Novela zákona o DPH obsahuje celou řadu změn a svým rozsahem a významem se zařazuje k „silným“ novelám. Účinnosti nabyla od 1. 4. 2011, některé změny, které s sebou přináší, však podnikatelé pocítí v určitých odvětvích až později. Tato situace platí konkrétně pro institut přenesení daňové povinnosti v případě stavebnictví, v ostatních případech zdanitelných plnění, u kterých se bude tento specifický systém používat, začíná ostrá praxe již od 1. 4. 2011.
Přenesení daňové povinnosti
Ing.
Jiří
Pšenčík
Ph. D.
Postup spočívající v přenesení daňové povinnosti není v tuzemsku nový, dosud však Česká republika uvalila tento režim pouze na jedinou oblast - obchod se zlatem. Okruh plátců, kteří se tomuto obchodu věnovali, je velmi úzký, a tak drtivá většina „běžných“ podnikatelů o tomto režimu ani nevěděla.
Česká republika přistoupila k rozšíření tohoto režimu také do dalších oblastí proto, že v těchto oblastech se v posledních letech objevovaly podvodné praktiky s destruktivními dopady na státní rozpočet, přičemž daňové řízení zkoumající tyto praktiky bylo pro správce daně administrativně, časově i finančně náročné. Stejně (ne-li více) náročné bylo daňové řízení i pro plátce, kteří se na těchto praktikách přímo nepodíleli, přitom však museli prokázat, že zdanitelné plnění bylo uskutečněno a těmito subjekty řádně přijato a že nebyli součástí nezákonného či daňově nekonformního postupu. Česká republika využila možnosti dané směrnicí Rady 2006/112/ES, která připouští volitelné a dočasné používání reverse-charge mechanismů při poskytování některých služeb a dodávání některých zboží s vysokým rizikem podvodů. Institut přenesení daňové povinnosti v dále vyjmenovaných oblastech není nijak v evropském kontextu výjimečný a Česká republika tak pouze následovala příkladu dalších evropských zemí, které tímto způsobem zjednodušují jak pro daňovou správu, tak pro své plátce výběr DPH v těchto oblastech (například Rakousko zavedlo režim přenesení daňové povinnosti ve stavebnictví již od října 2002 a v rámci obchodu se šrotem od 1. 7. 2007).
Koho se přenesení daňové povinnosti dotkne?
Režim přenesení daňové povinnosti se povinně dotkne všech podnikatelů ve vyjmenovaných segmentech tuzemského trhu. Tyto segmenty jsou vyjmenovány v § 92b až 92e zákona o DPH a dále v příloze č. 5 k tomuto zákonu. Výslovně se tedy jedná o:
*
již zmiňované
dodání zlata
(§ 92b zákona o DPH),*
dodávání komodit uvedených v příloze č. 5 - zjednodušeně dodání
šrotu a dalších odpadových materiálů
(§ 92c zákona o DPH),*
dodání
emisních povolenek
(§ 92d zákona o DPH), přičemž v případě emisních povolenek se bude režim přenesení daňové povinnosti uplatňovat pouze do 30. 6. 2015, a*
poskytnutí
stavebních a montážních prací
(§ 92e zákona o DPH), přičemž v případě stavebních a montážních prací se režim přenesení daňové povinnosti začne prakticky aplikovat až od 1. 1. 2012.Přenesení daňové povinnosti není volitelným, alternativním režimem, naplňovat jej budou muset všichni plátci, kteří uskutečňují svou ekonomickou činnost ve shora uvedených oblastech. Jedná se o daňový režim, který se týká pouze zdanitelných plnění uskutečněných mezi dvěma plátci. Pokud dojde k uskutečnění zdanitelného plnění ve shora uvedených oblastech pro neplátce, režim přenesení daňové povinnosti se nepoužije.
