Následky porušení povinností při správě daní vymezené daňovým řádem

Mezi instrumenty, s nimiž disponuje správce daně, patří pořádková pokuta. V příslušné právní úpravě, vymezené v daňovém řádu, nalezneme z hlediska maximální výše dvě kategorie pořádkových pokut. Pro obě níže uvedené pomyslné kategorie pokut platí, že v případech, kdy nevedlo dosavadní uložení pokuty k nápravě a protiprávní stav trvá, je možné tuto pokutu ukládat i opakovaně.

Jedná se o pořádkovou pokutu, kterou lze uložit maximálně do výše 50 000 Kč. Tuto pokutu může správce daně uložit tomu, kdo při jednání vedeném správcem daně závažně ztěžuje správu daní jedním z následujících způsobů: pokud i přes předchozí napomenutí ruší pořádek, pokud neuposlechne pokyn úřední osoby nebo se i přes předchozí napomenutí chová urážlivě k úřední osobě nebo osobě zúčastněné na správě daní. Daňový řád však také stanovuje, že tuto pořádkovou pokutu je možné uložit pouze rozhodnutím vydaným při jednání vedeném správcem daně, při kterém vznikly důvody k jejímu uložení.

Druhou pomyslnou kategorií z hlediska maximální možné výše uložené pokuty je pořádková pokuta do výše maximálně 500 000 Kč. Takovouto pokutu může správce daně uložit tomu, kdo závažně ztěžuje nebo maří správu daní tím, že bez dostatečné omluvy nevyhoví ve stanovené lhůtě výzvě ke splnění procesní povinnosti nepeněžité povahy, která mu byla stanovena zákonem nebo správcem daně, nestanoví-li zákon jiný důsledek. Naproti pořádkové pokutě vymezené v přechozím odstavci je možné tuto pořádkovou pokutu uložit nejpozději do 1 roku ode dne, v němž došlo k jednání, které lze touto pokutou postihnout.

U pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy se můžeme opět setkat s různou výší těchto pokut, dle povinnosti, která byla při správě daní porušena. Právní vymezení této pokuty nalezneme v daňovém řádu nově od roku 2015. Obecně platí, že tuto pokutu je možné uložit nebo rozhodnout o povinnosti ji platit nejpozději do 3 let ode dne, v němž došlo k porušení povinnosti.

Za nesplnění registrační, ohlašovací nebo jiné oznamovací povinnosti stanovené daňovým zákonem nebo správcem daně, nebo za nesplnění záznamní nebo jiné evidenční povinnosti stanovené daňovým zákonem nebo správcem daně může správce daně uložit pokutu až do 500 000 Kč.

Pokud daňový subjekt učinil podání podle § 72 odst. 1 daňového řádu (tj. přihlášku k registraci, oznámení o změně registračních údajů, řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení) jiným způsobem než elektronicky, ačkoli byl povinen jej učinit elektronicky, vzniká mu povinnost uhradit pokutu ve výši 2 000 Kč. Dle příslušného ustanovení daňového řádu pak o povinnosti platit tuto pokutu rozhodne správce daně platebním výměrem a současně ji předepíše do evidence daní. Pokuta je poté splatná do 30 dnů ode dne oznámení platebního výměru. Pokud navíc daňový subjekt tím, že nesplní povinnost učinit podání elektronicky, závažně ztěžuje správu daní, pak mu správce daně kromě výše uvedené pokuty 2 000 Kč uloží pokutu ve výši do 50 000 Kč.

V ustanovení vymezeném v § 72 odst. 4 daňového řádu, které platí od 1. ledna 2015, je vymezeno, že pokud má daňový subjekt nebo jeho zástupce zpřístupněnou datovou schránku nebo zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, je povinen výše uvedená podání podle § 72 odst. 1 daňového řádu učinit pouze datovou zprávou ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně a odeslanou způsobem vymezeným v § 71 odst. 1 daňového řádu. To znamená datovou zprávou podepsanou uznávaným elektronickým podpisem, datovou zprávou odeslanou prostřednictvím datové schránky nebo datovou zprávou s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky. Dne 24. února 2015 vydala Finanční správa ČR (České republiky) informaci, že "s ohledem na to, že se jedná o nový přístup v rámci povinnosti činit podání elektronicky, bude Finanční správa ČR, s ohledem na základní zásady správy daní, zejména zásady přiměřenosti, spolupráce a vstřícnosti, po přechodné období roku 2015 (tj. pro podání učiněná v období od 1.1.2015 do 31.12.2015) akceptovat pro splnění povinnosti činit podání elektronicky podle § 72 odst. 4 daňového řádu i podání, učiněná postupem podle § 71 odst. 3 daňového řádu. To vše za předpokladu, že podání učiněné postupem podle § 71 odst. 3 daňového řádu má podobu datové zprávy ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně a tato datová zpráva je v zákonné lhůtě potvrzena některým ze způsobů uvedených v § 71 odst. 1 daňového řádu."¹⁾ Pro úplnost výše uvedeného je vhodné doplnit, že v § 71 odst. 3 daňového řádu je vymezeno, že účinky podání má rovněž úkon učiněný vůči správci daně za použití datové zprávy bez uznávaného elektronického podpisu nebo za použití jiných přenosových technik, které je správce daně způsobilý přijmout, pokud je toto podání do 5 dnů ode dne, kdy došlo správci daně, potvrzeno nebo opakováno způsobem uvedeným v § 71 odst. 1 daňového řádu, přičemž tuto lhůtu nelze prodloužit nebo navrátit v předešlý stav. Dne 24. února 2015 vydala Finanční správa ČR také informaci k aplikaci ustanovení § 72 odst. 4 daňového řádu. Ta je dostupná na webové adrese uvedené v poznámce pod čarou.²⁾

Při stanovení obou výše vymezených pokut (pořádkové pokuty a pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy) dbá správce daně na to, aby pokuta nebyla v hrubém nepoměru k významu porušené povinnosti a k závažnosti následku pro správu daní. Daňový řád dále v souvislosti s těmito pokutami vymezuje, že správce daně, který tyto pokuty uložil, nebo rozhodl o povinnosti je platit, spravuje i jejich placení a pokuty jsou příjmem veřejného rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost tohoto správce daně. Obecně daňový řád stanovuje splatnost těchto pokut ve lhůtě do 15 dnů ode dne, kdy je rozhodnutí o jejich uložení v právní moci. Pokud některá z těchto pokut nepřesahuje 5 000 Kč a pokud ten, komu je pokuta ukládána, uzná důvody a výši ukládané pokuty a současně pokutu uhradí na místě, správce daně uvede její výši a důvody do protokolu pořizovaného o jednání, při němž nastaly důvody pro uložení pořádkové pokuty nebo byly zjištěny důvody pro uložení pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy. Přičemž platí, že proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat a tato pokuta je splatná zaprotokolováním rozhodnutí. Stvrzenka o úhradě pokuty pak obsahuje odkaz na číslo jednací protokolu a osoba, které byla takto pokuta uložena, obdrží stejnopis protokolu i bez vyžádání. Daňový řád stanovuje, že stvrzenky o úhradě pořádkové pokuty nebo pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy vydává Ministerstvo financí.

V přechodném ustanovení zákona č. 267/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „zákon č. 267/2014 Sb.“), který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2015, je ve vztahu k daňovému řádu vymezeno, že pokud došlo k nesplnění povinnosti nepeněžité povahy přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 267/2014 Sb., postupuje se při ukládání pokuty podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 267/2014 Sb.

Pokud daňový subjekt nepodá daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání i přes to, že je to jeho povinností, nebo pokud tato přiznání podá až po stanovené lhůtě a toto zpoždění je delší než 5 pracovních dnů, pak mu vzniká povinnost uhradit pokutu za opožděné tvrzení daně. Tato pokuta ze zákona činí:

Dle § 250 odst. 2 daňového řádu vzniká plátci daně povinnost uhradit pokutu, nepodá-li hlášení, vyúčtování, následné hlášení nebo dodatečné vyúčtování, ačkoli měl tuto povinnost, nebo učiní-li tak po stanovené lhůtě, a toto zpoždění je delší než 5 pracovních dnů, ve výši 0,05% z celkové částky daně, kterou byl povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést za každý následující den prodlení, nejvýše však 0,5% z celkové částky daně, kterou byl povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést.

Minimální výše pokuty vzniklé v důsledku pozdního podání řádného nebo dodatečného daňového tvrzení

Pokud je pokuta za opožděné tvrzení daně vypočtená, ať už podle písmene a) nebo b), vzniklá v důsledku pozdního podání řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení, nižší než 200 Kč, pak se tato pokuta nepředepíše a daňovému subjektu nevzniká povinnost ji uhradit.

Minimální výše pokuty vzniklé v důsledku nepodání řádného nebo dodatečného daňového tvrzení

Pokud daňový subjekt nepodá řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení i přes to, že tuto povinnost měl, a neučiní-li tak ani dodatečně po dobu, kdy možnost podat tato tvrzení trvá, pak se při výpočtu částky podle písmene a) nebo b) použije stanovená horní hranice. Daňový řád v tomto případě fixně stanovuje, že tato pokuta činí vždy nejméně 500 Kč.

Maximální výše pokuty za opožděné tvrzení daně

V souvislosti s pokutou za opožděné tvrzení daně vymezuje daňový řád v § 250 odst. 5 její maximální výši na 300 000 Kč.

Dále pak daňový řád stanovuje, že o povinnosti platit pokutu správce daně rozhodne platebním výměrem a současně ji předepíše do evidence daní. Pokuta je pak splatná do 30 dnů ode dne oznámení platebního výměru.

Pokud daňový subjekt podá řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení do 30 dnů od marného uplynutí lhůty pro jeho podání a v daném kalendářním roce nebylo správcem daně u daňového subjektu v době vydání platebního výměru zjištěno jiné prodlení při podání řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení, pak je výše pokuty za opožděné tvrzení daně poloviční.

V přechodném ustanovení zákona č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je v souvislosti s daňovým řádem v přechodném ustanovení vymezeno, že pokud uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení, nebo dodatečného daňového tvrzení přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, uplatní se pokuta za opožděné tvrzení daně podle dosavadních právních předpisů.

Daňový řád v § 246 vymezuje, že fyzická osoba, která je vázána povinností mlčenlivosti za podmínek stanovených daňovým zákonem, se dopustí přestupku tím, že tuto povinnost poruší. Povinnost zachovávat mlčenlivost je jednou ze základních zásad správy daní a je vymezená v § 9 odst. 1 daňového řádu. Ten určuje, že správa daní je neveřejná a osoby zúčastněné na správě daní (tj. daňové subjekty a třetí osoby, kterými se rozumí osoby jiné než daňový subjekt, které mají práva a povinnosti při správě daní, nebo jejichž práva a povinnosti jsou správou daní dotčena) a úřední osoby, jsou povinny za podmínek stanovených daňovým řádem nebo jiným zákonem zachovávat mlčenlivost o všem, co se v souvislosti se správou daní dozvěděly. Přičemž úřední osobou je zaměstnanec, který se bezprostředně podílí na výkonu pravomoci správce daně, nebo osoba oprávněná k výkonu pravomoci správce daně zákonem nebo na základě zákona. Povinností mlčenlivosti se blíže zabývá § 52 až 55 daňového řádu. Daňový řád dále vymezuje, že správním orgánem příslušným k projednání přestupku je správce daně nejblíže nadřízený správci daně, k jehož činnosti se povinnost mlčenlivosti vztahuje. Pokud se však povinnost mlčenlivosti vztahuje k činnosti více správců daně, přestupek projedná ten z nejblíže nadřízených správců daně, který zjistil podezření z porušení povinnosti mlčenlivosti jako první. Za přestupek porušení povinnosti mlčenlivosti je možné dle daňového řádu uložit pokutu až do výše 500 000 Kč.

Právní vymezení penále nalezneme v § 251 daňového řádu. Povinnost uhradit penále vzniká daňovému subjektu při doměření daně, a to z částky doměřené daně tak, jak byla stanovena oproti poslední známé dani, ve výši:

V § 251 odst. 2 pak nalezneme ustanovení, vymezující, že pokud povinnost k úhradě penále vznikla z důvodu uplatnění ztráty, a to v rozsahu snížení daňové ztráty, které bylo penalizováno, pak správce daně sníží penále podle první výše uvedené odrážky o penále podle třetí výše uvedené odrážky.

