Nový systém daňových sankcí

Sankcím za daňové chyby se věnuje celá 4. část zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“) - „Následky porušení povinností při správě daní“. Protože podle Finanční správy ale dosavadní systém čtyř druhů potrestání na „zlobivé“ daňové subjekty nestačil, přibyl od roku 2015 pátý. Naopak příznivou změnou je Podle nevládních organizací ale nová pravidla trestání i příp. promíjení sankcí zavádějí do správy daní prvek libovůle, který má nemalý korupční potenciál. V rámci neustálého nárůstu všemožných právních regulací a jejich komplikovanosti ovšem systém daňových trestů nekončí za branami DŘ, ale nepříjemně často se dostává v podobě výjimek do hmotněprávních daňových předpisů, zejména do zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“).

Za daňové prohřešky je pro daňové subjekty připraveno pět druhů sankcí:

Daňový řád sice zná i další ale tyto už nehrozí poplatníkům a plátcům daní, nýbrž - pokuta za porušení povinnosti mlčenlivosti, úrok z neoprávněného jednání správce daně a úrok z daňového odpočtu. Obecně lze sice mezi sankce počítat také úrok z posečkané částky úhrady daně nebo z rozložení její úhrady na splátky podle § 156 a 157 DŘ. Ovšem tento má věcně spíše charakter férové úplaty za „časovou hodnotu peněz“, neboť pokud by si daňový subjekt místo posečkání daně alternativně vzal na její včasnou úhradu úvěr, musel by bance také platit úroky. Těmito se zde proto podrobněji zabývat nebudeme.

Jak už napovídá samotné označení, jedná se o sankci trestající osobu narušující „pořádek“, resp. obecněji řádný průběh probíhajícího daňového řízení. Což nemusí být vždy jen daňový subjekt, ale i jiná osoba zúčastněná na správě daní coby svědek, znalec, tlumočník apod. Zákon rozlišuje dva tituly pořádkových pokut:

pořádkové pokuty - - může správce daně uložit tomu, kdo při jednání vedeném správcem daně tím, že:

Rozhodnutí o uložení této pořádkové pokuty lze vydat pouze při jednání vedeném správcem daně, při kterém vznikly důvody k jejímu uložení. Není možné tuto pokutu uložit až po inkriminovaném jednání.

(od roku 2015 bylo zvýšeno z původních 50 000 Kč) - může správce daně uložit tomu, kdo závažně ztěžuje nebo maří správu daní tím, že která mu byla stanovena zákonem nebo správcem daně, nestanoví-li zákon jiný důsledek. Tuto pořádkovou pokutu lze uložit nejpozději do jednoho roku ode dne, ve kterém došlo k porušení dané povinnosti.

Pro udělení této pokuty tedy nepostačuje, že dotyčná osoba (zpravidla daňový subjekt) nesplnila určitou nepeněžitou povinnost uloženou zákonem nebo správcem daně, ale musí Navíc i pak se může pokutě vyhnout, pokud toto své porušení povinnosti „dostatečně“ omluví. Jako zpravidla uznatelné důvody si lze představit zejména neplánovaný dlouhodobý pobyt v nemocnici po úrazu apod., nikoli ale třeba dopředu zamýšlené lázně nebo dovolená, s čímž měl počítat a danou zákonnou nepeněžitou povinnost příp. splnit předem, nechat se zastoupit anebo požádat o prodloužení lhůty.

platí, že by jejich Nevedlo-li uložení pořádkové pokuty k nápravě a protiprávní stav trvá - úhradou pokuty samozřejmě nezaniká příslušná nepeněžitá povinnost dotyčné osoby - Pro posílení jejího represivního účinku zpravidla bude opakovaná pokuta vyšší než ta předchozí, přičemž celkový počet pokut týkajících se stejného protiprávního stavu není nijak omezen. Pokuta je ode dne právní moci tohoto rozhodnutí. S ohledem na prostor pro subjektivní posouzení důvodu a výše pokuty úřední osobou, Takže nenabude právní moci a nelze jí ani exekučně vymáhat.

se může týkat pořádkových pokut A to v případě, že ten, komu je ukládána, Proti tomuto rozhodnutí

S účinností od 1. ledna 2015 nový § 247a DŘ obnovil kterou v poněkud odlišné podobě do konce roku 2010 upravoval předchůdce daňového řádu - zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Tato pokuta

- může správce daně uložit daňovému subjektu nebo jiné osobě zúčastněné na správě daní, pokud tato osoba nesplní nějakou citovanou administrativní povinnost stanovenou daňovým zákonem nebo správcem daně, např. po překročení limitu obratu 1 mil. Kč podnikatel zapomene podat přihlášku k registraci plátce DPH. Doposud DŘ kupodivu neuměl tyto prohřešky sankcionovat, třebaže bez jejich řádného plnění nemůže správa daní fungovat. Tato sankce dopadá na administrativní povinnosti při správě daní obecně, tedy např. i na ohlášení pro účely místních poplatků.

Z praktického hlediska je nepříjemné, že Sankce proto hrozí, pokud v obsáhlém registračním tiskopisu daňový subjekt zapomene vyplnit nějakou kolonku, třeba číslo bankovního účtu, nebo na mzdových listech nebudou rodná čísla dětí uplatňovaných dotyčným zaměstnancem formou daňového zvýhodnění apod.

se týká tohoto prvního typu pokut A to v případě, že ten, komu je ukládána, Proti tomuto rozhodnutí

této pokuty - v jednotné výši - za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy je zcela nový. Postihuje daňový subjekt, ačkoli jej musel učinit elektronicky. Jedná se o tzv. pro něž správci daně vytvořili speciální tiskopis:

Povinnost elektronické formy těchto podání stanoví zejména § 72 odst. 4 DŘ, a to daňovým subjektům, kteří nebo jejichž zástupce má, nebo zákonem uloženou povinnost mít Dále stanoví povinně elektronickou formu vybraných daňových podání plátcům také např. zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, v § 101a (s výjimkou fyzických osob s obratem do 6 mil. Kč, pokud nemají z jiných důvodů povinnost činit podání elektronicky) a § 102 (souhrnná hlášení).

Pokud ovšem správce daně usoudí, že daňový subjekt nesplněním povinnosti učinit podání elektronicky může kromě pokuty 2 000 Kč uložit

Jedná se o speciální daňovou sankci za nepodání nebo opožděné podání stěžejních daňových tiskopisů, kterými jsou přiznání, hlášení a vyúčtování, pro které DŘ zavedl zastřešující zkratku „daňová tvrzení“. Tato pokuta má proto zmíněnou výše, a rozlišují se dva typy:

pokuty trestá poplatníka i plátce za to, že ačkoliv měl tuto povinnost, nebo tak učinil než 5 pracovních dnů po stanovené lhůtě, a činí:

Kontrolní otázka: Může touto pokutou správce daně potrestat poplatníka, který podá dodatečné přiznání na nižší daňovou povinnost po zákonem stanoveném termínu, tj. do konce měsíce následujícího od měsíce, kdy byly zjištěny důvody pro jeho podání (viz § 141 DŘ)? Nemůže, protože podat toto přiznání nebyla povinnost. Ovšem tím pádem se dostává ke slovu obecnější předešlá pokuta za neplnění povinnosti nepeněžité povahy.

této pokuty stíhá jen plátce daně, který má povinnost podat pokud tak neučiní, nebo později než 5 pracovních dnů, po stanovené lhůtě:

pokut za opožděné tvrzení daně platí následující pravidla:

Speciální povinná sankce se týká příp. sníženého odpočtu nebo daňové ztráty. Předpokladem tedy je, že se tímto mění již dříve platně vyměřená poslední známá daňová povinnost, a to nikoli na podkladě dodatečného tvrzení podaného samotným daňovým subjektem.

Daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit jak byla stanovena oproti poslední známé dani, ve výši:

A jak bylo předesláno, je-li doměřována daň podle dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování, povinnost uhradit penále z částky, která je v něm uvedena, nevzniká. Což prakticky znamená silnou motivaci pro daňové subjekty, aby dobrovolně podávali dodatečná přiznání (vyúčtování) na vyšší daň či nižší daňový odpočet nebo ztrátu. Tímto se totiž vyhnou citelnému penále z doměrku odhaleného až správcem daně.

Pokud nastane situace (v praxi nijak neobvyklá), kdy z poplatníkem přiznané daňové ztráty uvedené v daňovém přiznání k dani z příjmů vznikne po kontrole správcem daně (kladná) daňová povinnost, pak bude penále součtem 20% doměřené daně a 1% ze snížené, resp. anulované daňové ztráty. Jestliže by ovšem poplatník předtím již tuto daňovou ztrátu uplatnil jako položku odčitatelnou od základu daně podle § 34 odst. 1 ZDP, došlo by tímto k duplicitnímu vyměření penále. Čemuž brání § 251 odst. 2 DŘ tím, že v těchto případech správce daně sníží penále z daňového doměrku ze zvýšení daně o penále z daňové ztráty, pokud povinnost k jeho úhradě vznikla z důvodu uplatnění ztráty v rozsahu snížení daňové ztráty, které bylo penalizováno.

Od roku 2015 byla obnovena možnost individuálního Předpokladem je ovšem plná úhrada předmětného daňového doměrku, k němuž se tato sankce vztahuje. Žádost o prominutí penále převyšujícího 3 000 Kč a při rozhodování o ní správce daně posoudí zejména míru součinnosti daňového subjektu v rámci postupu vedoucího k doměření daně z moci úřední.

Daň je sice zapotřebí uhradit do dne splatnosti, ale časová sankce za pozdní úhradu -

Kdo si rád zahrává se správci daně, ten příp. může platit relativně nižší částky daní ještě později rovněž bez postihu. Naběhlý úrok z prodlení se totiž nepředepíše a není povinnost jej uhradit, pokud nepřesáhne u jednoho druhu daně u jednoho správce daně a za jedno zdaňovací období částku 200 Kč.

Pak dlužník nedluží zálohu, ale příslušnou daň, jejíž neuhrazení se i nadále sankčně úročí. A tato sankce se neuplatní tedy z neuhrazených samotných úroků z prodlení, penále, pokut a nákladů řízení.

Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby ČNB, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Protože k 1.1.2015 byla stále repo sazba ČNB na „technické nule“ 0,05%, vychází z daňového nedoplatku. Po 1.1.2015 se přitom nově již zvyšování úroku z prodlení nezastaví po 5 letech prodlení, ale pokračuje dále.

Při nedostatku peněz na úhradu daně lze proto doporučit nebo o její úhradu ve splátkách, kdy se místo úroku z prodlení uplatní úrok z posečkané částky aktuálně 7,05% p.a.

Od roku 2015 byla obnovena možnost individuálního A to za předpokladu plné úhrady daně, k níž se vztahuje. Žádost o prominutí resp. při úroku do 3 000 Kč poplatku nepodléhá. Při rozhodování správce daně posoudí důvody ospravedlňující prodlení s úhradou daně, ekonomické a sociální poměry daňového subjektu.