Interpretace NÚR č. 1 až 10, 1. část

Vydáno: 23 minut čtení

Účetní předpisy jsou na rozdíl od daňových již poměrně liberální a ani při zohlednění podpůrných Českých účetních standardů rozhodně nevedou účetní „za ručičku jedinou možnou úzkou pěšinkou“, ale často umožňují více variantních postupů nebo některé dílčí účetní problémy vůbec neřeší. A to bývá v praxi problém.

Interpretace NÚR č. 1 až 10
Ing.
Martin
Děrgel
 
ÚČETNÍ MOUDRA OD ÚČETNÍ AUTORITY
Účetní nepatří mezi kdovíjak kreativní jedince - čest výjimkám - a nejraději mají jasné a jednoznačné postupy. Ale je tu i pádnější argument k projasňování účetních problémů, a to možný dopad do daní z příjmů, kde jsou správci daně „více doma“. Ale nemylme se, zdatně se učí hledat a nalézat chyby poplatníků již v účetní rovině. Je-li totiž nesprávné již samo účtování, pak je zpravidla špatně i z něj vycházející základ daně z příjmů.
Ministerstvo financí ČR (dále jen „MF“) až na velmi výjimečné světlé výjimky nevydává oficiální metodické pokyny a odborná stanoviska k účetní problematice, má totiž dost práce s daněmi, kde se hraje s hodnotnějšími a pro státní pokladnu zajímavějšími „žetony“. Hledat účetní návody roztříštěné přes mnoho účetních periodik a knižních publikací je značně únavnou a sisyfovskou dřinou, a navíc jde samozřejmě pouze o názor dotyčného autora, příp. kolektivu autorů, což nemusí být dostatečnou zárukou správnosti. Naštěstí si tohoto metodického vakua v účetnictví povšimla k tomu nejpovolanější skupina čtyř účetních a souvisejících nestátních organizací:
*
Komora auditorů České republiky,
*
Komora daňových poradců České republiky,
*
Svaz účetních,
*
Vysoká škola ekonomická, zastoupená Fakultou financí a účetnictví.
Tyto subjekty založily
Národní účetní radu
(dále jen „NÚR“), coby nezávislou odbornou instituci k podpoře odborné způsobilosti a profesní etiky při rozvoji účetních profesí a v oblasti metodiky účetnictví a financování. Pro všeobecnou účetní praxi jsou neznámějším a nejpřínosnějším konkrétním výsledkem činnosti NÚR její tzv.
Interpretace
. Což jsou doporučené metodické pokyny k problémovým účetním otázkám, které sice nejsou právním předpisem ani nemají podpůrnou právní sílu Českých účetních standardů - dále jen „ČÚS“ [viz § 36 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZU“)], ale jimi vyjádřený odborný názor uznávané účetní autority NÚR je o řád bezpečnější než jakýkoli jiný dostupný výklad. A jelikož je každá
Interpretace
náležitě odůvodněna, troufám si tvrdit, že z hlediska případného soudního přezkumu jde o relevantnější názor než účetní metodika z pera MF, které si se zdůvodněním příliš hlavu neláme. Určitou stinnou stránkou Interpretací je, že často nejsou pro běžnou účetní (účetního) snadno čitelné a bývají málo konkrétní (praktické), protože jsou záměrně - obdobně jako právní předpisy - psány obecnějším jazykem.
V současné době
NÚR již schválila 20 Interpretací a nad dalšími cca 10 návrhy usilovně odborně jedná.
Všechny schválené
Interpretace
jakož i další dokumenty a aktivity NÚR jsou volně k dispozici na jejich internetových stránkách -
www.nur.cz.
Zvídavý účetní se zde dozví mj. i pracovní názvy dosud neschválených Interpretací, jejichž postupné tříbení a utváření je však dostupné pouze zástupcům NÚR. Což je namístě, protože jinak by byla účetní veřejnost zbytečně matena průběžně se ještě vyvíjejícími a měnícími odbornými stanovisky.
Prostřednictvím zmíněných internetových stránek může navrhnout další náměty a připomínky kdokoli z široké účetní veřejnosti. Zda se jimi ale bude NÚR zabývat, o tom demokraticky rozhodne nadpoloviční většina jejich členů, a to s ohledem na význam řešení předmětného účetního problému pro většinovou praxi.
 
