Cenné papíry jsou jedním z nástrojů přesunu peněz na finančním trhu. Cenné papíry upravují vztah mezi emitenty cenných papírů, kteří prodávají cenné papíry za účelem získání finančních prostředků, a investory, kteří cenné papíry nakupují s ohledem na budoucí zisk.
Cenné papíry v účetnictví právnických osob
Ing.
Gabriela
Kukalová
Ing.
Jaroslav
Šura
doc. Ing.
Antonín
Valder,
CSc.
Cílem tohoto odborného článku je na základě analýzy ocenění cenných papírů objasnit daňovou účinnost zisku, případně ztráty z prodeje cenných papírů.
Charakteristika cenných papírů
Cenné papíry (dále jen „CP“) lze obecně charakterizovat jako listinu nebo záznam v evidenci, který má náležitosti stanovené zákonem a je s ním spojeno určité právo.
Tímto právem je především:
*
právo k účasti na právnické osobě nebo majetku - tzv. majetkové cenné papíry;
*
právo na peněžité plnění - tzv. dlužné cenné papíry neboli
obligace
.Forma CP úzce souvisí se způsobem jejich převodu na jinou osobu a následným uplatněním práva z CP. Převoditelnost CP je důležitá při rozhodování o případné investici, neboť CP jsou nejčastěji pořizovány za účelem jejich následného prodeje.
Podle převoditelnosti se rozlišuje forma CP:
*
na doručitele (majitele)
- tyto CP mají obvykle neomezenou převoditelnost, přičemž příslušné právo přísluší tomu, kdo CP drží;*
na řad
- převod CP je podmíněn zápisem změny přímo na CP, kde může být celá řada (proto na řad) majitelů;*
na jméno
- nárok na uplatnění práva z CP má osoba zapsaná v evidenci emitenta daného cenného papíru.CP může být vydán v podobě
listinné
(tzv. materializované) nebo zaknihované
(tzv. dematerializované), jako záznam v zákonem stanovené evidenci ve Středisku cenných papírů neboli u centrálního depozitáře.Cenné papíry jako investiční instrument
Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZCP“) rozlišuje CP, kterými jsou zejména akcie, zatímní listy, poukázky na akcie, podílové listy, dluhopisy, investiční kupony, kupony, opční listy, směnky, šeky, náložné listy, skladištní listy a zemědělské skladní listy.
Z uvedených druhů CP lze jako nejčastěji využívané investiční instrumenty uvést:
*
akcie,
*
dluhopisy,
*
podílové listy,
*
směnky.
Akcie
je CP, s nímž jsou spojena práva a povinnosti akcionáře jako společníka akciové společnosti podílet se podle zákona a stanov akciové společnosti na jejím řízení, zisku a při zániku na likvidačním zůstatku. Akcie se nabývají vkladem majetku do akciové společnosti nebo převodem od jiného akcionáře.Dluhopisy
jsou CP, s nimiž je spojeno právo na splacení dlužné částky a povinnost emitenta toto právo uspokojit. Dluhopis je CP úvěrového charakteru (tzv. dlužnickým CP). Jeho majitel nemusí mít žádný vlastnický podíl na majetku emitenta. Jde o specifický druh pohledávky vůči emitentovi dluhopisu, který nemůže vázat splacení na jakoukoli podmínku, například na dosažení zisku. Vedle nároku na splacení jmenovité hodnoty dluhopisu má jeho vlastník nárok na určitou formu výnosu.Podílové listy
jsou CP, které představují podíl podílníka na majetku v podílovém fondu, s nímž jsou spojena další práva plynoucí ze zákona č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění pozdějších předpisů, nebo ze statutu podílového fondu.Směnky
jsou dlužné CP úvěrového typu převoditelné na řad; patří mezi abstraktní
a individuálně vydávané CP. Tyto CP se neemitují najednou ve více kusech jako dluhopisy. Obsahově jde o bezpodmínečný slib zaplatit v budoucnu přesně určenou a na směnce uvedou částku, přičemž lze sjednat i úrokovou doložku.Výnosy z držby a prodeje cenných papírů právnickou osobou
V podmínkách daňových zákonů České republiky se zdanění zisků vyplývajících z držby nebo prodeje CP odvíjí ve třech odlišných režimech v závislosti na skutečnosti, zda poplatník je fyzickou osobou - nepodnikatelem, fyzickou osobou - podnikatelem nebo právnickou osobou. Daň z příjmu je upravena zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“).
Finanční benefity plynoucí z držby nebo prodeje CP se obecně dělí na dvě základní kategorie:
1)
příjmy z titulu práva ztělesněného CP (dividenda, úrok),
2)
kapitálové zisky spočívající v rozdílu mezi prodejní a pořizovací cenou.
Každá z těchto kategorií je zdaňována odlišným způsobem. Právnická osoba zdaňuje kapitálové zisky na základě obdobných principů jako fyzická osoba podnikatel. Zdanění kapitálových zisků právnické osoby je ovšem v mnoha aspektech obsáhlejší a složitější.
Problematika CP a podílů ve vztahu k účetnictví podnikatelů je upravena následujícími předpisy:
*
zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZU“);
*
vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů,
*
Český účetní standard č. 008 - Operace s cennými papíry a podíly.
Z hlediska majetku firmy lze rozdělit CP na dvě základní skupiny:
1)
dlouhodobý finanční majetek:
*
CP, které představují podíl v ovládaných a řízených osobách nebo podíl v účetních jednotkách pod podstatným vlivem,
*
dluhové CP, u nich má účetní jednotka záměr a schopnost držet je do splatnosti,
*
ostatní dlouhodobé CP, u nichž zpravidla v okamžiku pořízení není znám záměr,
*
účetní jednotky;
2)
krátkodobý finanční majetek:
*
CP, které účetní jednotka určila k obchodování s cílem dosahovat zisk z cenových rozdílů v krátkodobém horizontu (nejvýše dvanácti měsíců),
*
dluhové CP se splatností jeden rok a kratší, u nichž má účetní jednotka úmysl a schopnost držet je do splatnosti,
*
ostatní krátkodobé CP, u nich zpravidla v okamžiku pořízení není znám záměr účetní jednotky.
Pořízení cenných papírů a účetní a daňové souvislosti
Existuje řada způsobů pořízení CP. Obvykle se však jedná o nabytí koupí, nabytí peněžitým vkladem nebo nabytí nepeněžitým vkladem.
CP se k okamžiku uskutečnění účetního případu oceňují pořizovací cenou. Součástí pořizovací ceny jsou přímé náklady s pořízením spojené, například poplatky a provize makléřům, poradcům a burzám. Její součástí nejsou zejména náklady na financování, tj. úroky z úvěru na pořízení CP a vkladů nebo náklady spojené s držbou CP.
Účetní a daňové souvislosti nejsou spojeny pouze s pořízením CP. Rovněž s drženými CP jsou spojeny určité účetní případy. V praxi se jedná nejčastěji o tyto záležitosti:
*
změnu reálné hodnoty,
*
podíly na zisku - tj. dividendy z akcií, zatímních listů, případně i z podílových listů, úroky plynoucí z dlužných CP,
*
převody CP,
*
přesuny mezi jednotlivými skupinami CP,
*
přepočet cizoměnových CP k datu účetní závěrky.
Ocenění cenných papírů reálnou hodnotou
Reálnou hodnotou se pro účely ZU rozumí:
a)
tržní hodnota,
b)
ocenění kvalifikovaným odhadem nebo posudkem znalce, není-li tržní hodnota k dispozici nebo tato nedostatečně představuje reálnou hodnotu,
c)
ocenění stanovené podle zvláštních právních předpisů, nelze-li postupovat podle písm. a) a b).
CP patří do kategorie majetku, který se oceňuje reálnou hodnotou k rozvahovému dni dle § 27 odst. 1 ZU, popřípadě podle rozhodnutí účetní jednotky i častěji (rovněž při fúzi, akvizici apod.), čehož v praxi využívají pouze větší finanční instituce. Výjimkou z tohoto pravidla jsou CP, které se reálnou hodnotou nepřeceňují:
*
CP držené do splatnosti,
*
dluhopisy pořízené v primárních emisích neurčených účetní jednotkou k obchodování,
*
CP představující účast s rozhodujícím vlivem (ovládané a řízené a. s.),
*
CP představující účast s podstatným vlivem (alespoň 20% podíl na základním kapitálu),
*
CP emitované samotnou účetní jednotkou.
Přecenění CP a podílů na reálnou hodnotu lze provést dvěma způsoby:
1)
rozvahově
*
takto se přeceňují ostatní CP, které podléhají přecenění na reálnou hodnotu a nejsou účetní jednotkou určeny k obchodování; jedná se o tzv. realizovatelné CP.
2)
výsledkově
*
tj. jako finanční náklad nebo výnos u CP určených účetní jednotkou k obchodování.
S účinností od 1. 1. 2005 jsou veškeré náklady a výnosy z titulu přecenění CP na reálnou hodnotu ponechány ve výsledku hospodaření, tzn., jsou plně daňově
relevantní
.Úbytek cenných papírů
CP lze nejen nabýt či držet, ale rovněž je možné je pozbýt, ať již z důvodu výhodné nabídky na jejich odkoupení, nebo naopak při neuspokojivých prognózách na jejich další vývoj, popřípadě z jiných důvodů. Specifikem CP je, že mohou přirozeně zaniknout, aniž by je jejich majitel dále převáděl na jinou osobou. Typicky k tomuto dochází u dluhových CP při splatnosti, kdy je emitent vyplácí, a tím je tzv. vykupuje zpět. Nelze tedy hovořit vždy o vyřazení CP, ale právě o úbytku CP, případně o snížení stavu CP, k němuž může dojít několika způsoby:
*
prodejem, tj. úplatným převodem na jiného majitele,
*
inkasem splatných dluhových CP,
*
bezúplatným převodem - darováním CP,
*
vkladem do obchodní společnosti,
*
z důvodu manka a škody na finančním majetku.
Podle ust. § 25 odst. 1 písm. c) ZDP není pořizovací cena CP daňovým nákladem, ale existují čtyři výjimky, kde je daňová uznatelnost povolena:
*
prodané CP, kde je daňová uznatelnost podmíněna § 24 odst. 2 písm. r) ZDP,
*
prodané majetkové účasti, kde je daňová uznatelnost podmíněna § 24 odst. 2 písm. w) ZDP,
*
prodané směnky, kde je daňová uznatelnost podmíněna § 24 odst. 2 písm. z) ZDP,
*
opční listy při uplatnění přednostního práva.
Při vyřazování CP vzniká problém, v jakém ocenění se má účtovat. Pokud účetní jednotka nabyla v minulosti více CP stejného druhu za rozdílné pořizovací ceny, vyvstává otázka, jak se má postupovat při jejich postupném úbytku prodejem. Nelze totiž jednoznačně určit, z kterého nákupu, a tedy v jaké ceně je oceněn ten CP, který se zrovna prodává. Účetní předpisy umožňují dva postupy, mezi nimiž si může účetní jednotka zvolit způsob ocenění:
a)
váženým aritmetickým průměrem,
b)
metodou, kdy se první cena pro ocenění p řírůstku použije jako první cena ocenění úbytku (metoda FIFO).
Složitější situace nastává při daňovém posouzení prodeje CP. ZDP rozlišuje mezi prodejem CP, které:
1)
nejsou oceňovány v souladu s účetními předpisy reálnou hodnotou [§ 24 odst. 2 písm. w) ZDP]
*
daňově účinná je tzv. nabývací cena ve smyslu § 24 odst. 7 ZDP, a to jen do výše příjmů z prodeje, přičemž se hodnotí prodej každé jednotlivé akcie samostatně, i kdyby byl najednou prodán balík akcií a dílčí daňově neuznatelné ztráty (prodej pod nabývací cenu) nelze kompenzovat se ziskovými prodeji;
2)
jsou oceňovány v souladu s účetními předpisy reálnou hodnotou [§ 24 odst. 2 písm. r) ZDP]
*
daňově účinná je účetní hodnota akcie, a to zachycená v účetnictví v souladu s účetními předpisy ke dni jejího prodeje. Případné ztráty z prodeje (prodej pod účetní hodnotu) zůstávají bez omezení daňově účinné.
Příklad
Prodej akcií z daňového hlediska
Obchodní společnost vlastní následující čtyři kusy akcií ze tří různých druhů finančního majetku:
1)
1 kus akcie A
, která představuje podstatný vliv. Akcie byla nabyta protihodnotou za nepeněžitý vklad nákladního auta: *
v účetní zůstatkové ceně ke dni vkladu 100 000 Kč,
*
v daňové zůstatkové ceně ke dni vkladu 100 000 Kč,
*
akcie byla oceněna ekvivalencí (protihodnotou) ve vazbě na vlastní
kapitál
a. s. na 150 000 Kč.2)
2 ks akcií B
odpovídající minoritnímu podílu (ostatní dlouhodobý CP). Tyto akcie byly získány za vklad obráběcího stroje: *
v účetní zůstatkové ceně ke dni vkladu 10 000 Kč,
*
v daňové zůstatkové ceně ke dni vkladu 6 000 Kč,
*
k datu roční účetní závěrky došlo k rozvahovému přecenění na reálnou hodnotu a hodnota každé akcie se zvýšila o 500 Kč.
3)
1 ks akcie C
společnost koupila prostřednictvím obchodníka s CP za 10 000 Kč a určila ho k obchodování. Výsledkovým reálným přeceněním k datu roční účetní závěrky došlo ke snížení hodnoty o 2 000 Kč.V průběhu následujícího roku došlo k postupnému prodeji všech čtyř akcií za následující prodejní ceny:
*
akcie A za 80 000 Kč,
*
akcie B1 za 6 500 Kč a B2 za 4 000 Kč,
*
akcie C za 5 000 Kč.
Daňové dopady z jednotlivých prodejů:
1)
Akcie A není oceňována reálnou hodnotou, srovnává se nabývací cena 100 000 Kč a tržba z prodeje 80 000 Kč = ztráta 20 000 Kč není daňově účinná.
2)
Akcie B jsou oceňovány reálnou hodnotou rozvahově, a proto je nutné před prodejem zrušit přecenění a účetní hodnota (tj. 2 x 5 000 Kč) je plně daňově účinná.
3)
Akcie C je rovněž oceňována reálnou hodnotou, ale výsledkově, proto účetní hodnota akcie k datu prodeje (tj. 10 000 - 2000 = 8 000 Kč) je opět plně daňově uznatelná bez ohledu na prodejní cenu, která činila pouze 5 000 Kč.
Dluhopisy jsou v daňově výhodnějším režimu dle § 24 odst. 2 písm. r) ZDP, ať se reálně přeceňují nebo ne, takže daňovým nákladem je bez omezení účetní hodnota dluhopisu ke dni jeho prodeje. K okamžiku prodeje dluhových CP je nutno doúčtovat naběhlý alikvotní výnosový úrok, který navyšuje hodnotu dluhopisu.
Závěr
Obchody s CP nabízejí na straně jedné možnost vyšších výnosů ve srovnání s jinými investičními instrumenty, avšak na straně druhé jsou spojeny s vyšší mírou rizika. Zvýšené riziko je jedním z důvodů, proč se řada účetních jednotek s problematikou CP nesetká vůbec.
Ty společnosti, které se i přes zvýšenou míru rizika rozhodnou nakoupit CP, musí počítat s tím, že se dostávají do poměrně složité oblasti a že v mnoha případech budou nuceny obrátit se například na daňového poradce. Z těchto důvodů lze konstatovat, že vliv na rozhodování právnické osoby, zda pořídit CP do majetku společnosti, bude mít i daňová účinnost jednotlivých typů operací s CP.