Nová právní úprava nestátních neziskových organizací

Vydáno: 11 minut čtení

Nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb. ) s sebou přináší mimo jiných změn v oblasti soukromého práva i nejrozsáhlejší změnu právní úpravy, která se dotýká nestátních neziskových organizací. Podobně velkou změnu nestátní neziskový sektor nepamatuje od doby revolučních změn na počátku 90. let 20. století. Tehdy vzniklý zákon č. 83/1990 Sb. , o sdružování občanů představoval základní kámen neziskového sektoru a umožňoval dotehdy potlačované občanské právo sdružovat se k realizaci vlastních zájmů. Toto právo je ukotveno v článku 20 odst. 1 Listiny základních práv a svobod .

Nová právní úprava nestátních neziskových organizací
Jan
Stejskal
Spolkové právo, doposud roztříštěné v mnoha speciálních zákonech, je nyní zakomponováno do nového občanského zákoníku a je vystavěno na společných principech, jež jsou zcela logicky propojeny i s jinými druhy právnických osob -korporací. Touto koncepční změnou se autoři snaží napravit mnohé z neduhů současného systému, který trápí zejména nevhodné názvosloví a jeho rozrůzněnost v užívání (typickým příkladem jsou doposud synonymní pojmy „občanské sdružení x hnutí x spolek“), rozdílnost v požadavcích na jednotlivé právní formy, které však všechny jsou právnickými osobami.
1
Status
veřejné prospěšnosti
Nová úprava má ambici provést úpravy i v dalších oblastech, které byly doposud upraveny jen vágně a většinou byly dovozovány z dikce jiných právních předpisů (například ze zákona o daních z příjmů). Jedná se o oblast výkonu činností nestátních neziskových organizací, jejich zaměření a charakteru (mířící buď na veřejně prospěšné cíle, nebo na vzájemně prospěšné cíle). S tím souvisí i vznik návazné právní úpravy o statusu veřejně prospěšných organizací. Podle této právní normy má dojít k oddělení nestátních neziskových organizací, které naplňují svojí činností veřejný zájem, od těch ostatních. Na základě tohoto rozdělení pak bude těm veřejně prospěšným organizacím uděleno právo například čerpat podporu z veřejných rozpočtů. Samotná definice znaků, které má veřejně prospěšná organizace splňovat, je však velmi problematická. Ukázalo se, že často v praxi dochází k souběhu různě zaměřených činností, a tak se zákon stal spíše nástrojem pro ztransparentnění činnosti a hospodaření vybrané skupiny organizací.
Při určitém zjednodušení je možné vyjmenovat požadované znaky organizace se statusem veřejné prospěšnosti takto:
-
veřejně prospěšná činnost je činnost hlavní (povoluje se možnost realizace zisku z této činnosti),
-
organizace může vykonávat podnikatelskou činnost jen jako vedlejší, a to výlučně pro podporu své hlavní činnosti,
-
organizace musí mít vnitřní kontrolní orgán,
-
není rozdělován zisk z hlavní ani vedlejší činnosti osobě zakladatele, členům orgánů či zaměstnancům,
-
ve sbírce listin musí být uveřejněna výroční zpráva alespoň za dvě účetní období předcházející žádosti o
status
veřejné prospěšnosti (náplň je určena zákonem),
-
zakladatelé, členové statutárního orgánu a členové kontrolního orgánu musí být bezúhonní,
-
organizace musí vést podvojné účetnictví.
V této chvíli ještě není známa konečná podoba zákona, dají se tedy očekávat i další změny. Bohužel některé z navrhovaných povinných náležitostí jistě způsobí neziskovým organizacím nemalé obtíže při jejich naplnění. Je třeba doufat, že předkladatelé zmíněné právní normy dostatečně dobře zvážili benefity a náklady, které touto změnou způsobí.
 
2 Zrušení právních norem
V souvislosti s nabytím účinnosti nového občanského zákoníku se zrušují některé právní předpisy, které doposud upravovaly existence některých právních forem. Jsou to tyto:
-
zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, který je nahrazen novým občanským zákoníkem, konkrétně § 214 a násl.;
-
zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, který je zrušen zcela bez náhrady;
-
§ 829 a násl. původního občanského zákoníku, na základě kterých se zřizovala zájmová sdružení právnických osob. Tyto paragrafy jsou zrušeny bez náhrady. Stávající sdružení fungují podle původní legislativy, vznik nových sdružení je vyloučen.
-
zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech. Je nahrazena právní úpravou v NOZ od § 306 a násl.
Nová úprava se dotýká i dalších právnických osob typu nestátní neziskové organizace, které jsou založeny podle zvláštních zákonů (například č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím - podle něj vznikají některé komory; č. 101/1963 Sb., zákoník mezinárodního obchodu). Ty mohou fungovat dál podle stávajících předpisů, případně se mohou přeměnit na spolek podle nového občanského zákoníku. Rozhodnutí o přeměně je ponecháno na příslušném orgánu této právnické osoby.
 
3 Důsledky změn v právních předpisech
Nová právní úprava, resp. zrušení některých právních norem nebo jejich částí mají u jednotlivých právních norem významné důsledky.
 
3.1 Občanská sdružení se mění na spolky
Jednotícím novým pojmem bude nadále „spolek“. Toto označení zdůrazňuje jeden ze základních charakteristických rysů nestátních neziskových organizací, kterým je dobrovolné „spolčení“ osob, které chtějí realizovat své zájmy a samosprávně svůj spolek řídit. Každý spolek musí obsahovat slovo „spolek“ nebo „zapsaný spolek“, zkracováno „z. s.“. Více spolků může založit svůj spolek, jehož pojmenování bude obsahovat označení „svaz“. Tím je vyjádřena svazová povaha tohoto druhu spolku.
Podle § 217 nového občanského zákoníku, odst. 1 „Hlavní činností spolku může být jen uspokojování a ochrana těch zájmů, k jejichž naplňování je spolek založen.“ Stanovy spolku musí, jako povinnou náležitost, obsahovat vymezení účelu spolku, tedy cíl, ke kterému je spolek ustaven. Hlavní činnost má podle zákona směřovat k naplňování tohoto účelu. Přitom ovšem hlavní činnost spolku není třeba ve stanovách výslovně vymezit. Spolky si tedy samy stanoví, zda budou vykonávat činnost pouze za účelem vzájemně prospěšným nebo ve veřejném zájmu. Záleží tedy zásadně na úpravě (dikci) účelu ve stanovách. Pochopitelně hlavní činností spolku nemůže být činnost zaměřená svou podstatou na vytváření zisku, což ovšem nevylučuje, aby zisk i v hlavní činnosti vznikal jako vedlejší či náhodný výsledek činnosti. Konečně může spolek provozovat vedlejší činnost na tvorbu zisku zaměřenou, včetně podnikání, pokud ovšem je zisk použit na podporu činnosti hlavní.
Spolky mohou být založeny
-
buď za účelem vzájemně prospěšným (zájmovým), tj. kdy účelem je uspokojování soukromého zájmu svých členů, neboli k jejich prospěchu,
-
nebo za účelem veřejně prospěšným, kdy účelem je služba veřejnosti/nečlenům za rovných podmínek a
-
nebo i za účely stojícími na pomezí, kdy je těžké říct, zda jde o prospěch členů nebo o veřejné blaho, jako je např. kultivace lidstva skrze výchovu dětí (jako členů spolku), a včetně takových účelů, kdy předmětem je poskytnutí podpory/služby např. i charakteru sociální služby apod., a to jak podle rovných podmínek („každému studentovi poskytneme...“), tak i podle selektivně nastavených nerovných podmínek („Františkovi poskytneme“).
Tedy účelem (a tudíž odpovídající hlavní činností) může být cokoliv, včetně účelů, které v posledních letech rozhodovací praxe MVČR považovala za nepřípustné. Nový občanský zákoník vyžaduje do stanov zapsat účel (cíl), nikoliv specifikaci činnosti (prostředků) k jeho naplňování.
Občanská sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, se považují za spolky podle NOZ. Sdružení má právo změnit svoji právní formu na ústav nebo sociální družstvo podle jiného zákona. Organizační jednotky sdružení způsobilé jednat svým jménem podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, se považují za pobočné spolky podle tohoto zákona. Statutární orgán hlavního spolku podá do tří let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona návrh na zápis pobočného spolku, jinak posledním dnem této lhůty právní osobnost pobočného spolku zaniká.
 
3.2 Nová právní forma - ústavy
Ústav je v zákoně definován jako právnická osoba ustavená za účelem provozování činnosti užitečné společensky nebo hospodářsky s využitím své osobní a majetkové složky. Ústav provozuje činnost, jejíž výsledky jsou každému rovnocenně dostupné za podmínek předem stanovených (hlavní činnost). Zákon však připouští i výkon další činnosti, například provoz komerční povahy či vedlejší činnost. Výkon těchto činností však nesmí omezovat hlavní činnost, a to co do rozsahu, dostupnosti či kvality poskytovaných služeb. Zisk musí být využit jen ve prospěch hlavní činnosti.
V právní úpravě ústavů je možné spatřovat podobné prvky, jako se vyskytují v nynější právní úpravě obecně prospěšných společností. Jasně vyplývá, že ústav je možné založit za jakýmkoliv užitečným účelem, ovšem OPS podle stávajícího zákona o OPS jen za obecně prospěšným účelem (tedy veřejně prospěšným účelem).
Ústavy mohou být, podle důvodové zprávy k občanskému zákoníku, soukromoprávní i veřejnoprávní (např. školy, muzea, nemocnice, vědecké nebo výzkumné ústavy). Veřejnoprávní ústavy mohou mít v působnosti i výkon veřejné moci, pak se někdy mluví o veřejném ústavu. Název ústavu musí obsahovat slova „zapsaný ústav“, postačí však zkratka „z. ú.“
 
3.3 Změna u nadací a nadačních fondů
NOZ do značné míry kopíruje původní úpravu nadací a nadačních fondů. Dochází spíše k formulačním upřesněním. Nová úprava stanoví nově, že nadace jsou zakládány svými zakladateli k trvalé službě společensky nebo hospodářsky užitečnému účelu. Existují dva druhy konkrétně definovaných účelů, za kterými je možné nadaci založit: veřejně prospěšný a dobročinný.
NOZ v počátku úpravy nadací jasně zakazuje zakládat nadace za účelem podpory politických stran a hnutí, resp. účastnit se jejich činnosti. Původní úprava hovoří pouze o tom, že nadace a nadační fondy nesmějí politické strany a hnutí financovat. Stejně tak nesmí být nadace zakládány výlučně k výdělečným cílům. Nová úprava tedy ruší původní úplný zákaz podnikání, který byl mírněn výčtem několika výdělečných aktivit, které nadace a NF mohly vykonávat (např. pronájem nemovitostí, pořádání loterií, tombol, sportovních, společenských a sportovních akcí atd.). Nová úprava hovoří o tom, že podnikat je možné, avšak pouze jako vedlejší činnost a výtěžky podnikání musí sloužit pouze k podpoře účelu nadace.
 
3.4 Obecně prospěšné společnosti v budoucnosti
Koncept nové právní úpravy právnických osob nepředpokládá další možnost zakládání obecně prospěšných společností (od 1.1.2014), neboť jde podle důvodové zprávy k občanskému zákoníku o nekoncepční odchylku od evropských standardů. V právní úpravě ústavů je možné spatřovat podobné prvky, jako se vyskytují v dosud platné právní úpravě obecně prospěšných společností.
Existující obecně prospěšné společnosti (založené před 1.1.2014) fungují podle stávající právní úpravy, podle které vznikly, a to bez omezení. Nebo podle § 3050 občanského zákoníku mají právo změnit svoji právní formu na ústav, nadaci nebo nadační fond.
Závěrem je třeba připomenout, že dospodu některé ze zmíněných právních úprav nebyly schváleny Parlamentem ČR a nejsou tedy účinné. Stejně tak chybějí doposud prováděcí vyhlášky k úpravě právních forem do podoby, které odpovídají NOZ. Je tedy třeba, aby se každý zájemce o tuto problematiku aktivně zajímal o aktuální znění jednotlivých předpisů a z nich vyplývajících souvislostí.