Interpretace NÚR č. 11 až 20, 2. část

Vydáno: 24 minut čtení

Jak jsme minule přislíbili, pokračujeme v představení zbývajících deseti Interpretací Národní účetní rady (dále jen „NÚR“), tedy odborného uskupení čtyř nejpovolanějších účetních autorit - komor auditorů a daňových poradců, Svazu účetních a Fakulty financí a účetnictví VŠE. Přestože samozřejmě nejde o závazné právní předpisy, sotva bychom našli „bezpečnější“ odborná účetní stanoviska, na které „slyší“ většina správců daně.

Interpretace NÚR č. 11 až 20
Ing.
Martin
Děrgel
 
DRUHÝCH SCHVÁLENÝCH 10 INTERPRETACÍ
Jak bylo minule uvedeno, NÚR doposud schválila 20 účetních Interpretací, která se pro přehlednost označují „I-x Název“, kde „x“ představuje pořadové číslo chronologicky v čase. Jejich plná znění a další související dokumenty jsou volně k dispozici na internetových stránkách
www.nur.cz.
Poměrně argumentačně obsáhlé
interpretace
si zde můžeme pouze nastínit, a tak při vážném zájmu o danou problematiku si musí čtenář vyhledat její plné znění, kde často navíc najde i docela poučné vypořádání se NÚR s odbornými připomínkami.
*
I-11 Srovnatelnost informací za běžné a minulé účetní období v individuální účetní závěrce podnikatelů
*
I-12 Faktoring
*
I-13 Účtování související s paušálními náhradami odpovědnosti za kvalitu dodávek
*
I-14 Okamžik vykázání nároku na přijetí nebo vrácení
dotace
*
I-15 Zúčtování nevyplacených přiznaných podílů na zisku
*
I-16 Účtování úplatně nabytého samostatného věcného břemene
*
I-17 Pobídky v nájemních vztazích
*
I-18 Dohadné položky v cizí měně
*
I-19 Zúčtování závazků vzniklých z rozdělení vlastního kapitálu
*
I-20 Účetní zachycení podmíněných investičních výdajů
 
