Aktuálně k souběhu funkcí

Vydáno: 14 minut čtení

Článek je inspirován tím, že i v letošním roce se rozrostla soukromoprávní judikatura k nepovolenému souběhu funkcí, a především tím, že Nejvyšší správní soud v květnu letošního roku rozhodl ve věci veřejnoprávních dopadů tohoto souběhu funkcí.

Aktuálně k souběhu funkcí
Ing.
Pavel
Běhounek
 
Problém souběhu funkcí před 1.1.2012
Souběh funkcí je přetrvávajícím problémem soukromého práva (avšak s rizikem přesahu do práva veřejného). Jde o situaci, kdy člen statutárního orgánu (typicky jednatel s. r. o.) hodlá vykonávat činnost, která je výkonem funkce člena statutárního orgánu, v pracovněprávním vztahu (typicky v pracovním poměru). Souběhem funkcí je tedy například situace, kdy by jednatel hodlal uzavřít se společností pracovní poměr, jehož předmětem by bylo řízení společnosti (například jako ředitel). Uzavření pracovněprávního vztahu s jednatelem na činnost, která nespadá do výkonu funkce člena statutárního orgánu, není problémem souběhu funkcí a uzavření takového vztahu možné je, avšak s přihlédnutím k dalším omezením.
Nemožnost uzavření platného pracovněprávního vztahu na činnost, která spadá do výkonu funkce jednatele, byla dlouhodobě judikována - počínaje rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21.4.1993, sp. zn. 6 Cdo 108/92. Soukromoprávní
judikatura
k souběhu funkcí je ustálená, jak potvrzuje například letošní rozhodnutí Nejvyššího soudu 21 Cdo 1116/2014 ze dne 28.1.2015, které lze shrnout takto:
-
Společnost s r. o. se domáhala po svém bývalém jednateli vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 mil. Kč, která mu byla vyplacena jako nedoplatek mzdy za dobu od 1.7.2002 do 28.2.2004, a dále náhrada škody ve výši 400 000 Kč jako úhrada povinných odvodů (zdravotní a sociální pojištění, daň ze mzdy).
-
Jednatel nárok na výplatu mzdy opíral o ustanovení manažerské smlouvy ze dne 15.11.2000 generálního ředitele, podle které měl nárok na mzdu ve výši 50 000 Kč měsíčně, avšak manažerská smlouva „byla další smlouvou anulována“.
-
Jednatel byl do funkce ustanoven 19.1.2001 a tato funkce trvala do 30.9.2006. Žalovaný jednatel vystupoval jako generální ředitel žalobce i poté, co byl jmenován jednatelem společnosti (například při schválení pracovního řádu účinného od 1.5.2002). Předmětem manažerské smlouvy bylo „zabezpečovat plnění úkolů vyplývajících pro manažera společnosti z platných zákonů, stanov, resp. společenských smluv společnosti v rozsahu předmětu podnikání a dalších obecně závazných předpisů“ a „řídit se organizačním řádem společnosti a rozhodnutími jejich statutárních orgánů“.
-
Soudy nižšího stupně (Krajský soud v Českých Budějovicích a Vrchní soud v Praze) z výpovědí jednatele a svědka dovodily, že žalovaný se ve své činnosti věnoval zejména výrobnímu úseku (například vývoj výrobků, dodržování technických postupů, tvorba norem, zpracování metodiky výroby), o čemž svědčí rovněž to, že byl (od 1.3.2001) odpovědným zástupcem žalobce pro předmět podnikání řeznictví a uzenářství. Nejvýstižněji charakterizoval svou činnost u žalobce sám žalovaný, když uvedl, že u žalobce vykonával vedle „činnosti řídící rovněž činnost odbornou v oblasti výroby“.
-
Podle názoru Nejvyššího soudu (NS) však uvedené poznatky nenasvědčují tomu, že by žalovaným vykonávaná funkce generálního ředitele byla odlišná od činnosti statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným, ale závěru zcela opačnému. Dle NS je z uvedeného totiž zcela zřejmé, že žalovaný jednatel činil jak právní úkony jménem společnosti, tak i úkony dovnitř společnosti, a že jeho „odborná činnost“ byla nedílnou součástí jeho celkové řídící činnosti ve společnosti, včetně jejího obchodního vedení. Skutečnou náplní funkce generálního ředitele tak dle NS byla (měla být) stejná činnost, kterou žalovaný vykonával (měl vykonávat) u žalobce jako jeho jednatel, když „optické oddělení“ obou činností bylo jen umělé a účelové. Z dosavadních skutkových zjištění proto NS dovodil závěr, že v době od 1.7.2002 do 28.2.2004 žalovaný jednatel nekonal svou činnost u žalobce v platném pracovním poměru a že mu proto v tomto období nenáležela mzda (nebo jiná odměna za práci).
Případ řešený v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.1.2015 je typickým případem soukromoprávních sporů v oblasti nepovoleného souběhu funkcí, tedy požadavek společnosti, aby jí jednatel vrátil neoprávněně vyplacenou mzdu. Zakázaný souběh funkcí však může mít i celou řadu dalších souvislostí, například i z hlediska insolvenčního řízení - viz například rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci 2 VSOL 570/2014-A-16 ze dne 28.8.2014 (tento případ však Vrchní soud v Olomouci, na rozdíl od Krajského soudu v Brně, za nepovolený souběh nepovažoval - šlo o pracovní smlouvu, jejímž předmětem byla činnost vedoucího výroby; zajímavostí tohoto případu je též to, že Vrchnímu soudu v Olomouci nijak nevadilo, že pracovní smlouvu podepsal jednatel „sám se sebou“). Častým omylem praxe je, že není správně chápán obsah výkonu funkce jednatele a obsah této funkce je nesprávně redukován jen na jednání za společnost (před 1.1.2014 jménem společnosti). K tomuto nesprávnému chápání možná svádí i jazykové označení „jednatel“. Jednatelé (nebo kolektivní orgán tvořený jednateli) však společnost také řídí:
-
podle § 195 odst. 1 ZOK jednateli přísluší obchodní vedení společnosti.
Rozlišujícím kritériem, zda jde o výkon funkce či nikoli, rozhodně nemůže být, zda jde o jednání „dovnitř“ či vně společnosti. Jde-li o jednání „dovnitř“ společnosti, je nutno řešit, zda jde o obchodní vedení či jinou činnost, která nemusí výkonem funkce být. Samotná skutečnost, že určitá činnost „dovnitř společnosti“ není obchodním vedením, však automaticky nemůže znamenat, že nespadá do výkonu funkce. V tomto směru může být otázkou například pracovněprávní vztah s jednatelem, jehož předmětem by bylo vedení účetnictví společnosti - domnívám se, že i v tomto případě se jedná o činnost spadající do výkonu funkce jednatele (na rozdíl od vedení účetnictví pro klienty společnosti, pokud by se společnost zabývala vedením účetnictví).
Hranice mezi výkonem funkce jednatele a činností, která není výkonem funkce (a může tedy být předmětem pracovněprávních vztahů) není zcela ostrá a je třeba posuzovat případ od případu. V případu projednávaném v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.1.2015 (viz výše) byla činnost manažera shledána jako výkon funkce jednatele, když dotyčný vykonával vedle „činnosti řídící rovněž činnost odbornou v oblasti výroby“ a navíc byl odpovědným zástupcem žalobce pro předmět podnikání řeznictví a uzenářství. Naproti tomu v rozsudku 21 Cdo 496/2014 ze dne 24.2.2015 nebyl za nepovolený souběh považován případ, kdy:
-
Byl místopředseda představenstva a.s. (závěry plně platí i pro jednatele s. r. o.) na základě manažerské smlouvy uzavřené se žalobcem dne 23.1.2007 povinen jako obchodní ředitel mimo jiné zabezpečovat úkoly vyplývající z rozhodnutí představenstva žalobce, generálního ředitele, organizačního řádu, pracovního řádu, zákoníku práce a dalších obecně závazných a vnitřních norem. Jako obchodní ředitel byl dále podle organizačního řádu žalobce povinen mimo jiné řídit a kontrolovat obchodní a marketingovou činnost žalobce a činnost „smluvní dopravy“, předkládat generálnímu řediteli k projednání plány prodeje výrobků a plány účasti na reklamních a propagačních akcích a výstavách, navrhovat po projednání s odbornými řediteli směry obchodní politiky společnosti, zabezpečovat činnost skladů společnosti (mimo technických) a provádění nákupů surovin, materiálu a služeb, zajišťovat průzkum trhu, určovat požadavky na parametry produkce a usměrňovat tak technický rozvoj, výrobní kapacity a obchodně technické služby, zajišťovat „komplexnost péče o zákazníka“ a řádné vedení objednávkového systému a dokumentace o vydání a převzetí výrobků a zboží, stanovovat ceny výrobků, služeb a materiálů po projednání s finančním ředitelem, provádět systém cenové podpory prodeje výrobků, zajišťovat logistickou činnost a projekty „category managementu“ u zákazníků, zajišťovat suroviny, obaly a materiály na jím uzavřené smlouvy, uzavírat kupní smlouvy a smlouvy o přepravě a službách u „běžných, drobných smluvních partnerů“, provádět výběr dodavatelů, zajišťovat vedení evidence smluv na jím řízeném úseku a evidence „v rámci materiálně technického zásobování“, zajišťovat převzetí dodávek a expedici výrobků podle dispozic smluvních partnerů, zajišťovat vystavení faktur a kontrolu jejich správnosti, zajišťovat reklamace, propagaci výrobků a služeb, obchodně propagační dokumentaci a provádět její distribuci, zajišťovat účast na výstavách, veletrzích a prezenčních akcích, zabezpečovat ochranné pomůcky a pracovní oděvy pro zaměstnance, zajišťovat inventarizaci ve skladech společnosti (mimo skladu technického), podílet se na vymáhání pohledávek za dodání výrobků a služeb a zabezpečovat spolupráci s médii.
-
Dle NS je z uvedeného výčtu povinností obchodního ředitele zřejmé, že náplní funkce obchodního ředitele nebyla (neměla být) stejná činnost, kterou žalovaný vykonával (měl vykonávat) u žalobce jako místopředseda jeho představenstva, neboť většinu činností obchodního ředitele stanovených v organizačním řádu žalobce (například řízení činnosti „smluvní dopravy“, zabezpečování činnosti skladů, zajišťování průzkumu trhu a logistické činnosti, vedení objednávkového systému a dokumentace o vydání a převzetí výrobků a zboží, stanovování cen výrobků, služeb a materiálů, zabezpečování ochranných pomůcek a pracovních oděvů pro zaměstnance a další činnosti) nelze zahrnout pod zastupování akciové společnosti navenek ani pod její obchodní vedení.
-
Obchodním vedením dle NS organizování a řízení podnikatelské činnosti společnosti, včetně rozhodování o jejích podnikatelských záměrech a zabezpečení řádného vedení účetnictví společnosti, nikoli však věcně vymezená organizační a řídící činnost na určitém úseku společnosti, vykonávaná za přímé podřízenosti jejímu generálnímu řediteli.
 