Přenesení daňové povinnosti u dodavatele
a) Doklad
Dodavatel je povinen vystavit daňový doklad se všemi jeho náležitostmi s jedinou výjimkou. Na daňovém dokladu dodavatel nesmí vyplnit výši daně, místo toho zde musí uvést informaci o tom, že výši daně je povinen do dokladu doplnit a vypočítat odběratel zdanitelného plnění.
b) Evidence pro daňové účely
Dodavatel je povinen „analyticky“ evidovat všechna dodání zboží či poskytnutí služeb v režimu přenesení daňové povinnosti. Tato evidence musí obsahovat minimálně DIČ odběratele, datum uskutečnění zdanitelného plnění, základ daně a popis předmětu plnění. Dodavatel je povinen tuto evidenci předložit správci daně spolu s přiznáním k DPH a ve stejném termínu.
c) Přiznání k DPH
Dodavatel je povinen podat daňové přiznání na stejném formuláři a za stejných podmínek jako ostatní plátci. Součet základů daně při dodání zboží či poskytnutí služby v režimu přenesení daňové povinnosti zde uvede na řádku 25 přiznání k DPH (režim přenesení daňové povinnosti - § 92a) dodavatel zboží nebo poskytovatel služeb. Samotné přiznání intuitivně navádí k tomu, že předmětná zdanitelná plnění dodavatel nezdaňuje (existuje zde jediný sloupec nazvaný „Hodnota“, sloupec daň na výstupu zde uveden vůbec není). V případě přenesení daňové povinnosti se do tohoto sloupce Hodnota vyplní základ daně. I v případě, že by dodavatel uskutečňoval pouze plnění v rámci režimu přenesení daňové povinnosti, tedy činnost u něj nezdaňovanou, je tak povinen přiznání k DPH odevzdat v řádných termínech.
d) Nárok na odpočet
Dodavatel má nárok na odpočet u všech přijatých zdanitelných plnění, která použije pro uskutečněná zdanitelná plnění realizovaná v režimu přenesení daňové povinnosti. Dodavatel musí splnit pouze obecné požadavky pro uznání nároku na odpočet dle § 72 a násl. zákona o DPH.
Přenesení daňové povinnosti u odběratele
a) Doklad
Odběratel získá za zdanitelné plnění doklad od dodavatele, do kterého pouze vypočte a doplní výši daně. Informaci o základu daně a sazbě daně do dokladu uvádí již dodavatel. Daňový doklad odběratel uschová, neboť s daňovým dokladem může uplatnit nárok na odpočet - viz § 73 odst. 1 písm. b) zákona o DPH platného od 1. 4. 2011. Pokud by daňový doklad například ztratil, může prokazovat jiným způsobem v rámci dokazování dle § 92 odst. 3 daňového řádu.
b) Evidence pro daňové účely
Odběratel musí „analyticky“ odlišit veškerá pořízení zboží či přijetí služeb v režimu přenesení daňové povinnosti od ostatních pořízení zboží a přijetí služeb a dále u těchto specifických plnění musí evidovat DIČ dodavatele, datum uskutečnění zdanitelného plnění, základ daně a popis předmětu zdanitelného plnění. Tuto evidenci stejně jako dodavatel předkládá spolu s přiznáním k DPH místně příslušnému správci daně.
c) Daňové přiznání
Odběratel je povinen z přijatého zdanitelného plnění v rámci režimu přenesení daňové povinnosti přiznat a zaplatit daň [viz § 108 odst. 1 písm. i) zákona o DPH]. To provede v řádku 10 nebo 11 podle příslušné sazby daně. Daňovou povinnost si sám vypočítá (na dokladu je povinen daň stanovit ze základu daně). Daňovou povinnost je plátce povinen přiznat ve zdaňovacím období, ve kterém došlo k uskutečnění zdanitelného plnění (na rozdíl od § 21 odst. 1 zákona o DPH se nejedná o uskutečnění zdanitelného plnění či o úplatu, nýbrž pouze o uskutečnění zdanitelného plnění a úplata za zdanitelné plnění se tedy v režimu přenesení daňové povinnosti nijak neprojeví).
Zároveň má odběratel možnost uplatnit nárok na odpočet daně dle § 72 odst. 1 zákona o DPH. Nárok na odpočet uplatní v „souhrnném“ řádku 43 nebo 44 dle příslušné sazby daně.
d) Daňová povinnost na výstupu
Bude-li odběratel předmětné zdanitelné plnění dále dodávat za podmínek uvedených v § 92a až 92e zákona o DPH (tzn. v případech zde vyjmenovaných zdanitelných plnění) dalšímu plátci, projde odběratel při dodání zboží či poskytnutí služby stejným procesem jako jeho dodavatel, tzn. vystaví daňový doklad bez DPH a dále vykáže uskutečněné zdanitelné plnění bez daně ve svém přiznání na řádku 25.
