Vývoj nemocenského a náhrady mzdy při trvání dočasné pracovní neschopnosti v letech 2008-2011

Vydáno: 21 minut čtení

Nemocenské pojištění je velmi aktuálním a také frekventovaným tématem. S novelou zákona č. 187/2006 Sb. , o nemocenském pojištění, která značným způsobem modifikovala předchozí úpravu, se nemocenské pojištění stalo velmi diskutovaným tématem, a to jak mezi odborníky, tak i mezi samotnými zaměstnanci a jejich zaměstnavateli. Hlavním cílem novely zákona o nemocenském pojištění je omezit zneužívání dávek zaměstnanci i zaměstnavateli a systém výplaty dávek nastavit tak, aby nedocházelo k extrémním poklesům životní úrovně při nepříznivých životních situacích.

Vývoj nemocenského a náhrady mzdy při trvání dočasné pracovní neschopnosti v letech 2008-2011
Milena
Otavová
Tato novela byla potřebná, protože údaje Českého statistického úřadu uváděly, že Česká republika dosahuje jednoho z nejvyšších procent pracovní neschopnosti v Evropě. Nadprůměrný výskyt pracovních neschopností ovšem podle dlouhodobých sledování nepramenil z vysoké nemocnosti a horšího zdravotního stavu občanů České republiky, ale především ukazoval na zneužívání pracovních neschopností, což je známkou špatného sociálního systému. Proto byla vypracována novela zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, která vešla v platnost od 1. ledna 2009.
Hlavní výhoda této právní úpravy nemocenského pojištění spočívá zejména v tom, že je oblast nemocenského pojištění lépe přehledná. Právní úprava nemocenského pojištění již není roztříštěna do několika právních předpisů, ale je komplexně zahrnuta v zákoně č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.
Z nemocenského pojištění se vyplácí čtyři druhy dávek:
nemocenské, ošetřovné, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství a peněžitá pomoc v mateřství
. Splnění podmínek nároku na dávky se z každé účasti na nemocenském pojištění posuzuje samostatně. Základní podmínkou nároku na dávky nemocenského pojištění je, že příslušná sociální událost (např. pracovní neschopnost, nástup na mateřskou dovolenou) vznikne v době, kdy trvá účast na nemocenském pojištění, popř. v ochranné lhůtě. Na základě analýzy novely zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, účinné od 1. ledna 2009, bude vyhodnocen dopad na systém nemocenského pojištění a náklady zaměstnavatele. Příspěvek se bude věnovat
pouze jedné ze čtyř druhů dávek, a sice nemocenské
.
 
1. Srovnání úpravy nemocenského v letech 2008-2011
 
1.1 Nemocenské 2008
V roce 2008 bylo nemocenské od 1. ledna do 29. června 2008 poskytováno od čtvrtého kalendářního dne pracovní neschopnosti do skončení pracovní neschopnosti nebo do uznání invalidity nebo částečné invalidity. Od 30. června byla karenční doba zrušena rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 23. dubna 2008. Do 31. srpna bylo první 3 dny propláceno 60 % denního vyměřovacího základu, od 1. září do 31. prosince bylo první 3 dny propláceno 25 % denního vyměřovacího základu. Nemocenské bylo poskytováno nejdéle po dobu jednoho roku od počátku pracovní neschopnosti. Podpůrčí doba u nemocenského činila maximálně rok. Podle zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců se nemocenské vypočítá z denního vyměřovacího základu. Částka denního vyměřovacího základu se pro výpočet výše nemocenského upraví tak, že z částky:
*
do 550 Kč se počítá 90 %,
*
z částky od 550 Kč do 790 Kč se počítá 60 %,
*
k částce nad 790 Kč se nepřihlíží.
Výše nemocenského za kalendářní den činila:
*
60 % denního vyměřovacího základu od 4. kalendářního dne pracovní neschopnosti nebo karantény do 30. kalendářního dne pracovní neschopnosti nebo karantény,
*
66 % denního vyměřovacího základu od 31. kalendářního dne pracovní neschopnosti nebo karantény do 60. kalendářního dne pracovní neschopnosti nebo karantény,
*
72 % denního vyměřovacího základu od 61. kalendářního dne pracovní neschopnosti nebo karantény.
 
