Dokazování a hodnocení důkazů
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský
Rozsudek Nejvyššího správního soudu čj.
7 Afs 39/2011-77. www.nssoud.cz
K předpisům:
*
§ 92 zákona č.
280/2009 Sb., daňový
řád.
„Nelze tedy akceptovat postup předcházející stanovení daně
dokazováním, vychází-li skutkový stav věci toliko z vlastních zjištění správce daně, kdy fakticky
není daňovému subjektu umožněno navrhnout vlastní důkazy, resp. kdy mu to je sice formálně umožněno,
ale skutečně k jejich provedení nedojde, popřípadě, že tyto budou provedeny, ale správní orgán s
ohledem na to, že vede řízení, prohlásí, že důkazy neosvědčil jako důkaz, a proto k nim nepřihlíží.
Právo správce daně ke správě daně nelze vykládat způsobem, jak to činí stěžovatel, ale tak jak ho
předestřel Ústavní soud ve svých nálezech ze dne 6. 12. 2006, sp. zn. IV. ÚS 48/2005, a ze dne 18.
4. 2006, sp. zn. II. ÚS 664/04, na jehož
stanoviska žalobce oprávněně poukazoval. Vadný je i postup správce daně, aby v případě, pokud se
svědeckou výpovědí prokáže, že se nákupy psů fakticky uskutečnily, prostě konstatoval, že tento
důkaz neosvědčil a jakkoliv k němu dále nepřihlížel. Takový postup je v rozporu s ustanovením § 2
odst. 3 zákona o správě daní a poplatků.“
Hodnocení důkazů je myšlenkový postup správce daně, na základě kterého je
odůvodňováno konečné rozhodnutí. Přitom tento postup nemůže být svévolí správce daně, avšak musí být
založen na určitých zásadách. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud poukázal na
exces
, ke kterému
občas dochází. Tím je tak dán návod, jak v řízení nepostupovat. Lze tak shrnout, že je to sice
správce daně, kdo vede řízení, avšak tento není oprávněn toto vést zcela svévolně. Takovýto postup
bude vždy nezákonností.