Celní zákon a jeho novela, 2. část

Vydáno: 23 minut čtení

Tímto článkem navazujeme na předchozí článek (Daně a právo č. 4/2012), ve kterém jsme se zabývali některými změnami, vzešlými z tzv. velké novely Celního zákona, provedené zákonem č. 104/2011 Sb. , která je v účinnosti od 1. 7. 2011. V tomto příspěvku pokračujeme ve výčtu některých podstatných změn, jež novela zákona č. 13/1993 Sb. přinesla.

Celní zákon a jeho novela
Tomáš
Hájíček
 
Posílení oprávnění a kompetencí celních orgánů
a)
Novela celního zákona mění gramatické vyjádření právních předpisů, jejichž prováděním jsou celní orgány pověřeny, v oblasti používání operativně pátracích prostředků při plnění úkolů
vyplývajících pro Českou republiku z mezinárodních smluv
(při provádění dohledu nad osobami, o nichž je možno se důvodně domnívat, že
porušily či porušují celní předpisy druhé smluvní strany
). V ustanovení § 37a odst. 2 Celního zákona bylo, oproti dosavadní právní úpravě, novelou změněno legislativní vyjádření okruhu působnosti celních orgánů stran oprávnění k používání operativně pátracích prostředků, když termín
"právní předpisy, jejichž prováděním jsou celní orgány pověřeny"
byl nahrazen termínem
"předpisy patřící do působnosti celních"
. V uvedeném kontextu se jedná o nepříliš významnou terminologickou úpravu1. Nicméně vzhledem k závažnosti zásahu do soukromí jednotlivců používáním operativně pátracích prostředků je vhodné věnovat předmětnému oprávnění celních orgánů pozornost. Pro aplikaci § 37a odst. 1 Celního zákona, dle kterého mohou být operativně pátrací prostředky použity, je nezbytné naplnění podmínek, kdy
musí existovat závažné důvody domnívat se, že došlo k porušení celních předpisů druhé smluvní strany u příslušné mezinárodní smlouvy, jež byla v České republice dle čl. 10 Ústavy ratifikována
, současně
musí být ono porušení celních předpisů druhé smluvní strany při porovnání, pokud by k němu došlo v České republice, způsobilé k podřazení pod skutkovou podstatu úmyslného trestného činu dle české právní úpravy (srov. Trestní zákoník)
a při použití operativně pátracích prostředků
musí být striktně sledován pouze takový účel, který je v příslušné mezinárodní smlouvě uveden
(srov. § 37a odst. 1 a § 37c odst. 2 Celního zákona). Novela § 37a odst. 2 Celního zákona dále reaguje na existenci (účinnost) trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.), účinného od 1. 1. 2010, což souvisí s hypotézou právní normy § 37a (odst. 2) Celního zákona, která musí být naplněna, aby celním orgánům vzniklo oprávnění při plnění závazků z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, k použití operativně pátracích prostředků, včetně sledování osob a věcí, resp. odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu [srov. § 158d, resp. § 88 zákona č. 141/1961 Sb. (Trestní řád)]. Je namístě dodat, že dohled (zpětná vazba) na zákonností činnosti celních orgánů, realizované dle § 37a odst. 1 Celního zákona, je zajištěn prostřednictvím § 37d odst. 1 Celního zákona, když kontrola použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a použití sledování osob a věcí, pokud k nim dojde, je svěřena kontrolnímu orgánu Poslanecké sněmovny. V tomto ohledu tedy je, dle mého názoru, na rozdíl od problematického ustanovení § 36b Celního zákona, dostatečně zajištěna zpětná vazba a legitimní kontrola činnosti celních orgánů.