1.2 Nemocenské 2009
Nemocenské se poskytuje za kalendářní dny. Náleží od 15. dne pracovní neschopnosti nebo karantény až do jejího ukončení. Doba, po kterou občan nemocenské pobírá, se nazývá podpůrčí doba. Trvá maximálně do uplynutí 380 kalendářních dnů od vzniku pracovní neschopnosti včetně případných zápočtů předchozích období pracovní neschopnosti.
V době prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti nebo karantény je zaměstnanec zabezpečen náhradou mzdy, kterou mu vyplácí jeho zaměstnavatel. Náhrada mzdy náleží zaměstnanci, který je nemocensky pojištěn a splňuje také podmínky nároku na nemocenské. Poskytuje se za pracovní dny od 4. dne trvání pracovní neschopnosti. Náhrada mzdy není dávkou nemocenského pojištění, vyplácí ji zaměstnavatel na základě předložení dokladů o pracovní neschopnosti.
Náhrada mzdy se počítá z průměrného výdělku, který se v souladu se zákoníkem práce stanovuje stejně, jako kdyby v den vzniku pracovní neschopnosti nastupoval zaměstnanec na dovolenou. Průměrný výdělek se zjišťuje z předchozího kalendářního čtvrtletí. Základem pro výpočet náhrady mzdy je průměrný hodinový výdělek, který se redukuje obdobně jako denní vyměřovací základ pro nemocenské. Výše náhrady mzdy činí od čtvrtého dne 60 % redukovaného průměrného výdělku. Redukce částky průměrného výdělku:
*
do 137,55 Kč 90 %,
*
od 137,55 Kč do 206,15 Kč 60 %,
*
od 206,15 Kč do 412,30 Kč 30 %,
*
k průměrnému výdělku nad 412,30 Kč se nepřihlíží.
Zaměstnavatel si může polovinu částky, kterou zaměstnancům zúčtoval na náhradě mzdy v kalendářním měsíci, odečíst z pojistného odvedeného v tomto měsíci.
Česká správa sociálního zabezpečení (2009) uvádí, jakým způsobem se redukuje denní vyměřovací základ:
*
do 786 Kč se počítá 90 %,
*
z částky od 786 Kč do 1 178 Kč se počítá 60 %,
*
z částky od 1 178 Kč do 2 356 Kč se počítá 30 %,
*
k částce nad 2 356 Kč se nepřihlíží.
Podle zákona o nemocenském pojištění výše nemocenského za kalendářní den činí:
a)
60 % redukovaného denního vyměřovacího základu do 30. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény,
b)
66 % redukovaného denního vyměřovacího základu od 31. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény do 60. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény,
c)
72 % redukovaného denního vyměřovacího základu od 61. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény,
d)
100 % redukovaného denního vyměřovacího základu po celou dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény v případech, kdy byl pojištěnec uznán dočasně práce neschopným nebo mu byla nařízena karanténa v důsledku toho, že se prokazatelně podílel ve veřejném zájmu na provádění záchranných nebo likvidačních prací při požáru, ekologické nebo průmyslové havárii, při povodni, vichřici nebo vyšším stupni větrné pohromy nebo při jiných mimořádných událostech jako člen jednotky Sboru dobrovolných hasičů obce povolané operačním střediskem Hasičského záchranného sboru České republiky.
 
1.3 Nemocenské 2010
Účelem změn od 1. 1. 2010 v pojistném na nemocenské pojištění je snížit výdaje státního rozpočtu. Od 1. ledna 2010 se změnila redukční hranice pro výpočet nemocenského. Denní vyměřovací základ se redukuje:
*
do 791 Kč se počítá 90 %,
*
z částky od 791 Kč do 1 186 Kč se počítá 60 %,
*
z částky od 1 186 Kč do 2 371 Kč se počítá 30 %,
*
k částce nad 2 371 Kč se nepřihlíží.
Výše nemocenského za kalendářní den činí 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu od 15. dne a
po celou dobu trvání
dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény.
 
1.4 Nemocenské 2011
Od 1. ledna 2011 dochází ke zvýšení redukčních hranic, které upravují denní vyměřovací základ pro výpočet dávek nemocenského pojištění. První redukční hranice se zvýší z částky 791 Kč na 825 Kč, druhá z částky 1 186 Kč na 1 237 Kč a třetí redukční hranice se zvýší z 2 371 Kč na 2 474 Kč. Do první redukční hranice se počítá z denního vyměřovacího základu 90 %, z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 60 % a z částky nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice se počítá 30 %. K částce nad třetí redukční hranici se nepřihlíží. Výše nemocenského bude za kalendářní den činit 60 % denního vyměřovacího základu po celou dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti.
Změny v nemocenském platné od 1. 1. 2011 přinesla mimo jiné také novela zákona č. 347/2010 Sb. (zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí), která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů dne 8. 12. 2010. Na základě tohoto zákona je pro období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 prodlužena doba, po kterou zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci náhradu mzdy při dočasné pracovní neschopnosti podle § 192 zákoníku práce ze současných 14 na 21 kalendářních dnů. Náhrada je počítána z průměrného hodinového výdělku. Částka první redukční hranice se započítává z průměrného hodinového výdělku ve výši 90 %. Z rozdílu částky druhé a první redukční hranice se započítává 60 % průměrného hodinového výdělku a z rozdílu třetí a druhé redukční hranice se započítává 30 % průměrného hodinového výdělku. V roce 2011 jsou platné následující redukční hranice:
*
1. redukční hranice: 144,38 x 0,9 = 129,9420 Kč,
*
2. redukční hranice: 216,48 - 144,38 = 72,10 x 0,6 = = 43,2600 Kč,
*
3. redukční hranice: 432,95 - 216,48 = 216,48 x 0,3 = = 64,9410 Kč.
Maximální upravený redukovaný základ tedy činí 238,143 Kč (129,942 + 43,26 + 64,941). Hodinová náhrada mzdy od 4. dne pracovní neschopnosti pak činí 60 % z redukovaného základu.
Nemocenské dávky tak budou v roce 2011 vypláceny až od 22. dne pracovní neschopnosti.
V roce 2011 sazba pojistného na sociální zabezpečení bude nadále 25 % z vyměřovacího základu zaměstnanců (z toho 2,3 % na nemocenské pojištění, 21,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti). Zároveň je s účinností od 1. 1. 2011 zrušen odpočet poloviny náhrady mzdy poskytnuté za dobu dočasné pracovní neschopnosti. Výjimka platí pro zaměstnavatele s průměrným měsíčním počtem zaměstnanců nižším než 26 zaměstnanců, kteří se rozhodli uplatnit sazbu pojistného na sociální zabezpečení ve výši 26 % z vyměřovacího základu (z toho 3,3 % na nemocenské pojištění, 21,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti). Pro tyto zaměstnavatele je možnost odpočtu poloviny vyplacené náhrady mzdy zachována. V přechodných ustanoveních tohoto zákona je řešena situace pro případ vzniku pracovní neschopnosti v roce 2010 a její trvání i v roce 2011 tak, že se poskytuje náhrada mzdy a nemocenské podle předpisů platných do 31. 12. 2010. Náhrada mzdy tedy náleží v období prvních 14 dnů pracovní neschopnosti a nemocenské od 15. dne trvání pracovní neschopnosti.
 
1.5 Sazby pojistného na sociální pojištění v roce 2008-2011
Sazby pojistného na sociální pojištění v roce 2008-2011
 +--------------------------------------------+------------+-------------+----------------------+ |                 pojištění                  | sazba 2008 | sazba 2009, |      sazba 2011      | |                                            |            | 2010 a 2011 | (výjimka – viz výše) | +--------------------------------------------+------------+-------------+----------------------+ | zaměstnanec                                |  8,00%     |  6,50%      |  6,50%               | | nemocenské pojištění                       |  1,10%     |  0%         |  0%                  | | důchodové pojištění                        |  6,50%     |  6,50%      |  6,50%               | | příspěvek na státní politiku zaměstnanosti |  0,40%     |  0%         |  0%                  | | zaměstnavatel                              | 26,00%     | 25,00%      | 26,00%               | | nemocenské pojištění                       |  3,30%     |  2,30%      |  3,30%               | | důchodové pojištění                        | 21,50%     | 21,50%      | 21,50%               | | příspěvek na státní politiku zaměstnanosti |  1,20%     |  1,20%      |  1,20%               | +--------------------------------------------+------------+-------------+----------------------+
 
