Poskytování informací a povinnost mlčenlivosti správce daně dle daňového řádu

Vydáno: 26 minut čtení

Následující příspěvek se zabývá převážně tématem povinnosti mlčenlivosti úředních osob a osob zúčastněných na správě daní. Tato problematika je vymezena především v § 52 až 55 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Dále je v příspěvku popsána informační povinnost správce daně a naproti tomu i poskytování informací správci daně vymezené v § 57 daňového řádu . Nechybí ani problematika vyloučení úřední osoby z řízení nebo jiného postupu při správě daní či nahlížení do spisu a daňové informační schránky.

Poskytování informací a povinnost mlčenlivosti správce daně dle daňového řádu
Ing.
Libor
Novotný
 
Povinnost mlčenlivosti
Povinnost zachovávat mlčenlivost je jednou ze základních zásad správy daní a je vymezená v § 9 odst. 1 daňového řádu. Ten určuje, že správa daní je neveřejná a osoby zúčastněné na správě daní (tj. daňové subjekty a třetí osoby, kterými se rozumí osoby jiné než daňový subjekt, které mají práva a povinnosti při správě daní, nebo jejichž práva a povinnosti jsou správou daní dotčena) a úřední osoby, jsou povinny za podmínek stanovených daňovým řádem nebo jiným zákonem zachovávat mlčenlivost o všem, co se v souvislosti se správou daní dozvěděly. Přičemž úřední osobou je zaměstnanec, který se bezprostředně podílí na výkonu pravomoci správce daně, nebo osoba oprávněná k výkonu pravomoci správce daně zákonem nebo na základě zákona.
Povinností mlčenlivosti se zabývá § 52 až 55 daňového řádu. Ten ukládá úředním osobám a dále osobám, které jsou zúčastněné na správě daní, povinnost mlčenlivosti o tom, co se při správě daní dozvěděly o poměrech jiných osob. Toto ustanovení neplatí pro daňový subjekt, pokud jde o informace získané nebo použité při správě jeho daní. Povinnost mlčenlivosti úřední osoby nezanikne ani v případě, že se úřední osoba přestane podílet na výkonu pravomoci správce daně. Porušením povinnosti mlčenlivosti je také využití informací získaných při správě daní pro jednání, která přinášejí prospěch osobě zavázané touto povinností nebo jiné osobě. Stejně tak je porušením povinnosti mlčenlivosti také využití informací získaných při správě daní pro jednání, které by někomu mohlo způsobit újmu. Daňový řád ukládá správci daně vytvářet podmínky pro dodržování povinnosti mlčenlivosti, a to i pro přístup a ochranu údajů, které jsou uchovávány v elektronické podobě. Za vytvoření podmínek pro dodržování povinnosti mlčenlivosti odpovídá příslušný orgán veřejné moci, který si tyto informace vyžádal. Osoby seznámené s informacemi poskytnutými správcem daně mohou tyto informace využít pouze pro zákonem stanovené účely a jsou ohledně těchto informací vázány povinností mlčenlivosti podle daňového řádu.
Na informace, které jsou veřejně známé, nebo které jsou veřejně dostupné z informačních systémů veřejné správy (např. údaje z obchodního a živnostenského rejstříku, z registru plátců daně z přidané hodnoty nebo z katastru nemovitostí), se nevztahuje povinnost mlčenlivosti. Stejně tak se za porušení povinnosti mlčenlivosti nepovažuje zveřejnění zobecněných informací, které byly získány při správě daní a z nichž nevyplývá, které osoby se týkají. Daňový řád konkrétně stanovuje, že o porušení mlčenlivosti nejde, pokud úřední osoba poskytne informace úřední osobě téhož nebo jiného správce daně pro výkon jeho pravomoci, úřední osobě při plnění povinností ve věcech archivnictví nebo osobě zúčastněné na správě daní v rozsahu, ve kterém jsou její práva a povinnosti správou daní dotčena.
Správce daně nebo jiná osoba zúčastněná na správě daní však může být daňovým subjektem zproštěna povinnosti mlčenlivosti ohledně údajů, které se tohoto daňového subjektu týkají, a údajů, které byly využity při dokazování jeho povinnosti při správě daní. Ve zproštění mlčenlivosti musí být uveden účel zproštění a rozsah údajů zproštění mlčenlivosti. Daňový řád dále stanoví, že v případě, že daňový subjekt zanikne bez právního nástupce nebo zemře bez dědice, má oprávnění ke zproštění mlčenlivosti ministr financí.
V § 53 daňového řádu je dále vymezeno, za jaké situace a jakým orgánům může správce daně poskytnout informace získané při správě daní, aniž by se jednalo o porušení povinnosti mlčenlivosti.
Jedná se o informace, získané při správě daní poskytnuté správcem daně:
-
Ministerstvu financí na základě zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o boji proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu“), nebo zákona č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provádění mezinárodních sankcí“),
-
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže při plnění informační povinnosti ve věci veřejné podpory poskytované správcem daně,
-
soudu, jde-li o řízení vedené z podnětu daňového subjektu ve věci správy jeho daní, o uplatnění práva správcem daně při správě daní, nebo údaje potřebné pro účely rozhodnutí o výživném,
-
správnímu orgánu, který vede řízení o správním deliktu, jenž se týká porušení povinnosti při správě daní,
-
Ministerstvu práce a sociálních věcí při výkonu jeho působnosti a dalším orgánům sociálního zabezpečení při výkonu jejich působnosti, jde-li o údaje, které mohou tyto úřady vyžadovat v rozsahu nezbytném k plnění úkolů ve své působnosti,
-
zdravotním pojišťovnám, jde-li o údaje nezbytné pro stanovení platby pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, které mohou tyto pojišťovny při výkonu své zákonné pravomoci požadovat od plátců pojistného, kteří jsou daňovými subjekty,
-
Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, jakož i dalším kontrolním orgánům, pokud provádí v rozsahu svého oprávnění kontrolu podle schváleného plánu kontrolní činnosti a pokud jsou oprávněny kontrolovat správu daní,
-
Českému statistickému úřadu, jde-li o údaje nezbytné pro potřeby sestavování národních účtů Evropských společenství a pro potřeby vedení statistických registrů,
-
Komoře daňových poradců nebo České advokátní komoře ke kárnému řízení s jejím členem, jakož i orgánu, který jmenoval znalce nebo tlumočníka, pro řízení o jeho odvolání,
-
příslušnému orgánu veřejné moci pro projednání nároku podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při správě daní výkonem veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem,
-
Veřejnému ochránci práv, pokud provádí šetření podle jiného právního předpisu.
Správce daně může poskytovat výše uvedené informace postupem sjednaným v písemné dohodě, jež byla uzavřena mezi správcem daně, který informace shromažďuje, a příslušným orgánem veřejné moci. Tyto informace mohou být poskytnuty pouze k účelu a v rozsahu vymezeném zákonem. O tomto rozsahu správce daně v závislosti na formě poskytnutí pořídí protokol nebo úřední záznam.
Správce daně má oznamovací povinnost podle § 8 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, pokud při své činnosti zjistí skutečnosti, které nasvědčují spáchání některého z následujících trestných činů. Těmi jsou:
-
některý z trestných činů daňových a poplatkových, který se týká porušení povinnosti při správě daní,
-
trestný čin, jehož nepřekažení nebo neoznámení je trestným činem,
-
trestný čin dotačního podvodu, trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění a trestný čin poškozování finančních zájmů Evropských společenství,
-
některý z trestných činů proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby, některý z trestných činů úředních osob, některý z trestných činů úplatkářství a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí, nebo
-
trestný čin udávání padělaných a pozměněných peněz, padělání a pozměňování veřejné listiny, nedovolené výroby a držení pečetidla státní pečeti a úředního razítka.
