Daňová ztráta v daňovém přiznání fyzické osoby za rok 2011

dle § 5 odst. 1 ZDP (u poplatníka daně z příjmů fyzických osob je to kalendářní rok) prokazatelně vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení, pokud u jednotlivých příjmů podle § 6 až 10 není v zákonu stanoveno jinak.

Poplatník daně z příjmů fyzických osob může ve zdaňovacím období dosáhnout pěti dílčích základů daně:

Základem daně poplatníka daně z příjmů fyzických osob je součet všech dílčích základů daně zjištěných podle jednotlivých druhů příjmů. Daňová ztráta vznikne u těchto dvou druhů příjmů pouze tehdy, pokud daňový poplatník uplatňuje výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů v prokazatelné výši. Pokud poplatník s příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti uplatňuje výdaje procentem z příjmů dle § 7 odst. 7 ZDP a podobně poplatník s příjmy z pronájmu uplatňuje výdaje procentem z příjmů dle § 9 odst. 4 ZDP, nemůže u těchto dílčích základů daně vzniknout daňová ztráta.

V ustanovení § 5 odst. 3 ZDP se uvádí, že v příslušném zdaňovacím období. Odpočet daňové ztráty vzniklé za rok 2011 uvede poplatník daně z příjmů fyzických osob v daňovém přiznání za rok 2011 pouze do výše součtu dílčího základu daně podle § 7 až 10 za zdaňovací období roku 2011. Daňovou ztrátu nebo její část, kterou nelze uplatnit odpočtem od základu daně ve zdaňovacím období, ve kterém vznikla, lze odečíst od úhrnu dílčích základů daně zjištěných podle jednotlivých druhů příjmů uvedených v § 7 až 10 v následujících zdaňovacích obdobích podle § 34 ZDP.

Podle znění § 38g odst. 1 ZDP podává poplatník daně z příjmů fyzických osob daňové přiznání, pokud jeho roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, přesáhly 15 000 Kč, pokud se nejedná o příjmy osvobozené od daně nebo o příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.

Základem daně (dílčím základem daně) (fyzická osoba) je podle znění § 7 odst. 4 ZDP část základu daně veřejné obchodní společnosti stanoveného podle § 23 až 33 ZDP. Tato část základu daně se stanoví ve stejném poměru, jako je rozdělován zisk podle společenské smlouvy, jinak rovným dílem. Vykáže-li podle § 23 až 33 ZDP veřejná obchodní společnost ztrátu, rozděluje se na společníka část této ztráty stejně jako základ daně.

U poplatníka (fyzická osoba), který je je podle znění § 7 odst. 5 ZDP součástí základu daně část základu daně nebo daňové ztráty komanditní společnosti určená ve stejném poměru, jakým je rozdělován zisk nebo ztráta komanditní společnosti na tohoto komplementáře podle zvláštního právního předpisu.

se pro zjištění základu daně vychází dle znění § 23 odst. 2 písm. b) ZDP z rozdílu mezi příjmy a výdaji. Např. půjde o poplatníky s příjmy dle § 7, kteří vedou daňovou evidenci nebo uplatňují paušální výdaje nebo o poplatníky s příjmy dle § 9 ZDP, kteří uplatňují skutečné výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů nebo uplatňují paušální výdaje.

se pro zjištění základu daně vychází dle znění § 23 odst. 2 písm. a) ZDP z výsledku hospodaření (zisk nebo ztráta), a to vždy bez vlivu Mezinárodních účetních standardů. U poplatníků, kteří odepisují majetek metodou komponentního odpisování, se vychází z výsledku hospodaření bez vlivu této účetní metody odpisování.

Stanovením základu daně se zabývá ustanovení § 23 ZDP, kde jsou specifikovány případy zvýšení, snížení, popřípadě možného snížení výsledku hospodaření nebo rozdílu mezi příjmy a výdaji při stanovení základu daně v souvislosti s vyplněním daňového přiznání k dani z příjmů.