Problém souběhu funkcí od 1.1.2014
V době od 1.1.2012 do 31.12.2012 byl souběh funkcí, zjednodušeně řečeno, povolen § 66d obchodního zákoníku - tímto mezidobím se zabývat nebudeme. Od 1.1.2014 po rekodifikaci soukromého práva souběh funkcí výslovně povolen není a podle převažujících názorů (ke kterým se připojuji) možný není. V tomto duchu zveřejnilo Ministerstvo spravedlnosti dne 11.7.2014 tento výklad k souběhu funkcí:
„Souběh funkcí již není od 1.1.2014 přípustný.
Mezi odbornou veřejností neustále panují spekulace, zda je souběh funkcí dle právní úpravy účinné od 1.1.2014 stále ještě možný. Ministerstvo spravedlnosti ČR v této věci uvádí, že dle současné právní úpravy je souběh funkce člena statutárního orgánu s pracovním poměrem k téže činnosti nepřípustný.“
Zatím mi není známo, že by soud řešil otázku zákazu souběhu funkcí podle právní úpravy účinné od 1.1.2014 a dal tak za pravdu názoru Ministerstva spravedlnosti. Riziko soukromoprávních dopadů případné neplatnosti je dle mého názoru zcela zbytečné a lze jej vyloučit uzavřením smlouvy o výkonu funkce za podmínek daných zákonem o obchodních korporacích. Na druhou stranu je však nutné dodat, že soukromé právo od 1.1.2014 upřednostňuje princip relativní neplatnosti a jen těžko by mohl například správce daně či správa sociálního zabezpečení dovozovat veřejnoprávní dopady pracovní smlouvy, která by byla neplatná z důvodu nepovoleného souběhu funkcí, když by se jednalo „jen“ o neplatnost relativní.
 