Jestliže správce daně pro účely trestního řízení poskytne informace získané při správě daní, pokud je požaduje státní zástupce a soud po podání obžaloby, a to v souvislosti s objasněním okolností nasvědčujících tomu, že byl spáchán některý z výše uvedených trestných činů, pak se také nejedná o porušení povinnosti mlčenlivosti.
Za výše uvedených podmínek (tj. podmínek vymezených v § 52 a 53 daňového řádu) správce daně zapůjčí příslušnému orgánu veřejné moci část spisu, která se týká předmětu řízení, pro něž je poskytována. Do zapůjčené části spisu může správce daně, který část spisu zapůjčil příslušnému orgánu veřejné moci, nahlížet, pořizovat z ní výpisy a kopie a pokud tomu nebrání závažné okolnosti, tak si může vyžádat její dočasné poskytnutí pro účely daňového řízení. Samozřejmě i pro orgán veřejné moci, kterému je část spisu zapůjčena, platí, že musí zajistit dodržení podmínek mlčenlivosti.
Následkem porušení povinnosti mlčenlivosti se zabývá § 246 daňového řádu. Ten stanovuje, že fyzická osoba, která je vázána povinností mlčenlivosti za podmínek stanovených daňovým zákonem a která tuto povinnost poruší, se tímto porušením dopustí přestupku. Za tento přestupek lze uložit pokutu až do 500 000 Kč. K projednání přestupku je příslušným správním orgánem správce daně nejblíže nadřízený správci daně, k jehož činnosti se povinnost mlčenlivosti vztahuje. Pokud se povinnost mlčenlivosti vztahuje k činnosti více správců daně, projedná přestupek ten z nejblíže nadřízených správců daně, který zjistil podezření z porušení povinnosti mlčenlivosti jako první.
V § 255 daňového řádu je vymezeno zvláštní ustanovení o ochraně mlčenlivosti uložené poradci (tzn. daňovému poradci nebo advokátovi). Zde je stanoveno, že správce daně může vstupovat do prostor, v nichž se mohou nacházet písemnosti, které obsahují skutečnosti, na něž se podle jiného právního předpisu vztahuje povinnost mlčenlivosti poradce, pouze za přítomnosti poradce, který je povinností mlčenlivosti vázán. Správce daně se může s obsahem písemností, o nichž advokát prohlásí, že obsahují skutečnosti, na něž se podle jiného právního předpisu vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta, seznámit pouze za přítomnosti a se souhlasem zástupce České advokátní komory, kterého ustanoví na základě žádosti správce daně její předseda z řad jejích zaměstnanců nebo z řad advokátů, přičemž stanovisko zástupce České advokátní komory se uvede v protokolu. Obdobně se toto ustanovení použije pro daňové poradce. Pokud zástupce příslušné komory odmítne výše uvedený souhlas udělit, musí být písemnosti za účasti správce daně, poradce a zástupce příslušné komory zabezpečeny tak, aby se s jejich obsahem nemohl nikdo seznámit, popřípadě je zničit nebo poškodit tak, aby mohl být zmařen cíl správy daní. Bezprostředně poté musí být příslušné listiny nebo jiné nosiče informací předány příslušné komoře. Komora vrátí poradci tyto listiny nebo jiné nosiče informací bez odkladu poté, co marně uplyne lhůta k podání návrhu správce daně nahradit souhlas zástupce příslušné komory rozhodnutím soudu (podle § 200j až 200m zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád). Pokud byl tento návrh včas podán, příslušná komora s nimi naloží v souladu s rozhodnutím soudu.
Podle § 6 odst. 9 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů, jsou osoba, která pozbyla oprávnění k výkonu daňového poradenství, daňový poradce, jeho pracovník nebo zástupce povinni zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděli v souvislosti s výkonem daňového poradenství. Této povinnosti mohou být zproštěni pouze klientovým prohlášením, a to i pro účely trestního řízení. I v případech takového zproštění je daňový poradce nebo jeho zástupce, pokud je to v zájmu klienta, povinen zachovat mlčenlivost. Přičemž porušením povinnosti mlčenlivosti není plnění povinností vůči příslušnému orgánu podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a zákona o provádění mezinárodních sankcí. Na případy zákonem uložené povinnost překazit a oznámit spáchání trestného činu se povinnost mlčenlivosti nevztahuje.
V souvislosti s výslechem svědka daňový řád stanovuje, že jako svědek nesmí být vyslechnut ten, kdo by porušil povinnosti spojené s utajováním informací podle jiného právního předpisu (§ 2 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti), nebo zákonem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti [například § 7 odst. 1 písm. f) zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech)]. Výjimkou jsou případy, kdy by byl příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má, zproštěn této povinnosti.
 
Vyloučení úřední osoby z řízení nebo jiného postupu při správě daní
Problematikou vyloučení úřední osoby z řízení nebo jiného postupu při správě daní pro podjatost se zabývá § 77 daňového řádu. K tomuto vyloučení dojde, pokud je předmětem řízení nebo jiného postupu právo nebo povinnost této úřední osoby nebo osoby jí blízké, dále pokud se v téže věci na řízení nebo jiném postupu tato úřední osoba podílela na jiném stupni nebo pokud poměr této úřední osoby k osobě zúčastněné na správě daní nebo k předmětu daně vzbuzuje jiné pochybnosti o její nepodjatosti. Úřední osoba má povinnost neprodleně oznámit úřední osobě stojící v čele správce daně okolnosti, které nasvědčují podjatosti. Naproti tomu osoba zúčastněná na správě daní je oprávněna namítat podjatost úřední osoby, a to jakmile se o ní dozví. V případě existence důvodných pochybností o nepodjatosti úřední osoby, může tato úřední osoba provést ve věci pouze neodkladné úkony, a to do doby než bude rozhodnuto o tom, zda je vyloučena. O tom, zda je vyloučena, rozhodne úřední osoba, která stojí v čele správce daně. Pokud je úřední osoba vyloučena, určí osoba stojící v čele správce daně místo ní jinou úřední osobu, která není k vyloučené úřední osobě ve vztahu podřízenosti. Pokud taková nepodjatá úřední osoba není, provede úkony, jejichž výkon by příslušel podjaté úřední osobě, sám nadřízený správce daně, nebo úřední osoba stojící v čele správce daně požádá nejblíže nadřízeného správce daně, aby dožádal jiného správce daně o provedení těchto úkonů. V případě pochybností o nepodjatosti úřední osoby, která stojí v čele správce daně, rozhodne nejblíže nadřízený správce daně o tom, zda je tato úřední osoba vyloučena. Pokud dojde k jejímu vyloučení, nejblíže nadřízený správce daně rozhodne o delegaci na jiného správce daně (viz § 18 daňového řádu). Výše uvedené postupy se však neuplatňují u úředních osob, které stojí v čele ústředních správních orgánů. Proti rozhodnutí o tom, zda je úřední osoba vyloučena, není možné uplatnit opravné prostředky. Toto rozhodnutí je doručováno dotčené úřední osobě a daňovému subjektu. V případě, že došlo k zahájení řízení o tom, zda je úřední osoba vyloučena, na základě námitky jiné osoby zúčastněné na správě daní, vyrozumí o výsledku tohoto řízení i tuto osobu. Obdobný způsob, jaký je výše popsán, se použije i pro znalce a tlumočníky (k tomu blíže viz § 77 daňového řádu).
 
Informační povinnost správce daně
Daňový řád vymezuje v § 56 informační povinnost správce daně. Dává správci daně za povinnost určit a zveřejnit informace na své úřední desce a dále způsobem umožňujícím dálkový přístup. Jedná se o následující informace:
-
úřední hodiny pro veřejnost, ve kterých lze zejména učinit podání ústně do protokolu nebo nahlížet do spisu, a pracovní dobu správce daně, ve které je otevřena podatelna správce daně,
-
elektronickou adresu své podatelny, formy technického nosiče datových zpráv, jakož i formáty a struktury datových zpráv, které je způsobilý přijmout,
-
seznam kvalifikovaných certifikátů [§ 2 a 11 zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění zákona č. 440/2004 Sb.] úředních osob nebo elektronickou adresu, na které se tento seznam nachází,
-
další možnosti učinit podání pomocí jiných technických prostředků,
-
čísla účtů, na které přijímá platby, a způsob označení úhrady na tyto účty podle jednotlivých daní, jejichž správa mu náleží,
-
druhy daní, které lze platit inkasem podle zákona upravujícího platební styk nebo soustředěnou platbou zajišťovanou provozovatelem poštovních služeb, a podmínky, které je při těchto platbách nutné dodržet.
Správce daně dále zveřejňuje vhodným způsobem informace o právních předpisech vztahujících se k jeho působnosti a informace o změnách těchto právních předpisů.
 
Nahlížení do spisů
Daňový řád dává daňovému subjektu právo nahlédnout do osobních daňových účtů vedených v rámci evidence daní o jeho daňových povinnostech a do částí spisu týkajících se jeho práv a povinností, které označí. Výjimkou je však část vyhledávací. Do této části spisu jsou zakládány:
-
písemnosti, které mohou být uplatněny v řízení jako důkazní prostředek, jestliže by jejich zpřístupnění daňovému subjektu zmařilo nebo ohrozilo cíl správy daní, účel úkonu nebo ohrozilo objektivnost důkazu,
-
písemnosti, které mohou být použity při stanovení daně jako pomůcky, jejichž zpřístupnění daňovému subjektu by ohrozilo zájem jiného daňového subjektu nebo jiných osob zúčastněných na správě daní,
-
úřední záznamy nebo protokoly o podaných vysvětleních, pokud nejsou použity jako pomůcky,
-
písemnosti sloužící výlučně pro potřeby správce daně.
Písemnosti, které mohou být uplatněny v řízení jako důkazní prostředek, jestliže by jejich zpřístupnění daňovému subjektu zmařilo nebo ohrozilo cíl správy daní, účel úkonu nebo ohrozilo objektivnost důkazu, je možné ve vyhledávací části spisu ponechat nejpozději do provedení hodnocení důkazů. Pokud jde o důkazní prostředky uplatněné v rámci daňové kontroly, je možné je ve vyhledávací části ponechat nejpozději do zahájení projednání zprávy o daňové kontrole. Přičemž platí, že při přeřazení písemnosti z vyhledávací části spisu do příslušné části spisu musí být ze soupisu písemností patrno, která písemnost, zaevidovaná v části vyhledávací, byla přeřazena, do které části, pod jakým pořadovým číslem a k jakému datu. Daňový řád umožňuje daňovému subjektu nahlédnout do soupisu písemností obsažených ve vyhledávací části spisu. Z tohoto soupisu, který správce daně poskytl k nahlédnutí daňovému subjektu, nesmí být patrný obsah jednotlivých písemností. Pokud však není ohrožen zájem jiného daňového subjektu nebo jiných osob zúčastněných na správě daní anebo cíl správy daní, může nahlédnutí i do vyhledávací části spisu správce daně umožnit, pokud se jedná o odůvodněné případy, kdy je to nutné pro další průběh řízení. Dodržení těchto podmínek, které se vztahují k vyhledávací části spisu, je povinen u zapůjčených písemností z vyhledávací části spisu zajistit i orgán veřejné moci, kterému je část spisu zapůjčena. Oprávnění nahlédnout do spisu je možné využít v úředních hodinách pro veřejnost, pokud správce daně nepřipustí nahlížení do spisu i v průběhu pracovní doby mimo úřední hodiny pro veřejnost.