U fyzických osob, které vedou účetnictví, při porovnání účetního výsledku hospodaření a základu daně může dojít k následujícím kombinacím:

V ustanovení § 38n ZDP se uvádí, že pokud výdaje (náklady) upravené podle § 23 ZDP převyšují příjmy upravené podle § 23, je rozdíl daňovou ztrátou. Při správě daňové ztráty se postupuje obdobně jako při správě daňové povinnosti, avšak daňová ztráta vzniklá a vyměřená poplatníkovi zaniklému bez provedení likvidace nepřechází na jeho právního nástupce s výjimkami uvedenými v § 23a odst. 5 písm. b) a § 23c odst. 8 písm. b) ZDP. Toto znění ustanovení zákona platí i pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob, pokud není v § 5 ZDP stanoveno jinak.

Daň lze vyměřit na základě daňového přiznání nebo z moci úřední. Podle výsledků vyměřovacího řízení správce daně vyměří daň, kterou předepíše do evidence daní; vyměřením daně se rozumí i stanovení daně plátci daně k přímé úhradě. Jeli daň vyměřená správcem daně vyšší než daň tvrzená daňovým subjektem, je rozdíl splatný v náhradní lhůtě do 15 dnů ode dne právní moci platebního výměru. Ve stejné náhradní lhůtě je splatná i daň vyměřená z moci úřední.

Neodchyluje-li se vyměřovaná daň od daně tvrzené daňovým subjektem, správce daně nemusí daňovému subjektu výsledek vyměření oznamovat platebním výměrem; to neplatí, pokud byl zahájen postup k odstranění pochybností. Platební výměr správce daně založí do spisu. Za den doručení platebního výměru daňovému subjektu se považuje poslední den lhůty pro podání daňového přiznání nebo vyúčtování, a bylo-li daňové přiznání nebo vyúčtování podáno opožděně, den, kdy došlo správci daně.

Zákon však nestanoví způsob odpočtu daňové ztráty v jednotlivých následujících zdaňovacích obdobích, proto Pro poplatníka daně z příjmů fyzických osob je z hlediska optimalizace daňové povinnosti výhodné uplatnit vždy jen takový odpočet daňové ztráty, aby poplatník mohl uplatnit všechny nezdanitelné částky dle § 15 a slevy na dani dle § 35 a 35ba zákona, které by jinak při jejich neuplatnění v daném zdaňovacím období propadly.

V daňovém přiznání za rok 2011 lze uplatnit daňovou ztrátu vzniklou a vyměřenou pouze za zdaňovací období 2006, 2007, 2008, 2009 a 2010.

V případě, že poplatník daně z příjmů fyzických osob zemře, může podle znění § 5 odst. 3 ZDP nebo její část, kterou neodečetl od součtu dílčích základů daně dle § 7 až 10 zůstavitel, pokud bude dědic pokračovat v činnosti zůstavitele nejpozději do 6 měsíců po jeho smrti; daňovou ztrátu lze odečíst od základu daně nejdéle v pěti zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po zdaňovacím období, za které se daňová ztráta vyměřuje.

Daňová povinnost, která vznikla zůstaviteli, přechází na jeho dědice, který tak získává postavení daňového subjektu namísto zůstavitele. Dědic je povinen uhradit daň jen do výše ceny nabytého dědictví. Dědic, na kterého přešla daňová povinnost, je povinen podat řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení za zůstavitele do šesti měsíců po jeho úmrtí, a to za uplynulou část běžného zdaňovacího období, a daň ve stejné lhůtě uhradit; je-li účastníků dědického řízení více a dědické řízení nebylo dosud ukončeno, podá daňové tvrzení kterýkoliv z nich, přičemž povinnost daň uhradit mají společně a nerozdílně všichni tito účastníci. Nedohodnouli se, který z nich daňové tvrzení podá, ustanoví jej správce daně z okruhu účastníků dědického řízení.

Pokud fyzická osoba s příjmy podle § 7 odst. 1 písm. a) až c) a odst. 2 ZDP provozuje činnost za spolupráce druhého manžela nebo za spolupráce manžela (manželky) a ostatních osob žijících s poplatníkem v domácnosti, popřípadě za spolupráce jen ostatních osob žijících s poplatníkem v domácnosti, může na spolupracující osoby rozdělit podle ustanovení § 13 ZDP příjmy dosažené při podnikání a výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení těchto příjmů. Může dojít k situaci, že rozdělované příjmy jsou nižší než rozdělované výdaje. tedy Toto řešení se využije zejména v situaci, když podnikatel dosahuje ztráty, zatímco jeho spolupracující manželka nebo ostatní osoby žijící s poplatníkem v domácnosti dosahují dílčího základu daně např. z podnikání, z pronájmu, z kapitálového majetku nebo z ostatních příjmů. Pro možné uplatnění daňové ztráty pak platí jak pro podnikatele, tak pro spolupracující osobu podmínky § 34 odst. 1 ZDP, podle kterého lze od základu daně odečíst daňovou ztrátu, která vznikla a byla vyměřena za předchozí zdaňovací období nebo jeho část, a to nejdéle v pěti zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po období, za které se daňová ztráta vyměřuje.

