Vydáno: 19. 6. 2014
Sporné případy využívání rodného čísla JUDr. Václav Bartík JUDr. Eva Janečková Podle § 4 písm. b) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“), je osobním údajem jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu. Z této definice nás zajímá ta její část, která hovoří o tom, že subjekt údajů, tedy fyzickou osobu lze také přímo (či nepřímo) identifikovat pomocí čísla nebo kódu. Takové číslo nebo kód však současně musí vykazovat tu vlastnost, že je spojen právě s konkrétní fyzickou osobou a to dostatečně pevně a přesně. Čísel nebo kódů spojených s konkrétní fyzickou osobou existuje bezpochyby celá řada. Namátkou můžeme jmenovat např. všeobecně známý PIN, kterým jsou chráněny platební karty, konkrétní osobě jsou přidělovány přístupové kódy do informačních systémů a podobně. Ač i tato čísla nebo kódy jsou spojeny s fyzickou osobou, nemají trvalý charakter a lze je do značné míry libovolně měnit, ať už přímo fyzickou osobou samotnou nebo za přispění toho, kdo osobě číslo nebo kód přidělil. Existuje však číslo, které je s konkrétní fyzickou osobou spojeno natolik pevně, že bezpochyby splňuje požadavky, které na takové číslo klade § 4 zákona o ochraně osobních údajů. Tímto číslem je osobní identifikátor, jehož tvar, podoba, konstrukce a užívání jsou upraveny zvláštním zákonem. Tímto číslem je tzv. rodné číslo.
Zdroj: Daně a právo v praxi, 7-8/2014.