Vydáno: 24. 5. 2012
Outsourcing při zpracování osobních údajů JUDr. Václav Bartík JUDr. Eva Janečková Slovo „outsourcing“ slýcháme stále častěji. Zní světově, moderně, i když neznamená nic jiného, než že někdo, obchodní firma nebo i státní instituce, vyčlení různé podpůrné a vedlejší činnosti a svěří je smluvně jiné společnosti čili subkontraktorovi, specializovanému na příslušnou činnost. Je to tedy druh dělby práce, činnost však není zajišťována vlastními zaměstnanci firmy, nýbrž na základě smlouvy. Typicky se jedná o činnosti jako je úklid, údržba, doprava nebo správa počítačů, ostraha objektů, účetnictví běžné i mzdové, personální záležitosti a mnoho jiných. Outsourcing se obecně považuje za obchodní rozhodnutí, které má vést ke snížení nákladů a (nebo) k soustředění na hlavní činnosti firmy, a to v zájmu její konkurenceschopnosti1. Firmy, specializující se na daný obor, mají zpravidla mnohem proškolenější a v dané problematice zkušenější pracovníky. Odpovědnost za problematiku nese jiný subjekt a výchozí firma se může plně věnovat svému oboru. Náklady na zajištění specializované činnosti jsou při využití outsourcingu zpravidla nižší. Zajišťování služeb pomocí outsourcingu je celosvětově zvyšujícím se trendem2.
Zdroj: Daně a právo v praxi, 6/2012.