Cestovní náhrady v roce 2013

(dále také jen "ZP"), je obecně zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnanci náhradu výdajů, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem práce, .

, se přitom rozumí nejen výdaje u nejznámějších pracovních cest, ale obecně výdaje, které vzniknou zaměstnanci při:

Nejvýznamnější část cestovních náhrad se týká , které § 42 ZP vymezuje jako časově omezené . Místo výkonu práce je přitom jednou ze tří nezbytných náležitostí každé pracovní smlouvy.

Dále ZP rozlišuje , kterou se rozumí . Pokud je konána pouze v ČR, pak je logicky , což ale již ZP výslovně neuvádí.

Pro jednodušší vyjadřování budeme v souladu s vymezením ZP rozlišovat :

Princip ZP v oblasti cestovních náhrad (část sedmá ZP) je přitom následující:

Pro rok 2013 nedochází k žádné změně v právní úpravě cestovních náhrad, "pouze" se tradičně mění základní parametrické částky, z nichž se náhrady počítají. V návaznosti na avizované zmocnění § 189 ZP totiž jako každý rok vyšly dvě ministerské vyhlášky stanovující minimální výše některých typů cestovních náhrad.

o změně za používání silničních motorových vozidel a a o stanovení pro účely poskytování cestovních náhrad (dále jen "Vyhláška č. 472/2012 Sb."), která s účinností od 1. 1. 2013 - pro rok 2013 - nahradila obdobnou vyhlášku č. 429/2011 Sb. platící pro rok 2012. V této vyhlášce Ministerstvo práce a sociálních věcí - v návaznosti na údaje Českého statistického úřadu o cenách vozidel, jídel ve veřejném stravování a pohonných hmot - stanoví tři stěžejní parametry náhrad:

 Sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel (Kč/km) +-----------------------------------+------+------+ |           Druh vozidla            | 2012 | 2013 | +-----------------------------------+------+------+ | Jednostopá vozidla a tříkolky     | 1    | 1    | | Osobní silniční motorová vozidla  | 3,7  | 3,6  | +-----------------------------------+------+------+

 Stravné (Kč) +----------------------------------------------+----------------------+---------------------+ | Doba trvání pracovní cesty v kalendářním dni |         2012         |         2013        | |                                              +----------+-----------+----------+----------+ |                                              | Minimum  | Maximum*  | Minimum  | Maximum* | +----------------------------------------------+----------+-----------+----------+----------+ | 5 až 12 hodin                                | 64       | 76        | 66       | 79       | | 12 až 18 hodin                               | 96       | 116       | 100      | 121      | | 18 až 24 hodin                               | 151      | 181       | 157      | 188      | +----------------------------------------------+----------+-----------+----------+----------+

 Průměrná cena pohonných hmot (Kč/litr) +--------------------------------+------+------+ |      Druh pohonné hmoty        | 2012 | 2013 | +--------------------------------+------+------+ | Benzin automobilový 95 oktanů  | 34,9 | 36,1 | | Benzin automobilový 95 oktanů  | 36,8 | 38,6 | | Motorová nafta                 | 34,7 | 36,5 | +--------------------------------+------+------+

o stanovení výše , která s účinností od 1. 1. 2013 - pro rok 2013 - nahradila obdobnou vyhlášku č. 379/2011 Sb. platící pro rok 2012. Ve vyhlášce Ministerstvo financí - na základě návrhu Ministerstva zahraničních věcí vypracovaného podle podkladů zastupitelských úřadů o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejných stravovacích zařízeních, a s využitím statistických údajů mezinárodních institucí - stanoví stěžejní údaj pro výpočet náhrad u zahraničních pracovních cest. Jde o poměrně obsáhlý materiál uvádějící základní sazby zahraničního stravného jednotlivě pro téměř 200 států, přičemž částky pro rok 2013 jsou vesměs shodné s rokem 2012. Ke změnám došlo jen u následujících států: Argentina, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Estonsko, Chorvatsko a Srbsko (snížení ze 40 Eur na 35 Eur), a v případě Paraguay a Slovenska (zvýšení z 30 na 35 Eur). Tabulka proto uvádí jen částky pro tradiční státy nejčastějších cílů zahraničních pracovních cest českých podnikatelů.