Shora popsaný režim jsou povinni dodržovat všichni plátci, kteří přijímají či uskutečňují zdanitelná plnění ve vyjmenovaných segmentech trhu. Tento režim se však zastaví ve chvíli prvního dodání mimo tento režim - tzn. prvnímu neplátci či prvnímu plátci, pokud uskutečnění zdanitelného plnění nenaplňuje shora uvedená kritéria - viz dále příklady. Pokud tedy odběratel bude dále zdanitelné plnění získané v režimu přenesení daňové povinnosti dodávat neplátci či plátci, který nemá povinnost účasti na režimu přenesení daňové povinnosti, vystaví běžný daňový doklad, na kterém uvede i daň z přidané hodnoty a přizná a zaplatí daň z tohoto uskutečněného zdanitelného plnění již zcela standardně dle § 108 odst. 1 písm. a) zákona o DPH a uskutečnění plnění vykáže na řádku 1 či 2 přiznání k DPH dle příslušné sazby daně.
Příklady přenosu daňové povinnosti dle § 92a zákona o DPH
Příklad 1
Plátce A je fyzická osoba, která poskytuje výkopové práce pro základy domů. Odběratelem jeho služeb je plátce B, společnost s ručením omezeným, která staví rodinné domy pro plátce C, developera, který bude dále domy prodávat jednotlivým fyzických osobám pro jejich bydlení.
Plátce A poskytl dne 12. 5. 2012 plátci B výkopové práce v základu daně 300 000 Kč, za práce bylo zaplaceno dne 18. 7. 2012.
Plátce B dostal zálohu ve výši základu daně 700 000 Kč dne 20. 7. 2012, dne 13. 8. 2012 poskytl plátci C stavební práce na rodinném domě v základu daně 2 000 000 Kč, doplatek byl zaplacen 30. 9. 2012.
Plátce C dodal fyzické osobě - nepodnikateli dne 30. 10. 2012 tento rodinný dům v základu daně 3 000 000 Kč, plátce C dostal zálohu ve výši základu daně 1 000 000 Kč dne 30. 8. 2012.
Řešení
Plátce A
Vystaví daňový doklad na plátce B, základ daně 300 000 Kč, datum uskutečnění zdanitelného plnění 12. 5. 2012 dle skutečného předání a převzetí prací například dle předávacího protokolu. V daňovém dokladu doplní údaj o snížené sazbě daně, daň však na doklad neuvede, místo toho uvede například tuto větu: „Výši daně je povinen dle § 92a zákona o DPH doplnit a přiznat plátce, pro kterého je plnění uskutečněno.“ V přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 2012 (je-li čtvrtletním plátcem, pak za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2012) vykáže plnění v základu daně (v přiznání nazýváno hodnota) ve výši 300 000 Kč na řádku 25. K přiznání odevzdaném do 25. 6. 2012 místně příslušnému správci daně připojí přehled o tomto dodání i s DIČ odběratele.
Úplata za zdanitelné plnění přijatá dne 18. 7. 2012 se daňově nijak neprojeví.
Plátce B
Doplní do daňového dokladu daň 300 000 x 20 % = 60 000 Kč (předpokládáme, že v roce 2012 již budou stavební práce zdaňovány pouze v základní sazbě daně), v přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 2012 (kdy bylo přijaté zdanitelné plnění plátcem A uskutečněno) vykáže plátce B daňovou povinnost ve výši 60 000 Kč na řádku 10 daňového přiznání a zároveň si ve stejném přiznání uplatní nárok na odpočet daně ve výši 60 000 Kč, a to na řádku 43.
Plátce B dále poskytl stavební práce na výstavbě rodinného domu plátci C, k předání došlo 30. 8. 2012, ale k částečné úplatě za zdanitelné plnění došlo již dne 20. 7. 2012. V tomto případě při stanovení „rozhodného“ okamžiku -okamžik vzniku povinnosti přiznat daň - nebude uplatňováno obecné pravidlo uvedené v § 21 odst. 1 zákona o DPH (povinnost přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění či ke dni úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve), ale uplatní se speciální ustanovení § 92a odst. 1 zákona o DPH, podle kterého je povinen plátce, pro kterého bylo plnění uskutečněno (tzn. v tomto případě plátce C), přiznat a zaplatit daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Tím je 13. 8. 2012 - tzn. okamžik skutečného předání a převzetí stavebního díla.
Plátce B tedy vystaví daňový doklad s datem uskutečnění zdanitelného plnění 13. 8. 2012, uvede zde základ daně 2 000 000 Kč, údaj o tom, že bude uplatněna základní sazba daně, avšak výši daně na dokladu uvádět nebude. Na řádku 25 uvede v přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen 2012 částku 2 000 000 Kč a do 25. 9. 2012 podá místně příslušnému správci daně evidenci dodávek v režimu přenesení daňové povinnosti i s DIČ plátce C.
