V letošním roce se opět stalo více populární téma švarcsystému, tedy postupu, kdy určitý ekonomický subjekt zajišťuje uskutečňování některých činností nikoliv svými zaměstnanci, ale podnikajícími fyzickými osobami. Tento postup přináší, zejména z pohledu subjektu, který tyto činnosti zajišťuje, celou řadu výhod, z nichž hlavní je zřejmě úspora na pojistném odváděném zaměstnavatelem. Ale není to jediným důvodem, pominout nelze určitě mnohem jednodušší ukončení smluvního vztahu, než kdyby se jednalo o zaměstnance, mnohem nižší administrativní zátěž, nevyplácení odstupného a celá řada dalších, vyplývajících zejména z ustanovení zákona č. 262/2006 Sb. , zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP"), chránících zaměstnance vůči zaměstnavateli.
Švarcsystém v roce 2012
Ing.
Zdeněk
Morávek
daňový poradce
Důvodem, proč se o švarcsystému začalo opět intenzivněji hovořit, je zejména novela zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOZ“), provedená zákonem č. 367/2001 Sb., která přinesla nové vymezení nelegální práce. Tato práce je ZOZ zakázána a sankcionována.
*
výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah,
*
pokud fyzická osoba-cizinec vykonává práci v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno, nebo v rozporu s povolením k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání ve zvláštních případech (tzv. zelená karta) nebo v rozporu s modrou kartou,
*
pokud fyzická osoba-cizinec vykonává práci pro právnickou nebo fyzickou osobu bez platného povolení k pobytu na území České republiky, je-li podle zvláštního právního předpisu vyžadováno.
Závislá práce
Pokud pomineme oblast zaměstnávání cizinců, která bude v případě neziskových subjektů spíše výjimkou, důležité je vymezení závislé práce a pracovněprávního vztahu.
Závislá práce je vymezena v § 2 ZP a jedná se o práci, která je vykonávána:
*
ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance,
*
jménem zaměstnavatele,
*
podle pokynů zaměstnavatele,
*
a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně.
Z této úpravy potom vyplývá, že aby se jednalo o závislou práci, všechny výše uvedené podmínky musí být splněny současně. Pokud tomu tak není, nejedná se o závislou práci, potom se ale také nemůže jednat o výkon závislé práce mimo pracovněprávní vztah a nemůže se jednat o nelegální práci ve smyslu ZOZ, která by měla být jako taková postižena odpovídajíc sankcí. I když je pravdou, že uvedené podmínky spolu poměrně úzce souvisí a situací, kdy jedna z podmínek splněna nebude, a ostatní budou, příliš nebude.
Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.
Pracovněprávní vztah je opět vymezen ZP, a to § 3 tak, že závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy [např. zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů]. Základními pracovněprávními vztahy podle tohoto zákona jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, tedy dohoda o pracovní činnosti a dohoda o provedení práce.
Nelegální práce
Je tak možné konstatovat, že o nelegální práci se bude jednat v případech, kdy se bude jednat o závislou práci, tj. budou současně splněny všechny výše uvedené podmínky, a tato práce nebude vykonávána v pracovním poměru nebo v dohodě o pracovní činnosti nebo v dohodě o provedení práce. V takovém případě je na místě odpovídající postih podle ZOZ.
Pro úplnost jenom doplňme, že do konce roku 2011 byla nelegální práce vymezena přeci jenom mírněji, o nelegální práci se jednalo, pokud fyzická osoba nevykonávala práci pro právnickou nebo fyzickou osobu na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy, nejde-li o manžela nebo dítě této fyzické osoby. Vzhledem k tomu, že byly připuštěny i jiné smlouvy než pracovněprávní vztah, byla možnost vyhnout se nelegální práci přece jenom větší.
Sankce
Pokud je porušen zákaz nelegální práce, ZOZ za porušení tohoto zákazu ukládá poměrně významné sankce. V případě fyzické osoby nepodnikatele, který umožní výkon nelegální práce, se jedná o přestupek, za který hrozí pokuta až do výše 5 mil. Kč, spodní hranice této pokuty není stanovena.
V případě fyzické osoby podnikatele nebo právnické osoby, které umožní výkon nelegální práce, se jedná o správní delikt, za který hrozí pokuta až 10 mil. Kč, ovšem nejméně 250 000 Kč. Důležité tedy je, že v tomto případě je spodní hranice pokuty stanovena, a to nijak malá, a pokud by se tedy neziskový subjekt dopustil tohoto správního deliktu, minimálně částku 250 tis. Kč by jako pokutu musel zaplatit.
V případě fyzické osoby, která by vykonávala tuto nelegální práci, se jedná o přestupek, za který je možné uložit pokutu až 100 tis. Kč, spodní hranice opět není stanovena. Pokud by se současně jednalo o uchazeče o zaměstnání, bude tento vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání.
Provádění kontroly
Kontrolu porušování zákazu výkonu nelegální práce provádí Státní úřad inspekce práce, informace k této oblasti lze nalézt na jeho internetových stránkách pod odkazem http://www.suip.cz/pracovnepravni-vztahy/ kompetence-organu-inspekce-prace/.
Jiný než pracovněprávní vztah?
Z uvedených informací vyplývá, že ustanoveními § 2 a 3 ZP a § 5 písm. e) ZOZ není
a priori
vyloučen výkon práce na základě smluv uzavřených podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, popř. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ovšem za předpokladu, že na základě těchto smluv nebude vykonávána práce naplňující znaky závislé práce. (Nejčastěji se v této souvislosti setkáváme se smlouvou o obchodním zastoupení, mandátní smlouvou, smlouvou o zprostředkování, smlouvou o dílo.)Práce vykonávaná na základě těchto jiných (ne - pracovněprávních) smluv např. formou jednorázových - byť i opakujících se - zakázek, při kterých dodavatel prací používá své vlastní pracovní prostředky (kancelář, výpočetní techniku apod.) a nepodléhá pokynům objednatele práce ohledně pracovních postupů a pracovní doby, zakázek poskytovaných tímto způsobem více firmám, apod. (například práce daňového poradce, externí účetní, různé obory poradenství) znaky závislé práce nenaplňuje, a je možno ji vykonávat i v obchodněprávním nebo občanskoprávním smluvním vztahu.
Podpůrnou informací pro posouzení výkonu závislé práce je také skutečnost, zda u objednatele díla pracují na totožných pozicích vedle osob pracujících na základě obchodní smlouvy i zaměstnanci objednatele s pracovními smlouvami nebo dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.
Pro úplnost je třeba konstatovat, že k tzv. zastřenému výkonu závislé práce tedy může docházet pouze v případě, že dodavatelem díla (obchodním zástupcem, mandatářem atd.) je fyzická osoba vlastnící živnostenský list, nikoli obchodní společnost.
Prokazování pracovněprávního vztahu
Další související a velmi diskutovanou oblastí, z ustanovení § 136 ZOZ, podle kterého je právnická nebo fyzická osoba povinna mít v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu a dokladů, které je povinna uchovávat podle § 102 odst. 3 tohoto zákona. Tato povinnost se týká zaměstnavatele, neznamená to tedy, že zaměstnanci musí mít neustále u sebe kopie těchto dokladů. Podle informace Státního úřadu inspekce práce prokazuje zaměstnavatel splnění povinnosti uložené v § 136 na prvním místě předložením kopie pracovních smluv, dohod o provedení práce a dohod o pracovní činnosti, včetně kopie dokladů prokazujících oprávněnost pobytu cizince na území České republiky, v listinné podobě.
V případech, kdy má zaměstnavatel více pracovišť s malým počtem zaměstnanců nebo to vyžaduje zvláštní povaha jeho činnosti je za splnění povinnosti uložené § 136 považováno předložení kopie pracovních smluv, dohod o pracovní činnosti a dohod o provedení práce uložených v elektronické podobě (naskenované originální smlouvy např. ve formátu pdf) na paměťových médiích, např. CD, DVD, flashdisk, prostředcích výpočetní techniky s možností vytisknutí pro potřeby doložení výsledků kontroly.
Splnění povinnosti uložené § 136 ZOZ některým z výše uvedených způsobů vyhodnotí kontrolní pracovník - inspektor při prováděné kontrole. Nepředložení dokumentů zaměstnavatelem přímo v průběhu kontroly na daném pracovišti je inspektor povinen zaznamenat do protokolu o výsledku kontroly jako výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) ZOZ.
Dodatečné předložení dokladů uvedených v § 136 ZOZ nemá vliv na hodnocení uvedené v předchozí větě.
Úřad dále uvádí, že ke splnění povinnosti zaměstnavatele mít v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu je v případě dočasných pracovišť daných charakterem činnosti zaměstnavatele možné předložit tyto doklady jedním ze zaměstnanců pracujících na takovémto pracovišti, kterého zaměstnavatel těmito doklady za tímto účelem vybaví a pověří jej k jejich předložení kontrolnímu pracovníkovi.
Předložení seznamu zaměstnanců, ani vybavení zaměstnanců průkazy potvrzujícími pracovněprávní vztah k zaměstnavateli, není splněním povinnosti mít v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu.
Lze tedy konstatovat, že nepředložení dokumentů zaměstnavatelem přímo v průběhu prováděné kontroly je považováno za výkon nelegální práce a následné správní řízení může vést k uložení výše uvedených pokut.
Švarcsystém a daně
Další oblastí související se švarcsystémem je oblast daňová, zejména daně z příjmů fyzických osob. Pokud fyzická osoba vykonává pro jiný subjekt nějakou činnost s tím, je to deklarováno jako obchodní vztah na základě kterého je fakturováno, ale ve skutečnosti se jedná o závislou práci, která má být vykonávána na základě pracovněprávního vztahu, správce daně bude mít přirozenou tendenci překvalifikovat tyto příjmy z příjmů z podnikání podle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) na příjmy ze závislé činnosti podle § 6 ZDP. To samozřejmě povede k nepříjemným daňovým dopadům a možným dopadům a doměrkům také v oblasti sociálního a zdravotního pojištění.
Příklad
Příspěvková organizace zajišťuje údržbářské práce od fyzické osoby, která jí tyto práce poskytuje na živnostenský list a na poskytované práce vystavuje fakturu. Každý měsíc tak příspěvkové organizaci fakturuje za poskytnuté práce částku 25 000 Kč. Správce daně při provedené kontrole konstatoval, že svých charakterem a jednotlivými znaky naplňuje vztah mezi příspěvkovou organizací a údržbářem obsah závislé činnosti a překvalifikoval tyto příjmy na příjmy podle § 6 ZDP. Tím ovšem konstatoval, že z každé platby měla být sražena a odvedena záloha na daň ze závislé činnosti a tato daň bude příspěvkové organizaci doměřena samozřejmě včetně úroku z prodlení, protože záloha měla být sražena a odvedena za příslušný měsíc, kdy byla faktura zaplacena.
Správci daně při kontrolách argumentují zpravidla ust. § 6 odst. 1 písm. a) ZDP, podle kterého se za příjmy ze závislé činnosti považují příjmy ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního, služebního nebo členského poměru a obdobného poměru, v nichž poplatník při výkonu práce pro plátce příjmu je povinen dbát příkazů plátce. Pro účely ZDP tak není rozhodující, o jaký poměr, smlouvu či vztah se jedná, ale rozhodující je to, zda je poplatník povinen dbát příkazů plátce. Navíc v případě členů družstev, společníků a jednatelů společností s ručením omezeným a komanditistů komanditních společností není ani nutné, aby byli povinni dbát příkazů plátce, postačí pouze, pokud pro společnost či družstvo vykonávají práci.
Judikatura
ZDP ovšem nevymezuje, co se rozumí dbát příkazů plátce, proto je v tomto případě nutné vycházet z judikatury, která je v případě švarcsystému již poměrně bohatá a možno konstatovat, že ustálená.
Nejdříve zmiňme judikaturu k vymezení pojmu závislá činnost podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) ZDP. Důležitý je v tomto směru rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR (dále jen „NSS“) sp. zn. 2 Afs 62/2004 ze dne 24. 2. 2004. Podle zveřejněné právní věty vymezení pojmu „závislá činnost“ podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nemůže být redukováno toliko na činnost vykonávanou podle příslušných pokynů, nýbrž se musí jednat o činnost skutečně závislou na osobě plátce. Definiční prvek závislosti tak bude dán zejména:
*
povahou vykonávané činnosti (typicky práce vykonávaná na jednom místě výhradně pro jednoho zaměstnavatele),
*
a také tehdy, pokud se bude jednat o činnost dlouhodobou,
*
a pokud k uzavření pracovněprávního vztahu mělo dojít především v zájmu osoby tuto činnost vykonávající, jejíž právní sféru neuzavření tohoto vztahu v konečném důsledku poškozuje.
Naopak o závislou činnost zpravidla nejde, jedná-li se o specializovanou činnost vykonávanou pouze krátkodobě či nesoustavně, jejíž výkon je podmíněn faktory do značné míry nezávislými na vůli zadavatele (např. sezónní práce, práce závislé na počasí, práce podmíněné realizací jednorázově získané zakázky apod.). Tyto skutečnosti musí akceptovat i aplikace daňových předpisů, neboť v opačném případě by představovala nelegitimní zatěžující prvek soukromé sféry. Zvyšování zaměstnanosti nástroji působení státu, a to i daňovými, totiž ve svých důsledcích nemůže vést k tomu, aby byly uzavírány pracovní vztahy i tehdy, jestliže na jejich uzavření není dán oboustranný zájem. Takovýto výklad by popíral i samotnou soukromoprávní podstatu pracovního práva. Z uvedeného judikátu tak lze vysledovat znaky závislosti a závislé činnosti, tak jak je vyložil druhý senát NSS ČR, tyto závěry jsou akceptovány i v současné době.
Další zajímavý
judikát
je z rozhodovací praxe Ústavního soudu ČR, jedná se o nález sp. zn. II. ÚS 69/03 ze dnbe 31. 8. 2004. Týkal se případu fakturace práce účetní na základě mandátní smlouvy, jejíž předmětem bylo vedení účetnictví mandanta na základě živnostenského listu. Problémem bylo, že účetní vedla účetnictví v sídle společnosti, využívala její hardware i software a pobírala paušální měsíční odměnu. V tom správce daně spatřoval znaky závislé činnosti obchodní vztah založený mandátní smlouvou překvalifikoval na pracovní poměr. V odůvodnění Ústavní soud uvedl, že:
„Zákon nestanoví, nakolik podrobné a konkrétní musí být vymezení činnosti, kterou má mandatář vykonávat, a tuto nedefinovanou množinu nelze omezovat bez zákonné opory. Je-li obchodní záležitost definována určitě, může její realizace spočívat v zařízení jednotlivé konkrétní záležitosti (zpracování daňového přiznání za určitý rok, zastupování ve věci žaloby, sepsání smlouvy apod.), a stejně tak i v zajištění opakující se činnosti, či dohodnutí trvalé a opakované skupiny záležitostí (vyřizování veškeré právní agendy, vedení účetnictví, poskytování ekonomického poradenství apod.).
Moderní ekonomika je založena na vytěsňování činností, které nejsou předmětem činnosti příslušného podnikatele formou tzv. outsourcingu. Tímto způsobem je možno zaměřit činnost společnosti cíleně na hlavní náplň, bez plýtvání energií na činnosti přímo nesouvisející s předmětem podnikání. Všechny takto vytěsněné činnosti, které jsou však z hlediska širšího pohledu pro činnost potřebné, jsou pak vykonávány ve vztahu obdobném poměru pracovnímu.
Takoví pracovníci mohou být zaměstnanci jiné společnosti, která se zaměřuje právě na tyto služby, a to ve velmi širokém spektru činností od úklidových prací až po právní či daňové poradenství. Na skutečnost, že takto vykonávaná služba je realizována nikoliv společností s řadou zaměstnanců, ale podnikatelem samotným, nemůže být, bez dalšího, nahlíženo diskriminačním způsobem s tím, že se automaticky jedná o tzv. švarcův systém, tedy skryté zaměstnávání osob se živnostenským listem (například stavební dělníci, zaměstnaní u stavební společnosti).
Podstatným hlediskem, ale nikoliv jediným, pro posouzení dané věci může být i to, zda stěžovatelka vykonávala činnost účetní i pro jiné subjekty a nebo výhradně pro P. p. s. s., s r. o. Sama skutečnost, že tuto činnost vykonávala v prostorách společnosti a na hardware a za použití software této společnosti, ještě nezakládá poměr obdobný pracovnímu poměru. Jakkoliv je odpovědnost mandatáře za případné škody objektivní, je otázkou přesné potřeby mandanta a zvláště jeho zájmu na ochraně firemních dat, zda striktně vyžaduje takovou praxi, případně dobrovolně poskytuje mandatáři prostory a vybavení pro účely vedení účetnictví. Tímto způsobem si totiž může mandant zajistit vyšší ochranu proti ztrátě či poškození účetních dokladů, pro případ dlouhodobé nemoci či vypovězení mandátní smlouvy.
Konečně i sama mandátní smlouva je poměrem mandanta a mandatáře obdobným poměru pracovnímu, kdy je dáno smluvní volností a vůlí stran, zda uzavřou pracovní poměr na dobu neurčitou, případně dohodu o provedení práce, v intencích ZP, nebo mandátní smlouvu. Český právní řád tuto volnost poskytuje a oba instituty považuje za rovnocenné, při splnění stanovených zákonných podmínek.
Zpochybněním formy vzájemného vztahu navíc správní orgány i správní soud narušily synalagmatičnost smlouvy, když popřely existenci mandátní smlouvy jako takové, a vztah subsumovaly do sféry pracovního práva. Tímto postupem však nezrušily původní smluvní vztah, kdy stěžovatelka nadále odpovídá za účetnictví společnosti jako podnikatelka a nikoliv jako zaměstnankyně, ačkoliv na podmínky k výkonu její práce hledí orgány veřejné moci jako na pracovní poměr.
Na základě uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem došlo k zásahu do práva stěžovatelky a jejího smluvního partnera na smluvní volnost plynoucí z dikce čl. 2 odst. 3 Listiny resp. čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR. Ústavní soud proto napadený rozsudek zrušil, aniž by se blíže zabýval správností daně, stanovené stěžovatelce v původním řízení u správního orgánu prvního stupně.“
Výše uvedený
judikát
tak ukazuje, že ne vždy musí být situace jasná a v neprospěch daňových subjektů, protože soudní praxe se na výklad švarcsystému rozhodně nedívá tak striktně jako daňová správa.Dalším případem příznivého rozsudku z pohledu daňových subjektů může být rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Afs 173/2005 ze dne 27. 7. 2006, který se zbýval případem dělníků pracujících na pile a v lese na základě smlouvy o dílo a následné fakturace. I v tomto případě NSS ČR konstatoval, že v daném případě nebyly naplněny znaky závislé činnosti a o švarcsystém s příslušnými daňovými dopady se nejednalo.
Z nejnovější judikatury v oblasti daňové úpravy švarcsysému lze uvést např. rozsudek Nejvyššího správního soud sp. zn. 1 Afs 53/2011 ze dne 8. 9. 2011, ve kterém je nejenom shrnuta
judikatura
tohoto soudu k problematice švarcsystému, ale jsou zde také opětovně vymezeny atributy švarcsystému. V uvedeném rozsudku NSS ČR uvedl:
„Ze shora citované judikatury zdejšího soudu (především rozsudek č. j. 2 Afs 62/2004-70) vyplývá, že významným kritériem pro posouzení, zda se jedná o práci závislou ve smyslu § 6 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů, je i vůle osob, které danou činnost pro plátce vykonávají. Krajský soud v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že finanční orgány se zkoumáním skutečné vůle kooperujících osob zabývaly nedostatečně, proto napadené rozhodnutí zrušil. Jeho názor však Nejvyšší správní soud nesdílí. Lze souhlasit s krajským soudem potud, že pouze ze svědeckých výpovědí dvou osob nebylo možné vyvodit obecné závěry týkající se vůle ostatních spolupracujících osob, jichž bylo celkem 120. Krajský soud však při posuzování skutečné vůle kooperujících osob pominul fakt, že jejich vůli bylo možné prokázat i jinak než svědeckou výpovědí a že daná vůle byla seznatelná z chování kooperujících osob a žalobkyně. Finanční orgány v posuzovaném případě zjistily vůli kooperujících osob z jiných důkazních prostředků než ze svědeckých výpovědí. Z ostatních důkazů provedených v průběhu daňového řízení (srov. body (28) až (34) shora) bylo zřejmé, že vůle kooperujících osob setrvat ve vztahu obdobném vztahu ze závislé činnosti byla provedena konkludentním jednáním:
charakter vykonávané práce byl dlouhodobý, pracovaly výlučně jen pro jednoho zaměstnavatele, práce byla vykonávána v areálu žalobkyně, kde kooperující osoby používaly rovněž sociální zařízení a měly možnost využít stravování, byly jim žalobkyní poskytovány pracovní nástroje a činnost vykonávaly na základě pokynů žalobkyně a pod jejím dohledem; pracovníci byli před započetím prací proškoleni pro následnou odbornou činnost a současně i z oblasti bezpečnosti práce a požární ochrany, vedli evidenci odpracovaných hodin (příchod a odchod z pracoviště zaznamenávali na kontrolní lístky umístěné u vrátnice) aj. Pokud by tomu tak nebylo a kooperující osoby by si nepřály setrvat ve vztahu obdobném pracovnímu poměru, jistě by se nepodřídily popsanému pracovnímu režimu žalobkyně.
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že v daném případě nebylo nutné provádět výslechy reprezentativního vzorku kooperujících osob, neboť nepřímé důkazy předložené žalobkyní v průběhu daňové kontroly tvoří logický, ničím nenarušený a ucelený soubor vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících nepřímých důkazů, které spolehlivě a jednoznačně prokazují skutečnost, že vůlí kooperujících osob bylo chovat se jako zaměstnanci v pracovním poměru, nikoliv jako osoby samostatně výdělečně činné. Poměr obdobný pracovnímu poměru (závislé činnosti) tak byl kooperujícími osobami
de facto
konzumován v obou směrech: využívaly práva z tohoto vztahu vyplývající (činnost v prostorách žalobkyně, poskytnuté pracovní prostředky, nářadí, školení, možnost stravování) a podřizovaly se povinnostem ukládaných žalobkyní (evidence docházka, přidělování práce, pokyny a následná kontrola práce od mistrů, hodinové odměňování podle počtu odpracovaných hodin, směnný provoz apod.). Na této skutečnosti by nemohly nic změnit ani další přímé důkazy (svědecké výpovědi reprezentativního vzorku kooperujících osob) spočívající v ústním vyjádření kooperujících osob ohledně jejich vůle existující při vzniku předmětného vztahu. Věrohodnost svědeckých výpovědí kooperujících osob by navíc mohla být silně ovlivněna jejich případným zájmem na další spolupráci se žalobkyní. Provádění výslechů tak v posuzovaném případě bylo zcela nadbytečné, neboť vůle kooperujících osob pracovat ve vztahu obdobném závislé činnosti byla jednoznačně prokázána z důkazů, jež měl správce daně k dispozici v průběhu daňové kontroly.“Závěr
Lze tak konstatovat, že aby se nejednalo o švarcsystém, ale správce daně akceptoval, že se jedná o běžný obchodní vztah, mělo by být možné v daném smluvním vztahu nalézt tyto atributy:
*
dodavatel má více odběratelů, ne jen pouze tohoto jednoho, se kterým je uzavřena posuzovaná smlouva,
*
dodavatel používá své pracovní pomůcky a prostředky, jako např. svůj telefon, počítač, software, automobil atd.,
*
činnost není provozována pouze v místě podnikání odběratele, dodavatel má svoji vlastní kancelář, své místo podnikání má mimo svůj vlastní byt, což svědčí o úmyslu vykonávat soustavně podnikatelskou činnost,
*
v rámci uzavřené mandátní smlouvy nebo smlouvy o dílo skutečně dojde k předání nějakého uceleného díla či výstupu z této smlouvy, obsahem tedy není pouze výkon činnosti či práce,
*
důležitým atributem je dobrovolnost při uzavření těchto smluvních vztahů, odběratel nemůže dodavatele k uzavření nijak nutit za využití svého ekonomického postavení či jiné pozice nadřazenosti.
Je tedy zřejmé, že problematika švarcsystému v roce 2012 opět nabyla na významnosti, a to zejména z důvodu nového vymezení nelegální práce v ZOZ a aktuální může být i v praxi neziskových subjektů. Cílem tohoto článku tak bylo zejména upozornit na nebezpečí a rizika, která jsou s touto oblastí spojena a mohla by vést k velmi citelným sankcím.