Stravování zaměstnanců z pohledu daně z příjmů a daně z přidané hodnoty

Podle ustanovení § 236 zákoníku práce je . Zaměstnavatel nemá povinnost přímo zajistit stravování svým zaměstnancům, má jen povinnost umožnit zaměstnancům stravování. , vyplývající z jeho vlastního rozhodnutí.

Poskytování stravování zaměstnancům lze dohodnout v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu zaměstnavatele. Zároveň mohou být dohodnuty nebo stanoveny další podmínky pro vznik práva na toto stravování a výše finančního příspěvku zaměstnavatele, jakož i bližší vymezení okruhu zaměstnanců, kterým se stravování poskytuje, organizace stravování, způsob jeho provádění a financování zaměstnavatelem, pokud tyto záležitosti nejsou upraveny pro určený okruh zaměstnavatelů zvláštním právním předpisem.

Podíl zaměstnavatele na úhradě stravování může jít zčásti na vrub daňově uznatelných výdajů (nákladů), anebo může být poskytnut z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, sociálního fondu či jiného obdobného fondu, ze zisku po zdanění zaměstnavatele, resp. jako nedaňový výdaj (náklad) zaměstnavatele.

Cenově zvýhodněné stravování může být poskytováno podle znění § 236 odst. 3 zákoníku práce rovněž dalším třem skupinám zaměstnanců za podmínky, že toto je dohodnuto v kolektivní smlouvě nebo stanoveno ve vnitřním předpisu zaměstnavatele. Jedná se o následující skupiny zaměstnanců:

Daňové řešení poskytnutého příspěvku zaměstnavatelem na stravování je u zaměstnance závislé na tom, zda se jedná o nepeněžní plnění anebo jde o peněžní plnění zaměstnavatele.

V případě dle § 6 odst. 9 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), od daně z příjmů osvobozeno. Podle tohoto ustanovení je od daně z příjmů ze závislé činnosti osvobozena hodnota stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti, nebo v rámci závodního stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů.

V případě, že zaměstnavatel poskytuje svým zaměstnancům stravenky a to buď za úplatu, která je nižší než nominální hodnota stravenky, anebo je poskytuje bezplatně, pak celá nominální hodnota stravenky je na straně zaměstnance osvobozena od daně z příjmů ze závislé činnosti.

Pokud by však zaměstnavatel poskytoval svým zaměstnancům např. formou peněžní částky zahrnuté do jejich mzdy, jedná se na straně zaměstnance o peněžní příjem, podléhající zdanění ze superhrubé mzdy v příslušném měsíci. Tento peněžní příjem by rovněž vstupoval do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění.

Daňové řešení výdajů (nákladů) zaměstnavatele, vynaložených na stravování jeho zaměstnanců, vyplývá z ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP. Zákon o daních z příjmů rozlišuje dvě formy stravování zaměstnanců, přičemž pro každou z těchto forem platí jiný daňový režim daňové uznatelnosti výdajů (nákladů). Jedná se o:

Za závodní stravování provozované ve vlastním zařízení se pro účely ZDP považuje:

K nákladům na provoz vlastního stravovacího zařízení počítáme např.:

V zákoně o daních z příjmů se neuvádí pro tento druh poskytování stravování daňové omezení výdajů (nákladů), proto

Jejich úhrada je prováděna buď zaměstnancem, nebo zčásti, nebo úplně z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu nebo ze zisku zaměstnavatele po jeho zdanění.

Pokud by zaměstnavatel chtěl hradit výdaje (náklady) vynaložené na potraviny zčásti nebo zcela prostřednictvím svých výdajů (nákladů), jde o daňově neúčinné výdaje (náklady) vyloučené ze základu daně z příjmů. Příjmy od zaměstnanců a důchodců až do výše výdajů (nákladů) na spotřebované potraviny jsou příjmy (výnosy), které nepodléhají dani z příjmů. Pokud by tyto příjmy byly vyšší než vynaložené výdaje (náklady) na spotřebu potravin, nutno u zaměstnavatele rozdíl zdanit daní z příjmů.