SHRNUTÍ PRVNÍCH 10 INTERPRETACÍ
Jak bylo řečeno, NÚR již schválila 20 účetních Interpretací (dále také jen „I“), která se pro přehlednost označují
„I-x Název“,
kde „x“ představuje pořadové číslo chronologicky v čase. Poznamenejme, že bez bližšího zdůvodnění byla stažena „I-6 Splnění podmínek pro zařazení dlouhodobého hmotného majetku do užívání“. Tato I již tedy není volně dostupná, přičemž se lze pouze domnívat, že důvodem byl zřejmě nový zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, a s tím související změny stavebně právních pojmů, které tato
Interpretace
využívala. Osobně bych ale uvítal více otevřenější přístup NÚR, stačilo přece pro návaznost původní znění I-6 zachovat a pouze k němu přidat zřetelné a odůvodněné upozornění na oslabení jeho využitelnosti, případně zmínku o tom, kdy lze čekat jeho aktualizaci.
V tomto příspěvku se letem světem podíváme na 1. až 10. interpretaci - vyjma zmíněné I-6, abychom nemátli účetní veřejnost, o což evidentně jde také NÚR - zbývající 11. až 20. provětráme hned v dalším letním pokračování, na které se můžete těšit v č. 8/2011 časopisu Účetnictví v praxi. Datum v závorce uvádí den schválení dané
Interpretace
.
*
I-1 Přechodné rozdíly při výchozím uznání aktiv (28. 2. 2005)
*
I-2 Přechodné rozdíly při přeměnách a vkladech (28. 2. 2005)
*
I-3 Rezerva na splatnou daň (22. 6. 2005)
*
I-4 Odložená daň z přechodných rozdílů při ocenění majetkových účastí metodou ekvivalence (14. 12. 2005)
*
I-5 Stanovení okamžiku zahájení účtování souvisejících nákladů spojených s pořízením dlouhodobého majetku (27. 2. 2006)
*
I-7 Komisionářské smlouvy (27. 2. 2006)
*
I-8 Sociální fond a účtování o fondech tvořených ze zisku (23. 10. 2006)
*
I-9 Odložená daň - první vykázání (18. 12. 2006)
*
I-10 Okamžik účtování o pohledávce z titulu příslušenství k pohledávce u věřitele (29. 1. 2007)
Na počátku každé
Interpretace
najdeme tzv.
preambuli
uvádějící obecné „bezpečnostní“ upozornění:
„Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví tak, aby účetní závěrka sestavená na jeho základě podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky (zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, § 7 odst. 1). Za vedení účetnictví je odpovědná účetní jednotka.
Tato
interpretace
není právně závazným stanoviskem, pouze vyjadřuje odborný názor Národní účetní rady
a může být aplikována pouze v kontextu s Předmluvou Národní účetní rady k interpretacím českých účetních standardů. Postup(y) popsaný(é) v této interpretaci poskytuje(í) účetní jednotce návod v případech, kdy má jejich aplikace významný dopad na informace uvedené v účetní závěrce a kdy informační přínosy jsou větší než náklady nutné na jejich získání.“
Poté následuje samotný text
Interpretace
, který je členěn takto:
*
„Popis problému“,
který
Interpretace
řeší, včetně formulace otázky, na kterou dává odpověď.
*
„Řešení problému“
formou odpovědi na otázky formulované výše.
*
„Zdůvodnění řešení“
s odkazy na účetní předpisy, které byly použity jako argumenty při formulaci řešení problému, a o které se řešení opírá.
Spolu se zněním
Interpretace
je někdy zveřejněna i stručná
shrnující zpráva o zapracování nebo odmítnutí připomínek,
které zástupci NÚR vznesli při vnějším připomínkovém řízení. A to spolu s hlavními věcnými argumenty pro akceptaci nebo naopak odmítnutí těchto připomínek. Což bývá rovněž docela poučné.
Dále si stručně shrneme prvních 10 I, z nichž jsou pro běžnou praxi firem nejdůležitější I-5, I-8 a I-10.
 