O povinnosti uhradit penále rozhodne správce daně v rámci dodatečného platebního výměru a současně je předepíše do evidence daní. Penále je splatné ke stejnému dni jako doměřená daň.

Povinnost uhradit penále z částky, která je uvedena v dodatečném daňovém přiznání nebo dodatečném vyúčtování, nevzniká v případech, kdy je daň doměřována právě podle tohoto dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování.

Podle ustanovení daňového řádu v § 252 odst. 1 je daňový subjekt v prodlení, pokud neuhradí splatnou daň nejpozději v den její splatnosti. Daňovému subjektu pak vzniká povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení, počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Pokud je pro daň stanoven náhradní den splatnosti, běží úrok z prodlení, počínaje pátým pracovním dnem následujícím po původním dni její splatnosti. Úrok z prodlení je splatný dnem, ve kterém jsou splněny zákonné podmínky pro jeho vznik, a na osobním daňovém účtu se předepisuje nejpozději do desátého dne po skončení měsíce následujícího po měsíci, ve kterém uplynul den jeho splatnosti. Před tímto dnem se předepíše na osobním daňovém účtu zejména v případě, že je nedoplatek, ze kterého vzniká úrok z prodlení, vymáhán, nebo pokud byl tento úrok uhrazen, nebo pro zjištění vratitelnosti přeplatku. Úrok z prodlení u záloh se uplatní do dne splatnosti zálohované daně. Pokud je nejasná platba po vyjasnění zaevidována na osobní daňový účet s účinností ke dni, kdy byla vykonána, správce daně ke dni zaevidování tyto účinky na úrok z prodlení na osobním daňovém účtu, kde je tato platba evidována, vypořádá. Daňový řád dává správci daně možnost vyrozumět daňový subjekt o předpisu úroku z prodlení platebním výměrem kdykoli, vyžaduje-li to stav osobního daňového účtu daňového subjektu. I v případě úroku z prodlení daňový řád vymezuje, kdy se úrok z prodlení nepředepíše a daňovému subjektu nevzniká povinnost jej uhradit. Je tomu tak pokud tento úrok z prodlení nepřesáhne v úhrnu u jednoho druhu daně u jednoho správce daně za jedno zdaňovací období nebo za jeden kalendářní rok u jednorázových daní částku 200 Kč. Úrok z prodlení nevzniká u nedoplatku vzniklého v důsledku porušení daňové povinnosti zůstavitele, a to ode dne smrti zůstavitele do dne skončení řízení o pozůstalosti. Úrok z prodlení také nevzniká u nedoplatků na příslušenství daně a na peněžitém plnění placeném v rámci dělené správy.

V § 254 daňového řádu nalezneme právní úpravu úroku z neoprávněného jednání správce daně. Je zde vymezeno, že pokud dojde ke zrušení, změně nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně z důvodu nezákonnosti nebo z důvodu nesprávného úředního postupu správce daně, náleží daňovému subjektu úrok z částky, která byla daňovým subjektem uhrazena na základě tohoto rozhodnutí nebo v souvislosti s tímto rozhodnutím, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to ode dne následujícího po dni splatnosti nesprávně stanovené daně, nebo došlo-li k úhradě nesprávně stanovené daně později, ode dne její úhrady. Pokud bylo na daňovém subjektu vymáháno neoprávněně, náleží mu za dobu neoprávněně vedeného exekučního řízení výše vymezený úrok ve dvojnásobné výši. Nárok na tento úrok nevzniká v případě, že je neoprávněnost způsobena pozdějším vyslovením neúčinnosti doručení rozhodnutí nebo navrácením lhůty v předešlý stav. Úrok přiznaný podle tohoto ustanovení pak správce daně předepíše na osobní daňový účet do 15 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnutí o stanovení daně zrušeno, změněno nebo prohlášeno za nicotné, anebo ode dne prohlášení neoprávněného vymáhání. Pokud vznikne vratitelný přeplatek v důsledku zrušení, změny nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně, jakož i v důsledku neoprávněného vymáhání, vrátí jej správce daně bez žádosti ve výše vymezené 15denní lhůtě. Proti výše uvedenému postupu správce daně je daňový subjekt oprávněn uplatnit námitku, přičemž proti rozhodnutí o této námitce je možné se odvolat.

S právní úpravou námitky se setkáme v § 159 daňového řádu, kde je konkrétně stanoveno, že proti úkonu správce daně při placení daní, nejde-li o rozhodnutí, u kterého zákon připouští podání odvolání, může osoba zúčastněná na správě daní uplatnit námitku ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se o úkonu dozvěděla, přičemž platí, že námitka se podává u správce daně, který úkon provedl. Správce daně následně námitku posoudí a rozhodne o ní. Pokud námitce vyhoví v plném rozsahu, pak napadený úkon zruší. Pokud námitce vyhoví pouze částečně, pak napadený úkon změní nebo zjedná nápravu jiným způsobem. Pokud však správce daně neuzná oprávněnost v námitce uplatňovaných důvodů, pak námitku zamítne rozhodnutím. Současně platí, že rozhodnutí, kterým je námitce v plném rozsahu vyhověno, se neodůvodňuje. Blíže k námitce viz § 159 daňového řádu.

Podle § 254 odst. 6 pak platí, že úrok přiznaný podle tohoto ustanovení se započítává na přiznanou náhradu škody nebo přiznané zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou daňovému subjektu nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem správce daně.

Od roku 2015 se můžeme v daňovém řádu setkat s ustanovením upravujícím úrok z daňového odpočtu. Toto ustanovení zanesl do daňového řádu zákon č. 267/2014 Sb. Příslušnou právní úpravu úroku z daňového odpočtu nalezneme v § 254a daňového řádu. Ten stanovuje, že pokud postup k odstranění pochybností vztahující se k řádnému daňovému tvrzení nebo dodatečnému daňovému tvrzení, ze kterého vyplývá, že daňovému subjektu má vzniknout daňový odpočet, trvá déle než pět měsíců, náleží daňovému subjektu úrok z daňového odpočtu stanoveného správcem daně. Úrok z daňového odpočtu odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o jeden procentní bod, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Tento úrok náleží daňovému subjektu ode dne následujícího po uplynutí pěti měsíců ode dne zahájení postupu k odstranění pochybností, který trvá déle než pět měsíců, do dne vrácení daňového odpočtu nebo jeho použití na úhradu nedoplatku, nejpozději však do uplynutí lhůty pro jeho vrácení. V přechodném ustanovení zákona č. 267/2014 Sb. ve vztahu k daňovému řádu pak nalezneme, že pokud byl postup k odstranění pochybností zahájen přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 267/2014 Sb., považuje se takový postup pro účely úroku z daňového odpočtu za zahájený dnem nabytí účinnosti zákona č. 267/2014 Sb. Úrok z daňového odpočtu pak podle ustanovení v § 254a odst. 4 správce daně předepíše na osobní daňový účet do 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí o stanovení daňového odpočtu. Pokud takto vznikne vratitelný přeplatek, pak jej správce daně vrátí současně s vrácením daňového odpočtu. Daňový řád dává daňovému subjektu proti výše uvedenému postupu správce daně možnost uplatnit námitku, přičemž proti rozhodnutí o této námitce je možné se odvolat.

V § 254a odst. 6 je v souvislosti s úrokem z daňového odpočtu vymezeno, že úrok přiznaný podle tohoto ustanovení se započítává na přiznanou náhradu škody nebo přiznané zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou daňovému subjektu nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem správce daně.