a to jako služba, která je zařazena v SKP v kódu 55.51.10 - služby závodních jídelen. Podmínkou je, že , jako např. poskytnutí prostor ke konzumaci jídla včetně vybavení těchto prostor nábytkem, nádobím, příbory apod. Není podstatné, zda zaměstnavatel zajišťuje přípravu a výdej jídel vlastními zaměstnanci, nebo tyto služby jsou zajišťovány prostřednictvím jiného subjektu v tomto zařízení zaměstnavatele. , snížená o daň. DPH se z této částky vypočte podle § 37 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), vynásobením částky hrazené strávníkem koeficientem 0,1667. Zaměstnavatel (plátce DPH) má přitom nárok na odpočet DPH na vstupu, a to jak z nakoupených potravin, tak ze souvisejících nákladů s provozem kuchyně.

Stravování poskytované zaměstnancům v závodní jídelně lze považovat za opakované zdanitelné plnění a ve smyslu § 21 odst. 10 ZDPH se toto zdanitelné plnění považuje za uskutečněné nejpozději posledním dnem zdaňovacího období (tedy posledním dnem kalendářního měsíce nebo kalendářního čtvrtletí podle toho, zda je plátce daně měsíčním nebo čtvrtletním plátcem DPH).

V případě bezplatného poskytnutí stravování zaměstnancům jde o poskytnutí služeb zaměstnancům bez úplaty ve smyslu § 14 odst. 3 písm. a) a odst. 4 písm. b) ZDPH a toto bezúplatné plnění se považuje pro účely DPH za službu poskytnutou za úplatu. Základem daně je podle § 36 odst. 6 písm. b) ZDPH výše celkových nákladů vynaložených na poskytnutí služby ke dni uskutečnění zdanitelného plnění (půjde o náklady na výrobu poskytnutých jídel v rámci stravování).

Za stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů se považuje . Půjde o následující případy zabezpečení stravování zaměstnanců:

Ve všech těchto případech je podle znění § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP daňově uznatelným výdajem zaměstnavatele v případě stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů příspěvek, jehož výše je stanovena pomocí dvou kritérií, která je nutné plnit současně:

Směnou se podle § 78 odst. 1 písm. c) zákoníku práce rozumí část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat. Pracovní doba je definována jako doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele.

Pokud se zaměstnanec nezúčastní pracovní směny anebo odpracuje pouze její část kratší 3 hodin (z titulu dovolené, pracovní neschopnosti, poskytnutí neplaceného volna apod.), nemá nárok na daňově uznatelný příspěvek zaměstnavatele na stravování. Na daňově uznatelný příspěvek není nárok ani v případě, že zaměstnanec konal pracovní cestu v trvání od 5 hodin v příslušném kalendářním dni, tj. v případě, že zaměstnanci přísluší stravné.

na stravování lze uplatnit jako výdaj (náklad) za zaměstnance, pokud délka jeho směny v úhrnu s povinnou přestávkou v práci, kterou je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci podle zákoníku práce, bude delší než 11 hodin. Pro posouzení doby trvání pracovní směny je rozhodná délka pracovní směny stanovená zaměstnavatelem konkrétnímu zaměstnanci v souladu se zákoníkem práce.

Pro výši maximálního daňově uznatelného příspěvku zaměstnavatele je stanovena podmínka výše 70 % stravného vymezeného pro zaměstnance v § 6 odst. 7 písm. a) ZDP při trvání pracovní cesty 5 až 12 hodin. V ustanovení § 6 odst. 7 písm. a) ZDP je uveden odkaz na výši náhrad cestovních výdajů poskytovaných v souvislosti s výkonem závislé činnosti do výše stanovené nebo umožněné zákoníkem práce pro zaměstnavatele státní správy. Pro tyto zaměstnavatele je v § 176 zákoníku práce stanoveno pro pracovní cesty trvající 5 až 12 hodin stravné v určitém rozmezí (pro rok 2011 je to rozmezí 63 až 74 Kč). Pro zaměstnavatele podnikatelské sféry platí povinnost dle § 163 zákoníku práce poskytnout stravné při trvání pracovní cesty 5 až 12 hodin ve výši nejméně 63 Kč v roce 2011, horní hranice však není limitována. Daňově účinný příspěvek zaměstnavatele, který je podnikatelem, nesmí přesáhnout 70 % z horní hranice, a to i v případě, že by bylo stravné stanovené zaměstnavatelem vyšší než tato horní hranice.

Vzhledem k tomu, že jedním z limitujících požadavků pro daňovou účinnost příspěvku na stravování na straně zaměstnavatele je podmínka přítomnosti zaměstnance v práci během směny aspoň 3 hodiny,

Podle znění bodu 21 k § 24 odst. 2 v pokynu D-300 jsou při zajišťování závodního stravování prostřednictvím jiných subjektů formou dovážení jídel do vlastních výdejen daňovým výdajem také výdaje spojené s dovozem a výdejem jídel (tedy výdaje na dopravu hotových jídel, výdaje na mzdy personálu výdejny včetně výdajů na sociální a zdravotní pojištění, výdaje na nákup várnic apod.).

Pokud zajišťuje zaměstnavatel - plátce DPH stravování pro své zaměstnance nákupem stravování od jiného subjektu, který je plátcem daně, uplatní si nárok na odpočet DPH na vstupu. Pokud zaměstnavatel - plátce DPH zajišťuje stravování pro své zaměstnance nákupem stravování od jiného subjektu, který je neplátcem DPH, nemůže si uplatnit nárok na odpočet. V obou případech

K nejčastějším formám stravování zaměstnanců patří poskytování stravenek zaměstnavatelem. Poskytnutou stravenku může zaměstnanec použít nejen k zakoupení hlavního jídla (obědu) ve veřejném stravovacím zařízení, ale velmi často zaměstnanec libovolně dle svého uvážení stravenkou platí nákup v prodejnách potravin, supermarketech apod., tedy všude tam, kde se dá stravenkou platit za příslušný nákup. Rozhodování o způsobu uplatnění poskytnuté stravenky je tedy výlučně na zaměstnanci.

Výše nominální hodnoty stravenky není nijak omezena, vždy záleží na rozhodnutí zaměstnavatele a ani není stanoveno, za jakou částku z nominální hodnoty stravenky bude tato stravenka prodávána zaměstnancům. Může dojít i k situaci, že stravenka je zaměstnancům poskytována bezplatně. Poskytování stravenek se považuje za zajištění stravování zaměstnanců prostřednictvím jiných subjektů. Z toho důvodu je nutno i v případě poskytování stravenek vycházet ze dvou limitů pro daňovou uznatelnost příspěvku na stravování obsažených v § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP, tj. z 55 % nominální hodnoty stravenky max. do výše 70 % z horní hranice stravného.

Cenou jídla, ze které se počítá maximální výše příspěvku, se podle pokynu D-300 rozumí hodnota stravenky včetně poplatku za zprostředkování prodeje stravenek.

Pokud zajišťuje zaměstnavatel stravování prostřednictvím nákupu a prodeje poukázek na stravování k použití ve vybrané síti stravovacích zařízení (popř. obchodů), které mají vyznačenou jmenovitou (nominální) hodnotu poukázky v Kč, . Jedná se totiž o platební prostředek nahrazující peníze. Zaměstnavatel nakupuje stravenky od distributora nebo od restaurace za cenu bez DPH. Prodej těchto stravenek zaměstnancům rovněž není zdanitelným plněním.

Distributor poukázek, pokud je plátcem DPH, zdaňuje svou provizi základní sazbou daně jako zprostředkovatelskou činnost. Odběratel, plátce daně, může uplatnit nárok na odpočet daně uplatněné u provize za zprostředkování na vstupu v plné výši.

Pokud je zaměstnanec vyslán v průběhu směny na pracovní cestu, je důležité, zda v průběhu směny uplyne doba rozhodná pro vznik nároku na stravné, tzn. zda pracovní cesta v průběhu směny trvala alespoň 5 hodin.