Je zřejmé, že plátce B přijal kromě výkopových prací ještě další přijatá zdanitelná plnění týkající se výstavby předmětného rodinného domu. Pokud se jednalo o stavební práce, musí plátce B i jeho dodavatelé užít stejného režimu jako v případě přijatých výkopových prací od plátce A. Pokud se jednalo o jiné než stavební činnosti - například plátce B pořídil cihly na stavbu předmětného rodinného domu či míchačku, kterou na této stavbě používal, má také z těchto plnění nárok na odpočet. Tento nárok na odpočet však již proběhne mimo režim přenesení daňové povinnosti a tedy standardním způsobem (dodavatelé cihel pro plátce B přiznají a zaplatí daň z přidané hodnoty ve svém přiznání k DPH a vystaví běžný daňový doklad, a to včetně údaje o výši daně, plátce pak uplatní z těchto dalších plnění nárok na odpočet na řádku 40 nebo 41 dle sazby daně).
Plátce C
Pořídil od plátce B stavební dílo - stavební práce. Ve stejném zdaňovacím období, ve kterém plátce B uvedl dodání zdanitelného plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, tedy za zdaňovací období srpen 2012, přizná také plátce C daň z přijetí tohoto zdanitelného plnění na řádku 10 a uplatní nárok na odpočet na řádku 43. Také sám vypočítá daň ze základu daně 2 000 000 Kč (základní sazba daně 400 000 Kč) a uvede ji na daňový doklad získaný od plátce B. Obecně si počíná stejně jako plátce B, když přijal zdanitelná plnění od plátce A.
Plátce C však zároveň dodal rodinný dům fyzické osobě -nepodnikateli, tedy také neplátci. Toto dodání se již neuskuteční v režimu přenesení daňové povinnosti, nýbrž ve standardním režimu, neboť odběratelem předmětného zdanitelného plnění není plátce. Plátce C (předpokládáme, že vede účetnictví) musí dle § 21 odst. 1 zákona o DPH přiznat daň na výstupu ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. Zde došlo k přijetí částečné úplaty (zálohy) dne 30. 8. 2012. V přiznání za zdaňovací období srpen 2012, tedy mimo přijetí zdanitelného plnění v režimu přenesení daňové povinnosti od plátce B, uvede plátce C také ze zálohy v základu daně 1 000 000 Kč a daň ve výši 200 000 Kč, a to na řádku 1. Dle dne uskutečnění zdanitelného plnění, tzn. ke dni faktického dodání (předání a převzetí) rodinného domu, uvede plátce C v přiznání za zdaňovací říjen 2012 zbývající část základu daně a daně, tzn. základ daně 2 000 000 Kč a DPH 400 000 Kč, a to opět na řádku 1 tohoto přiznání. Plátce C zároveň není povinen správci daně spolu s daňovým přiznáním za zdaňovací období říjen 2012 sdělovat, pro koho bylo zdanitelné plnění uskutečněno (správce daně to zjišťuje standardně při místním šetření, při postupu k odstranění pochybností či při daňové kontrole).
Příklad 2
Plátce A pořídí šrot za 100 000 Kč od neplátce dne 10. 5. 2011. Tento šrot prodá za 150 000 Kč plátci B dne 20. 5. 2011 a ten tento šrot dodá:
1.
osobě registrované k dani v Rakousku dne 15. 6. 2011 za 200 000 Kč, nebo
2.
osobě neregistrované k dani s bydlištěm v Rakousku.
Řešení
Plátce A
Pořídí šrot od neplátce, nemá tedy žádný nárok na odpočet a takto pořízené zboží v přiznání k DPH nijak neuvádí.
Při dodání však již sám používá režim přenesení daňové povinnosti, tzn. vystaví daňový doklad bez DPH a uvede na něm povinnost odběratele daň přiznat a doplnit. Dodání zboží v základu daně 150 000 Kč uvede na řádku 25 přiznání k dani z přidané hodnoty.
Plátce B
Pořídil šrot v režimu přenesení daňové povinnosti, a proto vypočte daň na dokladu (150 000 x 0,2 = 30 000 Kč). Daňovou povinnost vykáže na řádku 10 a může uplatnit nárok na odpočet na řádku 43 přiznání k DPH.
Ad 1.
Na výstupu plátce již standardně dodává zboží osobě registrované k dani v jiném členském státě, v tomto případě se již nejedná o přenos daňové povinnosti dle § 92a zákona o DPH, ale o osvobození od daně podle § 64 odst. 1 zákona o DPH, plátce B tedy uvede dodání zboží do jiného členského státu v hodnotě 200 000 Kč do řádku 20 přiznání k DPH a zároveň vyplní souhrnné hlášení, které odevzdá ve lhůtě pro podání řádného daňového přiznání.
Ad 2.
Opět se nejedná o dodání v režimu přenesení daňové povinnosti. Plátce B provede dodání zboží s místem plnění v tuzemsku a vykáže daň v přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2001 na řádku 1, základ daně 200 000 Kč, DPH 40 000 Kč.
Příklad 3
Plátce A poskytl stavební práce a tyto práce dodal 31. 5. 2012 plátci B. Plátce B je přijal a dne 30. 6. 2012 je poskytl české fyzické osobě - neplátci DPH. Stavební práce byly poskytnuty na domě v Linci v Rakousku, jehož je česká fyzická osoba vlastníkem.
Řešení
Nikdo nebude používat režim přenesení daňové povinnosti, neboť místo plnění se nachází mimo tuzemsko (viz § 10 zákona o DPH), a to i přesto, že vlastníkem předmětné nemovitosti je česká fyzická osoba. Podle § 92a zákona o DPH musí režim přenesení daňové povinnosti použít plátce, pro kterého bylo plnění s místem plnění v tuzemsku uskutečněno. Plátce A i plátce B své uskutečněné plnění uvedou v podstatě pouze evidenčně v přiznání k DPH na řádku 26.
Příklad 4
Plátce A poskytl stavební práce spočívající ve výměně oken v restauraci, datum uskutečnění zdanitelného plnění 3. 5. 2012, základ daně 200 000 Kč, pro plátce B. Plátce B (stavební firma) provedl ještě další stavební práce svými silami a dne 31. 5. 2012 předal výsledky své činnosti plátci C - vlastníkovi restaurace, který ji také provozuje, základ daně 350 000 Kč.
Řešení
Plátce A
Bude používat režim přenesení daňové povinnosti, a proto vystaví daňový doklad bez uvedení DPH se sdělením, že DPH musí přiznat a uvést na dokladu odběratel. Poskytnutí stavebních prací uvede na řádku 25 přiznání k DPH v základu daně 200 000 Kč.
Plátce B
Provede výpočet daně na dokladu (200 000 x 0,2 = 40 000 Kč), uvede daň na tento doklad a daň z přijatého plnění přizná v přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 2012 na řádku 10, zároveň na řádku 43 uplatní nárok na odpočet ve stejném daňovém přiznání.
Plátce B poskytne stavební práce plátci C, použije stejný režim jako plátce A a přenese daňovou povinnost na plátce C, který, ač sám neuskutečňuje žádné stavební práce, se takto zapojí do režimu přenesení daňové povinnosti podle § 108 odst. 1 písm. i) zákona o DPH.
Plátce C
Vypočítá daň z přidané hodnoty na obdrženém daňovém dokladu (350 000 x 0,2 = 70 000 Kč), přizná daň a zároveň uplatní nárok na odpočet, to vše v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 2012. Plátce C již další dodání předmětných stavebních prací neprovádí. Podle § 72 odst. 1 zákona o DPH musí plátce použít přijatá zdanitelná plnění pro uskutečnění své ekonomické činnosti, chce-li uplatnit nárok na odpočet. V tomto případě je předmětnou ekonomickou činností stravování a u plátce C tedy používání režimu přenosu daňové povinnosti končí.
Režim přenesení daňové povinnosti na odběratele se uskutečňuje pouze v taxativně vymezených oblastech, v ostatních, přestože s těmi vymezenými souvisejí, však platí standardní režim.
Jako příklad lze uvést právě stavebnictví, kde předmětem tohoto režimu jsou pouze činnosti zařazené dle klasifikace produkce CZ-CPA do číselných kódů 41 až 43 (pozn. autora: užívání SKP pro účely zákona o DPH z definitivní platností skončilo k 31. 3. 2011). Existují však další zdanitelná plnění, která se ke stavebním pracím vztahují, jejich pořízení a dodání však tomuto zvláštnímu režimu podléhat nebude. Předmětem tuzemského reverse-charge systému proto nebudou činnosti architektů či inženýrské činnosti ve výstavbě (týkají se sice nemovitosti a místo jejich uskutečnění se dle § 10 zákona o DPH určí s ohledem na nemovitost, stavebními prácemi ale dle CZ-CPA 41 až 43 nejsou). Dalším takovým příkladem je pronájem stavebních strojů a dále také prodej stavebního materiálu.
