Dodatečné daňové přiznání

Vydáno: 4 minuty čtení

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12.2.2015, čj. 9 Afs 204/2014-31 , www.nssoud.cz

Dodatečné daňové přiznání
Milan
Podhrázký
K předpisům:
-
Prostřednictvím dodatečného přiznání lze zpětně za stejné období změnit skutečné výdaje na paušální, pokud tak poplatník učiní dobrovolně a výsledná daň je i po této změně vyšší než poslední známá daň. Nelze tak však učinit tehdy, bylo-li by důsledkem zpětné změny přesunutí povinnosti dodanit pohledávky do období, které by již bylo prekludováno, nebo pokud byl poplatník k dodanění pohledávek již správcem daně vyzván.
Nejvyšší správní soud v odůvodnění popisovaného rozhodnutí nejprve připomněl, že zákon o daních z příjmů zakazuje zpětně změnit pouze uplatňování paušálních výdajů na skutečné. Upozornil v této souvislosti na předchozí judikaturu uvedeného soudu (usnesení rozšířeného senátu, čj. 1 Afs 123/2006-59) a dodal, že vznikne-li daňovému poplatníkovi povinnost předložit dodatečné daňové přiznání na vyšší daň dle § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů, je případná změna ve způsobu uplatňování výdajů i za dané zdaňovací období důsledkem povinnosti předložit dodatečné daňové přiznání, nikoli prvotní příčinou jeho předložení. Obecně není podle Nejvyššího správního soudu žádný důvod, aby poplatník, který splní podmínky vytyčené shora označeným rozhodnutím rozšířeného senátu (dobrovolně splní svoji povinnost předložit dodatečné daňové přiznání na vyšší daň, současně v tomto dodatečném přiznání zpětně za stejné období změní skutečné výdaje na paušální a výsledná daň je i po této změně vyšší než poslední známá daň) takový postup nebyl oprávněn uplatnit. Nejvyšší správní soud v odůvodnění popisovaného rozhodnutí dále zdůraznil, že zákonem dovolené zpětné změny ve způsobu uplatnění výdajů mají své limity a nelze je provádět kdykoliv. Vždy je nutné přihlížet ke skutkovým a právním okolnostem konkrétní věci. I za splnění podmínek uvedených rozšířeným senátem by nebylo možné prostřednictvím zpětné změny v uplatňování výdajů např. přesunout povinnost dodanění pohledávek do období, které by již bylo prekludováno. Snažil-li by se poplatník zpětnou změnou v uplatňování výdajů postupně posunout povinnost stanovenou v § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů do zdaňovacího období, které by již bylo prekludováno, má správce daně právo zpětnou změnu v uplatňování výdajů nepovolit. Každá daňová optimalizace má své meze a může proto podle Nejvyššího správního soudu vést pouze k legitimnímu, tj. zákonem aprobovanému snížení daně, nikoli k její eliminaci. Pokud však daňový poplatník přesune povinnost stanovenou v § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů do zdaňovacího období, ve kterém žádné závazky ani pohledávky v předcházejícím zdaňovacím období neeviduje, neznamená to žádné obcházení zákona. Závěry o nedovolené optimalizaci platí i pro optimalizaci, jejímž účelem je vyhnutí se dopadům spojených s nesplněním zákonem stanovených povinností v důsledku pasivity poplatníka. Nesplnil-li daňový subjekt svoji povinnost upravit základ daně dle § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů a ani nevyužil svého oprávnění včas a dobrovolně tuto povinnost dovoleným způsobem
eliminovat
, tj. způsob v uplatňování výdajů za splnění všech ostatních podmínek sám zpětně změnit, musí nést následky své pasivity. Opačný výklad, tj. umožnit poplatníkovi zpětně měnit způsob v uplatňování výdajů až v důsledku odhalení jeho pasivity spočívající v nesplnění primární povinnosti postupovat dle § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů, nemůže soud aprobovat. Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že zjistí-li správce daně nesplnění povinnosti stanovené v § 23 odst. 8 zákona o daních z příjmů, pak svědčí-li mu oprávnění tuto povinnost doměřit, není výzva k jejímu dodatečnému splnění bez dalšího nezákonná a poplatník ji již nemůže
eliminovat
následnou zpětnou změnou v uplatňování výdajů.

Související dokumenty

Zákony

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů