Princip uplatňování DPH je poměrně jednoduchý - při nákupu si plátce nárokuje odpočet daně z kupní ceny a při prodeji zatíží svou prodejní cenu odpovídající DPH, obě tyto daně vypořádá se správcem daně. V některých případech by ale takovýto postup byl nespravedlivě krutý a vedl by fakticky k dvojímu zdanění daní z přidané hodnoty jedné a téže hodnoty. Tím by pochopitelně docházelo k narušení svobodného trhu daňovým znevýhodněním určité oblasti podnikání, což by bylo nežádoucí. Proto je pro tyto případy umožněn - nikoli nařízen - tzv. zvláštní režim obchodníka s použitým zbožím, který toto daňové znevýhodnění odstraňuje.
Zvláštní režim DPH obchodníků s použitým zbožím
Ing.
Martin
Děrgel
Proč mají mít obchodníci s použitým zbožím zvláštní režim
Přibližme si nejprve, jak obíhá DPH z pohledu obchodníka, který je plátcem DPH a nakoupí zboží od jiného plátce (výrobce, dovozce nebo jiného prodejce), které je pochopitelně zatížené daní z prodejní ceny (v praxi poměrně výjimečné situace prodeje zboží plátcem bez DPH nás nyní nezajímají).
Pro konkretizaci si dejme jednoduchý příklad, kdy výrobce prodává dané zboží za cenu 100 Kč, k níž musí připočíst 20 Kč DPH. Obchodník poté toto zboží dále prodává zákazníkovi za cenu 110 Kč, kterou opět musí navýšit o odpovídající DPH na výstupu ve výši 20 % ze 110 Kč = 22 Kč. Zákazníkem je občan neplátce, nemá tedy nárok na odpočet daně, proto
de facto
je tím jediným, kdo nese břemeno zdanění touto nepřímou daní.
Výrobce má výnos 100 Kč, přičemž jeho zisk z obchodu závisí na nákladech na výrobu daného zboží. Obchodník má výnos 110 Kč a po odečtení nákladů na koupi zboží je zřejmé, že jeho zisk činí 10 Kč. Zákazník, oběť nepřímé daně, zaplatil 132 Kč, z čehož 100 Kč připadá na výnos výrobce, 10 Kč na zisk obchodníka a 22 Kč je daň. Všimněme si, že stát vydělal na DPH z titulu těchto prodejů = + 20 Kč - 20 Kč + 22 Kč = 22 Kč.
Nyní pokračujme ve sledování možného osudu předmětného zboží. Zákazník si s ním již dost užil a chce jej nahradit novějším druhem zboží nebo se jej zkrátka už chce zbavit. Nabídne proto zboží obchodníkovi s použitým zboží, přičemž se dohodnou na ceně 50 Kč. Tato pochopitelně nebude zatížena další DPH na výstupu, protože zákazník není plátcem DPH. Obchodník ale plátcem DPH je. Proto při dalším prodeji zboží skromnějšímu zákazníkovi musí podle obecných pravidel přiznat odpovídající daň na výstupu. Ukažme si to opět ve zjednodušeném schématu, přičemž obchodník toto zboží dále prodává za 60 Kč + 20 % DPH, tedy 12 Kč.
Nový zákazník zaplatil 72 Kč, z čehož 50 Kč připadá na prodejní cenu původního zákazníka, 10 Kč na zisk obchodníka s použitým zboží a 12 Kč je daň. Všimněme si, že stát vydělal na DPH z titulu těchto prodejů rovných 12 Kč. Zdá se Vám to stejné jako v předešlém případě, nebo vidíte podstatný rozdíl? Podívejte se, kolik odvedl obchodník v předešlém příkladě na DPH: 22 Kč daně na výstupu (odvádí)
versus
20 Kč daně na vstupu (nárokuje na odpočet), takže prodejní cenu zatížil de facto
jen 2 Kč DPH. Což odpovídá jeho „přidané hodnotě“ alias
zvýšení ceny bez daně, které u něj činilo 110 Kč - 100 Kč = 10 Kč, z čehož 20 % sazba daně vychází 2 Kč.V tomto pokračujícím případě ale obchodník s použitým zbožím odvedl státu na dani celých 12 Kč z celkové prodejní ceny, třebaže jeho
obchodní přirážka a tedy čistý zisk je opět jen 10 Kč, čemuž by proto měla odpovídat daň - z přidané hodnoty - zase jen 2 Kč.
Naproti tomu ale činí jeho vlastní daňová povinnost 12 Kč, tedy 110 % z jeho zisku (z přidané hodnoty), což je zdanění, které by v době deficitů státní pokladně zajisté přišlo vhod, ovšem je nasnadě, že takto značně daňově diskriminuje obchodování s použitým zbožím. Z docela spravedlivého systému DPH se tímto vracíme do dřívější daně z obratu.Je třeba si uvědomit, že hodnota 50 Kč již fakticky byla zdaněna DPH, a to v prvně uváděném příkladu koupě tohoto - tehdy ještě nového - zboží od výrobce prostřednictvím obchodníka. Tuto daň -22 Kč - si zákazník nemohl uplatnit k odpočtu a nemůže si jí nárokovat ani nyní obchodník s použitým zbožím. Takže stát si už přišel na své a nemá tak ani věcný důvod opakovaně uvalovat daň na již zdaněnou hodnotu 50 Kč.
Jak vypadá zvláštní režim obchodníka s použitým zbožím
Aby se obchodníci s použitým zbožím dostali z hlediska DPH do srovnatelného postavení s ostatními hráči na trhu, byl pro ně zaveden zvláštní režim, který ale není povinný, takže jej mohou ale klidně také nemusí využívat. Protože však jeho využití přináší obchodníkům s použitým zbožím výhodu oproti jejich konkurentům z oboru, kteří jej nevyužívají (a uplatňují tak standardní režim uvedený výše) - a to konkrétně nižší prodejní cenu pro zákazníka při nezměněném zisku obchodníka - tak by nevyužitím zvláštního režimu byli sami proti sobě.
Principem zvláštního režimu obchodníka s použitým zboží je, že
DPH na výstupu zatěžuje pouze svou obchodní přirážku,
tedy jen zisk z obchodu odpovídající rozdílu prodejní ceny (bez daně) a pořizovací ceny. Při využití zvláštního režimu obchodníka s použitým zbožím pak vypadá výše uvedený příklad takto.
Stát tedy zinkasoval jen 2 Kč na DPH, což odpovídá obchodní přirážce obchodníka, resp. jeho přidané hodnotě 10 Kč, z čehož 20 % sazba daně dává DPH na výstupu jen 2 Kč. A nový zákazník je pochopitelně rád.
Je ovšem jasné, že tento daňově zvýhodněný zvláštní režim nemůže být dostupný všem plátcům daně, protože by se tím zcela narušil systém této daně a citelně poklesl příjem státu z DPH.
Ukažme si, jak by to dopadlo, když by tento zvláštní režim využil obchodník z našeho prvního příkladu, který kupuje nové zboží od výrobce (plátce) a dále v nezměněném stavu prodává prvnímu zákazníkovi.
Zákazník tentokrát dokonce platí obchodníkovi za zboží méně (112 Kč), než kolik by za něj musel platit přímo výrobci zboží (120 Kč). Celková vytvořená hodnota 110 Kč tak fakticky byla zatížena pouze dani 2 Kč, což odpovídá sazbě daně 1,8 %. Pokud bychom zakázali obchodníkovi uplatnit odpočet daně na vstupu (20 Kč), jak ostatně zvláštní režim obchodníka s použitým zbožím skutečně stanoví, nemohl by již pochopitelně náš obchodník prodávat za cenu bez daně jen 110 Kč, protože by realizoval ztrátu 8 Kč. Aby měl také tentokrát stále svůj plánovaný zisk 10 Kč, musela by se prodejní cena bez daně zvýšit na 120 Kč + 10 Kč = 130 Kč. Daň na výstupu by při uplatnění zvláštního režimu obchodníka činila opět 20 % z přirážky 10 Kč, tedy stále jen 2 Kč.
Stát sice tentokrát zinkasoval dohromady „správných“ 22 Kč na dani a zákazník platí jako v původním případě kupní cenu 132 Kč, takže jsme tímto znásilněním principů DPH dosáhli kýženého cíle. Podstatně jsme již ale narušili neutralitu systému DPH, takže např. výrobce se bude cítit oprávněně nespravedlivě znevýhodněn. Je nasnadě, že tudy cesta nevede, proto pro všechny plátce (včetně obchodníků) platí obecný princip DPH - při nákupu si plátce nárokuje odpočet daně z kupní ceny a při prodeji zatíží celou svou prodejní cenu odpovídající DPH, obě tyto daně vypořádá se správcem daně. A pouze obchodníkům s použitým zbožím - za dále uváděných zákonem stanovených podmínek - je umožněno využít zvláštní režim obchodníka s použitým zbožím.
Podmínky pro uplatnění zvláštního režimu
Jakkoli je DPH nejvýznamnější daní pro český státní rozpočet, není již režim jejího uplatnění plně v kompetenci našich zákonodárců. Jedná se totiž o tzv. harmonizovanou daň, pro níž jsou stěžejní pravidla jednotně nastavena pro všechny členské státy EU, a to zejména Směrnicí Rady 2006/112/ES o společném systému DPH, ve znění pozdějších přepdisů (dále jen „Směrnice DPH“). Sice v mnoha dílčích případech zůstaly členským státům určité
kompetence
, jimiž mohou ovlivnit pravidla uplatňování DPH na jejich území, nicméně vždy je nutno začít pohledem do Směrnice DPH, zda v daném případě umožňuje státům manévrovací prostor a jaký.Zvláštní režim pro obchodníky povinné k dani je konkrétně náplní článků 311 až 325 Směrnice DPH, s nimiž se ale nemusíme blíže seznamovat, jelikož jde pro celou EU o povinný jednotný systém, takže stejná pravidla musela být a byla promítnuta do českého zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů („ZDPH“). Přitom i podle Směrnice DPH je tento zvláštní režim pro obchodníky jen dobrovolný (nepovinný).
Zvláštní režim pro obchodníky s použitým zbožím najdeme v § 90 ZDPH, který jak bylo předesláno upravuje podmínky jeho využití v souladu, resp. stejně jako Směrnice DPH.
Začneme základními definicemi:
*
Použitým zbožím
se pro účely tohoto ustanovení rozumí *
hmotný movitý majetek,
*
který je vhodný k dalšímu použití
*
v nezměněném stavu nebo po opravě.
*
S výjimkou:
•
uměleckých děl, sběratelských předmětů a starožitností uvedených v příloze č. 4, pro které je v témž ustanovení upraven poněkud odlišný zvláštní režim obchodníků a
•
drahých kovů a drahokamů.
*
Obchodníkem
s použitým zbožím se pro účely tohoto ustanovení rozumí: *
plátce nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě,
*
která v rámci uskutečňování ekonomických činností
*
pořizuje nebo dováží použité zboží
*
za účelem dalšího prodeje,
*
jednající
•
na vlastní účet nebo
•
na účet jiné osoby,
*
pokud jí náleží odměna.