Správce daně podle daňového řádu pořídí o každém nahlédnutí do spisu protokol nebo úřední záznam (podle povahy věci), v němž uvede, do kterých částí spisu bylo daňovému subjektu umožněno nahlédnout. Na žádost daňového subjektu správce daně vyhotoví doslovné opisy, kopie, výpisy z částí spisu, do kterých lze nahlížet, nebo potvrzení o skutečnostech v nich obsažených a vydá je daňovému subjektu. Správce daně také na žádost daňového subjektu ověří jejich shodu s obsahem spisu, přičemž daňový řád ukládá správci daně o pořízení listiny a vydání ověřovací doložky provést úřední záznam. V této ověřovací doložce o shodě se spisem správce daně uvede následující skutečnosti:
-
zda opis, kopie nebo stejnopis souhlasí doslovně s listinou, z níž byl pořízen, a zda tato listina je prvopisem, opisem, kopií nebo stejnopisem a z kolika listů nebo archů se skládá,
-
počet listů nebo archů, které ověřená listina obsahuje,
-
místo a datum ověření,
-
podpis úřední osoby a otisk úředního razítka se státním znakem.
Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, v příloze Sazebník, část I, položka 3, písm. a) stanovuje, že vydání stejnopisu, opisu, kopie, fotokopie nebo výpisu z úředních spisů, ze soukromých spisů v úřední úschově, z rejstříků, z registrů, z knih, ze záznamů, z evidencí, z listin nebo z dalšího písemného a obrazového materiálu, popřípadě sdělení o negativním nálezu je zpoplatněno částkou 50 Kč za každou i započatou stránku, 40 Kč na technickém nosiči dat, 15 Kč za první stránku a 5 Kč za každou další i započatou stránku, je-li pořizována na kopírovacím stroji nebo na tiskárně počítače. Přičemž každou započatou stránkou se pro účely tohoto zákona rozumí vydaná stránka formátu A4 a menší. V následujících odstavcích je pak stanoveno, kdo a co je od tohoto poplatku osvobozeno. Předmětem poplatku není vydání prvního stejnopisu, opisu, kopie, fotokopie nebo výpisu z daňového spisu vedeného podle zvláštního právního předpisu upravujícího správu daní a poplatků, nejde-li o listinu nebo záznam na technickém nosiči dat, které poplatník - daňový subjekt předložil správnímu úřadu nebo již jednou obdržel od správního úřadu. Správní úřad může také účastníku správního řízení na jeho žádost z důvodů hodných zvláštního zřetele výše uvedený poplatek snížit nebo od jeho vybrání upustit.
Pokud osoba zúčastněná na správě daní nesouhlasí například s rozsahem, v němž jí bylo umožněno nahlížet do spisu, může podat stížnost. Stížnost upravuje § 261 daňového řádu, který vymezuje, že stížnost má právo podat osoba zúčastněná na správě daní správci daně, a to proti nevhodnému chování jeho úředních osob nebo proti postupu tohoto správce, neposkytuje-li daňový zákon jiný prostředek ochrany. Správce daně skutečnosti uvedené ve stížnosti prošetří, považuje-li to za vhodné, tak vyslechne stěžovatele a osoby, proti nimž stížnost směřuje, případně i další osoby, jejichž výpověď může přispět k objasnění věci. Platí, že stížnost musí být vyřízena do 60 dnů ode dne jejího doručení správci daně příslušnému k jejímu vyřízení. Tuto lhůtu je možné překročit pouze, pokud není možné v jejím průběhu zajistit podklady potřebné pro vyřízení stížnosti. Pokud je podána stížnost proti nevhodnému chování úřední osoby při daňové kontrole nebo postupu správce daně při daňové kontrole, pak musí být tato stížnost vyřízena nejpozději do ukončení daňové kontroly. Pokud byla stížnost shledána důvodnou případně částečně důvodnou, pak správce daně učiní bezodkladně nezbytná opatření k nápravě. O výsledku šetření a opatřeních přijatých k nápravě se pořídí úřední záznam a správce daně o tomto výsledku bezodkladně vyrozumí stěžovatele. Pokud se stěžovatel domnívá, že jeho stížnost nebyla řádně vyřízena, může požádat nejblíže nadřízeného správce daně o prošetření způsobu vyřízení stížnosti. Platí, že podání stížnosti nesmí být stěžovateli na újmu a odpovědnost za trestný čin nebo správní delikt není tímto ustanovením dotčena.
