Rozsudek Soudního dvora Evropského unie ze dne 21. února 2013, ve věci C-18/12 Město Žamberk, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku
Sport nebo rekreace
Jan
Rambousek
K předpisům:
-
§ 61 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů
1)
Článek 132 odst. 1 písm. m) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládán v tom smyslu, že neorganizované a nesoustavné sportovní aktivity, jejichž cílem není účast ve sportovních soutěžích, lze považovat za provozování sportu ve smyslu tohoto ustanovení.
2)
Článek 132 odst. 1 písm. m) směrnice 2006/112 musí být vykládán v tom smyslu, že zpřístupnění areálu koupaliště, který nabízí návštěvníkům nejen zařízení umožňující provozování sportovních aktivit, ale i jiné druhy zábavy či odpočinku, může představovat poskytování služeb úzce souvisejících s provozováním sportu. Předkládajícímu soudu přísluší určit, zda ve světle výkladových prvků poskytnutých Soudním dvorem Evropské unie v tomto rozsudku a s ohledem na konkrétní okolnosti věci v původním řízení tomu tak v daném případě je.
Je vždy zajímavé studovat rozhodnutí týkající se České republiky, protože k případu lze získat více informací. V tomto případě se jedná o rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové 31 AF 24/2010 a následně rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR 5 Afs 1/2011 k nalezení na www.nsssoud.cz. Doporučuji si povšimnout, že krajský soud vycházel z definice sportu ze zákona o podpoře sportu, tak SDEU tento argument odbyl svým klasickým vyjádřením: s ohledem na pojem „sport“ obsažený ve vnitrostátním právu je třeba uvést, že podle ustálené judikatury Soudního dvora osvobození od daně upravená ve zmíněném článku představují autonomní pojmy unijního práva, jejichž účelem je zamezit rozdílům v použití režimu DPH mezi jednotlivými členskými státy. Je to další potvrzení toho, že definici pojmů z tuzemského práva nelze v oblasti DPH používat. Město Žamberk provozovalo za úplatu areál městského koupaliště, v němž se nacházejí zejména plavecký bazén rozdělený na několik plaveckých drah a opatřený můstky pro skok do vody, dětské brouzdaliště, skluzavka a tobogány, masážní vana, přírodní koupaliště-řeka, hřiště pro plážový volejbal, vybavení pro stolní tenis, jakož i další sportovní náčiní k zapůjčení. Nedá se tedy přesně oddělit, zda zde dochází ke „sportovní“ nebo „rekreační“ činnosti. Rozhodnutí SDUE je zajímavé v tom, že u přiznání osvobození byl vždy SDEU velmi
restriktivní
, ale v tomto případě připustil osvobození i souvisejících aktivit.