 Základní sazby zahraničního stravného (Kč) – výběr států +-------------------------+---------+--------+ |          Stát           |  2012   |  2013  | +-------------------------+---------+--------+ | Francie                 | 45 EUR  | 45 EUR | | Chorvatsko              | 40 EUR  | 35 EUR | | Německo                 | 45 EUR  | 45 EUR | | Polsko                  | 35 EUR  | 35 EUR | | Rakousko                | 45 EUR  | 45 EUR | | Rusko                   | 45 EUR  | 45 EUR | | Slovensko               | 30 EUR  | 35 EUR | | Spojené státy americké  | 50 USD  | 50 USD | | Velká Británie          | 40 GBP  | 40 GBP | +-------------------------+---------+--------+

Pro účely poskytování cestovních náhrad se za pracovní cestu považuje:

Pojem pravidelné pracoviště může být sjednán v pracovní smlouvě, případně v dodatku pracovní smlouvy. Pokud takto pravidelné pracoviště stanoveno není, považuje se za něj místo výkonu práce, které v pracovní smlouvě musí být sjednáno vždy. Jestliže by ale místo výkonu práce bylo sjednáno šířeji než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště .

Jaké druhy cestovních náhrad zaměstnanci při pracovní cestě:

záleží na druhu dopravního prostředku, při použití:

Dodejme, že zaměstnavatel nemůže zaměstnanci nařídit, aby k pracovní cestě použil své vlastní soukromé vozidlo, ale musí zaměstnavatel o tuto vstřícnost zaměstnance požádat (může jít ale i o slovní žádost).

Ad 2) přichází na pořad dne až při tuzemských pracovních cestách delších než 7 kalendářních dnů a u zahraničních pracovních cest delších než 1 měsíc.

Ad 3) Při vícedenních pracovních cestách musí zaměstnavatel zajistit ubytování nebo zaměstnanci . ZP zde chrání zaměstnavatele tím, že musí nahrazovat pouze výdaje vynaložené za takové ubytování, které je v souladu s podmínkami pracovní cesty, proto nemusí proplácet nocleh v pětihvězdičkovém hotelu v centru města, když v cestovním příkaze předurčil penzion za městem. Je ale třeba doplnit, že způsob ubytování musí zaměstnavatel určit předem, a to písemně (viz § 153 odst. 1 ZP).

je v tom, že na pracovní cestě v jiné obci se zaměstnanec nemůže stravovat obvyklým způsobem (v práci, doma, v hospůdce), pročež je nucen využít v daném místě dostupných možností, což je obvykle hotelová restaurace. Takže utratí za jídlo daleko více. tak představuje určitý paušál, proto se neprokazuje a přiznává se

Při výpočtu stravného je pravidlem, že stravné se počítá zvlášť:

Bylo-li , které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, na které finančně nepřispívá, snižuje se stravné :

Ad 5) V případě zahraničních pracovních cest vzniká zaměstnanci nárok na , jehož Tato sazba je závazná pro zaměstnavatele "veřejného sektoru", zatímco zaměstnavatel ze "soukromého sektoru" jí může snížit až o 25 %.

Také zahraniční stravné závisí na v kalendářním dni:

Výši zahraničního stravného určí zaměstnavatel ze základní sazby zahraničního stravného sjednané nebo stanovené .

Bylo-li , které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, na které finančně nepřispívá, snižuje se stravné :

Ad 6) ZP pamatuje na , které zaměstnanci vzniknou v přímé souvislosti s pracovní cestou. Zaměstnavatel poskytne tuto náhradu ve výši . V praxi se jedná např. o vstupenky na odborné akce, které jsou cílem cesty (na veletrh nebo výstavu), dálniční nálepka (na období pracovní cesty), mýtné, mapy, poplatky za úschovu zavazadel, za parkování, za telefonní hovory.

, které lze zaměstnancům poskytovat u zahraničních pracovních cest. Kapesné je shora omezeno pouze ve "veřejném sektoru", kde může činit , a to před jeho případným krácením kvůli bezplatně poskytnutému jídlu.

Jak bylo předesláno, cestovní náhrady se zaměstnancům poskytují nejen v případě "pracovních cest", ale také v dalších čtyřech situacích. První z nich je "", přičemž podle § 43 ZP lze k výkonu práce do jiného místa, než bylo sjednáno v pracovní smlouvě:

Přitom je ovšem nutno respektovat speciální právní úpravu stanovenou v § 45 a 240 odst. 1 ZP.

Věcně obdobnou situací je , které do konce roku 2011 mohly provádět pouze "agentury práce" mající příslušné povolení Ministerstva práce a sociálních věcí. Jelikož praxe prokázala potřebnost volnějšího dočasného přidělování zaměstnanců mezi zaměstnavateli, byla tato možnost zavedena - resp. obnovena, protože tato možnost již byla do 30. 9. 2004 - a to v § 43a ZP.

Skončil tak monopol agentur práce - jejich oprávnění k dočasnému přidělování zaměstnanců i nadále zůstává -- pro zaměstnavatele se však na rozdíl od agentury práce .

k jinému zaměstnavateli do jiného místa výkonu práce, než bylo sjednáno v pracovní smlouvě, které je současně odlišné od bydliště zaměstnance, (viz výše)

Dalším možným titulem pro cestovní náhrady je , kdy se zaměstnanci nahrazují , a to opět jako při pracovní cestě.

Pro náhradu při přeložení a při přijetí do zaměstnání platí pro "veřejný sektor" jistá omezení, která jsou s ohledem na dále uváděné daňové souvislosti významná také pro zaměstnavatele "soukromého sektoru":

Poslední specifická situace s nárokem na cestovní náhrady se týká sjednání . Tehdy zaměstnanci přísluší cestovní náhrady obdobně jako při zahraniční pracovní cestě za dny první cesty z Česka do místa výkonu práce nebo pravidelného pracoviště a zpět. A dále náhrada prokázaných jízdních, ubytovacích a nutných vedlejších výdajů, které vznikly členu rodiny, který cestuje se zaměstnancem se souhlasem zaměstnavatele. Zaměstnanci "veřejného sektoru" přitom nepřísluší stravné za dobu pracovní cesty na území ČR a zahraniční stravné v zemi výkonu práce.

V zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDP"), je problematika cestovních náhrad zaměstnanců náplní dvou ustanovení:

Ačkoli tedy ZP stanovuje pro "soukromý sektor" pouze minima cestovních náhrad, . Vše nad tento "limit" bude u zaměstnanců "soukromého sektoru" zdanitelným příjmem a zaměstnancům "veřejného sektoru" podle ZP nic nad "limit" ani nelze přiznat. Pro zaměstnavatele jsou daňovým výdajem (nákladem) náhrady cestovních výdajů (včetně dobrovolného kapesného) . Protože ZP cestovní náhrady zaměstnanců "soukromého sektoru" shora nijak nelimituje, jsou cestovní náhrady zaměstnanců podle § 152 ZP .

Na rozdíl od pracovních cest zaměstnanců nemají OSVČ zajištěn adekvátní nárok na cestovní náhrady ZP ani jiným právním předpisem. Záleží tak čistě na nich samotných, kolik a jakých náhrad si přiznají. Z pochopitelných důvodů jim ZDP stanovuje podmínky a horní meze daňové účinnosti těchto cestovních náhrad. A to konkrétně v § 24 odst. 2 písm. k) a zt), § 25 odst. 1 písm. zp) ZDP následovně: