Ohlášením volné, řemeslné nebo vázané živnosti, anebo nabytím právní moci koncese vzniká fyzickým osobám oprávnění provozovat živnost. Často se mylně domnívají, že většinu byrokracie tímto již mají za sebou a mohou se plně věnovat své vyvolené profesi. To by se však nemohlo jednat o Česko, resp. o přeregulovanou Evropu, ale o nějaký z daňových rájů, kde se platí ročně jen nějaký relativně drobný paušální poplatek, a tím veškeré úřadování končí. V příspěvku si stručně povíme, na jaké základní daňové a pojistné předpisy by měl drobný živnostník pamatovat a co jej v nich zpravidla bude nejvíce zajímat. Dneska už netřeba vše kupovat v listinné podobě, aktuální i dřívější znění předpisů jsou např. volně dostupná na www.zakonyprolidi.cz .
Živnostník v záplavě předpisů
Ing.
Martin
Děrgel
NETRAPTE SE DANĚMI
Drobný živnostník obvykle začíná podnikat sám, bez zaměstnanců, případně s výpomocí rodinných příslušníků. Přitom všechen svůj pracovní čas hodlá využít pochopitelně za účelem profesního uplatnění v dnešních nelehkých hospodářských podmínkách. A tak nemá času nazbyt, aby navštěvoval daňová školení, pročítal všemožné odborné publikace, z nichž – podle mých zkušeností – bude spíše zmatený a stresovaný. No a peněz rovněž nemá na rozdávání, proto si dvakrát rozmyslí vyhledat odbornou pomoc u právníků a daňových poradců. Naštěstí žádné takové daňové martyrium nemá živnostník ani zapotřebí, přinejmenším v počátku.
Ohledně daní a pojistného
v prvním kalendářním roce
prakticky postačí pamatovat na tři zásady:
1)
Zaregistruj se
ihned jako podnikatel, alias
osoba samostatně výdělečně činná ("OSVČ"), u svého finančního úřadu, zdravotní pojišťovny a okresní (městské) správy sociálního zabezpečení (což lze jednoduše učinit již při ohlášení živnosti na živnostenském úřadě vyplněním jednoho tiskopisu).2)
Do konce každého měsíce
zaplať minimální pojistné
na zdravotní pojištění (1 697 Kč, v roce 2013 to bude 1 748 Kč) a na sociální pojištění (1 836 Kč, v roce 2013 to bude 1 890 Kč); účty a variabilní symboly sdělí automaticky po registraci příslušný úřad.3)
Schovávej všechny doklady
, smlouvy, stvrzenky apod. týkající se podnikání do tří krabic – příjmy v hotovosti a vystavené faktury, výdaje v hotovosti a přijaté faktury, ostatní.Je sice pravdou, že platit pojistné není povinností vždy, případně jen v nižší částce, a také výdaje není vždy nutné evidovat, ale to jsou právě ty komplikace, které živnostníky zbytečně zatěžují. A přitom je lze klidně nechat na březen dalšího roku, kdy si vyčlení den dva na zpracování daně z příjmů a pojistného za uplynulý rok, pokud tímto nezaúkoluje místního daňového poradce anebo účetní. Případný přeplatek na pojistném stejně dostane zpátky a rozhodneli se výdaje neprokazovat (raději uplatní "zákonný výdajový paušál"), tak může doklady o výdajích vyhodit.
Více práce během roku je pouze s DPH,
pokud se OSVČ stane plátcem, což obvykle v prvním roce dobrovolně nechtějí a ze zákona (do obratu 1 mil. Kč a pokud neobchodují se zahraničím) nemusejí. A pak také s případnými zaměstnanci,
o nichž je třeba podávat každý měsíc tiskopisy hlášení zdravotní pojišťovně a správě sociálního zabezpečení, s výjimkou dohod o provedení práce s odměnou do 10 000 Kč měsíčně.Drobný živnostník se běžně nemusí trápit čtením obsáhlého občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen "ObčZ"), ani obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen "ObchZ"), pokud nemá obrat přes 25 mil. Kč za rok, tak jej nezajímá ani účetnictví (zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů – dále jen "ZU"), a nemá-li zaměstnance, obejde se i bez zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů – dále jen "ZP"). Pro vystavování faktur a potvrzení o přijetí peněz postačí jednoduše využít v papírnictví běžných formulářů, přičemž na fakturách by mělo být uvedeno mj. i číslo registrace u živnostenského úřadu.
DAŇOVÝ SYSTÉM
Daňový systém v Česku, obdobně jako ve většině vyspělých států světa, sestává ze dvou složek:
?
Procesní právo
– upravující proces daňového řízení mezi poplatníky/plátci a správci daně.?
Hmotné právo
– vymezující předmět, způsob a režim zdanění jednotlivých daní.Jedná se o zcela běžnou obdobu rozdělení působnosti práva známou z jiných právních oblastí, např.:
?
Občanské právo – občanský a obchodní zákoník (hmota) a občanský soudní řád (proces),
?
Správní právo – např. stavební zákon (hmota) a správní řád (proces),
?
Trestní právo – trestní zákon (hmota) a trestní řád (proces).
Procesní daňové právo zaštiťuje
zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "DŘ"),
ovšem mnohdy jsou v něm uvedená obecná pravidla více či méně narušena speciálními pravidly z jiných (hmotně-právních) daňových zákonů. Přičemž i v daních platí, že speciální pravidlo má přednost před pravidlem obecným.Známější je druhá složka daňového práva –
hmotné právo
– které řeší samostatné zákony. Těch nyní máme v České republice 7 a stanoví 16 druhů daní,
z nichž drobné živnostníky zajímají obvykle jen tři (tučně):?
zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "DNE"),
?
zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "DDĚ, DDA, DPN"),
?
ZDP členěný na fyzické a právnické osoby (dále jen
"DPFO,
DPPO"),?
zákon č. 16/1993 Sb., o silniční dani, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
"DSI"
),?
zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, který zahrnuje 5 daní – daň z minerálních olejů, daň z lihu, daň z piva, daň z vína a meziproduktů a daň z tabákových výrobků (dále jen "DSP"),
?
zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů (dále jen "
DPH
"),?
zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, který teprve od roku 2008 zavedl nové tři druhy "ekologických" daní – daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny (dále jen "DEK").
Daňový řád
Úkolem procesního daňového práva je vymezení průběhu daňové řízení
mezi daňovými subjekty a správci daně (zosobněnými zejména finančními úřady). Stručně řečeno stanoví pravidla "hry", ale také definuje daňové pojmy (legislativní zkratky) atd. Byť jde o právní normu z povahy věci určenou hlavně správcům daně a jeho zaměstnancům, alias
úředním osobám, je dobré vědět, že stanoví i řadu povinností a práv poplatníků a plátců daně. Takže zde najdeme např. kde, kdy a jak se registrovat k daním, jak je přiznávat a platit, a samozřejmě nebylo zapomenuto ani na sankce za daňové prohřešky a možnosti právní obrany před správcem daně.PŘÍKLAD
Provázanost daňové hmoty a procesu
Pan Petr v pondělí 1. října 2012 zašel na živnostenský úřad a ohlásil svou první volnou živnost – Chov zvířat a jejich výcvik. Přestože se samotným výkonem podnikání začne např. až od listopadu, musí stihnout do 31. 10. 2012 podat přihlášku k registraci poplatníka DPFO podávajících přiznání, jak mu ukládá § 125 DŘ.
Pokud by na registraci živnostník zapomněl, vyzve jej k tomu správce daně, protože o něm ví od avíza živnostenského úřadu. Pokud by se neregistroval ani na tuto výzvu, tak jej správce daně zaregistruje k dani z příjmů sám, "z moci úřední", a současně mu uloží pořádkovou pokutu za maření správy daní až 50 000 Kč.
Kdyby si od ledna 2013 přibral další živnost, nebude se již opakovaně registrovat k dani z příjmů, ale tuto změnu musí finančnímu úřadu oznámit do 15 dnů od oprávnění vykonávat další podnikatelskou činnost. Rok 2012 skončí pro novopečeného podnikatele podle očekávání daňovou ztrátou – měl více výdajů než příjmů – přesto musí za tento rok podat přiznání k dani z příjmů, jak mu ukládá hmotně-právní předpis ZDP. Zde se ale již nedozví, do kdy tak má učinit. Za tímto účelem musí opět otevřít DŘ, kde zjistí, že má čas do 2. dubna 2013. Pokud by zákonnou lhůtu propásl, "odměnil" by jej správce daně podle § 250 DŘ pokutou za opožděné tvrzení daně (v jeho případě za opožděné přiznání DPFO) ve výši 0,01 % ztráty za každý den prodlení.
Bude-li mít správce daně pochybnosti o správnosti přiznané daňové ztráty, může poplatníka vyzvat k odstranění těchto pochyb. Pan Petr ale v té době bude třeba příliš zaneprázdněn výcvikem psů, takže přehlédne výzvu správce daně. Nato ale může finanční úřad již bez dalšího reagovat stanovením daně "podle pomůcek", které si opatří i bez účasti dotyčného poplatníka. Pročež kupříkladu využije údajů, které má ve svém daňovém archivu o jeho prozatím úspěšnějších konkurentech a v souladu s DŘ mu doměří vysokou daň (správce daně by přitom ale zřejmě zohlednil skutečnost, že se jedná o počátek podnikání).
Jak známo, zdanění zaměstnanců mají na starosti jejich zaměstnavatelé v roli "plátců daně". Pokud pan Petr přijme svého prvního zaměstnance např. 1. února 2013, nemusí ale ještě hned běžet na finanční úřad s přihláškou k registraci plátce daně z příjmů ze závislé činnosti za zaměstnance, resp. k registraci plátce daně z příjmů srážené zvláštní sazbou daně. Má poměrně dost času, a to až do 15 dnů od vyplacení, resp. zúčtování, mzdy za únor, protože podle § 38h ZDP vzniká právě k tomuto dni povinnost srazit zálohu na daň z příjmů ze závislé činnosti (neboli hovorově srazit daň ze mzdy). Jestliže například vyplatí zaměstnanci mzdu za únor 10. března, musí se jako plátce daně registrovat do 25. 3. Srazit zálohu na daň ze mzdy (tj. snížit nárok zaměstnance na výplatu o příslušnou měsíční zálohu na daň) je ovšem třeba již ke dni výplaty, resp. zúčtování (10. 3.), a odvést takto sraženou zálohu na daň z příjmů zaměstnance správci daně musí za něj pan Petr do 20. 3. 2013.
Obdobně se bude muset živnostník registrovat u správce daně ke všem daním, které se jej začnou týkat. Což zřejmě bude silniční daň, jelikož k podnikání bude auto potřebovat, není podstatné, že jde o jeho "rodinné" vozidlo využívané pro firmu jen zřídka. Jednodušší je registrovat se ke všem potenciálně hrozícím daním ihned na počátku podnikání, a pak už na to není třeba myslet. S registrací ještě není spojená žádná platební povinnost.
Daňový řád má 266 paragrafů rozdělených do 4 částí (pomineme-li přechodná a závěrečná ustanovení):
?
Úvodní ustanovení
(předmět a účel úpravy, základní zásady správy daní).?
Obecná část o správě daní
(správce daně a osoby zúčastněné na správě daní, lhůty, doručování, ochrana poskytování informací, dokumentace, řízení a další postupy, opravné a dozorčí prostředky).?
Zvláštní ustanovení o správě daní
(registrační řízení, řízení o závazném posouzení, daňové řízení, nalézací řízení, placení daní, správa daně vybírané srážkou, právní nástupnictví a insolvence).?
Následky porušení povinnosti při správě daní
(pokuta za porušení mlčenlivosti, pořádková pokuta, pokuta za opožděné tvrzení daně, penále, úrok z prodlení).Z čehož drobnému živnostníkovi postačí vést v patrnosti zejména tři základní procesní pravidla:
1)
Daně přiznávej a plať řádně a včas.
Je třeba si uvědomit, že OSVČ je pro školené správce daně relativně snadným "terčem". A "chytré" zatajení příjmů ("práce bez faktury") může být posouzena i jako trestný čin!2)
Nepodceňuj důkazní prostředky a jejich pečlivou archivaci (alespoň čtyři roky, u DPH deset let), protože "v daních je pravdou pouze to, co se podaří prokázat"
neboli "pravda bez důkazů přestává být pravdou".
3)
Nebraň se daňové kontrole a reaguj na výzvy finančního úřadu.
Správce daně sice může činit jen to, co mu zákon umožňuje, má však silné nástroje a nálepka problémového poplatníka ti rozhodně neprospěje.Pokud finanční úřad odhalí u poplatníka (plátce) nějakou daňovou nepravost nebo si to alespoň myslí, následuje obvykle odpovídající doměrek daně a "výchovná" sankce. První reakce spořádaného živnostníka na doručenou obálku s pruhem obsahující příslušný platební výměr, je leknutí a snaha raději vše co nejdříve uhradit. Ovšem jako druhá reakce by měla být rozumová úvaha opřená o četné zkušenosti jiných, že
ani správce daně nemusí mít vždy pravdu.
A tak, pokud si OSVČ není vědoma žádné evidentní lumpárny, stojí za to se bránit.Při nesouhlasu s rozhodnutím finančního úřadu lze většinou hledat zastání (tzv. se
odvolat do 30 dnů
) u jeho nadřízeného finančního ředitelství. Odvolání přitom má často "odkladný účinek", resp. doměrek nelze vymáhat exekucí. Proti rozhodnutí finančního ředitelství o odvolání lze pak dále podat do dvou měsíců správní žalobu
ke krajskému (v Praze městskému) správnímu soudu za podmínek zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. A proti rozhodnutí krajského soudu je možno podat do dvou týdnů "kasační stížnost"
k Nejvyššímu správnímu soudu se sídlem v Brně (bez odkladných účinků). Není-li daňový subjekt ani poté spokojen, může se ve výjimečných případech obrátit na Ústavní soud, případně na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.
Daň z příjmů FO
ZDP je nejdelším a nejčastěji novelizovaným (přes 120x)
daňovým zákonem, z něhož OSVČ zajímá:
1)
1. část Daň z příjmů fyzických osob,
kde se řeší osvobození od daně, kategorizace pěti druhů příjmů a specifika z nich plynoucích dílčích základů daně, nezdanitelné části základu daně a sazba daně (15 %).2)
3. část Společná ustanovení,
kde najdeme pravidla pro všemožné úpravy základu daně, co je a co není "bezpečně" daňovým výdajem, odpisy (dlouhodobého) hmotného majetku, jak uplatnit daňovou ztrátu z minulých let, slevy na dani a daňové zvýhodnění na děti, "srážková" daň z určitých příjmů, zálohy na daň.3)
4. část Zvláštní ustanovení pro vybírání daně z příjmů,
kde se mj. probírá, kdy je a není speciálně nutno podat daňové přiznání (odchylky od DŘ) a placení záloh na daň z příjmů zaměstnanců zaměstnavateli.Předmětem daně z příjmů fyzických osob ("DPFO") je
pět kategorií příjmů občanů:
1)
příjmy
ze závislé činnosti
a funkční požitky (blíže vymezené v § 6 ZDP),2)
příjmy
z podnikání
a z jiné samostatné výdělečné činnosti (podle § 7 ZDP),3)
příjmy
z kapitálového majetku
(ve smyslu § 8 ZDP),4)
příjmy
z pronájmu
(definované § 9 ZDP),5)
ostatní příjmy
(kde jsou zbylé příjmy, které nepatří mezi výše uvedené, viz § 10 ZDP).Zjednodušené
schéma výpočtu daňové povinnosti
FO v daňovém přiznání (DZD = dílčí základ daně) – viz schéma na straně 35.DZD je zpravidla rozdílem příjmů a daňově uznaných výdajů, přičemž ohledně
příjmů z podnikání
a z jiné samostatné výdělečné činnosti (§ 7 ZDP) má OSVČ na výběr ze tří možných metod uplatnění výdajů:
?
Skutečné, které prokáže
účetnictvím
(vedeném dobrovolně, případně povinně podle účetních předpisů).?
Skutečné, které prokáže
"daňovou evidencí"
ve smyslu § 7b ZDP.?
Paušální
(neprokazované) jako procento z příjmů (a dále už nic): –
80 % příjmů
ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství a z řemeslných živností
.–
60 % příjmů z ostatních (neřemeslných) živností
.–
30 % z příjmů z pronájmu majetku zahrnutého do "obchodního majetku" pro účely podnikání.
–
40 % příjmů z jiného podnikání podle zvláštních předpisů (advokáti, lékaři) a zbývajících příjmů.
Jak je patrné ze schématu, celkový základ daně (úhrn všech DZD poplatníka) lze snížit o:
?
Nezdanitelné částky
podle § 15 ZDP: –
Za poskytnuté dary (přesáhne-li 2 % základu daně nebo činí minimálně 1 000 Kč, maximálně 10 % základu daně).
–
Zaplacené úroky z úvěrů na bydlení (až 300 000 Kč za celou domácnost).
–
Zaplacené příspěvky na penzijní připojištění/pojištění (až 12 000 Kč).
–
Zaplacené pojistné na životní pojištění (až 12 000 Kč).
–
Zaplacené odborové příspěvky (až 3 000 Kč).
–
Úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání (až 15 000 Kč).
?
Odčitatelné položky
podle § 34 ZDP: –
Daňová ztráta z podnikání nebo z pronájmu z minulých nejvýše pěti let.
–
100 % výdajů na projekty výzkumu a vývoje (což je ale v praxi využitelné jen obtížně).
Z takto sníženého a zaokrouhleného základu daně se vypočte daň 15 %, kterou lze dále snížit o:
?
"Podnikatelské" slevy na dani
podle § 35 až 35b ZDP: –
Za zaměstnávání osob se zdravotním postižením.
–
Z titulu "investičních pobídek" (což je ale podmíněno hodně velkými investicemi).
?
"Osobní" slevy na dani
podle § 35ba ZDP: –
Základní na poplatníka (24 840 Kč).
–
Na "vyživovanou" manželku/manžela s příjmy do 68 000 Kč ročně (24 840 Kč).
–
Za invalidní důchod 1. nebo 2. stupně (2 520 Kč).
–
Za invalidní důchod 3. stupně (5 040 Kč).
–
Za průkaz ZTP/P (16 140 Kč).
–
Za studium poplatníka do 26, případně 28 let (4 020 Kč ročně).
Zjednodušené
schéma výpočtu daňové povinnosti
FO v daňovém přiznání (DZD = dílčí základ daně):
?
Daňové zvýhodnění
za vyživované děti poplatníka podle § 35c ZDP: –
13 404 Kč za každé nezletilé nebo studující dítě do 26 let žijící v domácnosti.
–
Pokud je daňové zvýhodnění vyšší než daň po slevách, má formu daňového bonusu, který (při splnění podmínek) dostane vyplacen poplatník od správce daně ( jako "zápornou daň").
daň po slevách vyšší než 30 000 Kč, je nutno platit zálohy na příští daň:
?
a to dvě pololetní zálohy ve výši á 40 % poslední daně,
?
přesáhla-li poslední daň 150 000 Kč, pak se platí čtvrtletní zálohy á 25 % poslední daně.
Daň silniční
Prakticky žádný živnostník se neobejde bez automobilu, s čímž je ovšem spojena nepříjemná povinnost k dani silniční. Předmětem této daně jsou silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla ("vozidla"):
?
registrovaná v ČR,
a současně?
provozovaná na území ČR,
jsou-li?
používána:
–
k podnikání
(i když jde o fyzickou osobu uplatňující "paušální výdaje") nebo–
k jiné samostatné výdělečné činnosti (dále jen "podnikání"), nebo
–
v přímé souvislosti s podnikáním (např. pracovní cesty auty zaměstnanců) anebo
–
k činnostem, z nichž plynoucí příjmy jsou předmětem zdanění u neziskových subjektů.
Výjimka se týká vozidel
s největší povolenou hmotností (najdeme ji v technickém průkazu) nad 3,5 tuny, která jsou předmětem silniční daně při naplnění dvou podmínek, a to jsou-li:?
určená výlučně k přepravě nákladů a
?
registrovaná v ČR.
PŘÍKLAD
Předmět silniční daně
V praxi se objevují dotazy, zda předmětem daně silniční jsou vozidla pořízená jako zboží, např. v případě autobazaru, anebo auta, která delší čas nevyjedou, např. z důvodu poruchy nebo nedostatku zakázek. Z vymezení předmětu daně vyplývá, že
pokud nejsou vozidla provozována na území ČR,
ale např. jezdí po silnicích v zahraničí nebo stojí ve skladech či na firemním parkovišti jako zboží, anebo nejezdí proto, že jsou v opravě apod., nepodléhají dani silniční.
Taktéž v případě, že firemní a v ČR registrované vozidlo po nějaký čas jezdí jen pro soukromé účely (není používáno k podnikání apod.), pak také není předmětem této daně. S ohledem na měsíční režim placení daně silniční je pro vyhnutí se této dani nutné, aby vozidlo nebylo předmětem daně (nebylo registrováno v ČR nebo provozováno v ČR anebo používáno pro podnikání) celý měsíc. Naproti tomu i soukromé vozidlo zaměstnance, které příležitostně využije na pracovní cestě pro svého zaměstnavatele, bude předmětem daně silniční, protože je použito v přímé souvislosti s ( jeho) podnikáním. Předmětem daně silniční ovšem nejsou vozidla používána občany jen v souvislosti s příjmy ze závislé činnosti, z kapitálového majetku, z pronájmu nebo příjmů ostatních dle § 6, 8, 9 a 10 ZDP.
Poplatníkem daně silniční je především:
?
provozovatel vozidla zapsaný v jeho technickém průkazu, a
?
zaměstnavatel v případě, že vyplácí cestovní náhrady svému zaměstnanci za použití jeho osobního auta.
Silniční daň má dva možné režimy výpočtu:
1)
Roční sazba daně ze základu daně, kterým je objem motoru, resp. u návěsů počet náprav a tonáž.
2)
Denní sazba 25 Kč/den za osobní auto zaměstnance využité zaměstnavatelem, pokud nezvolí ad 1).
U novějších vozidel lze sazbu daně snížit až o 48 %, naopak u vozidel registrovaných před rokem 1990 se sazba daně zvyšuje o 25 %. Při kombinované dopravě z valné části po železnici lze uplatnit slevu na dani.
Daň silniční je vedle daní z příjmů jedinou zálohovanou daní. Zálohy vypočtené v poměrné výši roční daně se platí
za uplynulé čtvrtletí,
resp. za říjen a listopad. Přiznání se podává do konce ledna dalšího roku.DPH
Daň z přidané hodnoty ("DPH") je nepřímou daní, protože
daň státu odvádí
jiný subjekt (plátce),
než který ve skutečnosti nese její tíhu (poplatník, resp. zákazník), a to v ceně produktů plátce zvýšené o tuto daň. Plátcem se může stát živnostník dobrovolně téměř vždy. Protože ale DPH zvyšuje cenu pro jeho zákazníka (neplátce), čekají OSVČ zpravidla až na zákonnou povinnost k registraci, která nastává nejčastěji proto, že obrat (příjmy) za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhl 1 mil. Kč,
důvodem ale bývá třeba i obchodování se zahraničím.DPH u registrovaných plátců této daně pouze protéká zúčtovacími vztahy vůči státu, aniž by v důsledku nějak narušila jejich účetní výsledek hospodaření nebo daňový základ pro jejich daně z příjmů.
Dodavatel musel zaplatit správci daně "daň na výstupu" (20), kterou naopak od svého správce daně – coby "daň na vstupu" – dostane zpátky odběratel. Pokud tento předmětné zboží dále prodá za dvojnásobek kupní ceny (tj. za 200), odvede tomu odpovídající dvojnásobnou DPH na výstupu (40) svému správci daně atd.
Kdyby odběratel nebyl plátcem DPH, tak by nemohl žádat finanční úřad o vrácení daně (20), proto by pro něj zůstala kupní (pořizovací) cenou celková částka 120, daň by tedy musel hradit ze svých prostředků.
Předmětem DPH jsou obecně tato plnění:
?
Zdanitelná:
–
uplatňuje se u nich
daň na výstupu
vypočtená základní sazbou 20 % nebo sníženou sazbou 14 %,
–
lze uplatnit odpočet daně na vstupu v plné výši u souvisejících nákupů (přijatých zdanitelných plnění).
?
Osvobozená s nárokem na odpočet:
–
neuplatňuje se u nich daň na výstupu (prodejní cenu DPH nezvyšuje, např. u vývozu zboží mimo EU),
–
lze uplatnit odpočet daně na vstupu v plné výši u souvisejících přijatých zdanitelných plnění.
?
Osvobozená bez nároku na odpočet:
–
neuplatňuje se u nich daň na výstupu (DPH tak nezvyšuje cenu, např. prodej staveb starších než tři roky),
–
nelze uplatnit odpočet daně na vstupu ani zčásti u souvisejících přijatých zdanitelných plnění.
Živnostníci obvykle nevedou účetnictví, a proto coby plátci DPH
přiznávají daň na výstupu až ke dni uskutečnění
zdanitelného plnění (např. dodání zboží, poskytnutí služby) a ne již ke dni přijetí platby (zálohy).
Přiznání k DPH se podává za uplynulé kalendářní čtvrtletí (u větších obratů měsíčně). Administrativa spojená s DPH je poměrně značná, praxi navíc komplikuje řada výjimek a zvláštních režimů zdanění…
ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ OSVČ
Z veřejnoprávních povinností netrápí podnikající fyzické osoby
alias
OSVČ jen daně. Mnohdy ještě hlubší vrásky na čele jim působí starosti s povinným zdravotním a sociálním pojištěním, kde jsou na rozdíl od daní stanoveny minimální povinné platby, kterým se obvykle nelze vyhnout, a to ani sebevětší daňovou ztrátou. Podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, jsou zdravotně pojištěni –
"pojištěnci
" – všechny osoby s trvalým pobytem v ČR
nebo pokud mají "českého" zaměstnavatele (až na malé výjimky). Účast v systému zdravotního pojištění ovšem není zadarmo, za každého pojištěnce je třeba přispívat, resp. platit zdravotní pojišťovně, která vybrané prostředky v souladu s předpisy a zdravotní péčí čerpanou jejich pojištěnci přerozděluje zdravotnickým zařízením. Problematiku pojistného upravuje speciální zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
Plátci pojistného zdravotního pojištění
přitom obecně jsou: •
Samotní pojištěnci,
a to ve třech případech: -
zaměstnanci, za něž s tím spojené povinnosti zúřaduje zaměstnavatel,
-
OSVČ,
-
osoby bez zdanitelných příjmů ("OBZP"), pokud nejsou zaměstnanci, OSVČ ani "státními pojištěnci".
•
Zaměstnavatel,
který je plátcem části (2/3) pojistného za zaměstnance, což platí navíc vedle mzdy.•
Stát, který platí pojistné za řadu sociálně citlivých kategorií osob, které se označují za
"státní pojištěnce",
kam patří například: nezaopatřené děti, poživatelé důchodů, nezaměstnaní, příjemci rodičovského příspěvku.Příklad
Státní pojištěnec
versus
OSVČ Paní Jana je v domácnosti s dvouletým dítětem, takže je "státním pojištěncem" a zdravotní pojištění jí nemusí příliš zajímat, pojistné za ní hradí stát. Protože je ale činorodá a dítko je docela klidné, má živnostenské oprávnění na výrobu a prodej keramiky. Jde však spíše o její koníček, takže za celý rok si takto vydělala pouze 10 000 Kč příjmů, nemusí proto ani podávat přiznání k DPFO. Nicméně pojistnému na zdravotní pojištění v principu neuteče a za daný kalendářní rok musí zdravotní pojišťovně podat Přehled o příjmech a výdajích OSVČ (obdoba daňového přiznání). Ovšem jelikož je "státním pojištěncem" nemusí se obávat minimálního pojistného OSVČ, které se na ní nevztahuje, proto vypočte a odvede pojistné pouze z rozdílu příjmů a výdajů.
Paní Helena je sousedka paní Jany a také je "v domácnosti" s dítětem, kterému je ale již 8 let, takže nespadá mezi "státní pojištěnce". I paní Helena drobně podniká s keramikou, a shodou okolností vydělala za celý rok rovněž jen 10 000 Kč příjmů. Tentokrát ale není v chráněné pozici "státního pojištěnce", a proto musí coby pojištěnec čistě v kategorii OSVČ platit poměrně vysoké minimální pojistné. Pro rok 2012 činí 1 697 Kč měsíčně, což je za rok 2x více než si vydělala; kdyby nepodnikala (OBZP) platila by "jen" 1 080 Kč měsíčně.
Hlavními úkoly OSVČ v systému zdravotního pojištění, na které není radno zapomínat, je:
•
Do 8 dnů oznámit
zahájení a ukončení podnikání; stačí vyplnit tiskopis jednoduše na živnostenském úřadě.•
Hradit zálohy na pojistné
v minimální zákonné výši, a to do 8. dne následujícího kalendářního měsíce, případný doplatek pojistného za uplynulý rok je splatný do 8 dnů po podání Přehledu o příjmech a výdajích.•
Podávat Přehled o příjmech a výdajích
OSVČ do jednoho měsíce od termínu pro podání přiznání DPFO. Kde se vypočte pojistné sazbou 13,5 % z poloviny dílčího základu daně z příjmů z podnikání. Jak ale bylo předesláno, hrazené pojistné nesmí být menší než zákonem stanovené minimum (viz úvodní část článku).DŮCHODOVÉ POJIŠTĚNÍ OSVČ
Podle
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů,
jsou při splnění stanovených podmínek účastni důchodového pojištění
– z něhož se posléze vyplácejí státní důchody – povinně fyzické osoby uvedené v § 5 (mj. i OSVČ
), a dobrovolně fyzické osoby uvedené v § 6. Takto pojištěné osoby se označují za "pojištěnce".
Ani účast v systému důchodového pojištění není zadarmo, za každého pojištěnce je třeba přispívat, resp. platit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení pojistné. Problematiku pojistného upravuje speciální zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
Povinnost platit pojistné na důchodové pojištění se týká
poplatníků pojistného,
kterých jsou čtyři typy: 1)
Zaměstnanci.
2)
Zaměstnavatelé,
a to ve vazbě na své zaměstnance.3)
OSVČ,
ovšem pouze pokud jsou účastny důchodového pojištění (což je za určitých podmínek dobrovolné).4)
Osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění.
Na rozdíl od zdravotního pojištění
nenajdeme v systému důchodového, resp. sociálního, pojištění "státní pojištěnce",
za které by platil pojistné stát. Pojistné na důchodové pojištění se totiž zásadně platí pouze z dosažených příjmů – s přihlédnutím ke stanoveným minimálním a maximálním limitům. Nicméně kategorie "chráněných osob" jsou i zde. Jejich výhoda spočívá v tom, že nemusí být účastni důchodového pojištění OSVČ, a také v tom, že se na ně nevztahují minimální pojistné vyměřovací základy, alias
minimální pojistné. Jedná se o osoby důchodově pojištěné již v rámci jejich zaměstnání (vedle živnosti, resp. podnikání), dále důchodce, osoby s nárokem na rodičovský příspěvek (tj. na dítě to čtyř let věku) a pochopitelně o "nezaopatřené děti" do 26 let. Příklad
Zvýhodnění některých sociálně slabších pojištěnců
Paní Jana z minulého příkladu s dvouletým dítětem a příjmem z podnikání jen 10 000 Kč za rok, nemusí podávat přiznání k DPFO, ale pro účely důchodového pojištění je OSVČ a musí proto své OSSZ podat Přehled o příjmech a výdajích OSVČ. Ovšem z titulu nároku na rodičovský příspěvek je ve zvýhodněném postavení, jelikož její dílčí základ daně z podnikání nepřekročil 60 329 Kč (za rok 2012), nevzniká jí povinná účast na důchodovém pojištění. Tím pádem nemusí platit žádné pojistné na důchodové pojištění OSVČ. A pokud by se rozhodla k dobrovolné účasti na pojištění, je i pak zvýhodněna zálohami na pojistné ve výši "jen" 735 Kč měsíčně (v roce 2012).
Paní Helena s osmiletým dítětem nespadá mezi "chráněné osoby". I když rovněž podnikáním vydělala jen 10 000 Kč, je povinně účastna důchodového pojištění OSVČ a navíc musí uhradit pojistné na toto pojištění z minimálního základu 75 384 Kč (platí pro rok 2012), čemuž budou odpovídat i vyšší zálohy 1 835 Kč měsíčně.
Hlavními úkoly OSVČ v systému důchodového pojištění, na které není radno zapomínat, je:
•
Do 8 dnů dalšího měsíce oznámit
zahájení a ukončení podnikání; stačí vyplnit tiskopis na "živnostňáku".•
Hradit zálohy na pojistné
(je-li účastna pojištění) v minimální zákonné výši, a to do 20. dne následujícího měsíce, doplatek pojistného za uplynulý rok je splatný do 8 dnů po podání Přehledu o příjmech a výdajích.•
Podávat Přehled o příjmech a výdajích
OSVČ do jednoho měsíce od termínu pro podání přiznání DPFO. Kde vypočtou pojistné sazbou 29,2 % z poloviny dílčího základu daně z příjmů z podnikání. Jak ale bylo předesláno, vypočtené pojistné nesmí být menší než zákonem stanovené minimum (viz úvod a příklad).Dodejme, že pro OSVČ je
nemocenské pojištění dobrovolné
a po nedávných změnách již nevýhodné.