Legislativní novinky s komentářem

Dne 1.4.2015 nabyla účinnosti novela zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí). Tato novela je terčem kritiky zejména ze strany investorů, kteří ji vnímají jako další, zbytečnou překážku pro jejich obchodní aktivity. Tento článek ve stručnosti pojednává o hlavních změnách, které tato novela přináší, a o jejích dopadech na povolovací řízení.

Na rozdíl od dosavadní úpravy, kdy stanoviska vyhodnocení vlivů na životní prostředí (neboli EIA - z angl. Environmental Impact Assessment) byla pro stavební úřad nezávazná, je nově stanovisko EIA závazným podkladem pro další stupně řízení, jak vyplývá z nového § 9a zákona. Tato změna je reakcí na zcela odůvodněný argument, že stanovisko EIA připravují odborníci v příslušném oboru, kteří jsou kvalifikovanější k posouzení vlivů na životní prostředí, a tudíž by tato otázka měla být zcela v jejich kompetenci. Nutno však podotknout, že v praxi k takovým odchylkám, kdy se stavební úřad odchýlil od stanoviska EIA, docházelo v ojedinělých případech, zejména také proto, že taková odchylka vyžadovala podrobné odůvodnění.

Další důležitou změnou je rozšíření možností dotčené veřejnosti účastnit se na povolovacím řízení. Novinkou je, mj. možnost vstupu do řízení i po vydání povolení, a to podáním řádného opravného prostředku a následně i správní žaloby. Jako příklad lze citovat nové ustanovení § 9c odst. 4 zákona, které stanoví: Kritikům novely nutno dát za pravdu, že jedním z dopadů výše popsaných změn může být ve většině případů prodloužení povolovacího řízení, neboť do něj bude nově zapojen mnohem širší okruh osob. Na druhou stranu však taková změna přispěje k omezení případů, kdy podklady pro stanovisko EIA jsou zpracovány ve prospěch investora bez ohledu na možné dopady na životní prostředí, resp. novela přináší více možností, jak realizaci takových projektů zabránit.

Z ostatních změn a novinek v zákoně lze zmínit např. povinnost předložit potvrzení, že nedošlo k závažným změnám či odchylkám projektu s negativním vlivem na životní prostředí, a to pro žadatele o navazující rozhodnutí, pokud jde o projekty posuzované z hlediska dopadů na životní prostředí.

Závěrem lze uvést, že novela zvyšuje reálnou ochranu životního prostředí větším zapojením veřejnosti do povolovacích řízení a otázku posouzení možných negativních dopadů na životní prostředí svěřuje osobám, které jsou k tomu kvalifikovány, resp. jejich stanovisko činí závazným pro další řízení, což lze rozhodně považovat za pozitivní změnu.

Nelze však ignorovat i kritické hlasy, které se obávají zbytečných obstrukcí ze strany široké veřejnosti, tedy osob, které se mohou cítit být dotčeny tím kterým stavebním projektem, když často se může jednat o otázku do jisté míry subjektivní. Praxe ukáže, nakolik tato novela nepříznivě omezí obchodní aktivity investorů a rozvoj jednotlivých regionů, a zda se bude jednat o omezení natolik intenzivní, že zájem na ochraně životního prostředí jej neomlouvá.