Peněžitý dar
Ing.
Martin
Děrgel
Společnost s r. o., plátce DPH, vede účetnictví a rozhodla se darovat
určité peněžní prostředky přímo japonskému Červenému kříži na jeho japonský účet (z důvodu co
nejrychlejší pomoci přímo na místě katastrofy nechceme peníze posílat přes české humanitární
organizace). Předpokládáme, že se bude jednat o neuznatelný náklad z hlediska daně z příjmů a
vznikne nám povinnost zaplatit darovací daň. Můžeme použít
§ 20 odst. 14 ZDDPN, a tento dar tak osvobodit?
Dále se vybrala určitá peněžní částka od našich zaměstnanců v hotovosti, kteří také chtěli přispět
osobně. I tuto částku bychom rádi poslali na zmíněný účet, použili k tomu náš firemní účet a vybrané
peníze složili do pokladny. Vzniká i zde nějaká daňová povinnost?
Související předpisy:
*
§ 20 odst. 8 a
12,
§ 24 odst. 2 písm. zp),
§ 25 odst. 1 písm. t) zákona č.
586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších
předpisů,
*
§ 6 odst. 1 až 3,
§ 20 odst. 14,
§ 21 odst. 5 zákon č.
357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z
převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDDPN“),
*
Poskytnutý peněžitý dar do Japonska - jakkoli je humánní a ušlechtilý -
bohužel nelze uplatnit v rámci daně z příjmů dárce. Žádné dary poskytnuté mimo prostor Evropské
unie, Norska nebo Islandu totiž nemohou být položkou snižující základ daně coby odpočet z titulu
poskytnutých darů poplatníkem. A samozřejmě také platí, že poskytnuté dary nejsou daňově účinným
výdajem (nákladem) dárce (MD 543/ /D 221), s drobnou výjimkou týkající se nepeněžních darů v
souvislosti s odstraňováním živelních pohrom (opět jen v EU, Norsku a Islandu).
Při bezúplatném poskytnutí majetku tuzemskou právnickou
osobou zahraniční osobě, je poplatníkem daně darovací vždy dárce. Přitom v případě obdarované
zahraniční osoby je předmětem české daně darovací pouze bezúplatné poskytnutí nebo bezúplatné nabytí
majetku v tuzemsku. Je přitom otázkou, zda a kdy dochází k „poskytnutí majetku v tuzemsku“, když
jsou peníze do zahraničí odeslány z bankovního účtu. Pokud by šlo o bankovní účet v zahraničí, pak
by se podle mne o takovéto poskytnutí majetku v tuzemsku nemohlo jednat.
Jestliže ale peníze (dar) byly do zahraničí odeslány z
bankovního účtu v Česku, je otázkou, zda se jednalo o „poskytnutí majetku v tuzemsku“. Jasné je
pouze to, že nešlo o variantu „nabytí majetku v tuzemsku“. Podle mne k poskytnutí daru dojde až
splněním darovacího závazku dárcem, z čehož mi v souladu s obecným pravidlem
§ 567 odst. 2 občanského zákoníku vyplývá, že k
poskytnutí dojde až připsáním částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele. Neboli až
připsáním peněz (daru) na bankovní účet obdarovaného. A jelikož tento účet je v zahraničí
(Japonsko), nejde podle mne o poskytnutí majetku (daru) v Česku, a proto ani o předmět daně
darovací. Nicméně posouzení této právní otázky doporučuji případně raději konzultovat s
právníkem.
Naštěstí v dotazovaném případě nemusíme až tak trvat na tom, zda došlo k
„poskytnutí majetku v tuzemsku“ zahraniční osobě, a tedy byl-li naplněn předmět české daně darovací.
Jak totiž tazatel správně uvádí, jsou zde naplněny podmínky pro osvobození od případné daně
darovací.
V souladu s § 20 odst.
14 ZDDPN je totiž od daně darovací osvobozeno bezúplatné nabytí majetku na humanitární a
charitativní účely, a to bez ohledu na sídlo obdarovaného a bez ohledu na místo humanitární akce
apod.
Je zde opět jistý výkladový problém spočívající v tom, že zákon takto
výslovně osvobozuje od daně darovací pouze „nabytí majetku“ a nikoli „poskytnutí majetku“. Ovšem
rovněž předmětem daně darovací je v souladu s § 6 odst.
1 a také § 6 odst. 2 ZDDPN výslovně pouze
„nabytí majetku“, přičemž ve druhém případě se sice hovoří o „poskytnutí majetku v tuzemsku“,
nicméně dále se v tomto ustanovení uvádí, že předmětem daně darovací je pouze „nabytí
majetku“.
Myslím, že pokud by měl správce daně případně odlišný názor na význam
rozlišování mezi osvobozením „poskytnutí daru“
versus
„nabytí daru“, jednalo by se o nejednoznačnost
daňového zákona, která může být důvodem prominutí daně.