V § 259 daňového řádu nalezneme ustanovení, které vymezuje, že pokud zákon stanoví orgánu veřejné moci pravomoc zcela nebo částečně prominout daň nebo příslušenství daně, je možné tak učinit na základě žádosti daňového subjektu nebo z moci úřední. Z hlediska časového je zde vymezeno, že k prominutí daně i příslušenství daně může dojít od vzniku daňové povinnosti až do doby uplynutí lhůty pro placení daně, a to i poté, kdy došlo k její úhradě. Pokud však byla žádost o prominutí daně nebo příslušenství daně zamítnuta, je možné novou žádost podat nejdříve po 60 dnech ode dne oznámení zamítavého rozhodnutí. Přičemž v této nové žádosti musí daňový subjekt uvést jiné důvody než ty, které již obsahovala žádost původní, jinak bude nová žádost odložena. O odložení však musí být žadatel vyrozuměn. Platí, že proti rozhodnutí ve věci prominutí daně nebo příslušenství daně není možné uplatnit opravné prostředky. Daňový řád ukládá správci daně při posouzení žádosti o prominutí daně nebo příslušenství daně zohlednit četnost porušování povinnosti při správě daní daňovým subjektem. Prominutí daně nebo příslušenství daně není podle § 259c odst. 2 daňového řádu možné, pokud daňový subjekt nebo osoba, která je členem jeho statutárního orgánu, v posledních 3 letech závažným způsobem porušil daňové nebo účetní právní předpisy. V následujícím odstavci pak nalezneme, že pokud právnická osoba závažným způsobem poruší daňové nebo účetní právní předpisy, hledí se pro účely posouzení splnění výše uvedené podmínky (závažné porušení daňových nebo účetních předpisů v posledních 3 letech) na osobu, která byla v době tohoto porušení v této právnické osobě členem statutárního orgánu, jako by tyto daňové nebo účetní právní předpisy také porušila. V § 260 daňového řádu jsou dále vymezeny podmínky hromadného prominutí daně nebo příslušenství daně.

Prominutí penále a prominutí úroku z prodlení a úroku z posečkané částky jsou v daňovém řádu věnovány dva samostatné paragrafy. Prominutí penále upravuje § 259a daňového řádu, který stanovuje, že pokud byla uhrazena daň, v důsledku jejíhož doměření povinnost uhradit penále vznikla, může daňový subjekt požádat správce daně o prominutí části penále. Žádost o prominutí penále je možné podat nejpozději do 3 měsíců ode dne právní moci dodatečného platebního výměru, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti uhradit penále. Tato lhůta však neběží po dobu řízení o povolení posečkání úhrady daně, v důsledku jejíhož doměření povinnost uhradit penále vznikla, a po dobu povoleného posečkání úhrady daně, v důsledku jejíhož doměření povinnost uhradit penále vznikla. Daňový řád dává správci daně možnost prominout na základě posouzení rozsahu součinnosti daňového subjektu v rámci postupu vedoucího k doměření daně z moci úřední až 75% penále. Přičemž platí, že není vázán návrhem daňového subjektu. Právní úpravu prominutí úroku z prodlení a úroku z posečkané částky nalezneme v § 259b daňového řádu. Podle této úpravy je daňový subjekt oprávněn požádat správce daně o prominutí úroku z prodlení nebo úroku z posečkané částky, pokud byla uhrazena daň, v důsledku jejíhož neuhrazení úrok vznikl. Správce daně má při posouzení rozsahu, ve kterém bude úrok prominut, zohlednit skutečnost, zda ekonomické nebo sociální poměry daňového subjektu zakládají tvrdost uplatněného úroku. Pokud k prodlení s úhradou daně došlo z důvodu, který je možné s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit, může správce daně zcela nebo zčásti prominout úrok z prodlení nebo úrok z posečkané částky. Opět zde platí, že při tom správce daně není vázán návrhem daňového subjektu.

V přechodném ustanovení zákona č. 267/2014 Sb. ve vztahu k daňovému řádu je mimo jiné také vymezeno, že žádat o prominutí penále je možné pouze v případě penále vzniklého ode dne nabytí účinnosti zákona č. 267/2014 Sb. a obdobně žádat o prominutí úroku z prodlení je možné pouze v případě úroku vzniklého ode dne nabytí účinnosti zákona č. 267/2014 Sb.

V zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), nalezneme od roku 2015 v § 38o nově zvláštní ustanovení o pokutě za opožděné tvrzení daně, které uvádí, že pokud je část dílčího základu daně z příjmů ze závislé činnosti, ze kterých plátce daně sráží zálohu na daň, vyšší než 50% celkového základu daně, snižuje se pokuta za opožděné tvrzení daně u daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob na desetinu. Nově je také v zákoně o daních z příjmů vymezeno v § 38p zvláštní ustanovení o penále, podle kterého se pro účely výpočtu penále vychází z částky daně tak, jak by byla stanovena oproti poslední známé dani, pokud by nebyly v rámci postupu vedoucího k doměření této daně z moci úřední dodatečně uplatněny vyšší částky odčitatelných položek podle § 34 zákona o daních z příjmů, který se zabývá právě položkami odčitatelnými od základu daně.

S další pokutou se můžeme nově setkat v § 38w zákona o daních z příjmů, která souvisí s novou oznamovací povinností vztahující se k osvobozeným příjmům fyzických osob. Vzhledem k tomu, že vymezení této oznamovací povinnosti se v zákoně o daních z příjmů objevilo nově od roku 2015, je žádoucí si před vymezením příslušné sankce nejprve vymezit právní úpravu této oznamovací povinnosti, nalezneme ji v § 38v. Pokud poplatník daně z příjmů fyzických osob obdrží příjem, který je od daně z příjmů fyzických osob osvobozen a je vyšší než 5 000 000 Kč, pak je tento poplatník povinen tuto skutečnost oznámit správci daně do konce lhůty pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém tento příjem obdržel. Toto ustanovení, se však nevztahuje na příjem, o němž správce daně může zjistit údaje, které má povinnost poplatník uvádět v oznámení o osvobozených příjmech fyzických osob, z rejstříků či evidencí, do kterých má přístup a které zveřejní na úřední desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup. Mezi údaje, které má poplatník uvést v oznámení o osvobozených příjmech fyzických osob, patří výše příjmu, popis okolností nabytí příjmu a datum, kdy příjem vznikl. Pokud správce daně zjistí nesplnění této oznamovací povinnosti, pak poplatníka vyzve k jejímu dodatečnému splnění a stanoví mu k tomu náhradní lhůtu. V případech, kdy se jedná o příjem plynoucí do společného jmění manželů, oznámí správci daně požadované skutečnosti jeden z manželů.

Povinnost uhradit pokutu za neoznámení osvobozeného příjmu vzniká poplatníkovi, který nepodá oznámení o osvobozených příjmech fyzických osob. Tato pokuta činí:

Pokutu za neoznámení osvobozeného příjmu lze uložit nejpozději do uplynutí lhůty pro stanovení daně a je splatná do 15 dnů od právní moci rozhodnutí o pokutě. O povinnosti platit pokutu za neoznámení osvobozeného příjmu pak rozhodne správce daně platebním výměrem a současně ji předepíše do evidence daní. Zákon o daních z příjmů dává správci daně v § 38w odst. 6 možnost zcela nebo zčásti prominout pokutu za neoznámení osvobozeného příjmu, pokud k nesplnění povinnosti oznámit osvobozený příjem došlo z důvodu, který je možné s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit.

V § 16 odst. 1 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů, nalezneme ustanovení určující, že úrok z prodlení, který vznikl u daně v důsledku prodlení, které nastalo před stanovením daně, je splatný v náhradní lhůtě 30 dnů ode dne jejího stanovení.

V zákonném opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí nalezneme v § 51 ustanovení, které vymezuje, že úrok z prodlení v případě úročení nedoplatku na záloze se uplatní i po dni splatnosti zálohované daně. Pokud v rámci doměření daně dojde ke zvýšení rozdílu mezi daní a zálohou a k tomuto zvýšení nedojde v důsledku porušení povinností ze strany poplatníka, vzniká poplatníkovi povinnost uhradit úrok z prodlení u části doměřené daně odpovídající zvýšení rozdílu mezi daní a zálohou až od náhradního dne splatnosti doměřeného rozdílu. V tomto případě také poplatníkovi nevzniká povinnost uhradit penále u části doměřené daně odpovídající zvýšení rozdílu mezi daní a zálohou.

Od 5. února 2015 je v účinnosti nově § 15a zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů, který byl do tohoto zákona vložen zákonem č. 23/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů. Tento nový paragraf se zabývá pokutou za opožděné tvrzení daně a stanoví, že pokud má poplatník povinnost podat daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání na daň nižší, než je poslední známá daň, a podá-li je po lhůtě pro jejich podání, aniž by byl správcem daně k tomu vyzván, nevzniká poplatníkovi povinnost uhradit pokutu za opožděné tvrzení daně.