I-1 PŘECHODNÉ ROZDÍLY PŘI VÝCHOZÍM UZNÁNÍ AKTIV
*
Popis problému:
-
Obecné pravidlo v ČÚS č. 003 - Odložená daň říká, že
se odložená daň zjišťuje ze všech přechodných rozdílů, které vznikají z rozdílného účetního a daňového pohledu
na položky zachycené v účetnictví. Přechodný rozdíl vzniká vždy, když se nerovná účetní hodnota aktiva nebo závazku daňové hodnotě. Většina přechodných rozdílů, které vznikají z rozdílného účetního a daňového pohledu na položky zachycené v účetnictví jsou rozdíly tzv. časové, kdy stejný náklad nebo výnos ovlivní účetní zisk v jiném období než daňový zisk, a tudíž z nich vzniká odložená daň vždy.
-
Dále
existují přechodné rozdíly, které nejsou časovými rozdíly,
což je případ některých přechodných rozdílů při výchozím uznání aktiva. Takový rozdíl může vzniknout
pořízením
dlouhodobého majetku (např.
osobního automobilu), u nějž
zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), až do konce roku 2007
stanovoval maximální výši vstupní daňové základny
ve výši 1,5 mil. Kč.
*
Řešení problému:
-
Nákup aktiva jehož výchozí účetní hodnota se liší od vstupní daňové základny způsobuje přechodný rozdíl. Z něj plynoucí odložená daň se obecně vykazuje jako součást pořizovací ceny daného aktiva.
-
Zahrnutí odložené daně do pořizovací ceny by však snížilo vypovídací schopnost účetních výkazů, a proto
se nedoporučuje podniku vykazovat takovýto odložený daňový závazek/pohledávku.
*
Zdůvodnění řešení:
-
V souladu s principem věrného a poctivého zobrazení obsaženým v ZU je nezbytné dodržet pravidlo, že se odložená daň vykazuje shodně s transakcí, která odloženou daň vyvolala. V případě výchozího uznání aktiva by se odložená daň musela vykazovat jako součást pořizovacích nákladů daného aktiva. Takový druh pořizovacího nákladu neuznává ani ZU ani IAS 12.
 