2. Modelový příklad nemocenské podle právní úpravy 2008-2010
Bude srovnán celkový příjem zaměstnance v období pracovní neschopnosti v letech 2008-2010. Bude se jednat o zaměstnance, který splňuje podmínky pro získání dávek nemocenského pojištění a byl 30 dní v pracovní neschopnosti. Náhrada mzdy bude u tohoto zaměstnance vyplácena 7 dní (budeme předpokládat, že onemocněl v pondělí). Bude určena výše celkového příjmu pojištěnce za dobu pracovní neschopnosti v případě, že jeho mzda činí:
a)
10 000 Kč měsíčně,
b)
20 000 Kč měsíčně,
c)
30 000 Kč měsíčně.
Po provedení výpočtů byly získány výsledky, které jsou uvedeny v následujících tabulkách.
Výše nemocenské v období pracovní neschopnosti v letech 2008-2010
 +-----------------+--------+--------+------------+ |       rok       | průměrný měsíční příjem v Kč | |                 +--------+--------+------------+ |                 | 10 000 | 20 000 | 30 000     | +-----------------+--------+--------+------------+ | 2008            |  4 806 |  9 072 | 10 368     | | 2009            |  2 848 |  5 696 |  7 952     | | 2010            |  2 848 |  5 696 |  7 968     | +-----------------+--------+--------+------------+
Podstatnou změnu v roce 2009 oproti roku 2008 zaznamenali zaměstnavatelé, kteří se začali podílet na příjmu zaměstnance v období jeho pracovní neschopnosti, a to od 4. do 14. dne jeho pracovní neschopnosti. Následující tabulka znázorňuje, jakou výši náhrady mzdy je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit při různých úrovních průměrné měsíční mzdy.
Náhrada mzdy poskytnuté zaměstnavatelem v letech 2009-2010
 +-----------------+--------+--------+------------+ |       rok       | průměrný měsíční příjem v Kč | |                 +--------+--------+------------+ |                 | 10 000 | 20 000 | 30 000     | +-----------------+--------+--------+------------+ | 2009            |  1 743 |  3 479 |  4 865     | | 2010            |  1 743 |  3 479 |  4 865     | +-----------------+--------+--------+------------+
Celkový příjem zaměstnance v období pracovní neschopnosti v letech 2008-2010
+-----------------+--------+--------+------------+ |       rok       | průměrný měsíční příjem v Kč | |                 +--------+--------+------------+ |                 | 10 000 | 20 000 | 30 000     | +-----------------+--------+--------+------------+         | 2008            |  4 806 |  9 072 | 10 368     | | 2009            |  4 591 |  9 175 | 12 817     | | 2010            |  4 591 |  9 175 | 12 833     | +-----------------+--------+--------+------------+
Z výsledů vyplývá, že zákon platný od 1. ledna 2009 nepřináší zaměstnancům nijak významné změny příjmů v době jejich pracovní neschopnosti. Zatímco od roku 2009 došlo v porovnání s rokem 2008 k podstatné změně konstrukce nemocenského, právní úprava v roce 2010 se nijak výrazně neliší od úpravy v roce 2009 (pouze došlo k úpravám výše jednotlivých redukčních hranic). Rozdíl je patrný pouze při průměrném měsíčním příjmu 30 000 Kč při srovnání výše nemocenského v roce 2008 a 2009. Vysvětlením je zavedení třetí redukční hranice v roce 2009 oproti roku 2008, kdy byly redukční hranice pouze dvě.
 
