Fotovoltaika a DPH

Vydáno: 6 minut čtení

O zdanění fotovoltaických elektráren se vedou poslední dva roky velké diskuze. Ať již o ústavnosti jejich zdanění či správném daňovém zařazení při jejich výstavbě. Asi je zbytečné opakovat základní skutečnosti, zaměřím se proto pouze na ty, ve kterých nepanuje shoda. Jednou z nich jsou žádosti o vrácení přeplatku ve výši sražené daně podávané provozovateli elektráren, které správci daně nechápavě přijímají a obratem zamítají, protože postup podle zákona je jasný. Ale provozovatelé nevědí, jak o problematice zdanění rozhodne Ústavní soud, proto podávají pro jistotu tyto žádosti, což zatěžuje obě strany, jak provozovatele, tak správce daně, kteří tyto žádostí zamítají.

Fotovoltaika a DPH
Ing.
Jan
Rambousek,
LL. M. daňový poradce č. 693
Po nabytí účinnosti novely (č. 402/2010 Sb.) zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů, není ani snadné určit co je myšleno základem daně, a to jak u daně z příjmů, tak i u daně z přidané hodnoty. Otázkou je, zda základem daně je částka, kterou plátce DPH sice vyfakturuje, ale nikdy neuvidí, anebo až částka, kterou obdrží. Samotný fakt, že ani nevíme co to vlastně „odvod“ je, zda daň, poplatek či cokoli jiného, vyšší právní jistotu neposkytne. V původní právní normě, zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů byl v§ 6 definován poplatník jako osoba, jejíž příjmy, majetek nebo úkony jsou přímo podrobeny dani a plátce daně jako osoba, která pod vlastní majetkovou odpovědností odvádí správci daně daň vybranou od poplatníků nebo sraženou poplatníkům.
Bohužel nový daňový řád tyto definice nemá a odkazuje na ně v příslušných zákonech. Ale právě v zákoně č. 402/2010 Sb. takové vymezení není, ačkoli s těmito pojmy pracuje, což svědčí „o teplotě jehly, kterou byl zákon ušit“. Pomocí historického výkladu asi můžeme použít definice z dnes již neplatného zákona o správě daní, ale dokáži si představit i úspěšný soudní spor právě z toho důvodu, že neplatný zákon nelze použít.
Vlastní definice výpočtu odvodu za fotovoltaickou elektrárnu:
„Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem odvodu formou výkupní ceny nebo zeleného bonusu poplatníkovi odvodu za elektřinu ze slunečního záření vyrobenou v odvodovém období“
, také mnoho neobjasnila.
Jednou z možností je, že základem daně pro odvod DPH, rovněž pro odvod je 100 Kč. Potom by odvedená DPH v sazbě 20 % byla ve výši 20 Kč a odvod v sazbě 26 % ve výši 26 Kč, tedy plátce by obdržel na účet 94 Kč, tzn. částku po odvodu 74 Kč (100 - 26) spolu s vyčísleným DPH ve výši 20 Kč.
Druhou možností výpočtu je, že základ daně pro účely DPH bude částka, kterou skutečně plátce daně obdrží. Obdobná situace potom nastává i u daně z příjmů, zejména u fyzických osob, které uplatňují náklady paušálem. U nich se přidává další, dosud nevyřešená otázka, zda příjmem je i odvod, který nikdy poplatník neobdrží. Pokud by tomu tak bylo, potom by provozovatelé z ekonomického důvodu nemohli využít uplatnění výdajů paušálem.
Následující problém má původ v absenci evropské definice pojmu nemovitost. Problémy s tím spojené byly předmětem jednání Rady a Komise EU, ale také např. VAT clubu.1 Definici nemovitosti má v národních předpisech podle těchto informací jenom 15 % členských států. A není jisté, nakolik se tato definice bude shodovat s vymezením, které dříve či později předloží Soudní dvůr Evropské unie, dále jen „SDEU“. Dostáváme se do nezáviděníhodné situace, kdy evropská definice nemovitosti neexistuje, a pokud použijeme definici z tuzemského civilního práva, dozvíme se možná později od SDEU, že:
„pojmy z oblasti DPH jsou autonomními pojmy práva Společenství, které mají svůj vlastní obsah, a definice z jiných národních předpisů nelze použít.“
2 Jsme tedy v patové situaci, kdy jediná definice je v tuzemském právu a máme 100% jistotu, že jako taková bude později u SDEU zpochybněna, i když obsahově se může později evropská definice s tuzemskou shodovat. Vyskytují se i perfektně zpracované a odůvodněné názory,3 že vzhledem k absenci evropské definice nelze postupovat jinak než podle definice tuzemské. Tyto názory jsou pochopitelně logické, ale já osobně se s nimi nemohu smířit. I když je mi znám rozsudek,4 podle kterého by fotovoltaická elektrárna měla být samostatnou věcí, stále si nejsem jist, zda rozsudek tohoto soudu může ovlivnit výklad zákona o DPH. Jestliže nevíme podle evropského práva, co je to vlastně nemovitost, lze dost těžko zkoumat, co je součástí či příslušenstvím této nemovitosti.
Setkal jsem se i s názory, že taková kauza se nemůže nikdy k SDEU dostat, protože správce daně nebude mít, vzhledem k absenci evropské definice nemovitosti, dostatek argumentů, aby zdůvodnil, že plátce nemohl využít tuzemské definice. V praxi ale může nastat situace, a nejenom v České republice, ale i v některém jiném členském státě, že plátce použije základní sazbu, správce daně nabude dojmu, že měl použít sazbu sníženou a hned máme žalobce, který se bude snažit přesvědčit národní soud, aby položil předběžnou otázku k SDEU.
Z hlediska DPH schází evropská definice nejenom z důvodů sazeb, ale i pro účely určení místa plnění. Podle § 10 ZDPH se místo zdanitelného plnění u nemovitostí a s nimi spojených služeb určuje podle místa plnění. Jestliže by fotovoltaická elektrárna byla nemovitostí, a podle mého názoru tomu tak je, bude místo zdanitelného plnění např. projektu na takovou nemovitost v místě, kde se fotovoltaická elektrárna fyzicky nachází. Pokud by jenom volně stála na pozemku, zde přiznávám určitý stupeň ovlivnění tuzemských právem, potom by se mohlo jednat o movitou věc a místo zdanitelného plnění by se posuzovalo podle sídla příjemce plnění.
Jsem si vědom toho, že jsem tímto krátkým článkem přinesl čtenářům více nejasností, než konkrétních řešení, ale někdy je dobré alespoň vědět, kdy je v řešeném problému nějaké riziko. Anebo tento článek může přimět někoho ke kontrole výše pojistné částky za škody způsobené výkonem daňového poradenství.
1 Viz www.vatclub.org, Bratislava, 22. října 2010. 2 Rozsudek SDEU ze dne 12. září 2000 ve věci C-358/97, Komise
versus
Irsko, Recueil, s. I-6301, bod 51. Rozsudek SDEU ze dne 12. června 2003, Sinclair Collis, C-275/01, Recueil, s. I-5965, bod 22. Rozsudek SDEU ze dne 18. listopadu 2004, ve věci C-284/03, Temco Europe, Sb. rozh. s. I-11237, bod 16. Rozsudek ze dne 25. října 2007, ve věci C-174/06, CO. GE. P., Sb. rozh. s. I-9359, bod 26.
2 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2000, sp. zn. 22 Cdo 2548/98.
3 Např.: SKÁLA, M. Daň z přidané hodnoty u výstavby fotovoltaických elektráren. Daně a právo v praxi, 2010, č. 6, s. 2.