I-2 PŘECHODNÉ ROZDÍLY PŘI PŘEMĚNÁCH A VKLADECH
*
Popis problému:
-
Také v případě přechodných rozdílů při přeměnách společností a nepeněžitých vkladech do společností nejde o přechodné rozdíly, které by byly zároveň časovými rozdíly.
-
V souladu s ČÚS č. 003 - Odložená daň vznikají z důvodu přecenění aktiv při přeměnách společností a při nepeněžitých vkladech majetku do společností přechodné rozdíly, které vyústí v odloženou daň.
Přitom účetní hodnota majetku je zvýšena (nebo snížena) na reálnou hodnotu, ale daňová základna zůstává v původní výši.
-
V případě přeměn
se u zanikající společnosti u těch položek, které jsou přeceňovány proti vlastnímu kapitálu, odložená daň zaúčtuje stejným způsobem, ještě
v konečné rozvaze zanikající společnosti.
U nepeněžitých vkladů vykáže nabývající účetní jednotka odložený daňový závazek proti neuhrazené ztrátě minulých let, popřípadě odloženou daňovou pohledávku proti nerozdělenému zisku minulých let.
-
U vkladů
dochází k přecenění vkládaného majetku na reálnou hodnotu, která je zpravidla vyšší než účetní hodnota majetku u vkládající firmy. Odložená daň zúčtovaná v tomto případě proti neuhrazené ztrátě minulých let
může zapříčinit i záporný vlastní
kapitál
se všemi dopady, které vyplývají z ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObchZ“), a dalších právních předpisů. Proto
se firmy brání vykázat odloženou daň s odůvodněním, že nejde o přechodný ale o trvalý rozdíl mezi účetní a daňovou hodnotou.
*
Řešení problému:
-
Přechodné rozdíly při přeměnách společností nebo nepeněžitých vkladech do společností vznikají jako rozdíl mezi přeceněnou účetní hodnotou a nezměnněnou daňovou základnou.
-
Tento
přechodný rozdíl vyústí v odloženou daň,
jejíž dopad se vykazuje v souladu s povahou této transakce
proti vlastnímu kapitálu.
A to v případě přeměn v konečné rozvaze zanikající společnosti a u nepeněžitých vkladů do společností proti nerozděleným ziskům (nezuhrazeným ztrátám) nabyvatele.
-
Při zvýšení vlastního kapitálu o odloženou daňovou pohledávku je nutné provést test na uplatnitelnost odložené daně.
Dopady odložené daně na předlužení a zisk se popíší v příloze v účetní závěrce.
*
Zdůvodnění řešení:
-
Vzhledem k odlišnému způsobu zachycení goodwillu od IFRS, požadujícímu přecenění ještě v konečné rozvaze zanikající účetní jednotky, nelze použít postup vykázání dopadu odložené daně vyplývající z přeměn společností podle IAS 12 (tj. přímo do goodwillu). Proto se dopad takové odložené daně musí vykázat v souladu s ČÚS č. 003 proti vlastnímu kapitálu ještě v konečné rozvaze zanikající společnosti.
-
Tím, že takto vzniklá odložená daň vstoupí společně s ostatními aktivy a závazky do počáteční rozvahy pokračující společnosti, ovlivní vzniklý
goodwill
v konečném důsledku stejně, jako podle IFRS.
 
I-3 REZERVA NA SPLATNOU DAŇ
*
Popis problému:
-
ZU ukládá účetním jednotkám při účetní závěrce brát v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které jsou jim známy do okamžiku sestavení účetní závěrky. Jedním z nástrojů jsou podle ZU rezervy a jmenovitě rezervu na daň z příjmů.
-
Žádný účetní předpis neřeší otázku,
jak se má účetní jednotka při tvorbě rezervy na daň z příjmů zachovat v případě, že má k datu účetní závěrky již zaplacené zálohy na daň z příjmů.
*
Řešení problému:
-
Přesto, že charakteristiky odhadu splatné daně spíše napovídají, že se jedná o dohadnou položku, české účetní předpisy považují tento závazek za rezervu a vyhrazují pro něj samostatnou položku rozvahy.
-
Předpokládaná částka splatné daně se zaúčtuje vždy v plné výši jako náklad a vykáže se ve výsledovce.
-
Pokud účetní jednotka vykazuje k datu závěrky již zaplacené zálohy na splatnou daň, započítají se tyto zálohy proti rezervě na splatnou daň, a
rezerva se tudíž vykáže jen ve výši nedoplatku splatné daně.
-
V případě, že zaplacené
zálohy na daň převyšují očekávanou splatnou daň, pak se rezerva nevykáže a předpokládaný přeplatek ze zaplacených záloh na daň se vykáže jako pohledávka.
*
Zdůvodnění řešení:
-
Základní pravidlo pro tvorbu rezerv stanoví, že rezervy se vytvářejí na očekávané výdaje. V případě zaplacených záloh bude výdajem pouze rozdíl mezi těmito zálohami a daňovou povinností splatné daně vypočtené v daňovém přiznání. V případě přeplatku na zálohách nebude mít účetní jednotka výdaj, ale naopak pohledávku ve výši přeplatku oproti očekávané daňové povinnosti. V obou popsaných případech není adekvátní používat princip zákazu
kompenzace
.
-
Rezervu na splatnou daň je však věcně správné vykázat pouze ve výši nedoplatku na splatné dani. Při přeplatku na zálohách není vykázání rezervy správné a přeplatek se vykáže jako pohledávka v aktivech.
 