I-11 SROVNATELNOST INFORMACÍ ZA BĚŽNÉ A MINULÉ ÚČETNÍ OBDOBÍ V INDIVIDUÁLNÍ ÚČETNÍ ZÁVĚRCE PODNIKATELŮ
*
Popis problému:
-
Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZU“), i jeho prováděcí vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „VPU“), požadují srovnatelnost informací uváděných v účetních závěrkách.
§ 4 odst. 5 VPU vyžaduje úpravu vykazovaných údajů za minulé účetní období za účelem jejich srovnatelnosti s vykazovanými údaji za běžné období.
-
Tato úprava otevírá poměrně široké možnosti k subjektivním postupům při zajišťování časové srovnatelnosti vykazovaných účetních údajů, tj. údajů za různá účetní období jednou účetní jednotkou. O to složitější a nejistější je tzv. prostorová srovnatelnost mezi různými účetními jednotkami.
-
Například
opravy účetních chyb minulých období
se podle Českého účetního standardu (dále jen „ČÚS“) č. 019 mají účtovat do výnosů a nákladů aktuálního období, zatímco podle účetní vyhlášky by měly ovlivnit účetní údaje minulých období.
-
Z pohledu srovnatelnosti údajů účetních závěrek jsou dalšími problémovými oblastmi
změny metod, změny účetních odhadů, nestejně dlouhá účetní období
(např. z důvodu změny účetního období nebo při vstupu do konkursu, přecenění majetku a závazku na reálnou hodnotu u přeměn apod.
*
Řešení problému:
-
Dojde-li ke změně účetní legislativy nebo interních předpisů upravujících metodiku vedení účetnictví,
účetní jednotka upraví aktuálně vykazované srovnávací údaje pocházející z minulých účetních závěrek
tak, jako by nová pravidla platila již v obdobích, za něž byly sestavovány minulé účetní závěrky, z nichž jsou srovnávací informace čerpány. Nesmí ovlivnit aktuální výsledek hospodaření.
-
Účetní jednotka upraví srovnávací údaje o významné chyby, ke kterým došlo v minulých účetních obdobích.
Jejich kumulativní dopad nesmí ovlivnit výsledek hospodaření za aktuální období.
-
Pokud dojde ke změně účetních odhadů
(například doby odepisování určité položky majetku),
srovnávací údaje se neupravují,
změna nemá vliv na minulá účetní období.
-
Je-li aktuální účetní období dvanáctiměsíční, zatímco minulé (srovnávací) ne, upraví se srovnávací údaje na obdobné dvanáctiměsíční periody, a to u všech výkazů, ledaže by náklady na to nebyly úměrné významu.
-
Pokud naopak aktuální účetní období není dvanáctiměsíční, pak se u rozvahy jako srovnávací údaje uvedou údaje ze zahajovací rozvahy aktuálního období, srovnávací údaje u ostatních výkazů se neuvádí.
*
Zdůvodnění řešení:
-
Není správné ani dostatečné uvádět srovnatelné údaje pouze v příloze při ponechání nesrovnatelných údajů v hlavních výkazech. Účelem přílohy je doplnění, vysvětlení a komentování hlavních výkazů, nikoli jejich dementování. Uvedení srovnatelných údajů pouze v příloze by bylo zmatečné.
-
Změny aktuálně vykazovaných srovnávacích údajů pocházejících z minulých účetních závěrek nejsou porušením bilanční kontinuity,
protože údaje běžného období musí navazovat na srovnávací údaje při zajištění jejich konzistentnosti. Aby nedocházelo k dojmu, že bilanční
kontinuita
je porušena změnou srovnávacích údajů, je nutný náležitý komentář a rozepsání změn v příloze v účetní závěrce.
-
Není potřeba o úpravě srovnávacích údajů účtovat v relevantních minulých (uzavřených) obdobích, ze kterých tyto údaje pocházejí, pouze je potřeba zamezit plnému dopadu do aktuálního období. Z toho vyplývá, že nejvhodnějším postupem je účtování kumulativní změny za všechny předchozí období proti počátečním zůstatkům vhodných účtů aktuálního období, „jako kdyby o změně účtoval od počátku“.
 
I-12 FAKTORING
*
Popis problému:
-
Faktoring není definován ani speciálně upraven účetním či daňovým předpisem, kromě několika odkazů neřešících obsah ani formu. Obecně představuje faktoring nikoliv pojem právní, ale ekonomický -
službu s cílem zajistit určitý specifický způsob financování v souvislosti s pohledávkami.
-
Lze rozlišit
dvě základní formy faktoringu,
z nichž každá může obsahovat další modifikace:
-->
faktor nepřebírá ani právo (vlastnictví), ani rizika (správa pohledávek),
-->
faktor přebírá jak právo (vlastnictví), tak rizika (postoupení či prodej pohledávek).
*
Řešení problému:
-
Předání pohledávek ke správě
-->
Jde o faktoring, kdy jsou
poskytovány pouze služby,
pohledávky ( jejich vlastnictví) nepřechází na faktora. Jedná se tedy o služby poskytované při vymáhání a správě portfolia pohledávek, které současně znamenají určitou formu financování s cílem zabezpečení likvidity věřitele.
-->
Kvůli evidenci a snazšímu vymáhání pohledávek, přebírá faktor pohledávky do správy od klienta za nominální hodnotu a z praktických důvodů dlužník pak nezasílá úhradu věřiteli, ale faktorovi. Vzhledem k tomu, že pohledávky zůstávají ve vlastnictví klienta, zůstávají i v jeho účetnictví, pouze se přeúčtují na jiný analytický účet. U faktora se sledují pouze na podrozvahových účtech.
-->
Faktor může předfinancování pohledávek doplnit poskytnutím překlenovacího úvěru,
kdy vedle poplatku za službu si faktor účtuje i úrok, obojí je výnosem faktora a nákladem klienta.
-
Postoupení pohledávek
-->
Faktoringová společnost pohledávky skutečně nakoupí a v souladu se smlouvou dochází též k přechodu vlastnictví k pohledávkám. Dochází přitom ke změně věřitele z klienta na faktora.
-->
O prodeji pohledávky s přechodem vlastnictví i rizik
je nutné účtovat výsledkově.
Pohledávka se přitom obvykle prodává za nižší než nominální hodnotu, takže se nelze vyhnout daňovému dopadu.
-->
Při prodeji pohledávek, kdy se jejich vlastníkem stává faktor, nelze již klientovi účtovat náklady na jejich správu. Jestliže faktor poskytl klientovi úvěr, je úrok nákladem klienta a výnosem faktora.
*
Zdůvodnění řešení:
-
Faktoring je finanční služba, která může mít jak charakter spravování pohledávek, tak jejich prodeje, s cílem financování klienta. Míra převzetí rizika za dobytnost pohledávek faktorem závisí na smlouvě.
-
Za poskytnuté služby platí
klient
faktorovi odměnu za správu (v případě předání pohledávek ke správě) a úrok (v případě poskytnutí úvěru či předfinancování). Pohledávky zůstávají aktivem klienta.
-
Prodej pohledávek
klient
účtuje výsledkově, jako při prodeji jakéhokoliv jiného aktiva, tj. zaúčtovat prodej pohledávek do výnosů a účetní hodnotu pohledávek zúčtovat do nákladů.
 
