Pravidelné pracoviště

Způsob určování místa výkonu práce, popř. pravidelného pracoviště, zaměstnancům do jejich pracovních smluv a podmínky pro poskytování náhrad cestovních výdajů při pracovních cestách zaměstnanců ze strany zaměstnavatele upravuje od 1. 1. 2007 zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Povinnost pro zaměstnavatele sjednávat se zaměstnanci v jejich pracovních smlouvách místo výkonu práce vyplývá z ustanovení § 34 odst. 1 citovaného zákona, kde jsou stanoveny tři tzv. podstatné náležitosti pracovní smlouvy, bez kterých je pracovní smlouva neplatná. Jde o sjednání:

Z hlediska poskytování náhrad cestovních výdajů je nejvýznamnější sjednání místa výkonu práce.

V § 34 odst. 2 téhož zákona je pak stanoveno, že není-li v pracovní smlouvě sjednáno pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad, je pravidelným pracovištěm místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. Druhá věta tohoto ustanovení pak ještě upřesňuje a stanoví, že jestliže je však místo výkonu práce sjednáno šířeji než jedna obec (tj. celá obec), považuje se za pravidelné pracoviště obec (opět celá obec), ve které nejčastěji začínají pracovní cesty zaměstnance. Citované dvě věty prakticky znamenají, že pokud je místo výkonu práce sjednáno v pracovní smlouvě zaměstnance jako území jedné obce, je toto místo současně i pravidelným pracovištěm a pokud chce zaměstnavatel sjednávat samostatně i pravidelné pracoviště (tedy vedle sjednaného místa výkonu práce), je to možné pouze tehdy, jestliže je místo výkonu práce sjednáno jako území širší než jedna obec.

V případě uvedeném v dotaze mají zaměstnanci sjednáno v pracovní smlouvě jako pravidelné pracoviště místo bydliště, protože se jedná o zaměstnance, kteří často mění pracoviště vzhledem k zvláštní povaze jejich práce, a toto jejich pravidelné pracoviště je současně tedy i jejich místo výkonu práce. Problém je v tom, že oni v místě pravidelného pracoviště nikdy žádnou práci nevykonávají. Správně by mělo být podle platné právní úpravy sjednáno místo výkonu práce jako celé území České republiky a pro účely poskytování cestovních náhrad jako pravidelné pracoviště místo bydliště. V takovém případě by byli vždy na pracovní cestě, jakmile by z pracovních důvodů opustili bydliště, tedy i kdyby jeli do sídla firmy. Takové řešení plně odpovídá znění zákoníku práce.

Zaměstnavatel může zaplatit silniční daň bez problémů roční, pokud je pro něj výhodnější než placení silniční daně za zaměstnance na kalendářní den.