 
Nahlížení do daňové informační schránky
Nahlížet do daňové informační schránky může kromě daňového subjektu také jeho zástupce, a to pokud je oprávněn zastupovat daňový subjekt při správě daní v neomezeném rozsahu u všech správců daně, kteří shromažďují informace na témže technickém zařízení správce daně, nebo pokud je zmocněn k přístupu do daňové informační schránky. Toto zmocnění je dle daňového řádu nutné uplatnit u příslušného správce daně, přičemž platí, že může být zvoleno současně i více zmocněnců. Dle § 69b odst. 3 daňového řádu lze do daňové informační schránky nahlížet na základě přihlášení prostřednictvím datové zprávy ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně podepsané uznávaným elektronickým podpisem nebo s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky.
 
Poskytování informací správci daně
Povinnost poskytovat údaje na základě vyžádání správce daně mají dle § 57 daňového řádu orgány veřejné moci a osoby, které vedou evidenci osob nebo věcí, poskytují plnění, které je předmětem daně, provádějí řízení v případech, jejichž předmět podléhá daňové povinnosti, nebo získávají jiné údaje nezbytné pro správu daní. V § 57 odst. 2 až 6 daňového řádu jsou pak definovány povinnosti vybraných institucí v souvislosti s poskytováním informací správci daně. Na základě vyžádání správce daně mají zdravotní pojišťovny povinnost poskytnout údaje, které jsou na základě zákona oprávněny shromažďovat, provozovatelé poštovních služeb poskytnout údaje o poštovních zásilkách, poštovních poukazech a pronajatých poštovních přihrádkách, a to i o jejich příjemcích a pronajímatelích, podnikatelé poskytující veřejně dostupnou telefonní službu jsou povinni na vyžádání správce daně poskytnout údaje, které shromažďují o účastnících veřejně dostupných telefonních služeb a vydavatelé periodického tisku jsou povinni na vyžádání správce daně poskytnout jméno nebo název a adresu objednatele inzerátu uveřejněného pod značkou. Poskytovatelé platebních služeb (za něž daňový řád považuje banky, včetně zahraničních bank, spořitelní a úvěrní družstva a platební instituce) jsou taktéž povinni na vyžádání správce daně poskytnout čísla účtů, údaje o jejich majitelích, stavech peněžních prostředků na účtech a o jejich pohybu a údaje o úvěrech, vkladech a depozitech. [Podle § 38 odst. 3 písm. c) zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, zprávu o záležitostech týkajících se klienta, které jsou předmětem bankovního tajemství, podá banka správcům daně bez souhlasu klienta jen na písemné vyžádání, za podmínek podle daňového řádu.] Výše uvedené osoby jsou spolu s orgány veřejné moci povinny poskytnout na základě vyžádání správce daně stanovené údaje, a to bezúplatně a v rozsahu nezbytném pro správu daní. Tyto údaje jsou poskytovány buď jednotlivě anebo v rozsahu a způsobem dohodnutým mezi poskytovatelem údajů a správcem daně. Údaje uvedené v předchozím odstavci si může správce daně vyžádat pouze v případech, kdy tyto údaje není možné získat z jím vedené úřední evidence nebo od jiného orgánu veřejné moci. Nejvyšší kontrolní úřad a další kontrolní orgány [například viz zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů] pak předávají příslušným správcům daně údaje uvedené v kontrolních protokolech, které mají vztah ke správě daní, a to i bez vyžádání do 30 dnů od provedeného kontrolního zjištění.