Daň z nemovitých věcí od roku 2014

Na úvod konstatujme, že novela zákona má celkem 140 změn a 5 bodů přechodných ustanovení a předpokládaná účinnost je k 1.1.2014. Poměrně velká část změn souvisí s novým občanským zákoníkem, ale novela obsahuje i řadu dalších věcných změn, které budou dopadat do praxe většiny poplatníků.

Kromě ZDN je nutné se řídit i celou řadou souvisejících právních předpisů, zejména katastrálním zákonem (zákon č. 256/2013 Sb.), stavebním zákonem (zákon č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů), občanským zákoníkem (zákon č. 89/2012 Sb. - dále jen „NOZ“) a také důležitou vyhláškou č. 412/2008 Sb., kterou se stanoví seznam katastrálních území s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 412/2008 Sb.“).

Jak vyplývá z § 498 NOZ, nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li jiný právní předpis, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá. Dále § 506 stanoví, že součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech. Není-li podzemní stavba nemovitou věcí, je součástí pozemku, i když zasahuje pod jiný pozemek. Jedná se o zcela novou úpravu v porovnání s předchozí úpravou v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, která platila do konce roku 2013 (dále jen „ObčZ“).

Daň z nemovitých věcí je tvořena daní z pozemků a daní ze staveb a jednotek. Výslovným uvedením jednotek se respektuje jejich specifická právní úprava v NOZ. Jak vyplývá z § 1159 NOZ, jednotka zahrnuje byt jako prostorově oddělenou část domu a podíl na společných částech nemovité věci vzájemně spojené a neoddělitelné. Jednotka je věc nemovitá.

I nadále platí základní zásada, že nemovité věci této dani podléhají bez ohledu, zda jsou využívány k podnikání či nikoliv, na rozdíl např. od silniční daně.

Předmětem daně z pozemků jsou pozemky na území ČR evidované v katastru nemovitostí. Z toho tedy vyplývá, že předmětem daně nejsou pozemky, které nejsou na území ČR, a pozemky, které nejsou evidované v katastru nemovitostí. Vymezení pozemku je obsaženo v § 2 písm. a) katastrálního zákona, stejný zákon vymezuje i katastr nemovitostí.

Naopak předmětem daně nejsou zejména pozemky zastavěné zdanitelnými stavbami v rozsahu zastavěné plochy stavby. Jde o pozemky zastavěné budovami a inženýrskými stavbami uvedenými v příloze ZDN, tedy takovými stavbami, které jsou předmětem daně. Pokud by se jednalo o stavby, které předmětem daně nejsou, potom se vyjmutí pozemku z předmětu daně neuplatní. Jedná se o významnou změnu v porovnání s úpravou platnou do konce roku 2013, kdy podmínka předmětu daně těchto staveb stanovena nebyla.

Ostatní případy se budou běžných poplatníků týkat zřejmě pouze okrajově, proto velice stručně. Předmětem daně dále nejsou:

Současně je vhodné upozornit, že pokud se bude jednat o pozemek, který je součástí jednotky, která však bude přesahovat zastavěnou plochu budovy, nebo o pozemek ve spoluvlastnictví všech vlastníků jednotek, bude aplikován odlišný koeficient pro stanovení upravené podlahové plochy.

V případě daně z pozemků je v § 4 ZDN vymezen poměrně široký okruh pozemků osvobozených od této daně. Jedná se o pozemky, které sice pod předmět daně spadají, ale daň se z nich za předem stanovených podmínek neplatí. Tyto případy se ale týkají zejména neziskových subjektů a územně samosprávných celků, případně nepodnikajících fyzických osob. Případy, které by se týkaly širokého okruhu podnikatelských subjektů, se u osvobozených pozemků nevyskytují.

Uvést lze snad pouze tyto:

Ostatní případy osvobození pozemků se týkají zejména neziskových subjektů, územních samosprávních celků a státních organizací.

Poplatníkem daně z pozemků jsou zejména vlastníci pozemku, který je předmětem daně. Jedná se o obecnou zásadu s tím, že v následujících ustanoveních § 3 ZDN jsou uvedeny výjimky z této obecné zásady.

