Novela zákona o veřejných sbírkách

Mezi nejdůležitější změny, vyplývající z novely zákona o veřejných sbírkách, patří:

Byla doplněna definice veřejné sbírky, kde bylo upřesněno, že sbírku lze konat na dobu určitou nebo na dobu neurčitou. Sbírku na dobu určitou lze konat nejdéle po dobu tří let ode dne oznámení sbírky. Bylo upřesněno, že pořadatelem sbírky může být pouze právnická osoba (zahrnuje samozřejmě jak obce, kraje, hlavní město Prahu). Tato právnická osoba musí mít v České republice své sídlo nebo alespoň organizační složku (pokud jde o právnickou osobu z EU či jiného smluvního státu).

Zahájení administrativního procesu při začátku sbírky zůstává stejné - byl tedy zachován tzv. oznamovací princip. Platí tedy, že právnická osoba, která chce konat sbírku, musí její konání písemně oznámit podle svého sídla příslušnému krajskému úřadu. Tento úřad provede kontrolu oznámení sbírky s podmínkami, které předpokládá zákon o veřejných sbírkách, a do 30 dnů vydá osvědčení o sbírce. V zákoně je možnost zkrácení lhůty pro vydání osvědčení v případě důvodů hodných zvláštního zřetele. V tomto případě se osvědčení zveřejňuje na úřední desce (účinnost povolení sbírky nabývají dnem zveřejnění na úřední desce, nikoliv doručením pořadateli). Dochází k výraznému zrychlení oproti původnímu stavu.

Dále byla upravena i některá ustanovení týkající se náležitostí oznámení pořadatele sbírky. Byl zpřesněn požadavek týkající se názvu (obchodní firmy) pořadatele a jeho základní, identifikačních údajů. Nezměněny zůstaly požadavky na osobu, která bude sbírku obhospodařovat, účel sbírky a území, na němž se bude sbírka konat. Novým údajem je datum zahájení a ukončení sbírky, resp. údaj, zda je sbírka konána na dobu neurčitou. V této souvislosti byl změněn § 5 odst. 2 písm. h) a doplňuje se písmeno i). V prvním jmenovaném bodě byl upraven den v roce, ke kterému bude zpracováno průběžné vyúčtování, pokud se sbírka koná na dobu neurčitou nebo na dobu určitou delší než jeden rok. Nově je třeba v oznámení uvést i den v roce, ke kterému bude zpracována první roční průběžné vyúčtování (není-li totožný s již uvedeným datem).

Přílohy k oznámení jako například vzor sběrací listiny, potvrzení o bezdlužnosti a různá vyžadovaná čestná prohlášení zůstávají nezměněny.

Nově je omezena možnost pořadatele sbírky navrhnout jak změnit či rozšířit způsob provádění sbírky, než jak je nově uvádí zákon (sběracími listinami, shromažďování příspěvků na zvláštním bankovním účtu nebo v pokladně organizace, pokladničkami, prodejem předmětů, vstupenek či dárcovskými SMS a DMS, dárcovskými hovory). Pokud pořadatel zamýšlí provést změnu v této oblasti, je povinen o tom informovat krajský úřad a ten musí změnu schválit. Bez schválení změnu nelze provést.

Mění se i postup při pořádání krátkodobých sbírek konaných prostřednictvím pokladniček. Zůstává povinnost stanovit počet pokladniček a oznámit jej, včetně jejich umístění, obecnímu úřadu a pravidla zabezpečení pokladniček. Nyní je možné zřídit pokladničku „putovní“, tedy tu, která bude určitou dobu na stejném místě a po nějakém čase toto místo změní (například se bude pohybovat mezi obcemi). Putovní pokladničku je třeba viditelně označit nápisem „putovní pokladnička“ a případně číslem, pokud je takových pokladniček víc. V souvislosti s touto změnou byla doplněna i pravidla pro otevírání putovních pokladniček. Podstatnou změnou při pořádání krátkodobé (do tří měsíců) sbírky výhradně pokladničkami nebo sběracími listinami je fakt, že pořadatel již nemá povinnost zřizovat zvláštní bankovní účet, na nějž se musel v minulosti převádět výnos ze sbírek. Další změnou je snížení počtu přítomných pracovníků pořadatele. Nyní stačí přítomnost jen jednoho pracovníka.

Mírně se změnila ustanovení o úhradě nákladů spojených s konáním sbírky. Podíl nákladů, které jsou hrazeny z výnosu, nesmí překročit 5 % z celkového hrubého výtěžku po celou dobu konání (původně bylo uvedeno pouze „z hrubého výtěžku“). Nově vzniklo pravidlo, že pokud pořadatel sbírky nevyčerpá veškeré (v daném období vykázané) prostředky určené na úhradu nákladů spojených s konáním sbírky, může ušetřené prostředky použít i v dalších obdobích, logicky však nejdéle do doby ukončení sbírky. Vyúčtování nákladů za jednotlivá období pak ale musí obsahovat i kumulativní procentuální průměr použitých prostředků za celé období sbírky. To nesmí za celé období přesáhnout již zmíněných 5 %.

Změny se týkají také vyúčtování sbírky. Pokud se tedy koná sbírka na dobu neurčitou nebo na dobu určitou, ale delší než jeden rok, předkládá pořadatel průběžné vyúčtování příslušnému krajskému úřadu každoročně, a to do tří měsíců ode dne, který si v oznámení pořadatel stanovil jako termín vyúčtování (tento termín nelze po celou dobu trvání sbírky měnit). První průběžné vyúčtování může být zpracováno za dobu delší než kalendářní rok, nejdéle však 18 měsíců od zahájení sbírky. Ustanovení o konečném vyúčtování se nezměnila. Podkladem k vyúčtování sbírky musí být řádně vedená účetní evidence. U přímých darů skládaných pokladnou je nezbytné zachovat plnou transparentnost. Pořadatel účtuje o jednotlivých položkách tak, aby byl schopen jednoznačně identifikovat vklad do pokladny (a byla) schopen přesně vyúčtovat povolujícímu orgánu, kolik tímto způsobem vybral peněz.

Další změny se týkají sankčních ustanovení za porušení povinností pořadatele sbírky nebo správních deliktů.

Závěrem je možné podotknout, že novela zákona o veřejných sbírkách přináší úsporu administrativy spojenou s veřejnou sbírkou, možnost rychlého vyhlášení veřejné sbírky v případě mimořádných událostí jako jsou například živelné katastrofy. V praxi jistě prospějí tzv. dlouhodobé sbírky, které zákon konečně připouští. Oproti minulému období ubude tím velké množství administrativy a zbytečných překážek, které znesnadňují výkon veřejně prospěšných činností.