Vydáno: 1. 9. 2006
Dluhopisy Ing. Martin Děrgel Jak napovídá samotný název, dluhopisy znamenají v podstatě dluhový (dlužní) úpis, tedy že někdo (obecně dlužník) někomu (obecně věřiteli) dluží tolik a tolik, což se mu zavazuje vrátit tehdy a tehdy proti předložení daného dluho(ú)pisu. A protože vždy platilo a platí, že je něco za něco, tak i v tomto případě musel dlužník vyplatit věřiteli nakonec více, než od něj inkasoval. Je nasnadě, že takovéto listiny mohly existovat a také existovaly na samém úsvitu novodobého volného obchodování. Postupem času se do teorie i praxe dostaly složitější konstrukce dluhopisů, takže dnes se můžeme setkat s poměrně pestrou snůškou těchto cenných papírů, kterým se věnuje samostatný zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dluhopisech“). Úvodem Právní úprava dluhopisů je poměrně složitá a vydat neboli emitovat svůj dluhopis je navíc záležitost drahá a časově náročná. Na straně druhé jsou tímto formalizovaným systémem do jisté míry chráněni majitelé těchto cenných papírů, zejména u dluhopisů, s nimiž se obchoduje na regulovaném trhu, třebaže narozdíl od známějších bankovních vkladů nemají zákonný nárok na alespoň částečnou úhradu. