Celní zákon a jeho novela, 3. část

Clo je příjmem rozpočtu Evropské unie. Zatímco vznik daňové povinnosti u jednotlivých daní je v rámci správy daní upraven zvláštními daňovými zákony (srov. např. § 21 zákona č. 235/2004 Sb. u daně z přidané hodnoty či § 9 zákona č. 353/2003 Sb. u spotřební daně) coby , alternativy vzniku celního dluhu jsou založeny v Hlavě VII. Kapitole 2. Nařízení Rady č. 2913/92 ( Společenství).

Celní tedy v taxativně vymezených případech stanoví právní titul k vyměření cla v rámci veřejné správy při výkonu celnictví, přičemž celní dluh může vzniknout jak při dovozu, tak při vývozu zboží.

Tak zvané vývozní clo (které je uplatňováno v méně častých případech) je v obecné právní úpravě konstituováno ustanoveními čl. 20 odst. 1 (v návaznosti na celní sazebník Evropských společenství) a čl. 161 odst. 1 (upravuje celní režim vývoz) Celního kodexu. je založen ve třech zákonných alternativách:

vzniká celní dluh v následně uvedených případech, přičemž pro lepší orientaci uvádím srovnání právních norem dle Celního kodexu s právními normami dle zákona o dani z přidané hodnoty (jenž se uplatňuje při stanovení daně v souvislosti s dovozem zboží ze třetích zemí v zákonem stanovených případech) v následující tabulce.

+---------------------------------------------------------------------------+------------------------------+----------------------------+ |                            Vznik celního dluhu                            |      Dle celního kodexu      |     Dle zákona o dani      | |                                                                           |                              |     z přidané hodnoty      | +---------------------------------------------------------------------------+------------------------------+----------------------------+ | Propuštěním zboží podléhajícího dovoznímu clu do volného oběhu            | Článek 201 odst. 1 písm. a)  | § 23 odst. 1 písm. a)      | +---------------------------------------------------------------------------+------------------------------+----------------------------+ | Propuštěním zboží podléhajícího dovoznímu clu do režimu dočasného použití | Článek 201 odst. 1 písm. b)  | § 23 odst. 1 písm. c)      | | s částečným osvobozením od dovozního cla                                  |                              |                            | +---------------------------------------------------------------------------+------------------------------+----------------------------+ | Protiprávním vstupem zboží podléhajícího dovoznímu clu na celní území     | Článek 202 odst. 1 písm. a)  | § 23 odst. 1 písm. d)      | | Společenství (jde o nezákonný dovoz)                                      |                              |                            | +---------------------------------------------------------------------------+------------------------------+----------------------------+ | Protiprávním přemístěním zboží podléhajícího dovoznímu clu, umístěného    | Článek 202 odst. 1 písm. b)  | § 23 odst. 1 písm. h)      | | do svobodného pásma nebo svobodného skladu2 do jiné části celního         |                              |                            | | území Společenství                                                        |                              |                            | +---------------------------------------------------------------------------+------------------------------+----------------------------+ | Odnětím zboží podléhajícího dovoznímu clu celnímu dohledu                 | Článek 203 odst. 1           | § 23 odst. 1 písm. h)      | +---------------------------------------------------------------------------+------------------------------+----------------------------+ | Nesplněním některé povinnosti vyplývající z dočasného uskladnění zboží,   | Článek 204 odst. 1 písm. a)  | § 23 odst. 1 písm. f), g)  | | které podléhá dovoznímu clu, nebo z použití celního režimu, do nějž bylo  |                              |                            | | toto zboží propuštěno                                                     |                              |                            | +---------------------------------------------------------------------------+------------------------------+----------------------------+ | Nedodržením některé podmínky stanovené pro propuštění zboží do daného     | Článek 204 odst. 1 písm. b)  | § 23 odst. 1 písm. f), g)  | | režimu nebo pro udělení snížené nebo nulové sazby dovozního cla z důvodu  |                              |                            | | použití zboží ke zvláštním účelům                                         |                              |                            | +---------------------------------------------------------------------------+------------------------------+----------------------------+ | Spotřebou nebo použitím zboží, které podléhá dovoznímu clu, ve svobodném  | Článek 205 odst. 1           | § 23 odst. 1 písm. e)      | | pásmu nebo svobodném skladu za jiných podmínek, než které jsou            |                              |                            | | stanoveny celními předpisy                                                |                              |                            | +---------------------------------------------------------------------------+------------------------------+----------------------------+

