Zastupování obecním úřadem obce s rozšířenou působností při uzavírání smluv

Vydáno: 18 minut čtení

Obecní úřad obce s rozšířenou působností zastupuje podle zákona o sociálních službách 1) osobu, která není podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem zdravotních služeb schopna sama jednat a nemá zákonného zástupce nebo opatrovníka, při uzavírání dvou typů smluv. Několik následujících odstavců si klade za cíl pomoci zástupcům OÚ ORP2) při realizaci dané povinnosti, pochopení jednotlivých typů smluv a dosažení lepšího zastoupení dané smluvní strany; tudíž i ochranu práv daných osob.

Zastupování obecním úřadem obce s rozšířenou působností při uzavírání smluv
Mgr.
Petr
Mach
Mgr.
Hana
Čiberová
JUDr.
Eva
Janečková
Od 1.1.2014 zastupuje OÚ ORP při uzavírání těchto dvou typů smluv:
-
smlouvy o poskytování pomoci mezi asistentem sociální péče a osobou, které bude pomoc poskytována (podle ustanovení § 83 odst. 3 zákona o sociálních službách) - pro lepší orientaci ji můžeme vymezit jako „osobu vyžadující pomoc“,
-
smlouvy o poskytování sociálních služeb (podle ustanovení § 91 odst. 6 zákona o sociálních službách) mezi zájemcem o poskytování sociálních služeb (případně „žadatelem“) a poskytovatelem sociálních služeb.
Oba typy smluv, i když se mohou zdát podobné, jsou velmi rozdílné co do obsahu, povinných náležitostí, tak i smluvních stran.
Pro uzavírání obou typů smluv vždy platí:
-
Procesně se řídí ustanovením § 91 odst. 6 zákona o sociálních službách, které uvádí dvě kumulativní podmínky (musí být tedy splněny zároveň), jež musí být primárně splněny, aby mohl OÚ ORP smlouvu za osobu zavřít; těmito podmínkami je, že osoba:
-
není schopna sama jednat,
-
nemá zákonného zástupce nebo opatrovníka.
-
Skutečnost, že osoba není schopna sama jednat, musí být osvědčena
aktuálním lékařským posudkem, který vydává poskytovatel zdravotních služeb;
aktuálnost lékařského posudku je velmi důležitým faktorem vzhledem k tomu, že schopnost osoby jednat nemusí být dlouhodobou záležitostí, ale velmi krátkodobou například v souvislosti s její životní situací.
-
Je třeba vždy přednostně užít stávající instituty, které jsou klasickými v případě, kdy není osoba schopna zcela sama jednat
nebo její schopnost právně jednat (tj. uzavřít příslušnou smlouvu) je snížena - jedná se především o instituty, který zavedl do smluvního práva NOZ3) (nebo je přejal z předešlého občanského zákoníku), tedy zejména:
-
nápomoc při rozhodování,
-
zastoupení členem domácnosti,
-
určení opatrovníka (bez omezení svéprávnosti4) ).
OÚ ORP by tedy měl zkoumat/zjišťovat, zda před žádostí o uzavření smlouvy výše uvedeným způsobem byly dané možnosti vyčerpány vzhledem k typu uzavírané smlouvy (u smlouvy o poskytování sociální služby i k druhu a formě poskytování dané služby), případně důvody proč je nebylo možné využít; ustanovení § 91 odst. 6 zákona o sociálních službách je možné využít pouze v
akutní situaci,
kdy z časových důvodů není možné realizovat zavedení výše uvedených institutů (například pokud je osoba propouštěna z nemocnice a je třeba ji zajistit potřebnou péči);
legitimita
jednání OÚ ORP tedy vychází především z
akutnosti
využití daného ustanovení vzhledem k nezbytné potřebě poskytování pomoci a podpory a zároveň z časových důvodů není možné realizovat a zavést výše uvedené instituty (například vzhledem k potřebě schvalování soudu).
-
OÚ ORP zastupuje stranu zájemce o poskytování sociálních služeb/osobu vyžadující pomoc
a ne asistenta sociální péče či poskytovatele sociálních služeb, je tedy třeba, aby řádně chránila zájmy zastupované strany.
-
Při zastupování se
nesmí jednat pouze o formální úkon/jednání
5), ale o skutečné zkoumání dané věci tak, aby mohlo být zcela bez pochyb dostáto ochrany dle předešlého odstavce; měla by být také vhodným způsobem zjišťována vážná vůle osoby, za kterou je smlouva uzavírána (například návštěvou osoby v zařízení, z kterého má jít osoba do jiné sociální služby).
-
Obě smlouvy mají určené povinné náležitosti (o kterých bude ještě zmínka níže), což nevylučuje, aby si smluvní strany specifikovaly v ustanoveních smlouvy i další oblasti, které nejsou zákonem vyžadovány.
Pro shrnutí lze konstatovat, že zastoupení OÚ ORP je posledním akutním způsobem uzavření daných typů smluv a vždy je třeba hledět na zájmy, práva a přání osoby, za kterou je smlouva uzavírána.
 
Smlouva o poskytování pomoci
Zastupování OÚ ORP v tomto případě je novou povinností, která byla stanovena novelou zákona o sociálních službách s účinností od 1.1.2014 (zákonem č. 313/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Smluvními stranami v tomto případě jsou:
-
asistent sociální péče,
-
osoba vyžadující pomoc.
Institut
asistenta sociální péče
(dále jen „asistent“) byl do zákona o sociálních službách zaveden již dříve a určitým způsobem specifikoval poskytování péče fyzickou osobou jinou než blízkou (například „sousedkou/sousedem“, „známou/známým“). Asistent je tedy jednou z možností, kterou může být osobě, jež je závislá na péči jiné fyzické osoby (je poživatelem příspěvku na péči), potřebná péče zajištěna a k jejíž úhradě může být využit také příspěvek na péči (nebo jeho část, pokud je péče poskytována vícero subjekty)6). Ustanovení § 83 odst. 2 zákona o sociálních službách dále specifikuje podmínky pro to, aby osoba mohla být asistentem sociální péče. Těmito podmínkami je, že se jedná o fyzickou osobu7), která je starší 18 let a je zdravotně způsobilá8).
Zákonem o sociálních službách je dále určena písemná forma uzavření smlouvy o poskytování pomoci. Není tedy přípustná smlouva uzavřená pouze ve formě ústní. Důležité je také zmínit, že asistent se dopustí přestupku tím, že neuzavře písemnou smlouvu o poskytnutí pomoci. Za tento přestupek může být udělena pokuta až do výše 20 000 Kč; v prvním stupni tento přestupek projednává místně příslušná krajská pobočka Úřadu práce.9) Samotný způsob poskytované pomoci je též předměte kontroly krajské pobočky Úřadu práce.
Ustanovení § 83 odst. 3 zákona o sociálních službách uvádí povinné náležitosti dané smlouvy, kterými jsou:
-
označení smluvních stran,
-
rozsah pomoci,
-
místo a čas poskytování pomoci,
-
výše úhrady za pomoc.
Označení smluvních stran musí být dostatečně specifické tak, aby bylo bezpochyby zřejmé, o jaké smluvní strany se jedná (tedy aby nemohlo dojít k záměně) - toto samozřejmě platí pro jakoukoli smlouvu (nepostačuje pouhé jméno a příjmení osoby, která pomoc bude přijímat, nebo poskytovatele, ale vhodné je třeba datum a místo narození, nebo jejich trvalé bydliště).
Za rozsah pomoci lze považovat úkony/činnosti, které budou osobě vyžadující pomoc poskytovány. Mimo jiné je zde vyžadováno také místo a čas poskytování daných činností asistentem sociální péče. Obvykle budou jednotlivé činnosti poskytovány v domácnosti dané osoby, případně v jiném běžném prostředí (například při doprovodu k lékaři, do školy nebo školského zařízení). Zákon o sociálních službách nestanovuje maximální výši úhrady za poskytování pomoci, kterou lze sjednat (a hradit), jako tomu je například u některých sociálních služeb (můžeme zmínit osobní asistenci). Avšak výše úhrady by neměla odporovat „dobrým mravům“.
 
Smlouva o poskytování sociálních služeb
Smlouva o poskytování sociálních služeb je zakotvena především v ustanoveních § 91 zákona o sociálních službách. Zmíněné ustanovení zákona o sociálních službách předepisuje nejen povinnost smlouvu o poskytování sociálních služeb uzavřít, ale také formu, v které má (nebo na žádost jedné ze smluvních stran) být uzavřena. Uzavřením smlouvy o poskytování sociální služby začíná její samotné poskytování; bez jejího uzavření není možné sociální službu počít poskytovat. Dále zde jsou specifikovány povinné náležitosti smlouvy o poskytování sociální služby, které jsou mnohem širší než ve smlouvě o poskytování pomoci, jedná o10):
-
označení smluvních stran,
-
druh sociální služby,
-
rozsah poskytování sociální služby,
-
místo a čas poskytování sociální služby,
-
výši úhrady za sociální služby sjednanou v rámci výše úhrady stanovené v § 73-77 a způsob jejího placení, včetně způsobu vyúčtování,
-
ujednání o dodržování vnitřních pravidel stanovených poskytovatelem pro poskytování sociálních služeb,
-
výpovědní důvody a výpovědní lhůty,
-
dobu platnosti smlouvy.
Za velmi důležitá jsou považována ustanovení týkající se především jednotlivých práv a povinností uživatele, vzhledem k „režimu“, který má sociální služba nastavena, výši úhrady a jejím složkám, zda jsou v souladu se zákonem o sociálních službách. Na výpovědní důvody (včetně lhůt) je třeba hledět především z perspektivy jejich legitimity a možnosti zabezpečení jiné péče uživateli v případě, kdy bylo poskytování sociální služby ukončeno (samozřejmě situace bude jiná u terénní a jiná u pobytové sociální služby).
Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR vydalo Doporučený postup č. 1/2014, který nahrazuje a ruší původní Doporučený postup č. 1/2011, k zastupování osob, které podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem zdravotních služeb nejsou schopny samy jednat a nemají zákonného zástupce podle § 91 odst. 6 zákona o sociálních službách, který zakotvuje konkrétní postup OÚ ORP při uzavírání smlouvy o poskytování sociálních služeb a také povoluje ve vymezených případech uzavírat dodatky těchto smluv.
Pokud v procesu uzavírání smlouvy o poskytování sociálních služeb zjistí zástupce OÚ ORP skutečnosti svědčící o protiprávním postupu poskytovatele, případně skutečnosti svědčící o omezování práv zájemců/uživatelů, může se se svým podnětem obrátit jak na samotného poskytovatele, tak i na inspekci poskytování sociální sociálních služeb11) (v současné době sídlí na jednotlivých krajských pobočkách Úřadu práce).
Je důležité ještě zmínit, že každá sociální služba musí být registrována (tzn. mít příslušné oprávnění k poskytování sociální služby). To, zda je služba registrována, je možné zjistit ve veřejném registru poskytovatelů sociálních služeb (webová aplikace - naleznete na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí ČR; www.mpsv.cz). Poskytování sociální služby bez registrace nejen že naplňuje skutkovou podstatu správního deliktu podle zákona o sociálních službách (za který je možné udělit pokutu až do výše 1 mil. Kč), ale tato služba není primárně pod systémem kontroly kvality poskytování sociální služby (což může ohrozit naplňování práv jednotlivých uživatelů).
Skutečnosti porušování práv v neregistrovaných pobytových sociálních službách byly zjištěny například při návštěvách veřejné ochránkyně práv (práva uživatelů sociálních služeb byla porušována v mnoha oblastech; například právo na svobodu/volný pohyb bylo narušováno: uzamykáním uživatelů v pokojích bez možnosti přivolání pracovníka prostřednictvím jakékoli signalizace, uzamykání uživatelů ve službě v době nepřítomnosti personálu; povinnost být v určených hodinách na pokojích - pokud se uživatelé pohybovali v těchto hodinách po zařízení, byli navraceni zpět na pokoj; přivazování klienta k posteli amatérsky vyrobenými fixačními pásy; „vycházky“ mimo zařízení do 20:00 - výjimky po těchto hodinách byly povolovány personálem12) ).
 
Základní informace o jednotlivých institutech
Jak bylo výše uvedeno, NOZ buď převzal, nebo nově definoval instituty, které mají podpořit osoby při rozhodování nebo zastupování (případně ošetřit nějakou situaci do budoucna), a mají zároveň předcházet omezení svéprávnosti osoby. NOZ také aplikuje ustanovení Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (především článku 12). Níže zmíníme pouze několik základních faktů o daných institutech včetně odkazů na právní úpravu, kde je možno nalézt širší informace o aplikaci, stanovení daných institutů.
Jedním z těchto institutů je
předběžné prohlášení13), jehož prostřednictvím osoba
v očekávání vlastní nezpůsobilosti právně jednat může projevit vůli, aby byly jeho záležitosti spravovány určitým způsobem, nebo aby je spravovala určitá osoba, nebo aby se určitá osoba stala jeho opatrovníkem14). Osoba si ve svém důsledku může takto do budoucna upravit jakoukoli legitimní záležitost, například i projevit vůli, že chce nebo nechce, aby ji byla poskytnuta určitá sociální služba (uzavřena smlouva o ni). Z tohoto důvodu je třeba, aby aktivně OÚ ORP zjišťoval, zda takové prohlášení osoba neučinila ve vztahu k jejímu zastupování.
Výše uvedený institut není možností, jak uzavřít smlouvu o poskytování sociální služby, ale spíše institutem, který je nutné zohlednit z pohledu samotné možnosti uzavřít smlouvy o poskytování pomoci nebo poskytování sociální služby.
Nápomoc při rozhodování
15) je také novým institutem, který je možné při podpoře osoby v jejím právním jednání využít. Je důležité uvést, že podpůrce (tedy osoba, která poskytuje danou podporu) právně nejedná za danou osobu, pouze jí poskytuje podporu potřebnou pro učinění samotného rozhodnutí (například ji informuje o kladech, záporech nebo rizicích plynoucích z rozhodnutí); avšak osoba, ne zástupce, rozhoduje o podobě daného právního jednání, tedy v našem případě, zda bude smlouva uzavřena či ne. Smlouva je pak podepisována samotnou osobou a jak uvádí ustanovení § 47 NOZ:
„může podpůrce připojit svůj podpis s uvedením své funkce, popřípadě i s údajem o podpoře, kterou podporovanému poskytl“.
Předposledním z institutů, který zde zmíníme, je
zastoupení členem domácnosti
16). NOZ v ustanovení § 49 specifikuje využití na situaci, kdy:
„brání duševní porucha zletilému, který nemá jiného zástupce, samostatně právně jednat“
. Dále vymezuje okruh osob, které mohou dané zastupování vykonávat. Avšak zástupce člena domácnosti nezastupuje osobu ve všech záležitostech, ale vztahuje se pouze na záležitosti obvyklé, jak to odpovídá životním poměrům zastoupeného17). Bohužel v současné době není zcela zřejmé, co je považováno za běžné záležitosti a co již ne. Lze však vycházet také například z ustanovení § 52 odst. 2 NOZ, které uvádí:
„Zástupce může nakládat s příjmy zastoupeného v rozsahu potřebném pro obstarání obvyklých záležitostí, jak to odpovídá životním poměrům zastoupeného; s peněžními prostředky na účtu zastoupeného však může nakládat jen v rozsahu nepřesahujícím měsíčně výši životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu“.
K 1.9.2014 je částka životního minima jednotlivce stanovena ve výši 3 410 Kč na měsíc18). Důvodová zpráva k NOZ k oblastem zastupování uvádí následující:
„Jde zejména o záležitosti týkající se poskytování zdravotních a sociálních služeb a žádostí o přiznání dávek pomoci v hmotné nouzi, státní sociální podpory a sociálního zabezpečení.“
19) Z tohoto lze dovodit, že tento institut nelze využít pro uzavření smlouvy o poskytování pobytové sociální služby a již vůbec nepřichází v úvahu pobytová služba sociální péče (například domov pro seniory, domov se zvláštním režimem, domov pro osoby se zdravotním postižením, sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče, týdenní stacionář), neboť:
-
vstup do pobytové služby sociální péče určené k dlouhodobějšímu poskytování není běžnou záležitostí - například do domova pro seniory, domova pro osoby se zdravotním postižením, domova se zvláštním režimem,
-
úhrada v sociálních službách poskytovaných v pobytové formě je u některých druhů několikanásobně vyšší - příkladem může být domov pro seniory, kdy je zde hrazena úhrada za poskytování péče (ve výši přiznaného příspěvku na péči), ubytování a stravování (podle § 73 zákona o sociálních službách); pokud by úhrada byla stanovena na zákonných maximech, zároveň by osoba neměla sníženou úhradu, měla by přiznán IV. stupeň závislosti na pomoci jiné osoby (příspěvku na péči); tedy 12 000 Kč v rámci úhrady za poskytovanou péči, 380 Kč za den za stavu a ubytování (při 30 dnech v měsíci) by činila 11 400 Kč; tedy celková úhrada by byla stanovena na 23 400 Kč/za měsíc.
1) zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů
2) obecní úřad obcí s rozšířenou působností
3) zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
4) NOZ se vrací k pojmu „svéprávnost“ a nahrazuje jím pojem „způsobilost k právním úkonům“; svéprávnost definuje jako: „způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat)“ - dle § 15 odst. 2 NOZ.
5) Tuto skutečnost uvádí také Doporučený postup vydaný MPSV č. 1/2014: „který nahrazuje a ruší původní doporučený postup č. 1/2011, k zastupování osob, které podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem zdravotních služeb nejsou schopny samy jednat a nemají zákonného zástupce podle § 91 odst. 6 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů“; dostupné na: http://www.mpsv.cz/files/clanky/16064/Doporuceny_postup_2014-07-0 7.pdf
7) Podle ustanovení § 83 odst. 1 zákona o sociálních službách, asistentem sociální péče není osoba, která činnost vykonává jako podnikatel.
8) Ustanovení § 83 zákona o sociálních službách, odkazuje při posuzování zdravotní způsobilosti na ustanovení § 29 odst. 1 písm. e) téhož zákona, který specifikuje, že za osobu zdravotně nezpůsobilou se považuje osoba, která má sama nárok na příspěvek na péči; toto může být zvráceno pouze v případě, kdy je skutečnost zdravotní způsobilosti potvrzena lékařským posudkem, jež vydal poskytovatel zdravotnických služeb.
11) Inspekce poskytování sociální služeb provádí kontrolní činnost u poskytovatelů sociálních služeb. Předmět kontroly je určen v ustanovení § 97 zákona o sociálních službách. Předmětem kontrolní činnosti je tedy: naplňování povinností poskytovatelů sociálních služeb stanovených v § 88 a 89 zákona o sociálních službách, kvalita poskytovaných sociálních služeb (naplňování Standardů kvality sociálních služeb a jeho jednotlivých kritérií - tyto standardy jsou definovány v příloze č. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů); zda smlouva o poskytnutí sociální služby obsahuje náležitosti smlouvy podle § 91 odst. 2 zákon o sociálních službách.
12) Zdroj jednotlivých příkladů: Zpráva Kritická zjištění z návštěv pobytových zařízení pro seniory bez oprávnění k poskytování sociálních služeb; Veřejný ochránce práv; 2014; dostupné na: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/ochrana_osob/ZARIZEN I/Socialni_sluzby/Kriticka-zjisteni.pdf Zpráva z návštěvy zařízení Centrum komplexních služeb pro rodinu a domácnost, Františka Halase 135, 679 72 Kunštát na Moravě; Veřejný ochránce práv; 2014; dostupné na: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/ochrana_osob/ ZARIZENI/Socialni_sluzby/Kunstat_ZZ.pdf
13) Tento institut je specifikován v ustanoveních § 38-44 NOZ.
14) ustanovení § 38 NOZ
15) Tento institut je specifikován v ustanoveních § 45-48 NOZ.
16) Tento institut je specifikován v ustanoveních § 49-54 NOZ.
18) dle § 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů
19) Důvodová zpráva k NOZ; dostupná z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova_zprava__lede n_2011_.pdf