I-13 ÚČTOVÁNÍ SOUVISEJÍCÍ S PAUŠÁLNÍMI NÁHRADAMI ODPOVĚDNOSTI ZA KVALITU DODÁVEK
*
Popis problému:
-
Odběratel může souhlasit s tím, že se vzdá budoucí možnosti uplatňovat od dodavatele bezplatné odstranění vad
či poskytnutí náhrad za vady uskutečněných dodávek zboží, výrobků, prací nebo služeb, které se vyskytnou
během záruční doby.
Namísto toho mu dodavatel uhradí - v penězích nebo naturálně - určitou sjednanou hodnotu, která se obvykle nazývá záruční (nebo garanční) paušál.
-
Podle ČÚS č. 017 do obchodních závazků patří závazky z poskytování záručního paušálu, do pohledávek nárok na záruční paušál, a předem přijatý paušál je sledován ve výnosech příštích období.
*
Řešení problému:
-
Dodavatel účtuje tak, aby náklad na poskytnutý záruční paušál byl zaúčtován do téhož období, do kterého byly zaúčtovány výnosy, ke kterým se tento paušál váže.
V případech, kdy je paušál poskytnut v jiném účetním období, než ve kterém byla uskutečněna dodávka, musí být časově rozlišen tak, aby byl splněn požadavek předchozí věty. Dodavatel účtuje naturálně poskytnutý záruční paušál do nákladů na prodej, tj. u výrobků proti změně stavu hotových výrobků, u zboží a materiálu do spotřeby.
-
Odběratel při obdržení záručního paušálu, bez ohledu na konkrétní formu a dobu jeho vypořádání, výnos časově rozlišuje po dobu platnosti záruky jako výnos příštích období.
Při poskytnutí záručního paušálu v nepeněžní formě (např. dodáním určitých výrobků navíc) odběratel ocení při přijetí na sklad tuto dodávku cenou, jakou by byla oceněna dodavatelem při běžné dodávce.
*
Zdůvodnění řešení:
-
Protože dodavatel zná hodnotu svého závazku nejpozději při dodávce, nevytváří rezervu, ale tento známý náklad zúčtuje tak, aby jím bylo zatíženo účetní období, v kterém byl zúčtován výnos z dodávky.
-
Vzhledem k tomu, že odběratel má riziko po celou záruční dobu, musí, přijatý či smluvený záruční paušál časově rozlišit po celou tuto dobu. Případný naturální záruční paušál ocení reprodukční cenou.
-
Poskytnutí záručního paušálu naturálně, tj. dodáním většího než fakturovaného počtu dodaných předmětů nelze považovat za slevu, protože proti němu figuruje převzatá odpovědnost za vady.
I-14 OKAMŽIK VYKÁZÁNÍ NÁROKU NA PŘIJETÍ NEBO VRÁCENÍ
DOTACE
*
Popis problému:
-
Na
dotace
zpravidla není právní nárok a žádosti o dotaci prochází schvalovacím řízením.
-
O dotaci může být žádáno jak v průběhu období, na které má být poskytnuta, tak i po jeho skončení a
dotace
tak může být finančně vypořádána v jiném období, než v kterém byly vynaloženy náklady, na které byla poskytnuta.
V praxi též dochází k tomu, že
dotace
je přiznána na úhradu nákladů vynaložených ve více účetních obdobích nebo na náklady, které budou vynaloženy až v budoucnu.
-
Dotace
jsou vázány i na splnění podmínek, které mohou být plněny třeba až v budoucnu (např. zákaz prodeje aktiva, které bylo pořízeno z
dotace
), jejichž nesplnění může být důvodem vrácení
dotace
.
-
U příjemce
dotace
tak mohou vznikat pochybnosti o tom, zda a kdy se má vykazovat pohledávka z titulu nároku na přijetí
dotace
, a obdobně ohledně závazku z titulu povinnosti vrátit dotaci.
*
Řešení problému:
-
Dotaci je nutno vykázat tak, aby byla zabezpečena zásada věcné a časové souměřitelnosti nákladů a výnosů (akruální princip) týkajících se
dotace
tak, aby nedošlo ke zkreslení výsledku hospodaření.
-
Pro vykázání
dotace
není důležité, kdy byla finančně vypořádána, ale rozhodující je okamžik, v kterém se proces jejího schvalování dostane do takové fáze, kdy je její poskytnutí nepochybné.
-
Pokud by se následně po vykázání pohledávky z titulu nároku na přijetí
dotace
ukázalo, že původní předpoklad nebyl, z důvodů v době účtování nároku na dotaci nepředvídatelných, naplněn, a
dotace
nebyla a nebude finančně vypořádána, případně byla vypořádána v nižší než původně předpokládané výši, pak účetní jednotka upraví účtování o dotaci v období, ve kterém se tato skutečnost stala jistou. Taková operace se považuje za nový účetní případ a neprojevuje se retrospektivně; její dopad je vykázán ve výsledku hospodaření toho období, kdy ke zjištění takové skutečnosti došlo.
-
Pokud účetní jednotka nesplní nebo poruší podmínky poskytnutí
dotace
takovým způsobem, že jí
vznikne povinnost zcela nebo částečně dotaci vrátit,
pak vykáže k datu, kdy vznik této povinnosti zjistila, závazek z titulu povinnosti dotaci vrátit. Taková operace se považuje za
nový účetní případ
a neprojevuje se retrospektivně, její dopad je vykázán ve výsledku hospodaření období tohoto zjištění.
*
Zdůvodnění řešení:
-
Základem účetnictví je vzájemná nezávislost účetních období a věcná a časová souměřitelnost nákladů a výnosů
(akruální princip)
a věrné a poctivé zobrazení předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky. Pokud by byla
dotace
vykázána až v okamžiku jejího finančního vypořádání, došlo by jak k porušení akruálního principu, tak i k porušení věcné a časové souměřitelnosti nákladů a výnosů.
-
Podle § 19 odst. 2 a § 25 odst. 2 ZU
nelze účtovat
o skutečnostech neznámých ani při sestavení účetní závěrky (zejména
o nejistých ziscích
), proto o dotaci nelze účtovat dříve, než bude definitivní.
-
V případě porušení dotačních podmínek, které má za následek povinnost vrátit zcela nebo částečně dotaci se postupuje analogicky jako při vykázání nároku na dotaci. Závazek musí být vykázán v tom účetním období, kdy tato skutečnost nastala, bez ohledu na okamžik, kdy byla finančně vypořádána.
 
I-15 ZÚČTOVÁNÍ NEVYPLACENÝCH PŘIZNANÝCH PODÍLŮ NA ZISKU
*
Popis problému:
-
Přiznaná dividenda představuje nárok akcionáře vyjádřený v účetnictví jako závazek společnosti vůči němu,
který je následně případně snížen o srážkovou daň a čistá dividenda je akcionáři vyplacena.
-
V řadě případů se ale stává, že akcionáři si dividendu nevyzvednou
(zejména v případech akcionářů z kuponové privatizace), ať již z jakéhokoliv důvodu, přičemž společnosti vykazují v pasivech rozvahy závazky z titulu neuplatněného nároku na výplatu dividend po dlouhou dobu.
-
Vzniká tak otázka (a) po jakou dobu má účetní jednotka závazek představující nárok akcionáře na výplatu dividend vykazovat v rozvaze, (b) jak zaúčtovat případné vyvedení tohoto závazku z rozvahy.
*
Řešení problému:
-
Vzhledem k tomu, že se závazek z titulu neuplatněného nároku na výplatu dividend týká obchodních společností, promlčuje se tento závazek po uplynutí obecné čtyřleté promlčecí lhůty dle § 397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
-
Promlčený závazek z neuplatněného nároku na dividendu se vyřadí z rozvahových účtů souvztažně ve prospěch vlastního kapitálu na základě rozhodnutí vedení a. s.
Závazek z nároku na výplatu dividendy se dále eviduje v knize podrozvahových účtů (tzn. zůstává v účetnictví). Vyřazením závazku z rozvahových účtů nárok akcionáře na výplatu dividendy nezaniká. Případná výplata promlčené dividendy - tj. když a. s. nenamítla promlčení - se zaúčtuje na vrub vlastního kapitálu.
-
Uvedený postup účtování promlčených závazků z titulu neuplatněného nároku na výplatu dividend nelze použít na jiné promlčené závazky.
*
Zdůvodnění řešení:
-
Vykazování promlčených závazků v rozvaze účetní jednotky bezdůvodně zhoršuje ukazatele finanční analýzy. Proto by měly být z rozvahy vyřazeny a dále sledovány v knize podrozvahových účtů.
-
Účetní předpisy vyřazení zkoumaného závazku neřeší. Pouze podle bodu 4.1.3. ČÚS č. 019 - Náklady a výnosy se právně zaniklé závazky vyúčtují na příslušný účet ostatních výnosů, s určitými výjimkami.
-
Výnosy jsou v účetní teorii chápány jako „hrubé přírůstky ekonomických užitků,
které vznikají běžnými činnostmi účetní jednotky, jestliže tyto přírůstky vedou ke zvýšení vlastního kapitálu odlišnému od jeho zvýšení v souvislosti s příspěvky vlastníků“. Což v tomto případě ale není naplněno.
-
Závazek vznikl v důsledku rozdělení zisku,
který - pokud by nebyl rozdělen - by zůstal jako součást vlastního kapitálu účetní jednotky. Proto je logické, že
nevyplacené dividendy by měly být do vlastního kapitálu vráceny jako nerozdělený zisk,
odkud byly v rámci rozdělení zisku vyvedeny.
 