Výše uvedené právní normy Celního kodexu pak také přesně definují osobu v návaznosti na způsob, kterým celní dluh vznikl. V této souvislosti nutno uvést, že ustanovení § 264 odst. 1 Celního zákona hovoří o osobě, jíž lze clo nebo daň doměřit na základě její žádosti, jako o (srov. text ).

Novela Celního zákona účinná k 1. 7. 2011 přinesla v konstrukci národní právní úpravy cla (dovozních dávek) oproti dosavadnímu stavu změny v tom smyslu, že novelizovaný celní zákon doměření cla jako takové nyní upravuje (v § 264 Celního zákona), zatímco dosavadní právní úprava doměření jako takové explicitně nespecifikovala. Zde je třeba reflektovat rozdíl mezi právní úpravou doměření daně v rámci správy daní (založenou Daňovým řádem) a právní úpravou doměření dovozních dávek v souvislosti s transferem zboží mezi Evropskou unií a třetími zeměmi (založenou Celním zákonem, resp. Celním kodexem). Tedy národní právní úprava v oblasti celního řízení, resp. celního práva, by měla být konstituována a uplatňována vždy v návaznosti na právní úpravu Společenství, nejčastěji subsidiárně vůči Celnímu kodexu, resp. v návaznosti na další právní předpisy sekundárního práva Evropské unie -prováděcí právní předpis k Celnímu kodexu (Nařízení Rady č. 2454/1992) a další související právní předpisy EU (příslušná nařízení, směrnice).

(jako takové) je příhodně definováno ve vztahu k dani v důvodové zprávě k zákonu č. 280/2009 Sb. (daňový řád), v níž je uvedeno, že ³.

Doměření cla a daně v souvislosti s transferem zboží mezi Evropskou unií a třetími zeměmi upravuje ustanovení (kde doměření celního dluhu upravuje § 143 daňového řádu), , s ohledem na specifika možných alternativ vzniku celního dluhu, resp. daňového dluhu při dovozu⁴, než daňový řád při doměření daně při vzniku daňové povinnosti dle zvláštních daňových zákonů v rámci národní legislativy. Daňový řád a Celní zákon mají odlišnou konstrukci právní úpravy jak při doměření dávek z vůle daňového subjektu (tedy při dobrovolném plnění), tak při doměření z moci úřední ().

Právní úprava postupu při doměření daně , při dobrovolném plnění, při správě daní konstruuje prostřednictvím daňového řádu doměřovací řízení jako výsledek daňového subjektu v příslušné situaci podat dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování⁵, zatímco clo nebo daň (při vzniku daňové povinnosti při dovozu zboží)⁶ lze z podnětu, resp. vůle daňového subjektu doměřit pouze o dodatečné doměření cla nebo daně⁷.

Pravomoc celních orgánů k doměřovacímu řízení ve vztahu ke clu a dani při výkonu celnictví dle stanovení § 264 odst. 2 Celního zákona je založena toliko , na rozdíl od správy daní, kde výkon pravomocí správce daně je konstituován kromě věcné příslušnosti⁸ ještě místní příslušností dle § 13 Daňového řádu.

Základní procedurální odlišnost mezi postupy směřujícími k doměření daně při správě daní na jedné straně, resp. k doměření cla a daně v souvislosti s transferem zboží mezi Společenstvím a třetími zeměmi na druhé straně , spočívá ve skutečnosti, že správce daně je při správě daní dle § 143 odst. 3 věta první daňového řádu oprávněn daň doměřit (s výjimkou uvedenou ve větě druhé § 143 odst. 3 daňového řádu, kdy je správce daně oprávněn postupovat dle § 145 odst. 2 daňového řádu). Předmět (účel) daňové kontroly pak je vymezen v § 85 odst. 1 daňového řádu (). Naproti tomu § 264 Celního zákona (ani žádná jiná právní norma v Celním zákoně obsažená) neváže oprávnění celních orgánů clo, resp. daň z moci úřední výlučně na základě výsledku kontroly celního prohlášení po propuštění zboží⁹, kdy kontrola celního prohlášení po propuštění zboží je ekvivalentem daňové kontroly. Předestřená odlišná právní úprava mezi Daňovým řádem a Celním zákonem reflektuje existující dílčí rozdíly mezi právními instrumenty, na jejichž základě lze clo a daň doměřit v případech, odlišných od výsledků vlastní kontrolní činnosti celních orgánů jednotlivých členských států. Jedná se např. o výsledky partnerských celních orgánů, prováděné na základě asociačních mezinárodních smluv u příslušných osvědčení o původu zboží, uplatněných za účelem přiznání preferenčního zacházení, či o výsledky činnosti Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF)¹⁰. V zásadě jde o specifika, daná v oblasti celnictví především prvkem mezinárodního obchodu se zbožím a tím, že zboží transferuje mezi státy.

V návaznosti na mezinárodní prvek, jenž je pro transfer zboží mezi státy charakteristický, resp. s vazbou na výsledky činnosti Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) je také konstituována právní úprava celních orgánů k doměřovacímu řízení z moci úřední dle § 264 odst. 2 písm. c) Celního zákona ¹¹ ().

Věcná příslušnost celních orgánů k doměření cla a daně dle § 264 odst. 2 písm. b) Celního zákona opravňuje k doměření cla a daně ten celní orgán, – zde se jedná o právní úpravu, reflektující skutečnost, že v řadě případů (ne-li ve většině) k doměření cla a daně dochází z praktických důvodů na základě výsledků kontroly celního prohlášení po propuštění zboží (jež je v celním právu ekvivalentem daňové kontroly). Ustanovení § 264 odst. 2 písm. a) Celního zákona pak umožňuje doměřit clo a daň tomu celnímu úřadu, který rozhodl v daném konkrétním případě, k němuž se doměření vztahuje, o propuštění zboží do celního režimu nebo o jeho ukončení.

Ustanovení § 270 Celního zákona v odstavci 3 stanoví pořadí úhrady cla a daně, v odstavci 7 je založeno oprávnění celních orgánů přijmout k úhradě cla, daní, poplatků a příslušenství, nákladů řízení, skladného, dopravného či pokut zahraniční měnu, a to v případech, nemůže-li být dávka uhrazena v české měně. Právní norma stanoví k přepočtu použité zahraniční měny na české koruny uplatnění kursu devizového trhu České národní banky platného k okamžiku, kdy je platba prováděna. Poplatky za směnu se započítávají do celkové výše prováděné platby. Komentované ustanovení § 270 odst. 7 Celního zákona má praktický význam např. v případech, kdy konkrétní dávka je hrazena řidičem mezinárodního dopravního prostředku, který je cizincem a nemá u sebe dostatek finančních prostředků v české měně.

Ustanovení § 285 Celního zákona pak odkazuje na postup dle § 254 daňového řádu v případech, v nichž, na základě ustanovení čl. 241 Celního kodexu, vzniká celním orgánům povinnost hradit dotčenému subjektu úrok z prodlení (např. při nezákonném stanovení, resp. vybrání, resp. vymožení celního dluhu).

Novela Celního zákona u právní úpravy vymezení a postihu deliktního jednání v celním právu zrušila dosavadní terminologii, resp. název, jímž byla uvozena Hlava čtrnáctá Celního zákona, „Celní přestupky a celní delikty“ a zavedla terminologii “. Důvodem je vůle zákonodárce k souladu mezi terminologií právní úpravy celních deliktů (až na specifické výjimky) s obecnou právní úpravou vymezení deliktního jednání a jeho postihu v ostatních oblastech veřejné správy ¹². Jedná se zde o oblast v právním odvětví správního, resp. celního práva. Právní úprava specifikace a postihu deliktního jednání v oblasti celnictví je konstituována toliko národní legislativou -právě v Celního zákona.

Systematicky je Hlava čtrnáctá Celního zákona členěna na , jejichž skutkové podstaty jsou vymezeny v § 293 odst. 1 Celního zákona, kdy přestupku se může dopustit pouze fyzická osoba, a na , jejichž skutkové podstaty jsou vymezeny v § 294 odst. 1 Celního zákona. Zásadní rozdíl mezi přestupkem a deliktem, který oba druhy deliktního jednání navzájem odlišuje (a to v odvětví správního práva obecně), spočívá ve skutečnosti, že k vylovení viny za spáchání přestupku a k uložení sankce (pochopitelně nezbytně v řádném a zákonně vedeném správním řízení) za jeho spáchání je nezbytné protiprávního jednání, zatímco u deliktů, jichž se mohou dopustit právnické či podnikající fyzické osoby (tzv. jiných správních deliktů), zavinění není nezbytným znakem deliktního jednání a postačuje tzv. . Skutkové podstaty deliktního jednání pak jsou jak u přestupků, tak u jiných správních deliktů téměř totožné. Z hlediska naplnění jednotlivých skutkových podstat deliktního jednání v celním právu v souvislosti s transferem zboží mezi Českou republikou coby členským státem Společenství a třetími zeměmi jde většinou o porušení právních povinností, založených přímo použitelnými právními předpisy Evropské unie (tedy především jde o Celní - nařízení Rady č. 2913/92 a o prováděcí předpis k Celnímu kodexu - Nařízení Rady č. 2454/93, případně další přímo použitelné právní předpisy Společenství), případně založených Celním zákonem.

Za účelem dobré přehlednosti dané problematiky z hlediska hmotněprávního uvádím níže tabulku, v níž jsou přiřazeny k jednotlivým porušením právních povinností příslušné skutkové podstaty deliktního jednání dle § 294 odst. 1 Celního zákona, a to mezi Společenstvím (Českou republikou) a třetími zeměmi:

 +-------------------------------------------------------------------------------+-----------------------------------------------------------------------+ |                          Porušení právní povinnosti                           |     Skutková podstata deliktního jednání – deliktního jednání se      | |                                                                               |              dle Celního zákona dopustí osoba, která:                 | +-------------------------------------------------------------------------------+-----------------------------------------------------------------------+ | Čl. 38 odst. 1 písm. a) Celního kodexu – Osoba, která zboží                   | § 294 odst. 1 písm. a) - doveze, vyveze nebo přepraví zboží           | | dopravila na Celní území Společenství, je povinna jej dopravit                | v rozporu s přímo použitelným předpisem EU v oblasti celnictví        | | bez zbytečného odkladu k celnímu úřadu určenému celními                       |                                                                       | | orgány nebo na jiné místo určené nebo schválené celními orgány                |                                                                       | |                                                                               |                                                                       | | Čl. 62 odst. 1 Celního kodexu - K celnímu prohlášení musí být                 | § 294 odst. 1 písm. b) - předloží celnímu orgánu nepravý,             | | připojeny všechny doklady, jejichž předložení je nezbytné pro                 | pozměněný nebo padělaný doklad                                        | | použití předpisů upravujících celní režim, do kterého je zboží                |                                                                       | | navrženo v celním prohlášení                                                  |                                                                       | |                                                                               |                                                                       | | Čl. 140 odst. 1 Celního kodexu – Celní orgány stanoví lhůtu,                  | § 294 odst. 1 písm. c) bod 1. - poruší některou z povinností          | | během níž musí být zboží propuštěné do celního režimu dočasného               | stanovených přímo použitelným předpisem EU v oblasti celnictví        | | použití vyvezeno nebo ve které mu musí být přiděleno jiné celně               | pro nakládání se zbožím propuštěným do režimu s podmíněným            | | schválené určení – jde o případy, kdy není stanovená lhůta dodržena           | osvobozením od cla                                                    | |                                                                               |                                                                       | | Čl. 162 Celního kodexu - Zboží se propustí k vývozu s podmínkou,              | § 294 odst. 1 písm. c) bod 2. - poruší některou z povinností          | | že opustí celní území Společenství ve stejném stavu, v jakém se               | stanovených přímo použitelným předpisem EU v oblasti celnictví        | | nacházelo v okamžiku přijetí vývozního celního prohlášení                     | pro nakládání se zbožím propuštěným do režimu vývozu                  | |                                                                               |                                                                       | | Příslušná právní norma Nařízení Rady č. 918/83, kterým se stanoví             | § 294 odst. 1 písm. c) bod 3. - poruší některou z povinností          | | systém Společenství pro osvobození od cla – např. může jít o                  | stanovených přímo použitelným předpisem EU v oblasti celnictví        | | porušení podmínek, stanovených čl. 57 odst. 1 Nařízení Rady                   | pro propuštění zboží do režimu volného oběhu se zvýhodněným           | | č. 918/83, je-li bez vědomí celních orgánů převedeno za úplatu                | sazebním zacházením z důvodu jeho zvláštního použití                  | | zboží, které bylo při propuštění do volného oběhu osvobozeno od cla           |                                                                       | | z důvodu jeho určení pro vědeckou činnost                                     |                                                                       | |                                                                               |                                                                       | | § 310 odst. 3 Celního zákona - ukládá právní povinnost nepoužívat             | § 294 odst. 1 písm. c) bod 4. - poruší některou z povinností          | | zboží, zajištěné k projednání správního deliktu, jež bylo ponecháno           | stanovených přímo použitelným předpisem EU v oblasti celnictví pro    | | osobě, jíž bylo zajištěno                                                     | nakládání se zbožím zajištěným k projednání správního deliktu         | |                                                                               |                                                                       | | Čl. 51 odst. 1 Celního kodexu - Dočasně uskladněné zboží může být             | § 294 odst. 1 písm. c) bod 5. - poruší některou z povinností          | | skladováno pouze na místech schválených celními orgány                        | stanovených přímo použitelným předpisem EU v oblasti celnictví pro    | | a za podmínek jimi stanovených                                                | nakládání se zbožím dočasně uskladněným                               | |                                                                               |                                                                       | | Čl. 176 odst. 2 Celního kodexu - V případě přemístění zboží uvnitř            | § 294 odst. 1 písm. c) bod 6. - poruší některou z povinností          | | svobodného pásma musí být doklady vztahující se k tomuto přemístění           | stanovených přímo použitelným předpisem EU v oblasti celnictví pro    | | uschovány pro potřebu celních orgánů                                          | nakládání se zbožím umístěným ve svobodném pásmu nebo ve svobodném    | |                                                                               | skladu                                                                | |                                                                               |                                                                       | | § 305 odst. 3 Celního zákona - Dovážené zboží, které je předmětem             | § 294 odst. 1 písm. c) bod 7. - poruší některou z povinností          | | celního zástavního práva, nesmí být používáno, prodáno, ani jiným             | stanovených přímo použitelným předpisem EU v oblasti celnictví        | | způsobem s ním nesmí být nakládáno                                            | pro nakládání se zbožím, pro které bylo zřízeno zástavní právo        | |                                                                               |                                                                       | | Čl. 96 odst. 1 písm. a) Celního kodexu - Hlavní povinný v režimu              | § 294 odst. 1 písm. c) bod 8. - poruší některou z povinností          | | vnějšího tranzitu Společenství je povinen předložit zboží                     | stanovených přímo použitelným předpisem EU v oblasti celnictví pro    | | ve stanovené lhůtě celnímu úřadu určení v nezměněném stavu                    | nakládání se zbožím propuštěným do režimu tranzitu                    | | a dodržet přitom opatření přijatá celními orgány ke ztotožnění zboží          |                                                                       | |                                                                               |                                                                       | | Čl. 38 odst. 2 Celního kodexu - Každá osoba, která přebírá                    | § 294 odst. 1 písm. c) bod 9. - poruší některou z povinností          | | odpovědnost za přepravu zboží poté, co bylo dopraveno ne celní                | stanovených přímo použitelným předpisem EU v oblasti celnictví pro    | | území Společenství, zejména v důsledku překládky, je odpovědná                | nakládání se zbožím vstupujícím na celní území Společenství,          | | za dopravení zboží k celnímu úřadu určenému celními orgány nebo               | vystupujícím z celního území Společenství nebo předkládaným           | | na jiné místo určené nebo schválené celními orgány                            | k celnímu řízení                                                      | |                                                                               |                                                                       | | Mohou být porušeny podmínky, stanovené konkrétně v příslušném                 | § 294 odst. 1 písm. d) - poruší některou z povinností stanovených     | | rozhodnutí (povolení) celního orgánu (v návaznosti na příslušné               | přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví pro     | | právní normy Celního kodexu), které opravňuje deklaranta k vedení             | propuštění zboží do navrhovaného režimu za použití zjednodušených     | | celního řízení prostřednictvím podávání zjednodušených celních                | postupů                                                               | | prohlášení v elektronické formě – může jít např. o opožděné                   |                                                                       | | oznámení příchodu zásilky, kdy je znemožněna případná                         |                                                                       | | celní kontrola                                                                |                                                                               | |                                                                               |                                                                       | | Čl. 62 odst. 1 Celního kodexu - Písemné celní prohlášení musí                 | § 294 odst. 1 písm. e) - poskytne celnímu orgánu nesprávný údaj       | | obsahovat veškeré náležitosti nezbytné pro použití předpisů                   | nebo doklad důležitý pro jeho rozhodnutí nebo pro jiné použití        | | upravujících celní režim, do kterého je zboží navrženo v celním               | celních předpisů v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské     | | prohlášení                                                                    | unie v oblasti celnictví                                              | |                                                                               |                                                                       | | Příslušné ustanovení o důkazech původu dotčené a účinné mezinárodní           | § 294 odst. 1 písm. f) - uvede nesprávné údaje v žádosti o vydání     | | smlouvy – asociační dohody, uzavřené za účelem přiznávání                     | osvědčení o původu zboží nebo sám osvědčí původ zboží s mezinárodní   | | preferenčního zacházení se zbožím v souvislosti s transferem a                | smlouvou v oblasti sazebních opatření                                 | | obchodem se zbožím mezi Společenstvím v rozporu a příslušnou                  |                                                                       | | smluvní stranou                                                               |                                                                       | |                                                                               |                                                                       | | Právní povinnost každé osoby neodejmout zboží pod celním dohledem             | § 294 odst. 1 písm. g) - odejme zboží celnímu dohledu v rozporu       | | tomuto dohledu – vztahuje se k osobě, která přímo sama odejme                 | s přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti celnictví       | | zboží, nacházející se pod celním dohledem, tomuto dohledu                     |                                                                       | | –např. zboží dočasně uskladněné ve smyslu čl. 50 Celního kodexu               |                                                                       | | či zboží, nacházející se ve svobodném pásmu ve smyslu čl. 166 Celního kodexu  |                                                                       | | (uvedenou právní povinnost nelze vztahovat bez dalšího vůči osobě,            |                                                                       | | která odpovídá za to, že zboží nebude odňato celnímu dohledu13)               |                                                                       | |                                                                               |                                                                       | | Můžou nastat případy, kdy dochází k přechovávání zboží, jež nemá              | § 294 odst. 1 písm. i) - přechovává zboží, jehož dovozem nebo         | | celní 
status
 Společenství, uniklého celnímu dohledu                           | tranzitem byl spáchán správní delikt                                  | | (např. nezákonně dovezeného), jež nebylo přihlášeno celním orgánům,           |                                                                       | | osobami, kterým je známo, že přechovávají takové zboží                        |                                                                       | |                                                                               |                                                                       | | § 48 odst. 8 Celního zákona, resp. Čl. 72 Celního kodexu - Porušit            | § 294 odst. 1 písm. j) - v rozporu s § 48 odst. 8 poruší celní závěru | | celní závěru lze jen se souhlasem celního orgánu                              |                                                                       | +-------------------------------------------------------------------------------+-----------------------------------------------------------------------+  

V případě přestupků právní úprava, ve srovnání s právní úpravou správních deliktů právnických a podnikajících fyzických osob, obsahuje navíc skutkové podstaty protiprávního jednání fyzických osob, když:

Za přestupek spáchaný v oblasti působnosti celní správy lze uložit pokutu do výše 100 000 Kč, v blokovém řízení pokutu do výše 5 000 Kč¹⁶. Samostatně nebo společně s pokutou lze za spáchání přestupku uložit podle § 293 odst. 3 Celního zákona také propadnutí zboží., které bylo předmětem deliktního jednání.

Za správní delikt lze uložit pokutu až do výše 4 000 000 Kč¹⁷, společně s pokutou nebo samostatně také propadnutí zboží, jež je předmětem deliktního jednání.

, na rozdíl od zboží, lze uložit, při splnění zákonných podmínek, pouze osobě, které předmětné zboží náleží²⁰.

Je vhodné samostatně zmínit právní úpravu vymezení deliktního jednání ve vztahu k vykazování statistických údajů - poskytování informací celním orgánům o obchodu se zbožím mezi členskými státy Evropské unie a Českou republikou (tzv. INTRASTAT). V této souvislosti nutno uvést, že celní orgány uplatňují správní praxi, při které hodnotí jako delikt a ukládají sankce v případech, v nichž dochází předmětných údajů zpravodajskou jednotkou, která je k poskytování údajů celním orgánům povinna. Celní zákon zde vymezuje skutkovou podstatu protiprávního jednání v ustanovení § 293 odst. 1 písm. h) [přestupek] resp. v § 294 odst. 1 písm. h) [jiný správní delikt], přičemž má být postiženo porušení právní povinnosti dané ustanovením § 319 odst. 4 Celního zákona. V této souvislosti je namístě věnovat pozornost dikci ustanovení § 319 odst. 4 Celního zákona v aktuálně účinném znění, která má charakter tzv. - v tom smyslu, že svojí dispozicí zmocňuje Český statistický úřad a Ministerstvo financí k vydání vyhlášky, která stanoví sdělování pravdivých a úplných údajů o obchodu se zbožím mezi členskými státy EU a Českou republikou celním orgánům²¹. V návaznosti na výše uvedené byla vydána a je v účinnosti vyhláška č. 201/2005 Sb., která v aktuálně účinném znění v § 5 odst. 2 ukládá zpravodajským jednotkám (osobám, které mají povinnost sdělovat dotčené údaje celním orgánům) povinnost předávat celnímu úřadu údaje o obchodu za referenční období (kterým je kalendářní měsíc) nejpozději dvanáctý pracovní den měsíce následujícího po referenčním období (v elektronické formě), resp. desátý pracovní den měsíce následujícího po referenčním období (v listinné formě). Vyhláška č. 201/2005 Sb. však je tzv. m (normativním právním aktem), tzn., že vyhláška je závazná, resp. způsobilá zakládat povinnosti pouze v případech, v nichž tak stanoví zákon, což vyplývá z obecné právní zásady zákonnosti, zakotvené v čl. 2 odst. 4 Ústavy a v čl. 2 odst. 2, resp. čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Jsou-li povinnosti ukládány vyhláškou, jde o tzv. , kdy je zákonodárnou mocí přenesena část její pravomoci na výkonnou moc, která je takto zmocněna vydávat právní předpisy , tzn. , přičemž není přípustné postupovat vedle zákona ()²². Jestliže ustanovení § 319 odst. 4 Celního zákona zmocňuje Ministerstvo financí a Český statistický úřad k vydání vyhlášky za účelem stanovení poskytování předmětných údajů celním orgánům, je na místě zodpovědět otázku, celním orgánům. Tato otázka, resp. její zodpovězení, má pak zásadní význam v situaci, kdy opožděné vykazování údajů je celními orgány sankcionováno. Zohledníme-li právní princip, že extenzivní (rozšiřující) výklad při aplikaci práva veřejnou mocí při ukládání povinností jednotlivci není v právním státě přípustný, jsem přesvědčen, že nelze, než přijmout závěr, že vyhláška č. 201/2005 Sb., v aktuálně účinném znění, ukládá povinnost předávat celním orgánům údaje o obchodu v konkrétních lhůtách zcela . Městský soud v Praze v pravomocném rozsudku zn. 6 Ca 414/2008-30 ze dne 1. 11. 2011 provedl výklad ustanovení § 319 odst. 6 Celního zákona ve vztahu k ustanovení § 5 odst. 3 vyhlášky č. 201/2005 Sb. ve znění, účinném v roce 2008, kdy v § 5 odst. 3 vyhlášky č. 201/2005 Sb. byly stanoveny lhůty k poskytování údajů v návaznosti na tehdy účinný § 319 odst. 6 Celního zákona, jenž stanovil, že . V konkrétním případě, v kterém celní úřad uložil podnikatelskému subjektu pokutu za opožděné poskytnutí údajů (o 14 dní) pro nedodržení lhůty, stanovené vyhláškou č. 201/2005 Sb. ve znění účinném v roce 2008, správní soud (Městský soud v Praze) v rozsudku zn. 6 Ca 414/2008-30 ze dne 1. 11. 2011 uvedl:

Přes skutečnost, že výklad judikátem zn. 6 Ca 414/2008-30 ze dne 1. 11. 2011 postihuje pouze právní úpravu (§ 319 odst. 6 a 7 Celního zákona) vykazování údajů INTRASTAT účinnou do 30. 6. 2011, oproti které současně účinná právní úprava v § 319 odst. 4 Celního zákona opravňuje exekutivu (kromě stanovení vykazování údajů) stanovit vyhláškou také vykazování, domnívám se, že ani po novele Celní zákon nezmocňuje ke stanovení lhůt pro podávání údajů INTRASTAT za referenční období zpravodajskými jednotkami prováděcím předpisem.

Novela Celního zákona přináší v § 319b nově samostatnou právní úpravu vymezení a postihu tzv. „pořádkových deliktů“, pro případy, kdy dochází k protiprávnímu maření, resp. ztěžování činnosti celních orgánů (např. rušením pořádku, neuposlechnutím výzvy celníka či odmítáním součinnosti).

V § 298 odst. 1 Celního zákona jsou uvedeny pro posuzování odpovědnosti za deliktní jednání. V § 298 odst. 3 pak je stanovena prekluzivní subjektivní (jednoroční) a objektivní (šestiletá) lhůta, ve které lze správní delikt právnické osoby, resp. podnikající fyzické osoby projednat a sankcionovat. Např. ve srovnání se zákonem č. 353/2003 Sb. (zákon o spotřebních daních)²³ je objektivní k postihu deliktního jednání dle Celního zákona o 3 roky delší.

Ustanovení umožňuje celnímu úřadu k projednání správního deliktu, který je deliktním jednáním podle Celního zákona, zajistit zboží a dopravní prostředek, o kterých lze důvodně předpokládat, že byly ke spáchání správního deliktu užity nebo určeny, nebo byly správním deliktem získány nebo byly nabyty za zboží správním deliktem získané. Případně provedené zajištění zboží dle § 309 odst. 2 Celního zákona může být zajištěno bez ohledu na práva třetích osob. Zboží, zajištěné dle § 309 odst. 1 Celního zákona, lze za podmínek, stanovených v § 313 Celního zákona, prodat na úhradu pokuty za správní delikt, jestliže pokuta nebyla dobrovolně uhrazena do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, jímž byla uložena.