3. Modelový příklad nemocenské podle právní úpravy 2011
Pokud bychom předchozí zadání příkladu (zaměstnanec onemocněl v pondělí, nemocný byl 30 dní a jeho příjem je 10 000 Kč, 20 000 Kč a 30 000 Kč) aplikovali na rok 2011, bude výpočet celkového příjmu pojištěnce po dobu trvání jeho pracovní neschopnosti následující:
 +-----------------+--------+--------+------------+ |    rok 2011     | průměrný měsíční příjem v Kč | |                 +--------+--------+------------+ |                 | 10 000 | 20 000 | 30 000     | +-----------------+--------+--------+------------+ | náhrada mzdy    |  3 085 |  6 169 |  8 664     | | nemocenské      |  1 602 |  3 204 |  4 536     | | celkový příjem  |  4 687 |  9 373 | 13 200     | +-----------------+--------+--------+------------+
V tomto konkrétním případě, kdy dočasná pracovní neschopnost začala v pondělí, bude náhrada mzdy poskytována 12 dní.
Při srovnání výsledků celkového příjmu pojištěnce za dobu pracovní neschopnosti v roce 2011 s roky 2009 a 2010 je viditelný mírný nárůst jeho celkového příjmu a zároveň je patrná změna ve struktuře tohoto příjmu. Mírný nárůst je zapříčiněn zvýšením redukčních hranic.
 
4. Statistiky nemocenského pojištění
Na základě dostupných statistických informací za roky 2005-2009 a informací za první tři čtvrtletí roku 2010 je možno konstatovat následující:
Počet prostonaných dnů
, tj. počet dnů, které lidé strávili v pracovní neschopnosti, se ve sledovaném období postupně snižoval z 107 095 134 prostonaných dní v roce 2005 na 73 907 584 v roce 2009, což představuje pokles přibližně o 30 %. Největší meziroční pokles byl zaznamenán v roce 2009 oproti roku 2008, přibližně 16 %. Tento pokles lze jistě přičíst nové právní úpravě nemocenského pojištění, platné od 1. ledna 2009. Z dostupných informací k 30. září 2010 je patrné, že v období od ledna do září 2010 meziročně ubylo prostonaných dnů o téměř 17 % ve srovnání se stejným obdobím roku 2009.
Počet ukončených pracovních neschopností
- ve sledovaném období došlo k poklesu ukončených pracovních neschopností o více než 50 %. V roce 2005 bylo 3 185 257 ukončených pracovních neschopností, zatímco v roce 2009 jich bylo 1 526 014. Největší pokles je opět patrný v roce 2009 oproti roku 2008. Z tohoto pohledu lze říci, že nový zákon o nemocenském pojištění platný od 1. ledna 2009 splnil svůj úkol. Snižující trend pokračuje i v roce 2010, kdy za první tři čtvrtletí ubylo téměř o 12,5 % ukončených dočasných pracovních neschopností oproti stejnému období roku 2009.
Průměrná doba trvání jedné pracovní neschopnosti
- od roku 2005 do roku 2008 se průměrná doba trvání pracovní neschopnosti pohybovala průměrně kolem 36 dní, v roce 2009 tato hodnota vzrostla na 48 dní, což činí meziroční nárůst oproti roku 2008 přibližně o 20 %. V roce 2010 zůstává průměrná doba trvání jedné pracovní neschopnosti přibližně stejná jako v roce 2009.
Objem prostředků vyplacených Českou správou sociálního zabezpečení na nemocenské
- klesl v roce 2009 oproti roku 2008 o 27 %. V absolutním vyjádření činí rozdíl téměř 6,6 miliard Kč. O tuto částku klesly výdaje státního rozpočtu, což byl jeden z cílů.
Podle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí novela zákona o nemocenském pojištění účinná od 1. ledna 2009 sice přinesla snížení výdajů na dávky nemocenského pojištění, ale zároveň došlo k prudkému poklesu příjmů plynoucích z pojistného na nemocenské pojištění. Systém nemocenského pojištění se tak stal v roce 2009 finančně nesoběstačný.
Na základě zveřejněných údajů ČSSZ bylo k 30. září 2010 na pojistném na nemocenské pojištění vybráno 17,8 miliard Kč, přičemž výdaje na dávky nemocenského pojištění (nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, ošetřovné a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství) činily 16,6 miliard korun. Účet nemocenského pojištění tedy v roce 2010 za první tři čtvrtletí vykazuje přebytek 1,2 miliardy korun.
Příjmy a výdaje na nemocenské pojištění v letech 2008 a 2009 a k 30. 9. 2010 v mil. Kč
 +-----------------+--------+--------+--------+ |       rok       | příjmy | výdaje | rozdíl | +-----------------+--------+--------+--------+ | 2008            | 46 677 | 31 882 | 14 795 | | 2009            | 23 298 | 26 033 | -2 735 | | 2010 (k 30. 9.) | 17 800 | 16 600 |  1 200 | +-----------------+--------+--------+--------+
Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí (2010), ČSSZ (2010) a vlastní zpracování
V roce 2010 dochází ve srovnání s rokem 2009 k mírnému nárůstu příjmů, který je způsoben změnou právní úpravy (od 1. srpna 2009 do 31. prosince 2009 byla poskytována zákonná a mimořádná sleva na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti). Dalším aspektem zvýšení příjmů na pojistném je mírný nárůst vyměřovacích základů za zaměstnance a zaměstnavatele. Naopak došlo k výraznému poklesu vyměřovacích základů, a tím i výběru pojistného u osob samostatně výdělečně činných. Co se týká těchto výsledků, tak je nutno si ale uvědomit, že výdaje na dávky nemocenského pojištění nejsou úplně adekvátní, protože tyto výdaje ovlivní také výplata rozdílné výše peněžitého příspěvku v mateřství, protože nová mateřská (na úrovni roku 2009) byla schválena se zpětnou platností pro celý rok 2010. Zpětné doplatky Česká správa sociálního zabezpečení vyplácela teprve od října 2010.
 
5. Závěr
Právní úprava nemocenského v roce 2009 oproti roku 2008 zaznamenala zásadní změny. Nejvýznamnější změna spočívá v tom, že prvních 14 dní pracovní neschopnosti (přesněji od 4. do 14. dne) vyplácí zaměstnavatel svému zaměstnanci náhradu mzdy. Až od 15. dne pracovní neschopnosti má zaměstnanec nárok na nemocenské.
Právní úprava nemocenského v roce 2010 oproti roku 2009 zaznamenala změny v souvislosti s přijetím tzv. úsporného balíčku - jedná se o změnu výše jednotlivých redukčních hranic a výše nemocenského, které na rozdíl od roku 2009, kdy byla jeho výše stanovena podle délky trvání pracovní neschopnosti, má v roce 2010 po celou dobu pracovní neschopnosti stejnou výši, a to 60 %. Osobně považuji karenční dobu za velmi užitečnou a rozhodně by bylo vhodné ji i do budoucna zachovat. Domnívám se, že zavedení karenční doby vede k menšímu zneužívání nemocenského ze strany zaměstnanců.
V roce 2011 činí nadále nemocenské 60 % vyměřovacího základu po celou dobu pracovní neschopnosti. Původně mělo být snížení nemocenského pouze dočasné a mělo být v platnosti pouze pro rok 2010. Při dlouhodobé pracovní neschopnosti tedy nebude vypláceno vyšší nemocenské, jak tomu bylo v roce 2009. V roce 2009 byli dlouhodobě nemocní zvýhodněni, jelikož dostávali od 31. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti 66 % a od 61. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti 72 % redukovaného denního vyměřovacího základu. Náhrada mzdy je od 1. ledna 2011 vyplácena za dobu od 4. do 21. dne trvání pracovní neschopnosti. Jedná se o opatření, které má platit do konce roku 2013. Také platí, že od stejného data nebude polovina náhrady mzdy refundována.
Skutečný dopad změn v právních úpravách nemocenského na zaměstnance v jednotlivých letech byl demonstrován na modelových příkladech, ve kterých byla zkoumána výše příjmů zaměstnance v období pracovní neschopnosti, která trvala 30 dnů, při různých úrovních jeho průměrného měsíčního příjmu. Z výsledků vyplynulo, že se příjem zaměstnance za dobu jeho pracovní neschopnosti podle právní úpravy nemocenského v jednotlivých letech nijak významně nezměnil. Z výše příjmů zaměstnance v době pracovní neschopnosti při různých úrovních jeho průměrného měsíčního příjmu je patrné, že příjem zaměstnance za 30 dní pracovní neschopnosti je o více než 50 % nižší, než kdyby zaměstnanec nemocný nebyl a pobíral mzdu od zaměstnavatele za stejné období. Dopad na zaměstnance by byl ovšem velmi patrný ve srovnání s rokem 2009, pokud by trvala dočasná pracovní neschopnost delší dobu, kdy by se projevilo zrušení vyššího nemocenského.