Dále ZDN stanoví poplatníka v případě, že se jedná o pozemek ve vlastnictví ČR, ve svěřenském fondu, v podílovém fondu, ve fondu obhospodařovaném penzijní společností a o pozemek zatížený právem stavby. NOZ považuje právo stavby za věc nemovitou, proto je nutné promítnout tuto skutečnost i do úpravy daně z nemovitých věcí. Právo stavby je v NOZ pojato jako věcné právo stavebníka mít stavbu na pozemku jiného vlastníka. V případě práva stavby je poplatníkem daně stavebník.

Dalším novým pojmem je svěřenský fond, který je upraven zejména v § 1448 až 1474 NOZ. Svěřenský fond se vytváří vyčleněním majetku z vlastnictví zakladatele tak, že ten svěří správci majetek k určitému účelu smlouvou nebo pořízením pro případ smrti a svěřenský správce se zaváže tento majetek držet a spravovat. Vlastnická práva k majetku ve svěřenském fondu vykonává vlastním jménem na účet fondu svěřenský správce, avšak tento majetek není ani vlastnictvím zakladatele, ani vlastnictvím svěřenského správce, ani vlastnictvím osoby, které má být ze svěřenského fondu plněno. Pro účely ZDN se stanoví, že poplatníkem daně je samotný svěřenský fond, přičemž jeho práva a povinnosti jako daňového subjektu bude vykonávat svěřenský správce, a to na účet tohoto fondu.

Poplatníkem daně z pozemků je vždy nájemce nebo pachtýř u pronajatého nebo propachtovaného pozemku, pokud jde o pozemek:

Novým pojmem pacht se rozumí přenechání věci k užití jinému, kdy na rozdíl od nájmu je jeho předmětem nejen právo předmět pachtu užívat, ale též požívat. Pachtýř má obdobné postavení jako nájemce, oba jsou poplatníci daně ve výše stanovených případech. Pacht je upraven v § 2332 a násl. NOZ.

Poplatníkem daně z pozemků může být také uživatel, což by bylo v případě, že by byl užíván pozemek, jehož vlastník není znám. Může se jednat např. o případ, kdy o určení vlastnictví k pozemku probíhá soudní řízení.

Novinkou od roku 2014 je také vypuštění úpravy, která vymezovala poplatníka daně při spoluvlastnictví pozemku odvozeného od vlastnictví k bytu nebo samostatnému nebytovému prostoru. Vzhledem k výše uvedené definici jednotky ztratila tato úprava smysl, protože jednotka zahrnuje byt a podíl na společných částech nemovité věci, do které náleží i pozemek, na němž byl dům zřízen. Pokud pozemek či pozemky jsou součástí jednotky, předmětem zdanění je jednotka jako nemovitá věc a pozemky nejsou samostatným předmětem daně z pozemků. Ostatní pozemky ve vlastnictví všech vlastníků jednotek v domě užívané společně s těmito jednotkami rovněž nejsou samostatným předmětem daně z pozemků, ale zohledňují se při stanovení základu daně ze staveb.

Rozhodující parametry pro výpočet daně, tj. základ daně a sazba daně, jsou stanoveny odlišně pro jednotlivé druhy pozemků, které vycházejí z rozdělení pozemků v katastru nemovitostí. Členění pozemků podle druhů je obsaženo v § 3 odst. 2 katastrálního zákona a z toho vychází i rozdělení pozemků pro daňové účely. Podle této úpravy se pozemky člení podle druhů na ornou půdu, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty (označují se souhrnně jako zemědělské pozemky), lesní pozemky, vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří a ostatní plochy.

Pro rozhodování, o jaký druh pozemku se jedná, je rozhodující zápis v katastru nemovitostí, resp. co je uvedeno na výpise z katastru. Výjimkou je pouze stavební pozemek, který je speciálně pro účely daně z pozemků vymezen v § 6 odst. 3 ZDN, a zpevněná plocha pozemku, která je upravena v § 6 odst. 5 ZDN. Stavebním pozemkem se pro účely daně z nemovitostí rozumí nezastavěný pozemek určený k zastavění zdanitelnou stavbou, která byla ohlášena nebo na kterou bylo vydáno stavební povolení nebo bude prováděna na základě certifikátu autorizovaného inspektora anebo na základě veřejnoprávní smlouvy; rozhodná je výměra pozemku v m2 odpovídající zastavěné ploše nadzemní části zdanitelné stavby. Pozemek přestane být stavebním pozemkem zejména tehdy, kdy se zdanitelná stavba nebo jednotka stane předmětem daně ze staveb a jednotek. Ve vymezení stavebního pozemku došlo k některým legislativně technickým úpravám v návaznosti na NOZ.

Zpevněnou plochou pozemku se rozumí pozemek nebo jeho část v m2 evidovaný v katastru nemovitostí s druhem pozemku ostatní plocha nebo zastavěná plocha a nádvoří, jehož povrch je zpevněn stavbou podle stavebního zákona bez svislé nosné konstrukce nebo vlečkou. Od roku 2014 tak dochází k rozšíření této kategorie o pozemky, jejichž povrch je zpevněn stavbou vlečky.

Jinak je možné konstatovat, že způsob stanovení základu daně z pozemků je upraven v § 5 ZDN a v porovnání s rokem 2013 nedochází k žádným změnám. Obdobně k žádným změnám nedochází v případě výše sazeb pro jednotlivé druhy pozemků, zůstávají tedy stejné i v roce 2014.

Předmětem daně ze staveb a jednotek je, nachází-li se na území ČR:

Předmět daně je počínaje rokem 2014 vymezen v návaznosti na NOZ. Předmětem daně jsou tedy budovy, dále inženýrské stavby výslovně uvedené v příloze ZDN a jednotky.

Předmětem daně je budova podle katastrálního zákona, tedy nadzemní stavba spojená se zemí pevným základem, která je prostorově soustředěna a navenek převážně uzavřena obvodovými stěnami a střešní konstrukcí, a to bez ohledu na skutečnost, zda je či není evidována v katastru nemovitostí.

Inženýrské stavby, které jsou předmětem daně, jsou výslovně uvedeny v příloze zákona, jedná se především o věže, stožáry a komíny.

Jednotkou se rozumí jednotka podle NOZ, jednotka zahrnuje byt jako prostorově oddělenou část domu a podíl na společných částech nemovité věci vzájemně spojené a neoddělitelné. Obdobné platí také pro nebytový prostor a pro soubor bytů nebo nebytových prostorů.

K tomu je nutné doplnit, že podle nově doplněného § 12b ZDN ustanovení tohoto zákona o jednotce a o nemovité věci se použijí obdobně i na jednotku, která je vymezena podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vlastnictví bytů“), spolu se s ní spojeným podílem na společných částech domu, a pokud je s ní spojeno vlastnictví k pozemku, tak i spolu s podílem na tomto pozemku. Jedná se zejména o reakci na ustanovení § 3063 NOZ, podle kterého je možné nabývat vlastnictví k jednotce za stanovených okolností i nadále podle zrušeného zákona o vlastnictví bytů.

Předmětem daně ze staveb a jednotek nejsou budovy, v nichž jsou jednotky. Je to vcelku logická úprava, která zamezuje tomu, aby stejná nemovitá věc byla předmětem daně dvakrát.

ZDN dále v § 7 odst. 3 řeší také situaci zdanitelných staveb, které nejsou samostatnou nemovitou věcí podle NOZ, ale jsou tedy součástí pozemku nebo práva stavby. V takovém případě se vychází z toho, že se jedná o nemovitou věc, jejímž vlastníkem je ten, kdo vlastní věc, jejíž je tato stavba součástí.

Poplatník daně ze staveb a jednotek je vymezen obdobně jako poplatník daně z pozemků, jedná se tedy především o vlastníka zdanitelné stavby nebo jednotky. Dále ZDN stanoví výjimky z této obecné zásady, a to pro případy, že se jedná o zdanitelnou stavbu nebo jednotku ve vlastnictví ČR, ve svěřenském fondu, v podílovém fondu a ve fondu obhospodařovaném penzijní společností. Dále v § 8 odst. 3 ZDN stanoví případy, kdy je poplatníkem nájemce nebo pachtýř. Novými případy poplatníků jsou tak v návaznosti na NOZ svěřenský fond a pachtýř.

V § 9 ZDN je obsažen výčet zdanitelných staveb a jednotek, které jsou osvobozeny od daně. Úprava je ovšem obdobná jako v případě daně z pozemků a případy osvobození se týkají zejména neziskových poplatníků a územních samosprávných celků. Co se týká změn od roku 2014, je vhodné upozornit na novelizovaná ustanovení § 9 odst. 1 písm. i) a j) ZDN, kam byly přesunuty případy staveb, které nebyly předmětem daně v případě vodárenských a energetických staveb a staveb sloužících k veřejné dopravě. Pro případy osvobození těchto staveb není stanovena povinnost podávat daňové přiznání. Nová úprava § 9 odst. 1 písm. m) ZDN potom osvobozuje zdanitelné stavby nebo jednotky sloužící výlučně k vyjmenovaným ekologickým účelům. V tomto případě ale povinnost uplatnit osvobození v daňovém přiznání stanovena je.

Stanovení základu daně se liší podle toho, zda se jedná o zdanitelnou stavbu nebo jednotku.

V případě, že se jedná o zdanitelnou stavbu, je základem daně výměra zastavěné plochy v m2 podle stavu k 1. lednu zdaňovacího období. Zastavěnou plochou se rozumí zastavěná plocha stavby podle stavebního zákona odpovídající nadzemní části zdanitelné stavby, vychází se vždy ze skutečného stavu zastavěné plochy stavby. Zastavěná plocha tak již nebude vázána na půdorys stavby, jako tomu bylo do konce roku 2013, ale přebírá se její vymezení ze stavebního zákona.

V případě, že se jedná o jednotku, je základem daně upravená podlahová plocha, kterou je výměra podlahové plochy jednotky v m2 k 1. lednu zdaňovacího období vynásobená koeficientem:

Podlahová plocha jednotky pro účely daně z nemovitých věcí nezahrnuje podlahovou plochu společných částí domu v rozsahu podílu na nich, který je zahrnut v jednotce. Tato nová úprava je opět reakcí na nové vymezení jednotky v NOZ.

Rozhodující je tedy vždy základ daně k 1. 1. zdaňovacího období, tato základní zásada zůstává zachována i v roce 2014.

Sazby daně jsou upraveny v § 11 ZDN a jejich výše se pro rok 2014 nijak nemění. Dochází pouze k některým legislativně technickým úpravám v reakci na novou právní úpravu, ovšem v zásadě bez věcných změn. Rozhodující informací tak tedy je, že výše sazeb zůstává zachována.

Do nového § 11a ZDN byla přesunuta úprava zvýšení daně. V případě budovy obytného domu s nebytovým prostorem užívaným k podnikání (s výjimkou zemědělské prvovýroby) se daň zvyšuje o součin výměry podlahové plochy tohoto nebytového prostoru a částky 2 Kč.

V případě jednotky, která zahrnuje také nebytový prostor užívaný k podnikání (s výjimkou zemědělské prvovýroby, lesního a vodního hospodářství), se daň zvyšuje o součin upravené podlahové plochy tohoto nebytového prostoru a rozdílu v sazbách daně, jaká by příslušela v případě, že by jednotka byla zdaňována jako jednotka sloužící k podnikání.

Od roku 2008 byl do ZDN doplněn § 12, který nově upravuje místní koeficient. Obec může obecně závaznou vyhláškou pro všechny nemovitosti na území celé obce stanovit jeden místní koeficient ve výši 2, 3, 4 nebo 5. Tímto koeficientem se vynásobí daň poplatníka za jednotlivé druhy pozemků, zdanitelných staveb a jednotek, popřípadě jejich souhrny. Následně bylo doplněno, že místní koeficient se neuplatní u pozemků uvedených v § 5 odst. 1 ZDN, tedy u orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů a trvalých travních porostů, tedy zemědělských pozemků.

Informaci o tom, zda byl pro konkrétní obec stanoven místní koeficient podle § 12 ZDN, lze získat na místně příslušném finančním úřadu či na obecním úřadu obce, na jejímž území se nacházejí předmětné nemovitosti.

Zdaňovacím obdobím je vždy zásadně kalendářní rok a rozhodující je stav k 1. 1. zdaňovacího období. Pokud v průběhu zdaňovacího období nastanou nějaké změny, nepřihlíží se k nim a promítnou se do daňové povinnosti až v následujícím zdaňovacím období. V této úpravě tak nedochází v roce 2014 k žádné změně.

Solidární daňová povinnost je nově přesunuta do § 13 ZDN. Poplatníci, kteří jsou spoluvlastníky nemovité věci nebo u nichž nelze určit podíl na nemovité věci, jsou povinni plnit daňovou povinnost společně a nerozdílně. Na tyto poplatníky se hledí, jako by měli společnou daňovou povinnost. Jedná se o obecné ustanovení obsažené v § 13 ZDN, speciální vůči němu je potom ustanovení § 13a odst. 4 až 8 ZDN, kde je upraven postup v případě, že jeden ze spoluvlastníků podá daňové přiznání za svůj spoluvlastnický podíl.

Co se týká problematiky spoluvlastnictví nemovité věci a navazujících procesních záležitostí, je nutné se řídit právě zmíněnou úpravou § 13a odst. 4 až 8 ZDN. Pokud jeden z poplatníků, kteří mají vlastnická nebo jiná práva k téže nemovité věci, podá daňové přiznání, považuje se tento poplatník za společného zástupce všech těchto poplatníků, jestliže si nezvolí společného zmocněnce. To je tedy jedna možnost, že jeden poplatník podá přiznání za všechny.

Druhou možností je postupovat podle § 13a odst. 5 ZDN, což znamená, že každý ze spoluvlastníků podá daňové přiznání samostatně za svůj spoluvlastnický podíl. Jestliže některý ze spoluvlastníků daňové přiznání nepodá, potom mu správce daně vyměří daň z moci úřední, bez předchozí výzvy k podání daňového přiznání. V takovém případě je i zajištěno, aby nebyly uplatněny sankce vůči poplatníkovi, který nemohl důvodně předpokládat a vědět, že má povinnost daňové přiznání podat, k tomu blíže viz § 13a odst. 6 ZDN.

A konečně ustanovení § 13a odst. 8 ZDN řeší situaci, kdy daňové přiznání nepodá žádný ze spoluvlastníků a ani nebude zvolen společný zmocněnec i přes výzvu správce daně. V takovém případě vyměří daň správce daně z moci úřední jednotlivým poplatníků ve výši odpovídající jejich spoluvlastnickým podílům, a to bez výzvy k podání daňového přiznání. V takovém případě ale už budou příslušné sankce uplatněny. Ustanovení § 13a odst. 8 ZDN je nové a mělo by pro tyto případy přinést výrazné zjednodušení při vyměření daně.

Daňové přiznání se podává do 31. 1. zdaňovacího období. Jedná se o poněkud zvláštní úpravu v našem daňovém systému, kdy se daňové přiznání nepodává zpětně, ale dopředu. To tedy znamená, že za rok 2014 se daňové přiznání podává do 31.1.2014.

Výjimka z této obecné zásady je obsažena v § 13a odst. 11 ZDN pro případy, že do 31. 12. příslušného roku nebylo rozhodnuto o povolení návrhu na vklad práva vlastnického do katastru nemovitostí, v tomto případě je stanovena lhůta nejpozději do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž byl zapsán vklad práva. Ve stejné lhůtě je daň i splatná, jak vyplývá z § 15 odst. 5 ZDN.

Nově je v § 13a odst. 3 ZDN upravena lhůta pro podání daňového přiznání pro případy, že poplatník v průběhu lhůty pro podání daňového přiznání zemřel, aniž by splnil povinnost daňové přiznání podat. V takovém případě se lhůta prodlužuje o 2 měsíce.

A obdobně, pokud bylo v průběhu lhůty pro podání daňového přiznání skončeno řízení o pozůstalosti, aniž by osoba spravující pozůstalost splnila povinnost daňové přiznání podat, opět se prodlužuje lhůta pro podání daňového přiznání o dva měsíce.

Tato nová úprava by měla mít návaznost na nové ustanovení § 239b zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“), podle kterého v prvém případě přechází povinnost podat daňové přiznání na osobu spravující pozůstalost a ve druhém případě na dědice.

Původní ustanovení § 13a odst. 3 ZDN, které obsahovalo úpravu povinnosti podat daňové přiznání v případě insolvenčního řízení, bylo jako duplicitní vypuštěno, protože jej upravuje § 244 odst. 2 DŘ.

Dalším charakteristickým rysem procesní úpravy této daně je skutečnost, že daňové přiznání se nepodává, pokud jej poplatník podal na některé z předchozích zdaňovacích období, případně byla daň vyměřena na některé z předchozích zdaňovacích období z moci úřední, a ve srovnání s tímto předchozím zdaňovacím obdobím nedošlo ke změně okolností rozhodných pro vyměření daně. Pokud ale dojde v porovnání s obdobím, za které bylo daňové přiznání podáno či daň vyměřena, ke změně okolností rozhodných pro vyměření daně, je poplatník povinen přiznání podat. V této úpravě, která je obsažena v § 13a odst. 1 a 2 ZDN, nedochází od roku 2014 k žádným změnám.

ZDN stanovuje poplatníkům některé oznamovací povinnosti, tedy skutečnosti, které je poplatník povinen správci daně oznámit, a lhůty, ve kterých tak musí učinit. Jedná se o následující případy (úprava je obsažena v § 13a odst. 9 a 10 ZDN):

Na druhou stranu je vhodné upozornit, že v případech změn, kdy poplatník nemá povinnost podat daňové přiznání, nemá ani povinnost tyto změny správci daně jakkoliv sdělit.

Rozhodující pro termíny platby daně z nemovitých věcí je její výše:

Ještě stručně k zaokrouhlení, jehož úprava byla přesunuta do § 12a ZDN. Základ daně u pozemků, který je stanoven v Kč, se zaokrouhluje na celé Kč nahoru, základ daně u pozemků, který je stanoven v m2, se zaokrouhluje na celé m2 nahoru. Základ daně ze staveb a jednotek se zaokrouhluje na celé m2 nahoru.

Konkrétně je upraveno i zaokrouhlení samotné daně. Daň z pozemků za jednotlivé druhy pozemků se zaokrouhluje na celé Kč nahoru. Daň ze staveb a jednotek se zaokrouhluje na celé Kč za jednotlivé zdanitelné stavby nebo souhrn zdanitelných staveb, za jednotlivé jednotky nebo souhrn jednotek. Obdobně se potom postupuje i při zaokrouhlování daně odpovídající spoluvlastnickému podílu na pozemku, zdanitelné stavbě nebo jednotce.

Poslední záležitostí, o které je nutné se zmínit, jsou přechodná ustanovení k novele zákona, která jsou zejména při takto rozsáhlých novelách, velmi důležitá. Bodů přechodných ustanovení je celkem 5. Z prvního bodu vyplývá, že pro uplatnění daně a práv a povinností vyplývajících ze ZDN na zdaňovací období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu se použijí dosavadní předpisy platné do dne předcházejícího nabytí účinnosti. Druhý, poměrně složitý, bod reaguje na skutečnost, že rekodifikací soukromého práva došlo ke změně terminologie, obsahu některých právních institutů či zavedení zcela nových právních institutů. V tomto případě bych se odkázal přímo na důvodovou zprávu k návrhu zákonného opatření, která stanoví, že nestanoví-li se jinak, budou se skutečnosti, poměry, vztahy, subjekty, předměty, práva a povinnosti soukromého práva řídící se i ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu (tj. také ode dne nabytí účinnosti NOZ) právními předpisy účinnými přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu řídit stejným daňovým režimem, jaký je ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu stanoven pro skutečnosti, poměry, vztahy, subjekty, předměty, práva a povinnosti soukromého práva podle právních předpisů účinných ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, které jsou jim svou povahou a účelem nejbližší.

Třetí bod přechodných ustanovení řeší případy, kdy poplatník zemře, a návaznost na novou úpravu procesního postupu v těchto případech.

Čtvrtý bod přechodných ustanovení zajišťuje kontinuitu obecně závazných vyhlášek do doby jejich změny v souladu se ZDN.

Poslední bod přechodných ustanovení se týká nové úpravy zdaňování pozemků, které jsou součástí jednotky, toto přechodné ustanovení zajišťuje, aby poplatníci v důsledku souvisejících nových ustanovení [§ 2 odst. 2 písm. e) a § 10 odst. 3 písm. a) ZDN] nemuseli podávat daňové přiznání.

Výše uvedené změny a úprava bude platit za předpokladu, že zákonné opatření Senátu bude schváleno novou Poslaneckou sněmovnou, což nelze podle výsledků voleb, které jsou v době uzavření tohoto příspěvku známy, vůbec odhadovat. S novou právní úpravou celé rekodifikace soukromého práva navíc zatím nejsou žádné praktické zkušenosti, což je nutné také při seznamování se se změnami zohlednit.