b)
Ustanovení § 38 Celního zákona, upravující použití donucovacích prostředků celníky, bylo novelou rozšířeno o možnost použití dalších donucovacích prostředků, v dosavadní právní úpravě neuvedených, a to
"elektrických a jiných dočasně zneschopňujících prostředků"
[srov. § 38 odst. 1 písm. b) Celního zákona] a "zásahové výbušky" [srov. § 38 odst. 1 písm. k) Celního zákona]. Důvodová zpráva vládního návrhu novely Celního zákona k předmětnému rozšíření donucovacích prostředků v § 38 uvádí, že právní úprava je namístě z důvodu
"vzrůstající agresivity fyzických osob včetně použití zvířat (psů)"
2. Elektrickým dočasně zneschopňujícím prostředkem je nutno rozumět především zařízení, způsobilé tvořit elektrické výboje značné intenzity, paralyzující živý organismus. Z dostupných informací je veřejně známo, že jde o prostředky, jejichž použití je způsobilé usmrtit člověka (např. osoby se srdeční vadou, ale i osoby, u nichž vyvolaný šok vůči jejich organismu má účinky způsobující selhání jeho vitálních funkcí). Podstatné je, že
aktivní působení použitého elektrického dočasně zneschopňujícího prostředku již nelze ovlivnit lidskou vůlí
, na rozdíl od „klasických“ donucovacích prostředků, omezujících pohyb člověka (chvaty sebeobrany, pouta, použití obušku). Tato skutečnost pak značnou měrou zvyšuje riziko nežádoucích a fatálních důsledků použití takového donucovacího prostředku. Osobně proto nejsem přesvědčen o nezbytnosti a opodstatněnosti zařazení elektrických dočasně zneschopňujících prostředků mezi donucovací prostředky užívané celními orgány, vzhledem k převažujícímu charakteru jejich činnosti (kdy jsou zjevné rozdíly např. při porovnání kompetencí Celní správy s kompetencemi Policie ČR), obzvláště v situaci, kdy zákon č. 361/2003 Sb. (zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů), dopadající taktéž na příslušníky Celní správy, má garantovat odbornou a fyzickou způsobilost celníků k výkonu služby na takové úrovni, jež je dostačující pro to, aby byla v nezbytné míře zajištěna připravenost a způsobilost celníků účinně vykonávat jejich pravomoci a oprávnění [srov. § 45 odst. 1 písm. d), resp. § 92 odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb.].
c)
Novelou § 40 odst. 1 písm. g) Celního zákona došlo k rozšíření oprávnění celníka
použít zbraň
ke zneškodnění zvířete, které bezprostředně ohrožuje zdraví nebo život jiných zvířat (dosavadní právní úprava umožňovala použití zbraně pouze ke zneškodnění zvířete, ohrožujícího život nebo zdraví lidí - důvodová zpráva vládního návrhu novely Celního zákona ke změně předmětné právní normy uvádí potřebu chránit služební psy Celní správy3).
d)
Novelou § 48 Celního zákona prostřednictvím odst. 8 bylo, oproti dosavadní právní úpravě, jasně ustaveno oprávnění celních orgánů v rámci provádění celního dohledu zajistit totožnost zboží
podléhající celnímu dohledu
celní závěrou. Dosavadní právní úprava toto oprávnění celních orgánů explicitně nezahrnovala. Ustanovení § 48 odst. 8 Celního zákona taktéž zakládá adresátům této právní normy právní povinnost neporušit přiloženou celní závěru bez souhlasu celních orgánů, na kterou navazuje skutková podstata celního přestupku dle § 293 odst. 1 písm. j), resp. jiného správního deliktu dle § 297 odst. 1 písm. j) Celního zákona.
e)
Novelou § 50 odst. 1 Celního zákona došlo k rozšíření okruhu osob, u nichž jsou celní orgány oprávněny požadovat součinnost při provádění celního dohledu. Dosavadní právní úprava ukládala povinnost umožnit provádění celního dohledu celními orgány osobám,
které u sebe měly zboží podléhající celnímu dohledu
. Stávající právní úprava okruh osob povinných umožnit celním orgánům provádění celního dohledu mění (rozšiřuje) tak, že stanoví tuto povinnost také vůči osobám,
u kterých je důvodné podezření, že mají u sebe zboží podléhající celnímu dohledu
. Dále je novelou rozšířena pravomoc celních orgánů provádět celní dohled také
v zavazadlech
, vedle dopravních prostředků, provozních skladů a jiných míst, v nichž se
zboží podléhající celnímu dohledu
nachází (
srov. čl. 4 odst. 13 a čl. 37 Nařízení Rady č. 2913/92
- Celní
kodex
Společenství, kde je vymezeno, kdy zboží celnímu dohledu podléhá a tedy i meze, v nichž lze celní dohled vykonávat). Novelou § 50 Celního zákona prostřednictvím odst. 5 také vzniklo celním orgánům oprávnění vyzvat osobu, u níž se provádí celní dohled, aby se, vyžadují-li to provozní podmínky nebo potřeba účelného provedení celního dohledu, na vlastní náklady a nebezpečí dostavila se silničním dopravním prostředkem přepravujícím zboží na nejbližší vhodné místo stanovené celními orgány, na kterém lze celní dohled účelně provést. Zde je vhodné poznamenat, že ve srovnání s § 37 Celního zákona (obsahující obdobná oprávnění celních orgánů) lze § 50 odst. 5 Celního zákona považovat za méně problematický, neboť provádění celního dohledu je zde limitováno, resp. zásada legality je zde více garantována již zmíněným čl. 4 odst. 13 a čl. 37 Celního kodexu, resp. hypotézou § 50 odst. 1 Celního zákona, kde je uvedeno, že součinnost při provádění celního dohledu mohou celní orgány požadovat od osob, u kterých je
důvodné podezření
, že u sebe mají zboží podléhající celnímu dohledu.
f)
Nově bylo prostřednictvím § 51b Celního zákona ustaveno oprávnění celních orgánů požadovat po Ministerstvu vnitra provedení opatření k tzv.
„evidenční ochraně osobních údajů“
celníků, u nichž lze důvodně předpokládat jejich ohrožení, resp. ohrožení osob jim blízkých. Uvedené oprávnění může Celní správa využívat i k evidenční ochraně krycích dokladů a služebních vozidel, v souvislosti s používáním operativně pátracích prostředků. Zde je namístě uvést, i vzhledem ke znění důvodové zprávy vládního návrhu § 51b Celního zákona, že občanskou veřejností může být tato nová právní norma jen obtížně objektivně posuzována, neboť veřejnosti nejsou dostupné informace o činnosti celních orgánů, nezbytné k posouzení opodstatněnosti a smysluplnosti předmětné právní úpravy.
 
Ostatní
a)
Novelou § 40 Celního zákona, který upravuje
použití zbraně celníkem
, došlo ke gramatické změně hypotézy této právní normy v písmenu c) odstavce 1, když bylo nově zúženo oprávnění použít zbraň při překonávání odporu směřujícího ke zmaření závažného služebního zákroku celníka, kdy po novele lze zbraň použít pouze v případě, je-li odpor, směřující ke zmaření služebního zákroku,
aktivní
(dosavadní právní úprava umožňovala dotčenou právní normou použití zbraně k překonání „odporu“). Nová právní úprava tak explicitně reflektuje legitimní požadavek na přiměřenost použití zbraně, což je správné.
b)
Novelizován byl § 41 odst. 1 Celního zákona, když je po novele stanoveno, že celník je po použití donucovacích prostředků, došlo-li jejich použitím ke zranění osoby, povinen zraněné osobě poskytnout pomoc
ihned
, jakmile to okolnosti dovolí. Dosavadní právní úprava takto explicitní časové vymezení pro poskytnuté pomoci zraněné osobě neobsahovala. Jde o zpřesnění povinností celníka, jimiž je vázán v případě použití donucovacích prostředků, kterým byl zraněn člověk. Jde o změnu nepochybně pozitivní.
