Daňová ztráta v daňovém přiznání za rok 2010

, se pro zjištění základu daně vychází dle znění § 23 odst. 2 písm. b) ZDP z rozdílu mezi příjmy a výdaji.

, se pro zjištění základu daně vychází dle znění § 23 odst. 2 písm. a) ZDP z výsledku hospodaření (zisk nebo ztráta), a to vždy bez vlivu Mezinárodních účetních standardů. U poplatníků, kteří odepisují majetek metodou komponentního odpisování, se vychází z výsledku hospodaření bez vlivu této účetní metody odpisování (tato věta byla doplněna do tohoto ustanovení zákonem č. 346/2010 Sb., přičemž dle bodu 4 přechodných ustanovení zákona se toto doplnění použije poprvé za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, jež započalo v roce 2010).

Při porovnání účetního výsledku hospodaření a základu daně může dojít k následujícím kombinacím:

 +----+----------------------------------------+---------------------------------------+ | a) | výsledek hospodaření je větší než nula | účetní zisk                           | |    | základ daně je větší než nula          | základ daně pro výpočet daně z příjmů | | b) | výsledek hospodaření je větší než nula | účetní zisk                           | |    | základ daně je menší než nula          | daňová ztráta                         | | c) | výsledek hospodaření je menší než nula | účetní ztráta                         | |    | základ daně je menší než nula          | daňová ztráta                         | | d) | výsledek hospodaření je menší než nula | účetní ztráta                         | |    | základ daně je větší než nula          | základ daně pro výpočet daně z příjmů | +----+----------------------------------------+---------------------------------------+

Stanovením základu daně se zabývá ustanovení § 23 ZDP, kde jsou specifikovány případy zvýšení, snížení popřípadě možného snížení výsledku hospodaření nebo rozdílu mezi příjmy a výdaji při stanovení základu daně v souvislosti s vyplněním daňového přiznání k dani z příjmů.

V ustanovení § 38n ZDP se uvádí, že pokud výdaje (náklady) upravené podle § 23 ZDP převyšují příjmy upravené podle § 23, je rozdíl daňovou ztrátou. Při správě daňové ztráty se postupuje obdobně jako při správě daňové povinnosti, avšak daňová ztráta vzniklá a vyměřená poplatníkovi zaniklému bez provedení likvidace nepřechází na jeho právního nástupce s výjimkami uvedenými v § 23a odst. 5 písm. b) a § 23c odst. 8 písm. b) ZDP. Toto znění ustanovení zákona platí i pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob, pokud není v § 5 ZDP stanoveno jinak.

Daň lze vyměřit na základě daňového přiznání nebo z moci úřední. Podle výsledků vyměřovacího řízení správce daně vyměří daň, kterou předepíše do evidence daní; vyměřením daně se rozumí i stanovení daně plátci daně k přímé úhradě. Je-li daň vyměřená správcem daně vyšší než daň tvrzená daňovým subjektem, je rozdíl splatný v náhradní lhůtě do 15 dnů ode dne právní moci platebního výměru. Ve stejné náhradní lhůtě je splatná i daň vyměřená z moci úřední.

Neodchyluje-li se vyměřovaná daň od daně tvrzené daňovým subjektem, správce daně nemusí daňovému subjektu výsledek vyměření oznamovat platebním výměrem; to neplatí, pokud byl zahájen postup k odstranění pochybností. Platební výměr správce daně založí do spisu. Za den doručení platebního výměru daňovému subjektu se považuje poslední den lhůty pro podání daňového přiznání nebo vyúčtování, a bylo-li daňové přiznání nebo vyúčtování podáno opožděně, den, kdy došlo správci daně.

dle § 5 odst. 1 ZDP (u poplatníka daně z příjmů fyzických osob je to kalendářní rok) prokazatelně vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení, pokud u jednotlivých příjmů podle § 6 až 10 není v zákonu stanoveno jinak.

Poplatník daně z příjmů fyzických osob může ve zdaňovacím období dosáhnout pěti dílčích základů daně:

Základem daně poplatníka daně z příjmů fyzických osob je součet všech dílčích základů daně zjištěných podle jednotlivých druhů příjmů. Daňová ztráta vznikne u těchto dvou druhů příjmů pouze tehdy, pokud daňový poplatník uplatňuje výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů v prokazatelné výši. Pokud poplatník s příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti uplatňuje výdaje procentem z příjmů dle § 7 odst. 7 ZDP a podobně poplatník s příjmy z pronájmu uplatňuje výdaje procentem z příjmů dle § 9 odst. 4 ZDP, nemůže u těchto dílčích základů daně vzniknout daňová ztráta.

V ustanovení § 5 odst. 3 ZDP se uvádí, že v příslušném zdaňovacím období. Daňovou ztrátu nebo její část, kterou nelze uplatnit odpočtem od základu daně ve zdaňovacím období, v němž vznikla, lze odečíst od úhrnu dílčích základů daně zjištěných podle jednotlivých druhů příjmů uvedených v § 7 až 10 v následujících zdaňovacích obdobích podle § 34 ZDP.

Podle znění § 38g odst. 1 ZDP podává poplatník daně z příjmů fyzických osob daňové přiznání, pokud jeho roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, přesáhly 15 000 Kč, pokud se nejedná o příjmy osvobozené od daně nebo o příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.

Základem daně (dílčím základem daně) (fyzická osoba) je podle znění § 7 odst. 4 ZDP část základu daně veřejné obchodní společnosti stanoveného podle § 23 až 33. Tato část základu daně se stanoví ve stejném poměru, jako je rozdělován zisk podle společenské smlouvy, jinak rovným dílem. Vykáže-li podle § 23 až 33 veřejná obchodní společnost ztrátu, rozděluje se na společníka část této ztráty stejně jako základ daně. U poplatníka (fyzická osoba), který je , je podle znění § 7 odst. 5 ZDP součástí základu daně část základu daně nebo daňové ztráty komanditní společnosti určená ve stejném poměru, jakým je rozdělován zisk nebo ztráta komanditní společnosti na tohoto komplementáře podle zvláštního právního předpisu.

Vzhledem k tomu, že zákon nestanoví způsob odpočtu daňové ztráty v jednotlivých zdaňovacích obdobích, . Lze totiž uplatnit vždy jen takový odpočet daňové ztráty, aby poplatník mohl uplatnit všechny nezdanitelné částky dle § 15 a slevy na dani dle § 35 a 35ba zákona, které by jinak při jejich neuplatnění v daném zdaňovacím období propadly.

druhého oddílu základní části daňového přiznání, a to maximálně do výše řádku 41a daňového přiznání, tj. do výše součtu dílčího základu daně podle § 7 až 10 za zdaňovací období, za které se podává daňové přiznání. Podle pokynů k vyplnění daňového přiznání musí poplatník uvést v samostatné příloze k daňovému přiznání údaje:

Za zdaňovací období 2010 lze uplatnit daňovou ztrátu vzniklou a vyměřenou pouze za zdaňovací období 2003, 2005, 2006, 2007, 2008 a 2009 maximálně však do výše částky uvedené na řádku 41a. Částka uplatňované ztráty, která převyšuje částku na řádku 41a, je část ztráty, kterou nelze uplatnit v tomto zdaňovacím období 2010 a tuto částku lze uplatnit v následujících zdaňovacích obdobích v souladu s ustanovením § 34 odst. 1 ZDP. Za zdaňovací období 2011 tak bude možno uplatnit zbývající výši neuplatněné daňové ztráty z roku 2006, 2007, 2008 a 2009 a vzniklou a neuplatněnou daňovou ztrátu za rok 2010.

druhého oddílu základní části daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob. Podle pokynů k vyplnění daňového přiznání nesmí být částka odečtu daňové ztráty uplatněná na tomto řádku podle § 34 odst. 1 ZDP (s omezením podle § 38na ZDP) vyšší než částka základu daně upraveného o část základu daně (daňové ztráty) připadající na komplementáře a sníženého o příjmy podléhající zdanění v zahraničí, u nichž je uplatňováno vynětí, uvedená na řádku 220 daňového přiznání. Současně tato částka musí být shodná s částkou uvedenou na řádku 9 ve sloupci 4 tabulky E přílohy č. 1 k II. oddílu daňového přiznání.

V případě, že poplatník daně z příjmů fyzických osob zemře, může podle znění § 5 odst. 3 ZDP , nebo její část, kterou neodečetl od součtu dílčích základů daně dle § 7 až 10 zůstavitel, , pokud bude dědic pokračovat v činnosti zůstavitele nejpozději do 6 měsíců po jeho smrti; daňovou ztrátu lze odečíst od základu daně nejdéle v 5 zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po zdaňovacím období, za které se daňová ztráta vyměřuje.

Pokud fyzická osoba s příjmy podle § 7 odst. 1 písm. a) až c) a odst. 2 ZDP provozuje činnost za spolupráce druhého manžela nebo za spolupráce manžela (manželky) a ostatních osob žijících s poplatníkem v domácnosti, popřípadě za spolupráce jen ostatních osob žijících s poplatníkem v domácnosti, může na spolupracující osoby rozdělit podle ustanovení § 13 ZDP příjmy dosažené při podnikání a výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení těchto příjmů, přičemž může dojít k situaci, že rozdělované příjmy jsou nižší než rozdělované výdaje. tedy . Toto řešení se využije zejména v situaci, když podnikatel dosahuje ztráty, zatímco jeho spolupracující manželka nebo ostatní osoby žijící s poplatníkem v domácnosti, dosahují dílčího základu daně např. z podnikání, z pronájmu, z kapitálového majetku nebo z ostatních příjmů. Pro možné uplatnění daňové ztráty pak platí jak pro podnikatele tak pro spolupracující osobu podmínky § 34 odst. 1 ZDP, podle kterého lze od základu daně odečíst daňovou ztrátu, která vznikla a byla vyměřena za předchozí zdaňovací období nebo jeho část, a to nejdéle v pěti (resp. v sedmi) zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po období, za které se daňová ztráta vyměřuje.

