Zaměstnanecká karta a zahraniční zaměstnanci českého zaměstnavatele z pohledu zdravotního pojištění

Budeme-li v této souvislosti hovořit o zaměstnávání cizinců, pak máme na mysli samozřejmě cizince z tzv. „třetích zemí“ (viz dále), nikoliv občany ze států Evropské unie, případně ze států Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko) nebo ze Švýcarska a jejich rodinné příslušníky. Občané z těchto států jsou oprávněni vykonávat práci na území ČR v podstatě bez jakýchkoli omezení.

Z hlediska postupu zaměstnavatele musíme z pohledu zdravotního pojištění důsledně rozlišovat, zda jsou zaměstnanci:

Tato skutečnost má totiž přímé dopady na českého zaměstnavatele jak z hlediska placení pojistného, tak při plnění souvisejících zákonných povinností ve zdravotním pojištění. U osob dle výše uvedeného písmene a), na které se vztahuje působnost níže uvedených koordinačních nařízení Evropské unie, budu v dalším textu uvádět zkratku „stát EU“.

Zaměstnanecká karta představuje povolení, na jehož základě je její držitel oprávněn nejen vykonávat práci na pozici, pro kterou mu byla karta vydána, ale i dlouhodobě pobývat na území ČR. Cizinec splňující stanovené podmínky (například vyslaný svým zahraničním zaměstnavatelem se sídlem mimo stát EU, EHP nebo Švýcarsko) žádá příslušnou krajskou pobočku Úřadu práce ČR o vydání povolení k zaměstnání a teprve až následně žádá o vydání zaměstnanecké karty.

O zaměstnaneckou kartu lze žádat pouze osobně na místně příslušném zastupitelském úřadě ve státě, jehož je cizinec občanem, popřípadě jenž vydal cestovní doklad, jehož je cizinec držitelem, nebo ve státě, ve kterém má cizinec povolen dlouhodobý nebo trvalý pobyt. Občan státu uvedeného ve vyhlášce č. 429/2010 Sb. může podat tuto žádost na kterémkoli zastupitelském úřadě ČR.

Na území ČR lze žádost podat pouze v případě, že cizinec již na území ČR pobývá buď na základě víza k pobytu nad 90 dnů nebo povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem. V takovém případě je možné podat žádost až do konce platnosti takového oprávnění k pobytu.

Zákonná lhůta pro vyřízení žádosti o vydání zaměstnanecké karty je 60 dnů ode dne podání žádosti, ve zvlášť složitých případech platí lhůta 90 dnů ode dne podání žádosti.

Dne 1.5.2010 vstoupilo v platnost Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení včetně prováděcího Nařízení č. 987/2009 (dále jen Nařízení). Záměrem nové úpravy bylo zvýšit míru právní jistoty v oblasti sociálního zabezpečení a rovněž zpřehlednit pravidla fungování vztahů mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Tato Nařízení platí nejen ve státech Evropské unie, ale podle nich se postupuje i vůči osobám a institucím z Norska, Islandu, Lichtenštejnska a ze Švýcarska a za určitých podmínek dokonce i vůči osobám ze „třetích“ zemí (například pokud by byl občan Běloruska zaměstnán na Slovensku a poté návazně v ČR).

Prostřednictvím tohoto důležitého principu je určována příslušnost k právním předpisům sociálního zabezpečení. Sociální zabezpečení se přitom rozumí v celé jeho šíři, tedy včetně všech podsystémů - v České republice například i pojištění zaměstnavatelů pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání. Při praktické aplikaci příslušných ustanovení Nařízení nemůže dojít k situaci, že by byla osoba pojištěna ve více zemích nebo naopak v žádné z nich.

Z hlediska určení příslušnosti platí, že osoba podléhá právním předpisům státu, ve kterém jako zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná vykonává svou výdělečnou činnost, bez ohledu na místo (stát) bydliště.

Základním kritériem pro určení příslušnosti je výkon výdělečné činnosti. V této souvislosti platí, že na zaměstnance nebo osobu samostatně výdělečně činnou se ve smyslu výše uvedených Nařízení vztahují právní předpisy státu, na jehož území je vykonávána výdělečná činnost. Tyto osoby tak podléhají všem systémům sociálního zabezpečení tohoto státu a nemohou si vybrat, že například zdravotně a nemocensky chtějí být pojištěny v jedné zemi a důchodově v jiné zemi. Obdobně si příslušnost k pojištění nemohou vybrat ani nezaopatření rodinní příslušníci takové osoby, kteří jsou povinně účastni všech systémů sociálního zabezpečení v zemi pojištění živitele.

Při přihlašování osob - zaměstnanců ze států EU platí pro českého zaměstnavatele následující postupy:

Kód „E“ použije zaměstnavatel namísto kódu „P“ pro první přihlášení zaměstnance bez trvalého pobytu, občana státu EU. Do místa vyčleněného pro číslo pojištěnce se uvede pohlaví (M, Z) a datum narození. Má-li zaměstnanec nezaopatřené rodinné příslušníky (manželka, děti), upozorní jej zaměstnavatel na povinnost jejich přihlášení ke zdravotnímu pojištění.

Prostřednictvím kódu „A“ se zaměstnavatel přihlašuje u zdravotní pojišťovny k platbě pojistného za své zaměstnance - občany státu EU. Kódu „A“ se však používá až při druhém a dalším nástupu do zaměstnání u zaměstnance ze státu EU. Pouze pro první přihlášení takového zaměstnance se použije kód „E“, vygeneruje se číslo pojištěnce, při každém dalším přihlášení se pak používá kódu „A“ -tuto skutečnost by si měl zaměstnavatel prověřit. Další oznámení již provádí zaměstnavatel pod přiděleným číslem pojištěnce.

Občané ze států EU, zaměstnaní pouze v České republice, jsou zdravotně (i nemocensky, důchodově apod.) pojištěni v ČR bez ohledu na skutečnost, že mají bydliště v jiném státě EU. Po dobu, kdy jsou tyto osoby z titulu výkonu zaměstnání (výdělečné činnosti) pojištěny v ČR, nemusejí tyto osoby a ani jejich nezaopatření rodinní příslušníci přispívat do systému zdravotního pojištění země, ve které bydlí. Z hlediska poskytování zdravotní péče mají nárok na plnou zdravotní péči (hrazené služby) v ČR i v zemi bydliště jak výdělečně činné osoby, tak jejich nezaopatření rodinní příslušníci, vše na účet příslušné české zdravotní pojišťovny. Pokud si zaměstnanec sám nezvolil zdravotní pojišťovnu, plní zaměstnavatel oznamovací povinnost u místně příslušných úřadoven VZP ČR. Je-li zaměstnanci vyplácen příjem v cizí měně, přepočte se na českou měnu způsobem stanoveným zákonem upravujícím daně z příjmů. Zaměstnavatel je povinen vést ve svých záznamech pro stanovení a odvod pojistného kurz, který použil.

Při stanovení vyměřovacího základu a výpočtu výše pojistného se tito zaměstnavatelé řídí legislativou platnou v českém systému veřejného zdravotního pojištění. Pojistné se za takové poukazuje v Kč v rámci hromadné platby na příslušný účet zaměstnancem svobodně zvolené české zdravotní pojišťovny. Pojistné je standardně splatné v období od 1. dne do 20. dne následujícího kalendářního měsíce, kdy je rozhodující datum připsání platby na příslušný účet zdravotní pojišťovny. Pokud není pojistné odvedeno včas nebo ve správné výši, vzniká zaměstnavateli nedoplatek na pojistném včetně penále. V souvislosti s placením pojistného se na zaměstnavatele vztahuje povinnost odevzdávat pravidelně každý měsíc (rovněž v období od 1. dne do 20. dne následujícího kalendářního měsíce) Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele, který obsahuje součet vyměřovacích základů zaměstnanců, pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny, úhrnnou výši pojistného, vypočtenou jako součet pojistného jednotlivých zaměstnanců (13,5% z vyměřovacího základu, zaokrouhleno na celou korunu směrem nahoru) a počet zaměstnanců, ke kterým se údaje vztahují. Do počtu zaměstnanců se tak započítávají i osoby ze států EU, jejichž zaměstnání zakládá účast na zdravotním pojištění - například se jedná o zaměstnání na základě pracovní smlouvy, dohodu o provedení práce při příjmu převyšujícím 10 000 Kč nebo příjmy ze členství ve statutárním orgánu českého zaměstnavatele.

Může nastat situace, že pracovněprávní vztah je uzavřen podle cizích právních předpisů. I v takovém případě platí pro zaměstnavatele (i zaměstnance) například ustanovení o minimálním vyměřovacím základu.

Českému zaměstnavateli doporučuji, aby si nechal od osoby ze státu EU, kterou hodlá zaměstnávat, vystavit Čestné prohlášení, ve kterém tato osoba potvrdí, že současně není zaměstnána v jiném státě EU. Pokud by byla osoba současně zaměstnána v některém ze států EU (zpravidla v zemi svého bydliště) a dle podmínek dále uvedených by ve státě bydliště vykonávala alespoň 25% své činnosti, podléhala by z hlediska příslušnosti k pojištění všem systémům sociálního zabezpečení tohoto státu. Vystavením Čestného prohlášení se předejde případným problémům, především pak při plnění oznamovací povinnosti a placení pojistného. Naopak, v případě současného zaměstnání této osoby v jiném státě EU musí zaměstnavatel důsledně vyžadovat předložení přenositelného dokumentu A1. Pokud zaměstnavatel nemá k dispozici doklad o příslušnosti osoby k pojištění v jiném státě EU, odvádí pojistné české zdravotní pojišťovně.

Může se stát, že zaměstnanec bydlící v jiném státě a podléhající režimu výše uvedených koordinačních nařízení, ukončí zaměstnání v České republice a onemocní. Ať onemocní ještě během zaměstnání nebo po jeho skončení, vyplývají pro tuto osobu z titulu příslušnosti k pojištění určité nároky, a to za dále uvedených podmínek i v době, kdy zaměstnání již nevykonává.

Z pohledu českých právních předpisů o nemocenském pojištění je z hlediska nároku na nemocenské dávky z českého systému sociálního zabezpečení rozhodující vznik sociální události - onemocnění. Při pobírání nemocenských dávek v souvislosti se skončením zaměstnání se vychází z těchto principů:

Jsou-li splněny podmínky pro nárok na dávku nemocenského pojištění podle českých právních předpisů, poskytne se tato dávka za celou dobu nemoci (sociální události). Nárok na tuto dávku přechází i od doby po skončení zaměstnání, maximálně však do výše celkového nároku.

V situacích, kdy bývalému českému pojištěnci s bydlištěm v některém ze států EU vznikne v ochranné lhůtě z pojištění v ČR nárok na peněžité dávky v nemoci a mateřství, přizná příslušná česká instituce tyto dávky za předpokladu, že budou splněny i ostatní stanovené podmínky. Tento postup platí za předpokladu, že dotyčná osoba nezahájila ve státě bydliště výdělečnou činnost zakládající účast na pojištění a ani nezačala pobírat dávky v nezaměstnanosti.

V případě souběžného výkonu zaměstnání ve dvou nebo více státech EU je zapotřebí z hlediska aplikace pojistné povinnosti vycházet z principu pojištění v jednom státě, neboli v daném okamžiku nemá žádná osoba podléhat pojišťovací povinnosti ve dvou (případně více) státech. Princip jednoho pojištění znamená, že ačkoliv je občan ze státu EU současně zaměstnán ve více státech EU, podléhá všem systémům sociálního zabezpečení v jednom státě. Pokud je osoba zaměstnána na území dvou států, platí tato zvláštní pravidla:

Při zaměstnávání osob z jiných států, než těch, které jsou uvedeny v bodě a), platí především tyto podmínky:

Účastni českého systému veřejného zdravotního pojištění jsou i zaměstnanci z tzv. „třetích“ zemí, tedy ze zemí, na které se nevztahují výše uvedená Nařízení. V těchto případech jsou zdravotně pojištěny osoby, které na území České republiky nemají trvalý pobyt, ale jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky. Tyto osoby jsou z pohledu zdravotního pojištění považovány za zaměstnance ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) z. č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v případech, kdy sjednaným pracovněprávním vztahem, případně výkonem činnosti (ze které jsou příjmy zdaňovány podle § 6 zákona o daních z příjmů) vzniká ve zdravotním pojištění zaměstnání.

Na rozdíl od podmínek platných podle koordinačních nařízení Evropské unie:

Účastníkem českého systému veřejného zdravotního pojištění je rovněž výdělečně činná osoba (tj. zaměstnanec nebo osoba samostatně výdělečně činná) ze země, se kterou má ČR uzavřenou smlouvu o sociálním zabezpečení, jejíž součástí je i úprava poskytování věcných dávek. Při provádění těchto smluv se vychází z jejich základního principu, kterým je princip jediného pojištění, a to v zásadě v místě, ve kterém osoby kryté mezinárodními smlouvami vykonávají výdělečnou činnost. Tento princip je určující z hlediska posuzování účasti zmíněných osob ve struktuře pojištění podle českých právních předpisů. V evropských právních předpisech, které ČR po vstupu do EU provádí, je zakotven princip pojištění v zemi, ve které je vykonávána výdělečná činnost. Jestliže tedy taková osoba prokazatelně vykonává na území ČR výdělečnou činnost, má nárok na zařazení mezi české pojištěnce se všemi právy a povinnostmi v oblasti zdravotního pojištění.

Pokud je zaměstnání osob ze zahraničí u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky jejich jediným zaměstnáním, podléhají tyto osoby z titulu tohoto zaměstnání systému veřejného zdravotního pojištění České republiky. To znamená, že se na ně (a na jejich zaměstnavatele) v plném rozsahu aplikují zákony č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů a zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, oba ve znění pozdějších předpisů. Tento postup platí za předpokladu, že se (jako právně nadřazená) nepoužijí výše uvedená koordinační nařízení Evropské unie.