c)
Došlo ke změně § 43 Celního zákona, jenž stanoví
zvláštní omezení při použití donucovacích prostředků
ve vztahu k těhotné ženě a osobě vysokého věku, když změna po novele spočívá ve vymezení, že pro uplatnění zákonné výluky z použití donucovacích prostředků vůči specifikovaným osobám
musí být zjevné
, že jde o těhotnou ženu či osobu vysokého věku (dosavadní právní úprava termín „zjevně“ neuplatňovala). Změna § 43 Celního zákona dále reflektovala i změnu (rozšíření) právní úpravy výčtu donucovacích prostředků, užívaných celníkem - zde je namístě poukázat na legislativní defekt, když v
§ 43 Celního zákona v rámci výluky použití donucovacích prostředků vůči zde specifikovaným handicapovaným osobám jsou uvedeny i takové donucovací prostředky, k jejichž použití Celní zákon v § 38 celníky vůbec neopravňuje
(jde o vrhací prostředek mající povahu střelné zbraně s dočasně zneschopňujícími účinky, vrhací prostředek, který nemá povahu zbraně, vytlačování vozidlem a vytlačování štítem).
d)
Byl novelizován § 48 Celního zákona,
upravující provádění celního dohledu
, když byla prostřednictvím § 48 odst. 7 Celního zákona explicitně stanovena povinnost celních orgánů vrátit neprodleně zadržené doklady osobě, které byly při provádění celního dohledu ze zákonných důvodů zadrženy. Stejně tak je nově explicitně stanovena povinnost celních orgánů zajistit ochranu zadržených dokladů proti odcizení, ztrátě, zničení, poškození nebo zneužití - novela stanovila celním orgánům povinnost chránit adekvátním způsobem doklady, získané při provádění celního dohledu, také prostřednictvím § 51 odst. 2 Celního zákona.
e)
V ustanovení § 49 Celního zákona došlo po novele ke změně právní úpravy osvobození od celní kontroly (celní kontrola je úžeji vymezená činnost celních orgánů realizovaná v rámci vykonávání celního dohledu - srov. § 48 odst. 1 Celního zákona), když osvobození od celní kontroly bylo rozšířeno na zásilky, obsahující dokumenty s utajovanými skutečnostmi dle zákona č. 412/2005 Sb. (Zákon o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti). Novela této právní normy tak směřuje k zajištění toho, aby se s utajovanými skutečnostmi v rámci celního dohledu nemohly seznamovat k tomu nezpůsobilé osoby.
f)
Novelou § 53 Celního zákona bylo explicitně stanoveno, že na výkon celního dohledu se nevztahuje zákon o státní kontrole (zákon č. 552/1991 Sb.). Tato právní úprava se mi jeví nadbytečnou, s ohledem na právní princip
lex specialis
derogat generali
, jímž se v právní doktríně uplatňuje interpretační zásada, podle které má zvláštní (speciální) právní úprava přednost před obecnou právní úpravou.
g)
Novelou § 104 odst. 1 Celního zákona
došlo k
žádoucí úpravě, resp.
logickému zpřesnění, kdy náležitosti rozhodnutí v celním řízení
(které je vedeno za účelem přidělení celně schváleného určení zboží - propuštění zboží do celního režimu nebo k ukončení celního režimu v konkrétním případě),
jsou legislativně upraveny pouze ve vztahu k písemnému rozhodnutí
o propuštění zboží do celního režimu nebo o ukončení režimu. Dosavadní právní úprava nepřesně specifikovala náležitosti rozhodnutí v celním řízení ve vztahu k „rozhodnutí“ jako takovému, kdy nebylo explicitně vymezeno, že náležitosti rozhodnutí v celním řízení, stanovené v § 104 Celního zákona, se mají vztahovat toliko k písemné formě rozhodnutí, což v potřebné míře nereflektovalo různé situace, k nimž v rámci celního dohledu, resp. celního řízení docházelo. V celním řízení má taková odlišnost praktický význam, protože např. (v zákonem vymezených případech) o ústně podaném celním prohlášení [srov. čl. 61 písm. c) Celního kodexu] lze rozhodnout ústně (srov. ustanovení § 104 odst. 5 Celního zákona) - to přichází v úvahu např. v určitých případech při odbavování cestujících na vstupním celním úřadu na vnější hranici Společenství s třetími zeměmi (v podmínkách České republiky může jít např. o odbavování cestujících na letišti). Současně došlo po novele v § 104 Celního zákona ke zpřesnění a doplnění [např. o údaj o celní hodnotě zboží v případě, kdy jsou vyměřovány dovozní dávky - srov. § 104 odst. 2 písm. a)] některých základních náležitostí písemných rozhodnutí o propuštění zboží do celního režimu nebo o ukončení režimu, a taktéž je zde reflektována možnost podávat celní prohlášení a rozhodovat v celním řízení elektronickou formou [srov. § 104 odst. 1 písm. h) Celního zákona].
h)
Novelou Celního zákona došlo ke změně právní úpravy kontroly po propuštění zboží (dosavadní právní úprava používala termín „Následná kontrola“). V celním právu jde o obdobu daňové kontroly upravené v § 85 a následujících ustanoveních Daňového řádu. Ustanovení § 127 odst. 3 vychází z odlišností, jež jsou dány, ve srovnání s daňovou kontrolou, specifickým charakterem kontroly celního prohlášení po propuštění zboží. Ten spočívá především v oprávnění celních orgánů ověřovat, zda konkrétní zboží má, či nikoliv, celní
status
Společenství (srov. ustanovení čl. 4 odst. 6, 7 a 8 Celního kodexu). Praktický smysl tohoto oprávnění celních orgánů spočívá jak ve fiskálním účelu činnosti celních orgánů (např. odhalit nelegálně dovezené zboží, z kterého nebyly uhrazeny dovozní dávky), tak v nefiskálním charakteru jejich činnosti, kam lze zahrnout např. dohled nad obchodními operacemi s vojenským materiálem či se zbožím dvojího použití, k jejichž provádění se vyžadují zvláštní povolení a licence.
i)
Změny Celního zákona, provedené novelou v Hlavě desáté Dílu druhém (§ 135) ve vztahu k režimům s podmíněným osvobozením od cla a režimům s hospodářským účinkem (srov. čl. 84 a čl. 100 Celního kodexu) a k povolení zvláštního použití (srov. čl. 291 Nařízení Komise č. 2454/93 - prováděcí předpis k Celnímu kodexu), konkretizují ve vztahu k právní úpravě Společenství možný postup držitele povolení v návaznosti na případné změny podmínek či prodloužení povolení (srov. např. čl. 87 Celního kodexu - Nařízení rady č. 2913/92).
j)
Novelou byl zrušen § 237 Celního zákona, upravující osvobození od cla, vzhledem k přímé působnosti právních předpisů Evropské unie (srov. Nařízení Rady č. 1186/2009 o systému Společenství pro osvobození od cla), resp. vzhledem k působnosti ustanovení § 71 zákona č. 235/2004 Sb. (Zákon o dani z přidané hodnoty), upravující osvobození od DPH při dovozu zboží ze třetích zemí.
 
Placení cla a zajištění celního dluhu
Novela Celního zákona přinesla určité změny v právní úpravě placení cla resp. příslušné daně (daně z přidané hodnoty, resp. spotřební daně, jež jsou celními orgány vybírány
v souvislosti s dovozem zboží
), tedy dávek, které mohou být v konkrétním případě celního řízení stanoveny a vybrány. Prostřednictvím § 104 odst. 2 písm. e) Celního zákona je stanoveno, že pokud je rozhodnutím v celním řízení vyměřeno clo nebo daň, je náležitostí písemného rozhodnutí v celním řízení mimo jiné
"variabilní symbol, pod nímž bude platba připsána na účet celního úřadu. § 270 odst. 2 Celního zákona pak po novele stanoví, že dlužník, který uhrazuje clo nebo daň, je povinen uvést, na kterou daň nebo clo je platba určena, a to
uvedením variabilního symbolu z rozhodnutí o propuštění zboží
# celní úřad platbu na takto určenou daň nebo clo přijme"
. Uvedená právní úprava reflektuje skutečnost, že podle čl. 74 odst. 1 Celního kodexu zboží, na němž vznikl celní dluh,
nesmí být propuštěno, dokud není celní dluh splněn nebo zajištěn
(s výjimkou uplatnění celního režimu dočasného použití s částečným osvobozením od cla) - k tomu srov. důvodovou zprávu vládního návrhu novely § 104 a 270 Celního zákona4. Novelizovaný Celní zákon reflektuje skutečnost, že zboží nesmí být propuštěno, vznikl-li by na něm celní dluh, dokud není celní dluh splněn či uhrazen, prostřednictvím ustanovení § 254, kde je stanoveno, že
"úhrada cla, daně a poplatků
vybíraných při dovozu5 a spravovaných celními orgány
se za podmínek stanovených zvláštními právními předpisy zajišťuje poskytnutím jistoty"
. Ustanovení čl. 189 odst. 2 Celního kodexu pak stanoví, že celní orgány mohou požadovat na jeden celní dluh pouze poskytnutí jedné jistoty. Zajištění celního dluhu (s výjimkou tranzitních operací) je po novele Celního zákona upraveno v § 256 odst. 1 a
ve vztahu k Daňovému řádu jde o speciální právní úpravu
, která má, ve srovnání s Daňovým řádem, odlišnou konstrukci, s výjimkou zřízení zástavního práva. Celním zákonem se připouští:
*
tzv. „celní jistota“ (zajištění celního nebo daňového dluhu vzniklého
z jedné operace prováděné jedním dlužníkem
převedením nebo vložením příslušné částky na účet celního úřadu),
*
tzv. „souborná jistota“ (zajištění celního nebo daňového dluhu vzniklého
z jedné nebo několika operací prováděných jedním dlužníkem
ručením k zajištění dluhu),
*
tzv. „jednotlivá jistota“ (zajištění celního nebo daňového dluhu vzniklého
z jedné operace prováděné jedním dlužníkem
ručením, a to použitím záruční listiny nebo záručního dokladu.
Nutno si uvědomit, vzhledem k charakteru celního dluhu, v kontextu právní úpravy, založené Celním kodexem (kdy clo je, na rozdíl od daní, přímým příjmem rozpočtu Evropské unie), že termín
„daňový dluh“
, užitý po novele v § 256 Celního zákona, reflektuje takové situace, kdy
při dovozu zboží ze třetích zemí
vzniká povinnost hradit dovozní dávky odlišné od cla, které jsou příjmem národního rozpočtu (veřejného rozpočtu České republiky). Popisovaná změna oproti dosavadní právní úpravě (která znala pouze termín „celní dluh“) spočívá v tom, že nyní je Celním zákonem v § 256 a následujících explicitně legislativními pojmy „celní dluh“ a „daňový dluh“ vyjádřen rozdíl mezi odlišným charakterem jednotlivých dovozních dávek (cla na straně jedné a daní, případně jiných poplatků na straně druhé), z nichž celní dluh (tedy dluh, vzniklý v souvislosti s dovozem zboží)6, může být složen. Ustanovení a Celního zákona reflektují skutečnost, že v rámci celního řízení může docházet k situacím, kdy vyměřený celní dluh je zajištěn
celní jistotou
[§ 256 odst. 1 písm. a) Celního zákona] nebo
jednotlivou jistotou
[§ 256 odst. 1 písm. c) Celního zákona], tedy
k pokrytí pouze jediné operace jednoho dlužníka
a z těchto dvou typů zajištění celního dluhu je následně hrazen (jsou zde tedy reflektovány případy, kdy není uplatněno zajištění dluhu soubornou jistotou, tzn. případy, v nichž nelze zajištění použít na úhradu jiného celního dluhu stejného dlužníka). Ustanovení § 270 odst. 3 až 6 Celního zákona, které stanoví pořadí úhrady cla a daně, lze aplikovat, vzhledem k dikci § 270 odst. 2 Celního zákona (jež se váže k dobrovolnému hrazení celního dluhu), pouze ve vztahu ke konkrétnímu celnímu dluhu, vzniklému z jedinečného konkrétního rozhodnutí o vyměření cla, resp. daní vydaného při dovozu zboží, tedy pouze ve vztahu k jedinému konkrétnímu případu vzniklého celního dluhu. Pokud je tedy součástí celního dluhu clo, při placení celního dluhu nelze subsidiárně použít ustanovení § 164 odst. 1 Daňového řádu (
"daňový subjekt je povinen uvést, na kterou daň je platba určena, a správce daně ji na tuto daň přijme"
). V této souvislosti zbývá dodat, že z procesního hlediska má daňový dluh, vzniklý při dovozu zboží,
akcesorický
vztah k celnímu dluhu, v rámci jednoho konkrétního celního řízení. Jak již bylo výše uvedeno, novela Celního zákona v Hlavě třinácté Dílu druhém podrobně upravuje (s výjimkou tranzitních operací) v příslušných právních normách (§ 256 až 260m)
zajištění celního dluhu
, přičemž se jedná ve vztahu k celním předpisům Společenství (Celní
kodex
a prováděcí Nařízení k Celnímu kodexu) o národní právní úpravu a ve vztahu k Daňovému řádu o zvláštní (speciální) právní úpravu. Dotčená právní úprava zajištění celního (daňového) dluhu, vzniklého při dovozu zboží, prostřednictvím poskytnutí ručitelského závazku, je pak ve vztahu k soukromoprávnímu charakteru vztahu mezi dlužníkem a ručitelem typická svým veřejnoprávním charakterem, kdy nezbytnou podmínkou existence právního vztahu mezi věřitelem (celními orgány) a ručitelem je naplnění podmínek stanovených veřejnoprávním předpisem (Celním zákonem), které validuje výhradně celní orgán (srov. § 260 odst. 1 Celního zákona). V případě nesplnění celního dluhu primárním dlužníkem, zajištěného ručitelským závazkem, došlo k podstatné změně právní úpravy, a to prostřednictvím novely Celního zákona, když došlo ke zjednodušení postupů, jejichž prostřednictvím mohou celní orgány vymáhat plnění celního dluhu po ručiteli v případě nesplnění celního dluhu primárním dlužníkem. Stávající právní úprava plnění celního dluhu ručitelem umožňuje po novele celním orgánům uložit povinnost úhrady celního dluhu ručiteli, který se za celní dluh zaručil, tehdy,
pokud nebyl celní dluh uhrazen solidárními dlužníky v náhradní lhůtě
, stanovené ve výzvě k zaplacení celního dluhu. Změna oproti dosavadní právní úpravě spočívá v tom, že celní orgány nyní již nejsou povinny
nejdříve vymáhat plnění celního dluhu po solidárních dlužnících
, kdy po ručiteli bylo dle dosavadní právní úpravy možno žádat plnění až tehdy, bylo-li vymáhání celního dluhu po solidárních dlužnících neúspěšné.
1 Srov. důvodovou zprávu vládního návrhu zákona č. 104/2011 Sb. ze dne 6. 10. 2010, k bodu 48 dostupnou ve sněmovním tisku č. 134/2010 v digitálním depozitáři Poslanecké sněmovny na www.psp.cz.
2 Srov. důvodovou zprávu vládního návrhu zákona č. 104/2011 Sb. ze dne 6. 10. 2010, k bodu 50 a 51 dostupnou ve sněmovním tisku č. 134/2010 v digitálním depozitáři Poslanecké sněmovny na www.psp.cz.
3 Srov. důvodovou zprávu vládního návrhu zákona č. 104/2011 Sb. ze dne 6. 10. 2010, k bodu 57 dostupnou ve sněmovním tisku č. 134/2010 v digitálním depozitáři Poslanecké sněmovny na www.psp.cz.
4 Srov. důvodovou zprávu vládního návrhu zákona č. 104/2011 Sb. ze dne 6. 10. 2010, k bodům 91 a 146, dostupnou ve sněmovním tisku č. 134/2010 v digitálním depozitáři Poslanecké sněmovny na www.psp.cz.
5 Dovozem se rozumí ve smyslu ustanovení § 20 zákona č. 235/2004 Sb. (Zákon o dani z přidané hodnoty) vstup zboží z třetí země na území Evropského společenství.
6 Srov. důvodovou zprávu vládního návrhu zákona č. 104/2011 Sb. ze dne 6. 10. 2010, k bodům 104 až 139, 4. odstavec, dostupnou ve sněmovním tisku č. 134/2010 v digitálním depozitáři Poslanecké sněmovny na www.psp.cz.