Z vymezení „použitého zboží“ je zřejmé, že se nemusí jednat o nějaké
a priori
staré, opotřebované zboží, ale docela klidně i o docela nové zboží, které ani ještě nemuselo sloužit pro účel, pro který bylo vyrobeno. Podstatné je, aby zboží bylo vhodné k dalšímu použití buďto bez jakéhokoli fyzického zásahu (v nezměněném stavu) nebo po opravě. Opravou se přitom obecně rozumí odstraňování účinků částečného fyzického opotřebení nebo poškození za účelem uvedení do předchozího nebo provozuschopného stavu. Za použité zboží naopak nelze považovat situaci, kdy bude vykoupené zboží rozebráno a prodáno na součástky, anebo naopak když by byly vykoupeny jednotlivé komponenty a obchodník by z nich sestavil jiné zboží (nešlo by o opravu součástek).Stěžejní podmínkou pro použití zvláštního režimu obchodníka s použitým zbožím je, že toto zboží bylo obchodníkovi
dodáno v rámci obchodování na území Evropské unie,
některou z následujících osob:*
osobou, která není plátcem ani osobou registrovanou k dani v jiném členském státě
*
jedná se o tzv. neplátce, kterým může být soukromě jednající občan, ať už v ČR nebo odjinud z EU,
*
jiným plátcem DPH,
pro kterého bylo toto dodání osvobozeno od daně podle § 62 ZDPH
nebo osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, pro kterou je dodání tohoto zboží osvobozeno od daně obdobně podle platného předpisu jiného členského státu, nebo *
nejčastěji se jedná o plátce, který prodává firemní osobní automobil pořízený před 1. 4. 2009, při jehož pořízení neměl nárok na odpočet daně,
*
a dále pak o použité zboží odkoupené od plátců uskutečňujících plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, pročež rovněž neměli při jejich pořízení nárok na odpočet daně,
*
naopak této podmínce nevyhoví případy, kdy plátce měl nárok na odpočet daně pouze v částečné výši (§ 72 odst. 6 ZDPH), ať už v poměrné výši (§ 75 ZDPH) nebo v krácené výši (§ 76 ZDPH),
*
stejně tak zvláštní režim obchodníka s použitým zbožím nebude možno využít u zboží použitého pro reprezentaci, u něhož prodávající plátce nemohl uplatnit odpočet daně podle § 72 odst. 4 ZDPH;
*
jiným obchodníkem,
pokud při dodání tohoto zboží tímto jiným obchodníkem byl použit zvláštní režim, *
může jít o jiného českého obchodníka s použitým zbožím nebo o obdobného obchodníka odjinud z EU, pokud ovšem tito obchodníci při prodeji uplatnit taktéž zvláštní režim obchodníka s použitým zboží,
*
poznamenejme, že pokud by se jednalo o obchodníka z jiného státu EU, pak by se při využití zvláštního režimu nejednalo o tzv. pořízení zboží z jiného státu EU, které by jinak bylo předmětem DPH v ČR.
příklad
Kdy lze a kdy nelze uplatnit zvláštní režim obchodníka
Český autobazar - plátce DPH - pořídil za účelem dalšího prodeje těchto deset ojetých vozidel:
1)
sportovní automobil od soukromé osoby (občana) z Česka za sjednanou cenu 100 000 Kč,
2)
nákladní auto od soukromé osoby (občana) z Rakouska za sjednanou cenu 10 000 EUR,
3)
osobní auto od plátce, který jej koupil v roce 2008 jako firemní auto (tehdy neměl nárok na odpočet),
4)
dodávkové auto od plátce, který jej využívala jako své firemní vozidlo (měl plný nárok na odpočet),
5)
osobní auto od osoby registrované k dani v Polsku, která při jeho prodeji uplatnila zvláštní režim,
6)
kamion od osoby registrované k dani v Německu, která při prodeji uplatnila osvobození z titulu dodání zboží do jiného státu EU osobě registrované k dani v jiném státu EU (tzv. intrakomunitární plnění),
7)
přívěs od jiného českého autobazaru (plátce), který při jeho prodeji uplatnil zvláštní režim,
8)
návěs od jiného českého autobazaru (plátce), který při jeho prodeji neuplatnil zvláštní režim,
9)
automobil od plátce, který u něj z důvodu využití pouze pro výchovnou a vzdělávací činnost (osvobozenou od daně bez nároku na odpočet daně dle § 57 ZDPH) nemohl ani zčásti nárokovat odpočet daně na vstupu,
10)
osobní auto od živnostníka (plátce), který jej koupil v létě roku 2009 a z důvodu částečně i soukromého využívání uplatnil odpočet daně pouze v poměrné výši 80 % odpovídající využití vozidla pro podnikání.
Český autobazar může (ale také nemusí) využít zvláštní režim obchodníka s použitým zbožím u vozidel ad 1), 2), 3), 5), 7) a 9), předmětem DPH tedy u nich bude pouze obchodní přirážka autobazaru. Naproti tomu při prodeji vozidel ad 4), 6), 8) a 10) nemá možnost volby a musí zdanit klasicky celou sjednanou prodejní cenu.
Dále § 90 odst. 12 ZDPH dodává, že
zvláštní režim nelze použít ani:
*
při dodání nového dopravního prostředku z tuzemska do jiného členského státu,
*
pro přeshraniční dodání nových dopravních prostředků v rámci EU totiž platí speciální režim DPH,
*
takováto transakce vždy podléhá DPH v cílovém státě, a to bez ohledu na to, zda jsou prodávajícími a kupujícími osoby registrované k dani nebo nikoliv (viz § 19 ZDPH),
*
při dodání zboží, pokud byl při jeho pořízení uplatněn nárok na odpočet daně,
*
což ani s ohledem na výše uvedený okruh osob, od nichž může obchodník použité zboží pořídit (neplátci, osvobozená plnění, zvláštní režim obchodníka), nepřichází prakticky do úvahy,
*
obchodník ale
nemá zakázán odpočet daně u souvisejících přijatých zdanitelných plnění,
zejména půjde o různé vedlejší výdaje, např. oprava a doprava zboží apod., použití zvláštního režimu fakticky představuje formu zdanitelného plnění, takže nárok na odpočet vyplývá obecně z § 72 odst. 5 ZDPH.Aby se zachovala neutralita systému DPH vůči třetím státům, tak i v případě využití zvláštního režimu obchodníka s použitým zboží
je vývoz osvobozen od daně.
Pochopitelně přitom ale musí splnit standardní podmínky pro osvobození vývozu zboží od daně na výstupu podle § 66 ZDPH.Nevýhodou zvláštního režimu je, že plátce, který takto použité zboží koupí,
nemá nárok na odpočet daně z přirážky,
kterou zaplatil v prodejní ceně zboží dodaného obchodníkem. S tím souvisí i jisté preventivní opatření, že obchodník při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, nesmí samostatně uvést na daňovém dokladu daň týkající se přirážky,
pokud zákon nestanoví jinak. Jinak přitom stanoví pouze § 85 odst. 6 ZDPH v případě osob se zdravotním postižením, které chtějí využít speciální možnosti vrácení DPH z koupeného osobního automobilu, zde tedy konkrétně z přirážky obchodníka. Pouze v tomto jediném případě je proto povinen uvést daň na daňovém dokladu i při uplatnění zvláštního režimu obchodníka s použitým zbožím.Je-li proto kupujícím plátce, který splňuje obecné podmínky pro odpočet daně na vstupu, pak by měl obchodníka přemluvit, aby místo zvláštního režimu uplatnil obecný (běžný) způsob výpočtu daně z celé úplaty.
příklad
Pro kupujícího plátce nemusí být zvláštní režim výhodný.
Obchodník s použitým zbožím (plátce DPH) koupil od neplátce (soukromého občana) mobilní telefon za 800 Kč. Jiný podnikatel, který se zabývá stavební výrobou, si následně tento mobil kupuje pro svého terénního zaměstnance pendlujícího často po stavbách. Obchodník chce tento telefon prodat nejméně za 1 000 Kč.
Pokud by obchodník uplatnil zvláštní režim, zdanil by - jak si ještě dále upřesníme - pouze svou obchodní přirážku 200 Kč. Tuto by ale nesměl samostatně uvést na daňový doklad a i kdyby tak učinil, tak kupující - byť je plátce a mobil využije pro podnikání - nebude mít nárok na její odpočet, takže propadne státu.
Jinak tomu bude, když se smluvní strany kupní smlouvy dohodnou, že obchodník použije standardní režim, přizná DPH na výstupu z celkové prodejní ceny (nikoli jen ze své přirážky) a uvede jí na klasický daňový doklad. Na jeho podkladě si pak bude moci kupující plátce opět zcela běžným postupem nárokovat odpočet daně.
Na tomto postupu přitom vydělají oba dva. Stačí malé číselné srovnání obou variant.
1.
Uplatnění zvláštního režimu obchodníka:
*
Kupní cena pro zákazníka = 1 000 Kč včetně DPH.
*
DPH na výstupu 20 % z 200 Kč = 33 Kč. Obchodník musí odvést, kupující nemá nárok na odpočet.
*
Zisk obchodníka = 1 000 Kč - 800 Kč - 33 Kč = 167 Kč.
2.
Uplatnění běžného daňového režimu obchodníkem:
*
Kupní cena pro zákazníka = 980 Kč bez daně. Nižší než ad 1, a tedy pro zákazníka výhodnější situace.
*
DPH na výstupu 20 % z 980 Kč = 196 Kč. Obchodník musí odvést, a kupující si uplatní odpočet daně.
*
Zisk obchodníka = 980 Kč - 800 Kč = 180 Kč, vyšší než ad 1, a tedy i pro obchodníka lepší situace.
Základ daně při zvláštním režimu
Hlavní výhodou a rozlišovacím znakem použití zvláštního režimu obchodníka s použitým zbožím je výše nastíněné speciální pravidlo, že
základem daně je přirážka
snížená o daň z přirážky. Tato přirážka se stanoví jako rozdíl mezi
prodejní cenou obchodníka a pořizovací cenou tohoto zboží, přičemž:*
prodejní cenou
se rozumí *
úplata, která byla nebo má být získaná obchodníkem
*
od osoby, které je zboží dodáno, nebo od třetí strany,
•
včetně
dotace
k ceně, daní, cel, poplatků a vedlejších výdajů jako provize, náklady na balné, přepravu a pojištění požadované obchodníkem od osoby, které je zboží dodáno,•
s výjimkou slevy z ceny poskytnuté k datu uskutečnění zdanitelného plnění, zaokrouhlovacího rozdílu z výpočtu DPH ani tzv. přefakturovávaná částka, kterou plátce obdržel od jiné osoby na úhradu částky vynaložené jménem a na účet této jiné osoby (nepřevyšuje-li uhrazenou částku za jinou osobu a plátce si u plnění uhrazeného za jinou osobu neuplatnil nárok na odpočet daně),
*
pořizovací cenou
se rozumí: *
obdobně vymezená úplata,
*
která byla nebo má být získaná od obchodníka osobou, která mu zboží dodává.
příklad
Prodej ojetého auta ve zvláštním režimu
*
Obchodník koupil osobní auto od neplátce (občana), příp. jako firemní auto bez DPH za 100 000 Kč.
*
Tento obchodník s použitým zbožím financoval:
•
opravu jiným plátcem za 10 000 Kč + DPH 2 000 Kč (má a uplatní nárok na odpočet DPH na vstupu),
•
opravu neplátcem 10 000 Kč,
•
technickou kontrolu 5 000 Kč + DPH 1 000 Kč (má a uplatní nárok na odpočet DPH na vstupu).
*
Obchodník požaduje marži (zisk) 15 000 Kč před zdaněním DPH:
•
Celková přirážka = 40 000 Kč (jedná se o základ pro výpočet DPH tzv. metodou shora).
•
DPH z přirážky = 40 000 x 0,1667 = 6 668 (DPH na výstupu patří do řádku č. 1 přiznání k DPH).
•
Cena bez daně = 40 000 - 6 668 = 33 332 Kč (patří do Základu daně na řádku č. 1 přiznání).
*
Prodejní cena tedy vychází = 100 000 + 40 000 = 140 000 Kč, která je včetně daně.
•
Do řádku č. 26 přiznání k DPH je ale třeba uvést údaj o hodnotě veškerých ostatních plnění s nárokem na odpočet daně, která se neuvádí v předchozích řádcích přiznání. Při použití zvláštního režimu obchodníka s použitých zbožím sem proto patří částka za zdanitelná plnění uskutečněná v tomto zvláštním režimu snížená o přirážku (tato je již uvedena na ř. 1), takže se zde uvede částka 100 000 Kč.
•
Dodejme, že celá prodejní cena bez daně (tedy částka 133 332 Kč) se rovněž plně započítává do obratu pro účely DPH, nejen zdaňovaná přirážka bez daně, tato se oddělila pouze pro účely výpočtu daně.
Při prodeji vystaví obchodník kupujícímu více méně klasický běžný daňový doklad s tím, že na něm nesmí samostatně uvést daň z přirážky, tj. 6 668 Kč. Kupující totiž nemá nárok na odpočet této daně z přirážky, a to zcela bez ohledu na způsob využití koupeného použitého zboží, ať už je plátcem DPH nebo není. A dále na daňovém dokladu musí být podle § 28 odst. 10 ZDPH uvedeno, že se jedná o postup podle zvláštního režimu.
Pokud by se obchodníkovi nepodařilo nalézt kupce za výhodnou (ziskovou) cenu a tak by po čase zboží prodat nevýhodně pod cenou, tzv. pod náklady, tedy za cenu dokonce nižší než pořizovací cena použitého zboží, uplatnil by se speciální postup. Například když by obchodník z předešlého příkladu (autobazar) dosáhl prodejní ceny jen 80 000 Kč, přičemž pořizovací cena auta byla 100 000 Kč. Přirážka by tak vycházela jako záporné číslo (80 000 Kč - 100 000 Kč = -20 000 Kč), čemuž by měla odpovídat i záporná daň snižující DPH na výstupu. Pro tyto případy však zákon stanoví výjimku a
v případě záporné přirážky,
resp. záporného rozdílu mezi prodejní a pořizovací cenou, je základem daně vždy nula.
Takže ze ztrátového prodeje obchodník nepřiznává žádnou DPH (ani zápornou). Do řádku č. 1 přiznání pak neuvede nic a prodejní cenu (80 000 Kč) přizná na řádku č. 26.Pro zjednodušení administrativy obchodníků s drobným použitým zbožím byla od roku 2009 doplněna možnost, že pokud
jednotková pořizovací cena zboží nepřevyšuje 1 000 Kč, je možné přirážku stanovit za celé zdaňovací období naráz.
Při tomto zjednodušení zvláštního režimu se přirážka vypočte jako rozdíl mezi celkovou prodejní cenou za dodané zboží a celkovou pořizovací cenou za nakoupené zboží, uskutečněné za zdaňovací období, a to v rozdělení podle příslušné sazby daně. Tímto je obchodníkům umožněno vypočítat přirážku u drobnějších položek jednorázově za celé zdaňovací období, takže se nemusí „nimrat“ s jednotlivými relativně malými prodeji. Také se přitom elegantně vyřeší v praxi se vyskytující situace, kdy obchodník ani přesně nezná cenu jednotlivých nakoupených položek, protože platil za celý balík drobného použitého zboží jednu celkovou sjednanou částku apod. Pro zamezení spekulací je přitom obchodník u zboží s jednotkovou pořizovací cenou do 1 000 Kč povinen zvolit si vždy pro jedno celé zdaňovací období (kalendářní měsíc nebo čtvrtletí) jen jeden z těchto dvou způsobu výpočtu DPH z jeho přirážky v rámci zvláštního režimu. Tedy buď její výpočet individuálně z každého uskutečněného obchodu (prodeje) nebo hromadně z jejich celkového úhrnu.