Veřejnoprávní dopady souběhu funkcí
Zákazu souběhu funkcí začala být věnována pozornost zejména poté, když Nejvyšší správní soud rozhodnutím č. j. 3 Ads 119/2010-58 ze dne 9.12.2010 neuznal účast jednatele na nemocenském pojištění na základě pracovní smlouvy, jejímž předmětem byla činnost ředitele, a to s odkazem na ustálenou soukromoprávní judikaturu, která považovala takovou smlouvu za absolutně neplatnou.
V současné době lze za zásadní (z hlediska veřejnoprávních dopadů zakázaného souběh funkcí) považovat rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 6 Ads 136/2012-38, který dne 31.7.2013 vyhodnotil judikaturu Nejvyššího správního soudu k dané věci jako nejednotnou a požádal Rozšířený Senát k vyjádření k této věci - ten však 9.12.2014 v rozhodnutí 6 Ads 136/2012-57 (RS 11/2013) veřejnoprávní judikaturu za rozpornou nepovažuje a věc vrátil 6. senátu k posouzení. 6. senát Nejvyššího správního soudu vynesl konečný verdikt dne 13.5.2015 s tím, že odmítl přenést soukromoprávní neplatnost souběhu funkcí do veřejného práva.
Zkráceně lze věc projednanou Nejvyšším správním soudem pod čj. 6 Ads 136/2012 popsat takto:
-
dne 4.6.2002 byl jmenován předseda představenstva družstva do funkce;
-
pracovní smlouva byla s předsedou představenstva družstva uzavřena od 1.8.2002, ukončená byla předsedou představenstva 13.8.2010 (po sporu s družstvem);
-
dne 16.6.2003 byla uzavřena smlouva o výkonu funkce účinná od 1.7.2003 s roční odměnou 25 000 Kč;
-
rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové (pobočka Pardubice) 36 Cm 201/2009 z 25.10.2012 byl v soukromoprávním sporu řešen nárok na mzdu z pracovní smlouvy;
-
družstvo se domáhalo toho, že pracovní smlouva (absolutně neplatná z důvodu nepovoleného souběhu funkcí) nemohla zakládat účast na nemocenském pojištění;
-
ČSSZ potvrdila, že pracovní smlouva zakládala účast na nemocenském pojištění, a to jak dle předpisů do konce roku 2008, tak od roku 2009. Argumentovala, že obsah činnosti vykonávané na základě pracovní smlouvy se odlišoval od výkonu funkce člena statutárního orgánu (například přebírání došlé pošty, vedení knihy došlé a odeslané pošty, zajišťování styku s účetní kanceláří, daňovými poradci, úřady státní správy, zajišťování fakturace smluvním partnerům či vedené evidence o odpracované době včetně přestávek na odpočinek);
-
6. senát Nejvyššího správního soudu (6 Ads 136/2012-38 ze dne 31.7.2013) konstatoval rozdílnou veřejnoprávní judikaturu (někdy NSS neplatnost pracovní smlouvy z důvodu souběhu nevadila a potvrdil správnost odvodu pojistného z takové smlouvy, jindy byla z neplatnosti takové smlouvy dovozena neúčast na nemocenském resp. sociálním pojištění) a předložil Rozšířenému senátu otázku, zda do okruhu osob účastných nemocenského pojištění podle zákona č. 187/2006 Sb. ve zněních účinných před 1.1.2012 (a do 31.12.2008 podle zákona č. 54/1956 Sb.) spadají jako „zaměstnanci v pracovním poměru“ také osoby ve funkci statutárního orgánu či jeho člena obchodní společnosti nebo družstva, pokud v rozhodné době byly v dobré víře, že s danou právnickou osobou jsou zároveň v pracovněprávním vztahu (pro činnosti nesouvisející s výkonem uvedené funkce);
-
Rozšířený senát 9.12.2014 v rozhodnutí 6 Ads 136/2012-57 (RS 11/2013) veřejnoprávní judikaturu za rozpornou nepovažuje a věc vrátil 6. senátu k posouzení;
-
dne 13.5.2015 6. senát Nejvyššího správního soudu stížnost zamítl, čímž v daném případě účast na nemocenském pojištění z pracovní smlouvy (neplatné z důvodu střetu zájmů) uznal.
 
Závěrem
I když by podle názoru 6. senátu neměla mít neplatnost (dokonce ani absolutní) pracovní smlouvy z důvodu souběhu funkcí přímé dopady do veřejného práva, rozhodně je lepší předejít veškerým pochybnostem uzavřením smlouvy o výkonu funkce a odměnu za výkon funkce sjednat v této smlouvě. Pokud činnost nepadá do výkonu funkce, může být tato činnost v pracovněprávním vztahu vykonávána - musí se však především jednat o závislou práci ve smyslu zákoníku práce a musí být uzavřena za podmínek stanovených zákonem o obchodních korporacích (zákon č. 90/2012 Sb.).