I-4 ODLOŽENÁ DAŇ Z PŘECHODNÝCH ROZDÍLŮ PŘI OCENĚNÍ MAJETKOVÝCH ÚČASTÍ METODOU EKVIVALENCE
*
Popis problému:
-
§ 27 ZU umožňuje podíl, který představuje účast s rozhodujícím nebo podstatným vlivem, ocenit tzv. ekvivalencí (protihodnotou).
Dle ČÚS č. 008 - Operace s cennými papíry a podíly, se příslušná změna ocenění zúčtuje kapitálově. U konsolidované účetní závěrky se ekvivalenční metoda použije pro účasti s podstatným vlivem a podle ČÚS č. 020 -
Konsolidace
se nárůst podílu vykáže výsledkově.
*
Řešení problému:
-
Odložená daň se u ekvivalence vypočítá a vykáže v návaznosti na zdanění případných budoucích výplat dividend nebo podílů na zisku ve výši daně vybírané srážkou dle § 36 ZDP, a to pouze
pokud nebudou splněny podmínky osvobození od daně z titulu mateřské
versus
dceřiné společnosti (§ 19 ZDP).
-
U nekonsolidované účetní závěrky
by se měla odložená daň zúčtovat proti neuhrazené ztrátě minulých let, resp.
oproti vlastnímu kapitálu.
Naopak u konsolidované účetní závěrky, kdy roční přírůstek čistých aktiv je vykazován jako podíl na výsledku hospodaření v ekvivalenci výsledkově, se i případná související odložená daň zúčtuje také výsledkově.
*
Zdůvodnění řešení:
-
Pokud jsou vykazovány přírůstky z ocenění formou ekvivalence, je třeba je považovat za zdroje, které se později případně projeví ve výnosech z dividend (podílů na zisku). Odložená daň se tedy v tomto případě týká daně z dividend či podílů, tedy daně vybírané srážkou.
-
Protože použití ekvivalence u nekonsolidovaných účetních závěrek nemá výsledkový dopad, pak i příslušná odložená daň by neměla být účtována výsledkově, ale kapitálově.
 
I-5 STANOVENÍ OKAMŽIKU ZAHÁJENÍ ÚČTOVÁNÍ SOUVISEJÍCÍCH NÁKLADŮ SPOJENÝCH S POŘÍZENÍM DLOUHODOBÉHO MAJETKU
*
Popis problému:
-
Než začne účetní jednotka realizovat technologicky i finančně náročnější investici, často vynaloží celou řadu nákladů, které nemusí mít přímou souvislost s budoucím dlouhodobým hmotným majetkem. Takové náklady nevstupují do pořizovací ceny dlouhodobého hmotného majetku. Nesprávné zachycení do vstupní ceny může způsobit nesprávné ocenění majetku, zkreslení aktiv, a tím porušení ZU.
*
Řešení problému:
-
Okamžik, od kterého jsou položky součástí ocenění dlouhodobého majetku, je možno stanovit jako
okamžik, kdy se účetní jednotka rozhodne řešit danou problematiku pořízením nové investice.
-
Veškeré náklady, které se časově a věcně váží do okamžiku rozhodnutí o pořízení investice budou provozními náklady,
které budou promítnuty do výkazu zisku a ztráty v plné výši při vzniku tohoto nákladu, popř. bude uplatněna zásada časového rozlišení. Jedná se hlavně o tyto položky: stanovení koncepce,
marketing
, průzkum trhu, výběrové řízení, tendr, náklady na vyřazení nesouvisející stavby.
*
Zdůvodnění řešení:
-
Není možné hodnotu aktiv nadhodnocovat, a tím vylepšovat pohled na účetní jednotku, neboli není možno zapomínat na obecnou účetní zásadu opatrnosti. Ani opačný přístup k ocenění dlouhodobého majetku není správný. Pokud by byl okamžik, od kterého jsou položky součástí ocenění dlouhodobého majetku stanoven pozdě, tak by svou povahou investiční náklady byly v běžných provozních nákladech.
 
I-7 KOMISIONÁŘSKÉ SMLOUVY
*
Popis problému:
-
Novela zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, platná od vstupu Česka do EU 1. května 2004
si v případě komisionářských smluv, kdy
komisionář
jedná vlastním jménem na účet komitenta, vynutila daňový postup, který se liší od právní formy této smlouvy. Tento postup je nutný z důvodu skutečnosti, že
komisionář
jedná vlastním jménem a kupujícímu zpravidla není známa osoba, na jejíž účet se transakce realizuje.
-
V této souvislosti může vzniknout otázka, jakým způsobem má být tento postup zachycen v účetnictví komisionáře a komitenta. Účetnictví kupujícího se tento problém nedotýká, neboť neví, že
komisionář
jedná na účet komitenta a při účetním zachycení postupuje běžným způsobem.
*
Řešení problému:
-
Výnosem komisionáře z této transakce je pouze úplata, sjednaná v komisionářské smlouvě.
Proto
komisionář
ve svých výnosových účtech zachytí pouze úplatu od komitenta (komisionářskou odměnu).
*
Zdůvodnění řešení:
-
Komisionář
vystupuje v transakci jako zástupce komitenta a jedná na jeho účet, pouze ve vztahu ke kupujícímu/odběrateli vystupuje vlastním jménem, jeho jednání jde však zásadně na účet komitenta.
-
Z ekonomické podstaty
komisionář
nenese prospěch a podnikatelská rizika související s realizovanou transakcí a jeho odpovědnost je omezena na poskytnutí komisionářské služby komitentovi. Samotná transakce tak pro komisionáře nemůže představovat výnos, jeho výnosem je pouze sjednaná komisní odměna. V opačném případě by došlo k nesprávnému nadhodnocení jím dosahovaných tržeb.
 
I-8 SOCIÁLNÍ FOND A ÚČTOVÁNÍ O FONDECH TVOŘENÝCH ZE ZISKU
*
Popis problému:
-
V praxi může docházet ke směšování statutárních fondů tvořených ze zisku podle stanov společnosti a závazků společnosti, vyplývajících z kolektivní smlouvy či jiných dohod. Nejčastěji se jedná o „sociální fond“ nebo o „fond odměn“. Pod těmito pojmy se však nechápe fond v pojetí ObchZ, ale rozumí se tím objem prostředků, které se společnost zavázala, či které plánuje vynaložit na daný účel.
*
Řešení problému:
-
Není-li
příslib úhrady prostředků na sociální potřeby zaměstnanců
upraven statutárními dokumenty firmy, jde o podmíněný závazek vůči zaměstnancům. Takovéto vynaložení peněz je osobním nákladem. Pokud ke konci účetního období zůstává část prostředků vztahujících se k běžnému roku nevyúčtována, je vhodné tvořit na tyto osobní náklady rezervu nebo dohadnou položku pasivní. Zavazuje-li se firma k půjčkám na krytí sociálních potřeb zaměstnanců, jsou takto poskytnuté peníze pohledávkou za zaměstnanci.
-
Podle této
Interpretace
lze přitom použít dva postupy účtování sociálního fondu:
-->
Výsledkový
- V průběhu roku účtuje společnost o vynaložených prostředcích do osobních nákladů. Po jejich úhradě je v odpovídající výši zúčtována příslušná část sociálního fondu.
-->
Bilanční
- V průběhu roku se o použití sociálního fondu účtuje přímo jako o úbytku finančních prostředků. Náklady společnosti tak nejsou ovlivněny použitím prostředků sociálního fondu.
*
Zdůvodnění řešení:
-
Předpisy popsaný problém výslovně neřeší, metodika I-8 navazuje na ČÚS č. 019 - Náklady a výnosy.
 