Pokud tedy dojde k situaci, kdy plátce zabývající se prodejem a montáží plastových oken dodá na stavbu svému odběrateli 20 plastových oken bez montáže a 30 plastových oken s montáží, musí rozdělit základ daně za dodání 20 plastových oken (dodání zboží ve standardním režimu) a základ daně za dodání 30 plastových oken včetně jejich montáže (poskytnutí stavebních prací v režimu přenesení daňové povinnosti).
Případné vystavení daňového dokladu s DPH
Při zavedení režimu přenosu daňové povinnosti do praxe je třeba počítat s počátečními chybami. Nejčastější pravděpodobně bude nesprávné vystavení daňového dokladu včetně vypočtené daně za zdanitelná plnění, která byla ale uskutečněna plátcem v systému tuzemského reverse-charge.
Odběratel, který přijme zdanitelné plnění v systému přenosu daňové povinnosti, avšak na dokladu má nesprávně uvedenou daň, nesmí uplatnit nárok na odpočet ve standardním systému, tzn. na řádku 40 či 41 daňového přiznání, neboť podle § 72 odst. 2 zákona o DPH se daní na vstupu u přijatého zdanitelného plnění rozumí daň uplatněná podle tohoto zákona (zde daň nebyla uplatněna podle znění a smyslu zákona o DPH), navíc takový doklad nesplňuje podmínky kladené na daňový doklad v § 92a odst. 2 a 3 zákona o DPH.
Z tohoto důvodu musí ze zjištěného základu daně vypočíst daň sám odběratel, musí přiznat daňovou povinnost dle § 108 odst. 1 písm. i) zákona o DPH a teprve potom uplatnit nárok na odpočet, to vše na řádcích 10 či 11 (daňová povinnost) a 43 či 44 (nárok na odpočet).
Dodavatel je zároveň oprávněn provést opravu dle § 43 zákona o DPH a vystavit opravný daňový doklad. Pokud by tak neučinil, bude se na něj vztahovat § 108 odst. 1 písm. k) zákona o DPH, podle kterého je povinna přiznat a zaplatit daň osoba, která ji uvede na dokladu.
Výhody a nevýhody
Daňový režim přenosu daňové povinnosti je dosud v tuzemsku prakticky nepoužívaný a v tom lze spatřovat jeho největší nevýhodu, tedy že plátci uskutečňující shora vyjmenovaná zdanitelná plnění si budou na tento systém zvykat a přizpůsobovat mu své postupy.
Nespornou výhodou přenosu daňové povinnosti (zde lze čerpat zkušenosti ze zemí, které tento režim již v širším měřítku zavedly) je snížení administrativní náročnosti pro subdodavatele (stavebních prací, šrotu), kteří zpravidla nejsou s ohledem na omezený rozsah svého podnikání schopni dodržovat náročné standardy dané zákonem o DPH. Jedná se tedy o specifickou podporu malého podnikání, která by měla vyústit i ve zvýšenou samostatnou aktivitu v těchto oborech, a zároveň se jedná o nastolení vyšší míry jistoty pro jejich odběratele a o úsporu času a práce při kontrole dodavatelů, když se podnikatelé v případě subdodavatelsky dodávaných prací mohou soustředit na kvalitu poskytnutého plnění, čili na hmotnou stránku přijatých plnění.
Tento systém povede také k významnému snížení nákladů a úsilí při prokazování fakticity přijatých zdanitelných plnění před správcem daně, neboť významná část formálních nástrojů k prokazování přechází do rukou odběratelů prací.
To na straně státu povede taktéž ke snížení administrativních nákladů spojených s prokazováním skutečného stavu, který je předmětem kontroly správců daně, a zvyšuje to jistotu daňových subjektů při kontrolní činnosti správců daně, která je ohrožována neočekávaným chováním (dokonce nekontaktností) dodavatelů daňového subjektu pro správce daně. Samozřejmě, že zavedení tohoto systému povede ke zrychlení daňových kontrol či postupů k odstranění pochybností a k rychlejší výplatě nadměrných odpočtů v bezproblémových případech.