I-16 ÚČTOVÁNÍ ÚPLATNĚ NABYTÉHO SAMOSTATNÉHO VĚCNÉHO BŘEMENE
*
Popis problému:
-
Věcné břemeno je věcné právo, které omezuje vlastníka nemovité věci (povinného) ve prospěch jiného (oprávněného) tak, že vlastník je povinen něco trpět, něco konat nebo něčeho se zdržet.
-
Doba nabytí věcného břemene může být omezená na dobu určitou či jinak omezená (např. na vlastníka) nebo neomezená na dobu neurčitou. V účetnictví se jedná o právo, tedy o nehmotný majetek (dále jen „DNM“).
-
Vzniká otázka, jak věcné břemeno pořízené samostatně a za úplatu účtovat u povinného a oprávněného, aby uživatel účetní závěrky o této skutečnosti věděl, a zda jej odpisovat nebo pouze časově rozlišovat.
*
Řešení problému:
-
Úplatně nabyté samostatné věcné břemeno se ocení u oprávněného pořizovací cenou a sleduje se na rozvahovém účtu DNM. U povinného představuje přijatá úhrada za věcné břemeno výnos.
-
Pokud je smlouva týkající se úplatného samostatného věcného břemene uzavřena na dobu určitou,
odpisuje ho oprávněný
po tuto dobu.
Povinný
po tuto dobu
umořuje časově rozlišený výnos.
-
Při jeho sjednání na dobu neurčitou odpisuje tento DNM oprávněný po dobu stanovenou vnitřním předpisem pro odpisování DNM, přičemž přihlédne k době, po níž z něj očekává prospěch. Pokud se břemeno vztahuje k odpisovanému majetku, nesmí být doba odepisování břemene delší než doba odpisování tohoto majetku. Stejně tak povinný umořuje časově rozlišený výnos po dobu stanovenou vnitřním předpisem.
*
Zdůvodnění řešení:
-
Věcná břemena jsou právem, které určitým způsobem omezují nakládání s nemovitým majetkem u vlastníků. Z toho důvodu by měl uživatel účetních informací tuto informaci dostat. V účetnictví je pro způsob účtování věcného břemene nutno použít obecně uplatňované účetní zásady.
-
Věcné břemeno jako právo u oprávněného vykazuje všechny znaky aktiva:
je výsledkem minulých událostí, přináší mu ekonomický prospěch a při úplatném nabytí je spolehlivě ocenitelné. Je správnější evidovat věcné břemeno jako nehmotné aktivum a odpisovat, než ho rozpouštět do nákladů formou časového rozlišení. Přesto, že praxe druhý z uvedených způsobů někdy používá a výsledkově je stejný.
-
Při úplatném nabytí je příjem za věcné břemeno v účetnictví povinného časově rozlišovaným výnosem.
 