 +-----------------------+------------------+------------------+ |    daňový subjekt     | rozdělení příjmů | rozdělení výdajů | +-----------------------+------------------+------------------+ | manžel                | 200 000 Kč       | 300 000 Kč       | | manželka              |                  |                  | | ze spolupráce         | 200 000 Kč       | 300 000 Kč       | | z vlastního podnikání | 800 000 Kč       | 500 000 Kč       | | celkem                | 1 000 000 Kč     | 800 000 Kč       | +-----------------------+------------------+------------------+

Manželka díky převedení 50% podílu příjmů a výdajů manžela sníží v roce 2010 svůj dílčí základ daně z podnikání z 300 000 Kč na 200 000 Kč, a tím dojde u ní ke snížení daně z 20 160 Kč na 5 160 Kč.

V roce 2011 v souvislosti s nabytím účinnosti daňového řádu zákonem č. 280/2009 Sb. dochází v případě uplatnění daňové ztráty v dodatečném daňovém přiznání ke změně oproti stavu podle znění zákona o správě daní a poplatků.

Zjistí-li daňový subjekt, že jeho než jeho poslední známá daňová povinnost, je dle § 41 odst. 1 ZSDP povinen předložit do konce měsíce následujícího po tomto zjištění dodatečné daňové přiznání. V tomto uvede i den zjištění důvodů pro jeho podání. V této lhůtě je dodatečná daň splatná.

Pokud daňový subjekt zjistí, že jeho proti poslední známé daňové povinnosti, lze platně podat dle § 41 odst. 4 ZSDP dodatečné daňové přiznání jen tehdy, nejsou-li splněny podmínky pro užití mimořádných opravných prostředků, a to ve stejné lhůtě jak výše uvedeno.

Dodatečné daňové přiznání není dle § 41 odst. 2 ZSDP přípustné, byl-li před jeho podáním učiněn správcem daně úkon směřující k přezkoušení správnosti daňové povinnosti za období, kterého by se dodatečné přiznání týkalo, a to až do doby ukončení tohoto úkonu.

Zjistí-li daňový subjekt, že , je dle § 141 odst. 1 DŘ povinen podat do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém to zjistil, dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování a ve stejné lhůtě rozdílnou částku uhradit. Tato povinnost trvá, pokud běží lhůta pro stanovení daně. Poslední známá daň je výsledná daň, jak byla správcem daně dosud pravomocně stanovena v dosavadním průběhu daňového řízení o této dani.

Daňový subjekt je oprávněn ve lhůtě podle § 141 odst. 1 podat , jestliže vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nasvědčují tomu, že daň byla stanovena v nesprávné výši. Dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování na daň nižší, než je poslední známá daň, není přípustné, pokud některé z rozhodnutí, z něhož vyplývá poslední známá daň, bylo učiněno podle pomůcek nebo vydáno na základě sjednání daně.

Dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování není přípustné k dani, která je předmětem probíhající daňové kontroly, popřípadě je-li předmětem výzvy podle § 87 odst. 2 DŘ, která byla oznámena daňovému subjektu, nebo je-li o této dani zahájeno řízení o mimořádném opravném prostředku, dozorčím prostředku nebo řízení o žalobě podané proti rozhodnutí správce daně.

V dodatečném daňovém přiznání na vyšší daňovou povinnost lze zvýšit i odpočet daňové ztráty z minulých zdaňovacích období. Je však nutno respektovat ustanovení § 38p ZDP.

Vyšší částky odčitatelných položek podle § 34 a položek snižujících základ daně podle § 15 odst. 1 nebo vyšší částky uplatněné hodnoty zásob a pohledávek postupně zahrnované do základu daně podle § 23 odst. 14 ZDP může uplatnit poplatník nebo jeho právní nástupce pouze v dodatečném přiznání k dani z příjmů fyzických osob na vyšší daňovou povinnost, a to jen v takové výši, aby rozdíl mezi nově stanoveným základem daně sníženým o tyto položky zaokrouhleným na celé stokoruny dolů a základem daně sníženým o odčitatelné položky podle § 34 a položky snižující základ daně podle § 15 odst. 1 zaokrouhleným na celé stokoruny dolů, z něhož byla daň pravomocně vyměřena (doměřena), činil alespoň 100 Kč.

Vyšší částky odčitatelných položek podle § 34 a položek snižujících základ daně podle § 20 odst. 7 a 8 může uplatnit poplatník nebo jeho právní nástupce pouze v dodatečném přiznání k dani z příjmů právnických osob na vyšší daňovou povinnost nebo na daňovou povinnost, která se neodchyluje od poslední známé daňové povinnosti, a to jen v takové výši, aby rozdíl mezi nově stanoveným základem daně sníženým o tyto položky zaokrouhleným na celé tisícikoruny dolů a základem daně sníženým o odčitatelné položky podle § 34 a položky snižující základ daně podle § 20 odst. 7 a 8 zaokrouhleným na celé tisícikoruny dolů, z něhož byla daň pravomocně vyměřena (doměřena), činil alespoň 1 000 Kč.

Na rozdíl od úpravy obsažené v ZSDP nový daňový řád v ustanovení § 148 odst. 1 DŘ stanoví, že . V tomto ustanovení se uvádí, že . Lhůta pro stanovení daně počne běžet:

Ustanovení § 38r odst. 2 ZDP se týká lhůty pro vyměření daňové ztráty. Podle tohoto ustanovení platí, že pokud lze uplatnit daňovou ztrátu nebo její část ve zdaňovacích obdobích následujících po zdaňovacím období, v němž daňová ztráta vznikla, jako položku odčitatelnou od základu daně, lhůta pro vyměření (zůstal odkaz na § 47 ZSDP) jak pro zdaňovací období, v němž daňová ztráta vznikla, tak i pro všechna zdaňovací období, za která lze tuto daňovou ztrátu nebo její část uplatnit, končí současně se lhůtou pro vyměření za poslední zdaňovací období, za něž lze daňovou ztrátu nebo její část uplatnit.

Podle znění § 38m ZDP .

U poplatníka, který je společníkem veřejné obchodní společnosti (právnická osoba), je podle znění § 20 odst. 5 ZDP součástí základu daně část základu daně nebo část daňové ztráty veřejné obchodní společnosti; přitom tato část základu daně nebo daňové ztráty se stanoví ve stejném poměru, jako je rozdělován zisk podle společenské smlouvy, jinak rovným dílem. U poplatníka (právnická osoba), který je komplementářem komanditní společnosti, je podle znění § 20 odst. 6 ZDP součástí základu daně část základu daně nebo daňové ztráty komanditní společnosti určená ve stejném poměru, jakým je rozdělován zisk nebo ztráta komanditní společnosti na tohoto komplementáře podle zvláštního právního předpisu.

V § 38na ZDP nalezneme určitá omezení pro odpočet daňové ztráty u obchodních společností. za podmínek uvedených v § 34 odst. 1 ZDP, . Změnou ve složení osob se rozumí změna společníků nebo změna jejich podílu na kapitálu či kontrole poplatníka. Toto omezení odpočtu daňové ztráty se nepoužije, pokud poplatník, u něhož došlo k podstatné změně, prokáže správci daně, že nejméně 80 % tržeb za vlastní výkony a zboží zaúčtovaných do výnosů v období, kdy došlo k podstatné změně, a v následujících obdobích, v nichž má být uplatněna daňová ztráta vzniklá za období před podstatnou změnou, bylo vytvořeno stejnou činností, jakou v rámci svého předmětu podnikání provozoval poplatník v období, za které byla daňová ztráta vyměřena.

, a to buď v období, za něž byla daňová ztráta vyměřena, nebo v období, za něž má být daňová ztráta uplatněna, nebo v obou těchto obdobích, má se za to, že , pokud bylo v období, za které má být daňová ztráta uplatněna, vytvořeno stejnou činností, jakou v rámci svého předmětu podnikání provozoval poplatník, méně než 80 % příjmů zaúčtovaných do výnosů oproti období, za něž byla daňová ztráta vyměřena. Toto omezení se nepoužije, pokud poplatník prokáže správci daně, že ve zdaňovacím období, za něž má být uplatněna daňová ztráta, nedošlo ke změně ve složení společníků nebo ke změně jejich podílu na kapitálu či kontrole, která se v úhrnu týká více než 25 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv, nebo kterou získá společník rozhodující vliv, oproti zdaňovacímu období, za něž mu byla daňová ztráta vyměřena.

Vzniknou-li poplatníkovi pochybnosti, zda jsou nebo nejsou splněna kritéria pro možnost odpočtu daňové ztráty, skutečnosti, zda daňovou ztrátu vzniklou před podstatnou změnou lze uplatnit jako položku odčitatelnou od základu daně po podstatné změně.