Opravné a dodatečné daňové přiznání a vyplývající sankce

Zákonem č. 399/2012 Sb., o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona č. 397/2012 Sb., o pojistném na důchodové spoření došlo k předsunutí účinnosti některých ustanovení novely zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "DŘ"), obsažené v zákonu č. 458/2011 Sb., o změně zákonů souvisejících se zřízením jednoho inkasního místa, a to z původního termínu účinnosti od 1. 1. 2015 na účinnost již od 1. 1. 2013. Mimo jiné došlo i k úpravě § 141 odst. 2 DŘ, týkající se dodatečného daňového přiznání na daň nižší, než je poslední známá daň.

Podle ustanovení § 141 odst. 2 DŘ, ve znění platném do 31. 12. 2012, byl daňový subjekt oprávněn podat dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování na daň nižší, než je poslední známá daň, jestliže vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nasvědčují tomu, že daň byla stanovena v nesprávné výši. Od 1. 1. 2013 platí znění, že daňový subjekt je oprávněn podat dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování na daň nižší, než je poslední známá daň, jestliže daň byla stanovena v nesprávné výši; v tomto dodatečném daňovém přiznání nebo dodatečném vyúčtování nelze namítat vady postupu správce daně.

Z původního znění § 141 odst. 2 DŘ tak byla vypuštěna podmínka pro podání dodatečného daňového přiznání na daň nižší, tj. že vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy nasvědčující tomu, že daň byla stanovena v nesprávné výši. Naopak bylo doplněno, že v dodatečném daňovém přiznání na daň nižší nelze namítat procesní pochybení správce daně při stanovení daně.