I-17 POBÍDKY V NÁJEMNÍCH VZTAZÍCH
*
Popis problému:
-
Pronajímatel se může při uzavírání nájemních smluv zavázat, že odběrateli poskytne určité, většinou jednorázové výhody. Takovou výhodou může být např.
snížené nájemné v počáteční fázi nájemního vztahu, úhrada nákladů na přestěhování nájemníka
do pronajímaných prostor nebo úhrada odstupného za nájemníka, které vyplývá z předčasného ukončení smluvního vztahu, který byl nahrazen smluvním vztahem s daným pronajímatelem. Je otázkou, zda se takové výhody mají časově rozlišovat.
*
Řešení problému:
-
Pokud podle relevantních okolností lze soudit, že
smyslem poskytované výhody je výlučně získání nového nájemce
či prodloužení smluvního vztahu se stávajícím nájemcem, tak se v účetnictví
tato pobídka časově rozliší po dobu trvání smlouvy,
ke které se vztahuje, a to u obou smluvních stran.
-
Pokud pronajímatel poskytuje výhodu z jiného důvodu než je získání nového nájemce nebo prodloužení smlouvy se stávajícím nájemcem (např. sleva na nájemném je způsobena omezením v užívání pronajímaných prostor), taková výhoda není pobídkou a tato
interpretace
se na její účtování nevztahuje.
*
Zdůvodnění řešení:
-
Pokud je smyslem výhody pobídka (tj. získání nájemce), vztahuje se pobídka k získání smluvního vztahu, a nikoli k tomu, jakým způsobem nájemce pobídku „utratí“.
-
U nájemních vztahů na dobu neurčitou se rozumí „dobou trvání smlouvy“ ad výše její výpovědní lhůta.
Racionální nájemce totiž poté, co obdrží pobídku, se snaží nájem užívat po co nejkratší dobu, kterou mu smlouva umožňuje, aby mohl znovu využít další pobídky, či ji vyžadovat. Trvá-li nájemní vztah déle, není to již kvůli pobídce, ale v důsledku jiných rozhodnutí (nechuť nájemce se stěhovat...).
 
I-18 DOHADNÉ POLOŽKY V CIZÍ MĚNĚ
*
Popis problému:
-
Je častou praxí, že účetní jednotky, v okamžiku kdy obdrží příslušné potřebné účetní doklady, odúčtují dohadné položky opačným zápisem, než jak byly vytvořeny, a poté zaúčtují účetní případ na základě obdržených účetních dokladů. Tato praxe je často společná jak pro dohadné položky, které představují závazky a pohledávky, které budou uhrazovány v české měně, tak i dohadné položky, které byly vytvořeny pro nedostatečnou dokumentaci cizoměnových závazků a pohledávek.
*
Řešení problému:
-
Vyjadřuje-li dohadná položka odhadnutou výši cizoměnového závazku nebo pohledávky (cizoměnová dohadná položka), odhaduje se její výše v příslušné cizí měně, nikoli v Kč.
-
Na počátku dalšího účetního období nelze automaticky hromadně rušit cizoměnové dohadné položky.
Cizoměnové dohadné položky se zruší teprve při obdržení kompletní dokumentace.
*
Zdůvodnění řešení:
-
Dohadná položka je jen zvláštním názvem pohledávky a závazku
v případech, kdy je jejich výše odhadnuta. Neznalostí přesné částky se nemění charakter závazku/pohledávky a příslušných dohadných položek z cizoměnových na korunové, takže pro účetní účely zůstávají cizoměnovými položkami.
 
I-19 ZÚČTOVÁNÍ ZÁVAZKŮ VZNIKLÝCH Z ROZDĚLENÍ VLASTNÍHO KAPITÁLU
*
Popis problému:
-
Předmětem této
Interpretace
je
účetní řešení závazku, původně vzniklého z rozdělení vlastního kapitálu
- např. závazky z titulu přiznaných podílů na zisku a dividend (viz I-15), závazky z vracení příplatků nad rámec základního kapitálu, závazky z vypořádacích podílů členů družstva, nebo závazky z majetkových podílů oprávněných osob -
u něhož dojde k promlčení a zřejmě proto nebudou plněny.
*
Řešení problému:
-
Závazek vzniklý z rozdělení vlastního kapitálu, o jehož vyřazení bylo účetní jednotkou za výše uvedených podmínek rozhodnuto,
bude zúčtován přímo ve prospěch vlastnímu kapitálu.
-
Závazek představující nárok na plnění z vlastního kapitálu se dále eviduje v knize podrozvahových účtů, zůstává tedy v účetnictví. Vyřazením závazku z cizích pasiv jemu odpovídající nárok nezaniká.
-
Případné následné plnění - nebude-li uplatněno promlčení - bude účtováno na vrub vlastního kapitálu.
*
Zdůvodnění řešení:
-
Obdobně jako výše uvedené zdůvodnění v rámci I-15.
 
I-20 ÚČETNÍ ZACHYCENÍ PODMÍNĚNÝCH INVESTIČNÍCH VÝDAJŮ
*
Popis problému:
-
V souvislosti s pořizováním aktiv - dodavatelsky nebo ve vlastní režii -
mohou být účetní jednotky povinny vynaložit výdaje, bez kterých není možné dané aktivum pořídit nebo používat.
-
Jde například o výdaje na vybudování související infrastruktury
(komunikací, chodníků, vodovodního řadu...), která od samého počátku není majetkem účetní jednotky nebo o výdaje na technické zhodnocení aktiva vlastněného účetní jednotkou, které bude následně předáno třetí osobě (např. starší budova rekonstruovaná na obecně prospěšný objekt následně převedená na obec) apod.
*
Řešení problému:
-
Podmíněné investiční výdaje jsou součástí pořizovací ceny hlavního aktiva za splnění podmínek:
-->
podmíněné investiční výdaje nejsou refundovány, či jsou refundovány pouze částečně,
-->
podmíněné investiční výdaje nejsou vynaloženy v důsledku darovací smlouvy,
-->
účetní jednotka podmíněné investice nevyužívá a nemá nad jejich užitím žádnou kontrolu,
-->
podmíněné investiční výdaje vynaloží až po schválení investičního záměru pořídit hlavní aktivum,
-->
vynaloží podmíněné investiční výdaje až po vzniku této povinnosti.
-
Případná částečná refundace (náhrada) od třetí osoby příslušně snižuje podmíněné investiční výdaje.
*
Zdůvodnění řešení:
-
Z ekonomického pohledu investor podmíněné investiční výdaje coby
„náklady obětované investici“
musí vynaložit, jinak by ostatní části projektu (investice) nedosáhly svého účelu a nemohly být řádně užívány, popř. by ani nebyly umožněny. Pokud
účetnictví má podávat věrný obraz finanční situace a odpovídat ekonomické podstatě transakce,
podmíněný investiční výdaj je součástí pořizovací ceny hlavního aktiva ve smyslu ustanovení § 25 odst. 5 ZU a § 47 odst. 1 VPU.