážení záloh na daň by si zaměstnavatelé měli uvědomit, že v souladu s ustanovením § 38h odst. 12 ZDP na rozdíl od zaměstnanců-rezidentů se v případě nerezidentů splňujících podmínku § 35ba odst. 2 ZDP k částkám dle § 35ba odst. 1 písm. b) až e)nepřihlíží při stanovení záloh ani při ročním zúčtování. Daňový nerezident musí tyto částky uplatnit v rámci daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob.

Základní slevy u nerezidentů v roce 2008

Zaměstnavatele, kteří řešili otázku uplatnění základní slevy u zaměstnanců-nerezidentů na začátku roku 2008 a kteří při studiu zákona o daních z příjmů došli ke správnému závěru, že základní slevu na poplatníka těmto zaměstnancům nemohou uplatnit, je třeba upozornit na novelu ZDP č. 126/2008 Sb., která uplatnění základní slevy u nerezidentů umožnila s účinností od 1. července 2008 a uvádí, že při ročním zúčtování záloh na daň a daňového zvýhodnění se tato úprava použije již za zdaňovací období, které započalo v roce 2008.

Správci daně nebudou postihovat ani uplatňování základní slevy u nerezidentů v období od 1. ledna do 30. června 2008, a to na základě Opatření Ministerstva financí ČR podle zmocnění v ustanovení § 39 písm. b) ZDP, za účelem odstranění tvrdosti. Podle tohoto opatření mohou zaměstnavateléplátci daně příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků zaměstnancům, kteří jsou poplatníky podle § 2 odst. 3 ZDPv průběhu zdaňovacího období roku 2008 poskytnout při výpočtu zálohy na daň za podmínek a ve výši podle § 35d odst. 2 ZDP slevu na poplatníka podle § 35ba odst.1 písm. a) zákona, přičemž daňová povinnost u těchto poplatníků za zdaňovací období 2008 bude vypořádána podle platné právní úpravy v zákoně o daních z příjmů.

Nezdanitelné části základu daně

Při uplatňování tzv. nezdanitelných částí základu daně platí, že nic nebrání tomu, aby byl při splnění všech podmínek uplatněn odpočet darů v zákonné výši, příspěvek zaplacený poplatníkem na jeho penzijní připojištění se státním příspěvkem, pojistné na soukromé životní pojištění a příspěvky odborové organizaci (opět při splnění zákonných podmínek). Naopak v případě úroků z úvěru ze stavebního spoření a hypotečního úvěru základ daně nerezidenta mimo výše uvedených výjimek snižovat nelze.

Mezinárodní pronájem pracovní síly

Určité komplikace s mnohdy vysokými daňovými dopady na tuzemské zaměstnavatele přináší tzv. mezinárodní pronájem pracovní síly (dále jen „MPPS“). Jedná se o jeden z případů, kdy zákonodárce reagoval na praxi, která v podstatě spočívala v obcházení daňové povinnosti na dani z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti při využívání zahraniční pracovní síly. Vzhledem k tomu, že tato praxe je poměrně rozšířena nejen v České republice, ale i v zahraničí, lze v dané oblasti vycházet z materiálů OECD, v nichž je jako zaměstnavatel označován subjekt, pro nějž pracovníci skutečně práce vykonávají. Jedná se o tzv. ekonomického zaměstnavatele, který má veškeré povinnosti plátce daně, ačkoliv formálně právní pracovní smlouvu se zaměstnancem uzavřenu nemá. Tyto skutečnosti se v rámci ZDP projevily v ustanovení § 6 odst. 2 ZDP a návazně v pokynu Ministerstva financí č. D-151. V § 6 odst. 2 ZDP se přímo uvádí, že zaměstnavatelem podle tohoto zákona je i tuzemský daňový subjekt (rezident), u kterého zaměstnanci vykonávají práci podle jeho příkazů, i když příjmy za tuto práci jsou na základě smluvního vztahu vypláceny prostřednictvím zahraničního subjektu (daňového rezidenta). Tyto příjmy jsou dále považovány za příjmy ze závislé činnosti vyplácené tuzemským subjektem. Zahraniční zaměstnavatel by měl mít z pohledu zákona o zaměstnanosti postavení tzv. agentury práce.

Smluvní úprava v praxi

Mezi ekonomickým a právním zaměstnavatelem byly a jsou používány různé formy smluvních vztahů, na základě kterých k MPPS dochází. Nejčastěji se jedná o smlouvy o dílo, o dodávce služeb, smlouvu nepojmenovanou apod., přičemž formální zaměstnavatel, tj. ve skutečnosti zprostředkovatelská firma, za práci neodpovídá, neřídí ji, nepřivlastňuje si její výsledky atd. Rovněž obvykle chybí ve smlouvě často deklarované montážní deníky, předávací protokoly apod. Zato se v účetnictví tuzemských subjektů objevují seznamy zahraničních pracovníků s uvedením počtu odpracovaných hodin, hodinovou sazbou atd.

Hlavní znaky mezinárodního pronájmu

O MPPS se obvykle jedná, jsou-li splněny následující podmínky: Tuzemský subjekt (ekonomický zaměstnavatel):

* určuje množství, kvalifikaci a další požadavky na pracovníky i celkovou dobu výkonu práce,

* řídí a kontroluje pracovníky, ukládá jim úkoly,

* určuje místo práce, které je pod jeho kontrolou a odpovědností,

* výše odměny závisí na množství odpracovaných hodin nebo vykonané práce, případně jiném ukazateli, který představuje souvislost mezi odměnou zprostředkovatele a příjmem zaměstnance,

* poskytuje pracovníkům materiál, nářadí, ochranné pomůcky atd.

Přitom platí, že ne ve všech případech musí být naplněny všechny popsané znaky současně. Nejčastěji splněny a také nejdůležitější jsou první dva uvedené znaky, tj. určení požadavků na strukturu pracovníků a jejich řízení. Tito pracovníci jsou tedy posuzováni jako kterýkoliv jiný zaměstnanec s povinností vést mzdové listy se všemi náležitostmi, právem podepsat prohlášení podle § 38k odst. 4 ZDP atd.

Základ daně u MPPS

Při stanovení základu daně při MPPS se opět vychází z platných ustanovení ZDP, tzn. že ekonomický zaměstnavatel bude v průběhu kalendářního roku srážet zálohu ze základu pro výpočet zálohy podle § 38h ZDP a v zákonem stanovených případech provede roční zúčtování daně podle § 38ch ZDP.

V první polovině roku probíhala diskuse o stanovení základu daně v úrovni tzv. superhrubé mzdy. Podle stanoviska Ministerstva financí je nutné v případě MPPS stanovit základ daně z příjmů ze závislé činnosti tak, že k částce příjmu zahraničního agenturního zaměstnance bude připočteno zahraniční pojistné obdobné tuzemskému zákonnému sociálnímu a zdravotnímu pojištění odváděné zahraničním zaměstnavatelem (agenturou práce) z titulu zaměstnání daného pracovníka.

Tuzemský ekonomický zaměstnavatel by tak měl mít před stanovením základu daně z příjmů ze závislé činnosti pro srážku zálohy na daň k dispozici od právního zaměstnavatele informaci o výši pojistného obdobného zákonnému sociálnímu a zdravotnímu pojištění, které tento právní zaměstnavatel uhradil za své zaměstnance pronajaté do České republiky v rámci MPPS. V případě, že podle unijních předpisů je dána příslušnost zahraničních zaměstnanců k tuzemskému pojištění, bude základ daně navyšován o tuzemské pojistné hrazené zaměstnavatelem za zaměstnance (viz níže).

Poměr příjmu zaměstnance a úhrady za zprostředkování

Z uzavřených smluv v některých případech nelze konkrétní výši příjmu zaměstnance určit, a to zejména tehdy, pokud úhrada pronajímateli (faktura) zahrnuje i částku za zprostředkování. V takovém případě platí, že částka určená ke zdanění jako hrubá mzda představuje rozdíl mezi celkovou částkou a odměnou zprostředkovatele, vždy však musí činit minimálně 60 % z celkové úhrady.

Lze doporučit, aby ve smlouvě bylo výslovně uvedeno, že celková částka obsahuje i odměnu zprostředkovatele. V opačném případě je snahou finančních orgánů zdanit celou částku, i když z logiky věci vyplývá, že odměna zprostředkovatele nulová nebude. Navíc by v těchto případech v důsledku superhrubé mzdy docházelo ke vzniku absurdních a logice se příčících řešení, kdy by součet základů daně jednotlivých pronajatých zahraničních zaměstnanců převýšil částku fakturovanou ze strany zahraniční agentury práce (právního zaměstnavatele). Ekonomický zaměstnavatel by pak musel složitě prokazovat, že pojistné hrazené zahraničním zaměstnavatelem je již ve fakturované částce obsaženo. V konkrétních odůvodněných případech lze pro stanovení daně využít i zákon o správě daní a poplatků, konkrétně § 31 odst. 5, tj. stanovení daně správcem daně podle pomůcek nebo § 31 odst. 7 dohodou správce daně s daňovým subjektem.

Příklad 10

Tuzemská organizace uzavřela se zahraničními subjekty čtyři smlouvy. Dvě z nich jsou deklarovány jako smlouvy o dílo, jedna jako smlouva o dodávce služeb a jedna jako smlouva o kooperaci. Všechny vykazují znaky MPPS uvedené výše.

Ve smlouvě s firmou A je řečeno, že cena za dodávku díla bude stanovena podle počtu odpracovaných hodin tak, že bude činit 100 Kč/hod. bez další specifikace.

Ve smlouvě s firmou B je uvedeno, že cena za dodávku díla bude rovněž stanovena podle počtu odpracovaných hodin tak, že cena bude činit 100 Kč /hod. Cena zahrnuje i částku za zprostředkování.

Ve smlouvě s firmou C se uvádí, že cena za poskytnuté služby bude činit 100 Kč za hodinu, přičemž z toho odměna zprostředkovatele je 20 Kč za každou odpracovanou hodinu.

Konečně ve smlouvě s firmou D je dohodnuta rovněž cena 100 Kč/hod., přičemž odměna zprostředkovatele činí 70 Kč za každou odpracovanou hodinu.

V případě firmy A musí ekonomický zaměstnavatel prokázat, že v odměně je zahrnuta i odměna zprostředkovatele. V opačném případě je nutno brát za příjem zaměstnance částku 100 Kč za hodinu.

U smlouvy s firmou B není částka odměny zprostředkovatele konkretizována. Platí tedy, že ekonomický zaměstnavatel bude považovat za příjem zaměstnance částku minimálně 60 Kč/hod.

Smlouva s firmou C konkretizuje odměnu zprostředkovatele na 20 Kč/hod. Příjmem zaměstnance je tedy částka 80 Kč/hod.

Smlouva s firmou D sice rovněž uvádí konkrétní hodnoty, avšak v tomto případě je třeba vycházet z formulace § 6 odst. 2 ZDP, že částka považovaná za příjem zaměstnance musí činit nejméně 60 % z celkové úhrady. Příjmem tedy bude částka 60 Kč/hod. a nikoliv 30 Kč/hod.

Sociální a zdravotní pojištění

Stejně jako v případě pracovního práva je i v otázkách sociálního a zdravotního pojištění velmi důležité správné určení rozhodného práva, které se na konkrétní pracovněprávní vztah a z něj plynoucí povinnosti v oblasti pojištění vztahuje.

Příslušnost k právním předpisům, tj. určení státu, jehož předpisy se mají na zaměstnance aplikovat, je nyní upravena na třech úrovních:

* koordinační předpisy EU (nařízení EU),

* dvoustranné smlouvy o sociálním zabezpečení,

* vnitrostátní předpisy.

Z pohledu hierarchie uvedených předpisů platí, že dvoustranné mezinárodní smlouvy, jimiž je ČR vázána, jsou nadřazeny vnitrostátním předpisům a nařízení EU jsou nadřazeny vnitrostátním předpisům i dvoustranným smlouvám.

Příklad 11

Německý zaměstnavatel vyšle do dceřiné společnosti v Česku svého zaměstnance (s bydlištěm v Německu) na dobu 16 měsíců.

Podle tuzemských předpisů jsou zaměstnanci, kteří jsou činní v ČR pro zaměstnavatele, kteří nemají sídlo na území ČR, vyňati v Česku z pojištění. Podle dvoustranné smlouvy s Německem o sociálním zabezpečení by zůstal zaměstnanec německé společnosti pojištěn v SRN, neboť jako vyslaný zaměstnanec by podléhal českým předpisům až po uplynutí 24 měsíců od začátku práce v ČR.

Ovšem podle nařízení EU platí, že pokud doba vyslání přesáhne 1 rok (12 měsíců), je rozhodující místo výkonu práce. Proto bude německý zaměstnanec podléhat po celou dobu českým právním předpisům a bude pojištěn v ČR.

Tuzemské předpisy - stav do konce roku 2008

Otázku sociálního pojištění zaměstnanců-cizinců řeší do konce roku 2008 zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, na který se odvolávaly zákony o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

Podle tohoto zákona jsou pojištěni mj. zaměstnanci v pracovním poměru obecně. Zaměstnanci zaměstnavatelů se sídlem nebo bydlištěm na území ČR, kteří mají místo výkonu práce trvale v cizině, jsou pojištěni pouze, mají-li trvalý pobyt na území ČR nebo jsou občany ČR.

Z pojištění jsou vyňati mj.:

* cizí státní příslušníci, kteří nemají trvalý pobyt na území ČR a jejichž zaměstnavatelé požívají diplomatických výsad a imunit, pokud mohou být pojištěni v jiném státě nebo pracují pro zaměstnavatele v pracovněprávním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů,

* zaměstnanci, kteří jsou činní v ČR pro zaměstnavatele, kteří nemají sídlo na území ČR.

Pro úplnost je třeba dodat, že zaměstnanci pracující v ČR v rámci výše uvedeného mezinárodního pronájmu pracovní síly nepodléhali v ČR sociálnímu pojištění. Jako na zaměstnance na ně nahlížel pouze zákon o daních z příjmů. Problematické je v roce 2008 řešení zdravotního pojištění. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, se zaměstnavatelem pro účely zdravotního pojištění rozumí právnická nebo fyzická osoba, která je plátcem příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků podle ZDP, zaměstnává zaměstnance a má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky, jakož i organizační složka státu.

Podle výkladu Všeobecné zdravotní pojišťovny a Ministerstva zdravotnictví patří mezi tyto zaměstnavatele i ekonomický zaměstnavatel při MPPS, který je zaměstnavatelem dle § 6 odst. 2 ZDP. V praxi aplikace tohoto výkladu vede k tomu, že pokud zahraniční pracovníci, resp. právní zaměstnavatel nepředloží doklady o příslušnosti k zahraničnímu pojištění (formulář E 101 - viz níže), měl by zdravotní pojištění za tyto pracovníky hradit tuzemský ekonomický zaměstnavatel.

Uvedené stanovisko ovšem vychází z předpokladu, že ekonomický zaměstnavatel je plátcem příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků podle ZDP. Dle připravovaného stanoviska Ministerstva financí tomu tak ovšem není. Jestliže bude tento výklad oficiálním názorem Ministerstva financí, nemá dle názoru autora uvedený postup VZP legální oporu a zaměstnavatelům lze v případě problémů s doměřeným pojistným v těchto situacích doporučit zvážit dostupné možnosti obrany proti takovým rozhodnutím.

Tuzemské předpisy - stav od roku 2009

Dne 1. 1. 2009 nabývá účinnosti nový zákon o nemocenském pojištění č. 187/2006 Sb. (dále jen „ZNP“). Ten přináší výraznou změnu podmínek pojištění pro zaměstnance s trvalým pobytem v ČR, kteří jsou zaměstnáni u zaměstnavatele se sídlem na území ČR a mají místo výkonu práce trvale v cizině. Dříve vždy podléhali pojištění v ČR, nyní však budou v ČR povinně pojištěni pouze v případě, že nepodléhají pojištění v cizině. Dochází tak k vyloučení dvojího pojištění. Toto pravidlo platí jak pro nemocenské, tak pro důchodové a zdravotní pojištění.

Příklad 12

Tuzemská obchodní společnost zaměstnává občana ČR s tím, že jeho místo výkonu práce bude v Turecku. Pokud bude český zaměstnanec pojištěn v Turecku, nepodléhá pojištění v České republice.

MPPS od roku 2009

Výrazná změna od roku 2009 nastává rovněž pro tzv. smluvní zaměstnance, tj. např. pro zaměstnance pracující v ČR v rámci mezinárodního pronájmu pracovní síly. Pokud takový zaměstnanec nepředloží potvrzení o pojištění v zemi, ve které má sídlo jeho právní zaměstnavatel, podléhá v ČR pojištění od prvního dne výkonu práce. V případě, že takové potvrzení předloží, podléhá podle § 6 odst. 4 ZNP povinně pojištění v ČR až po uplynutí 270 dnů zaměstnání v ČR. Je třeba připomenout, že uvedené pravidlo může být v případě smluvních států a členských států EU modifikováno nadřízenými předpisy. Beze zbytku se tedy vztahuje pouze na vztahy s bezesmluvními státy mimo EU.

Dvoustranné smlouvy

Česká republika uzavřela dvoustranné smlouvy o sociálním zabezpečení s více než 20 státy. Po vstupu ČR do EU mají praktický význam zejména smlouvy se státy, které nejsou členy EU. Jedná se o: Chile, Chorvatsko, Izrael, Srbsko, Černou Horu (na tyto dva státy se vztahuje smlouva uzavřená s Jugoslávií), Kanadu, Quebec (zvlášť od Kanady), Rusko (smlouva uzavřená se SSSR), Ukrajinu,Turecko a Makedonii.

Podle výkladu Ministerstva práce a sociálních věcí musí být nemocensky a důchodově pojištěny všechny osoby, které v ČR pracují na základě pracovního vztahu uzavřeného podle cizích právních předpisů a na které se tyto smlouvy vztahují.

V souladu s výše uvedenými mezistátními smlouvami platí výjimka pro tzv. vyslané zaměstnance, kteří doloží účast na nemocenském pojištění v druhém smluvním státě. Ti jsou potom po dobu uvedenou ve smlouvě (obvykle se jedná o 24 měsíců) z nemocenského pojištění v ČR vyňati. Po uplynutí této doby jsou nemocensky pojištěni ve státě, ve kterém vykonávají práci, pokud se smluvní státy nedohodnou jinak.

Předpisy Evropské unie

Příslušnost k právním předpisům v oblasti zdravotního, nemocenského a důchodového pojištění občanů EU upravuje nařízení Rady (EHS) č. 1408/71. Účast migrujícího pracovníka se řídí právními předpisy toho členského státu, které byly určeny jako příslušné dle nařízení.

Základním pravidlem pro určení příslušnosti k právním předpisům je tzv. pravidlo státu výkonu práce nebo činnosti. To znamená, že zaměstnanec podléhá právním předpisům státu, kde vykonává zaměstnání, bez ohledu na státní příslušnost.

Příklad 13

Občan Estonska vykonává závislou činnost pouze na území ČR. Vztahují se na něj české právní předpisy a bude hradit tuzemské pojištění. Výjimky ze základního pravidla

Z uvedeného základního pravidla určení příslušnosti k právním předpisům existuje několik výjimek. Jednou z nich je výkon činnosti ve dvou nebo více členských státech. Nelze zde zachytit všechny možné varianty, ale velmi častou bude situace, kdy občan jednoho členského státu, který má v tomto státě trvalé bydliště, má příjmy ze zaměstnání v tomto státě a zároveň v ČR. V tomto případě podléhá právním předpisům státu bydliště a pojištění v ČR odvádět nebude.

Postup zaměstnavatele

Zaměstnavatel bude v těchto případech povinen odvádět pojištění do státu bydliště zaměstnance v souladu s předpisy tohoto státu. Zaměstnanec-občan EU by v těchto případech měl předložit formulář E 101 „Potvrzení o příslušnosti k právním předpisům“, kterým prokazuje, že spadá pod právní předpisy určitého státu. Tuzemský zaměstnavatel pak tímto potvrzením prokazuje správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně, že nebyl povinen odvádět za tohoto zaměstnance pojištění dle tuzemských právních předpisů.

Příklad 14

Občan Rumunska s trvalým bydlištěm v Bukurešti má příjmy ze zaměstnání v Brně. Zároveň má příjmy ze zaměstnání v Bukurešti. Tuzemskému zaměstnavateli předložil formulář E 101 potvrzující právní příslušnost k rumunským právním předpisům. Tuzemský zaměstnavatel je povinen odvádět pojištění za zaměstnance dle rumunských právních předpisů dle pokynů příslušných orgánů Rumunska.

Zdroj: Daně a právo v praxi, 8/2008.