 +-------------------------+------------------+-------------------+ |     Daňový subjekt      | Rozdělení příjmů | Rozdělení výdajů  | +-------------------------+------------------+-------------------+ | Manžel                  |   200 000 Kč     | 350 000 Kč        | | Manželka:               |                  |                   | | * ze spolupráce         |   200 000 Kč     | 350 000 Kč        | | * z vlastního podnikání |   900 000 Kč     | 500 000 Kč        | | * celkem                | 1 100 000 Kč     | 850 000 Kč        | +-------------------------+------------------+-------------------+

Zjistí-li daňový subjekt, že je dle § 141 odst. 1 daňového řádu povinen podat do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém to zjistil, dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování a ve stejné lhůtě rozdílnou částku uhradit. Tato povinnost trvá, pokud běží lhůta pro stanovení daně. Poslední známá daň je výsledná daň, jak byla správcem daně dosud pravomocně stanovena v dosavadním průběhu daňového řízení o této dani.

Daňový subjekt je oprávněn ve lhůtě podle § 141 odst. 1 daňového řádu podat jestliže vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nasvědčují tomu, že daň byla stanovena v nesprávné výši.

Dodatečné daňové přiznání na daň nižší, než je poslední známá daň, není přípustné, pokud některé z rozhodnutí, z něhož vyplývá poslední známá daň, bylo učiněno podle pomůcek nebo vydáno na základě sjednání daně. Dodatečné daňové přiznání není přípustné k dani, která je předmětem probíhající daňové kontroly, popřípadě je-li předmětem výzvy podle § 87 odst. 2 daňového řádu, která byla oznámena daňovému subjektu, nebo je-li o této dani zahájeno řízení o mimořádném opravném prostředku, dozorčím prostředku nebo řízení o žalobě podané proti rozhodnutí správce daně.

V dodatečném daňovém přiznání na vyšší daňovou povinnost lze zvýšit i odpočet daňové ztráty z minulých zdaňovacích období. Poplatník daně z příjmů fyzických osob však musí respektovat ustanovení § 38p odst. 2 ZDP. Vyšší částky odčitatelných položek podle § 34 ZDP položek snižujících základ daně podle § 15 odst. 1 nebo vyšší částky uplatněné hodnoty zásob a pohledávek postupně zahrnované do základu daně podle § 23 odst. 14 ZDP, může uplatnit poplatník nebo jeho právní nástupce pouze v dodatečném přiznání k dani z příjmů fyzických osob na vyšší daňovou povinnost, a to jen v takové výši, aby rozdíl mezi nově stanoveným základem daně sníženým o tyto položky zaokrouhleným na celé stokoruny dolů a základem daně sníženým o odčitatelné položky podle § 34 a položky snižující základ daně podle § 15 odst. 1 zaokrouhleným na celé stokoruny dolů, z něhož byla daň pravomocně vyměřena (doměřena), činil alespoň 100 Kč.

Daňový řád v ustanovení § 148 odst. 1 stanoví, že Lhůta pro stanovení daně počne běžet:

Ustanovení § 38r odst. 2 ZDP se týká lhůty pro vyměření daňové ztráty. Podle tohoto ustanovení platí, že pokud lze uplatnit daňovou ztrátu nebo její část ve zdaňovacích obdobích následujících po zdaňovacím období, v němž daňová ztráta vznikla, jako položku odčitatelnou od základu daně, lhůta pro vyměření jak pro zdaňovací období, v němž daňová ztráta vznikla, tak i pro všechna zdaňovací období, za která lze tuto daňovou ztrátu nebo její část uplatnit, končí současně se lhůtou pro vyměření za poslední zdaňovací období, za které lze daňovou ztrátu nebo její část uplatnit.