Novela zákona o nemocenském pojištění způsobuje u zaměstnavatelů nárůst nákladů společnosti v případě pracovní neschopnosti zaměstnance o vyplacené náhrady mezd za 4. až 14. den pracovní neschopnosti pro rok 2009 a 2010 a za 4. až 21. den pro rok 2011. V roce 2009 došlo ovšem ke snížení pojistného na sociální pojištění oproti roku 2008 o jeden procentní bod (z 26 % v roce 2008 na 25 % v roce 2009). Úspora, která z tohoto jednoprocentního snížení pojistného plynula, většinou u zaměstnavatelů převyšovala náklady, které jim vznikly v souvislosti s poskytováním náhrady mzdy (nutno si uvědomit, že zaměstnavatel má v roce 2009 i 2010 nárok na 50% refundaci těchto vyplacených náhrad). Jiná situace ovšem nastává v roce 2011, kdy se prodloužila doba poskytování náhrady mzdy v případě pracovní neschopnosti a zároveň došlo ke zrušení refundace takto vyplacených náhrad.
Česká republika nadále bojuje se stále se zvyšujícím deficitem státního rozpočtu. Proto jsou zapotřebí konstruktivní změny zejména legislativního charakteru na příjmové i výdajové straně státního rozpočtu, aby se situace alespoň částečně zlepšila. Největší podíl na výdajích mají tzv. mandatorní výdaje, mezi které patří také výdaje na dávky nemocenského pojištění. Systém nemocenského pojištění nebyl po novele zákona o nemocenském pojištění finančně soběstačný a v rozporu s původní myšlenkou stabilizace státního rozpočtu došlo k situaci, že stát musel v roce 2009 znovu dotovat systém nemocenského pojištění.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byly prosazeny změny v sociálním systému, které se dotkly i dávek nemocenského pojištění. Pro rok 2011 byla zachována některá úsporná opatření z roku 2010 a dále byly omezeny výplaty například porodného, mateřské nebo zdravotní příspěvky. S ohledem na nemocenské je zachováno dlouhodobé nemocenské na snížené úrovni. Pro zaměstnavatele platí, že musí náhradu za nemoc vyplácet tři pracovní týdny. Kromě toho došlo ke zrušení refundace náhrady mzdy. Pro nemocného zaměstnance nadále bude platit, že první tři dny nemoci nedostane nic a také že první tři týdny nedostane proplacené víkendy. Ty se proplácejí až od okamžiku, kdy nemocenskou vyplácí stát (v současné době od 22. dne). Díky tomu, že zaměstnavatel hradí nemocnému v přepočtu na den více než stát, ztrátu neproplacených víkendů nemocný zaměstnanec téměř nepocítí. Snahu státu o úspory pocítí zaměstnanci pravděpodobně především větším tlakem od zaměstnavatelů, kteří budou ještě více než dosud usilovat o to, aby se snížila nemocnost. Zaměstnanci pak řeší svoje zdravotní problémy prostřednictvím čerpání dovolené, nebo nemoc přecházejí. Nepříjemná bude tato situace také pro firmy ve finančních potížích. Ještě v roce 2008, kdy nemocenskou platil stát celou, pro ně nemoc pracovníka znamenala úsporu na mzdě. Od 1. ledna 2009 musí vyplácet náhradu mzdy a tato povinnost se jim od roku 2011, díky prodloužení doby výplaty náhrady mzdy za nemoc a zrušení refundace náhrady mzdy ve výši jedné poloviny, podstatně zvýšila. S ohledem na zneužívání systému výplaty nemocenských dávek se jeví tato opatření jako účinný krok.