I-9 ODLOŽENÁ DAŇ - PRVNÍ VYKÁZÁNÍ
*
Popis problému:
-
ČÚS č. 003 podmiňuje účtování o odložené daňové pohledávce tím, že je důvodně odhadováno její využití v budoucnu, jinak se z důvodu opatrnosti nevykazuje v aktivech podniku. Dále standardy stanoví, že se odložená daň v prvním roce jejího účtování zúčtuje proti vlastnímu kapitálu (rozvahově).
-
Je však otázkou, zda považovat za první účtování odložené daně i případ, kdy není odložená daňová pohledávka z důvodu nerealizovatelnosti po několik období vykazována v rozvaze.
*
Řešení problému:
-
Za změnu metody, která je účtována přímo proti vlastnímu kapitálu
(účtová skupina 42), je možno považovat pouze zaúčtování (a vykázání v rozvaze)
odložené daně v prvním roce
zavedení ČÚS č. 003 v dané účetní jednotce a dále změnu způsobu počítání odložené daně (viz bod 3.2. ČÚS č. 003).
-
Nevykázání odložené daňové pohledávky v rozvaze pro její nerealizovatelnost či znovuvykázání po přerušení jejího vykazování
(pro nerealizovatelnost) apod.
se nepovažuje za změnu metody ale za změnu odhadu. Dopady změn odhadů jsou vykazovány do výsledku hospodaření
vždy v běžném období, ve kterém ke změně odhadu došlo, a nikdy zpětně, tedy ve vlastním kapitálu.
*
Zdůvodnění řešení:
-
Podle českých účetních předpisů účtují firmy o odloženém závazku vždy, avšak o odložené daňové pohledávce jen v případě, že důvodně očekávají dosažení dostatečného základu daně, který umožní využití odložené daňové pohledávky. Toto očekávání je nejlepším možným odhadem budoucích skutečností v daném okamžiku, tento odhad se však může v důsledku nových skutečnosti změnit.
 
I-10 OKAMŽIK ÚČTOVÁNÍ O POHLEDÁVCE Z TITULU PŘÍSLUŠENSTVÍ K POHLEDÁVCE U VĚŘITELE
*
Popis problému:
-
Na vrub účtové třídy 3 a ve prospěch účtové skupiny 64 se účtují
pohledávky z titulu
úroků, resp. poplatků z prodlení a dalších
smluvních sankcí
ve smyslu příslušných ustanovení ObchZ, resp. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. V praxi často vzniká otázka, kdy nastává okamžik těchto účetních případů.
-
Na základě smluv o postoupení pohledávek jsou postupovány i pohledávky po lhůtě splatnosti, v některých případech je zároveň postupováno příslušenství, tj. i právo na uplatnění smluvních sankcí.
*
Řešení problému:
-
O pohledávce z titulu příslušenství
účtuje věřitel do výnosů až při využití práva jej požadovat a uplatnění požadavku vůči dlužníkovi.
Za což se považuje i uplatnění příslušenství v rámci soudního či jiného vymáhání pohledávky. A to jen
při dostatečné míře jistoty, že bude příslušenství splaceno,
a pouze do výše pohledávky s příslušenstvím, kterou lze při dostatečné míře jistoty od dlužníka získat.
-
O závazku z titulu příslušenství na vrub provozních nákladů by měl
dlužník účtovat až ke dni, kdy věřitel uplatnil, vyčíslil a sdělil svůj požadavek na příslušenství dlužníkovi.
Do této doby je třeba zvažovat míru rizika úspěšného uplatnění příslušenství věřitelem a
případně účtovat o rezervách.
*
Zdůvodnění řešení:
-
V souladu s právem je plně v dispozici věřitele, zda po dlužníkovi plnění z titulu smluvní sankce bude či nebude požadovat, což mj. závisí také na bonitě dlužníka (nemá-li na závazek, sotva uhradí sankci).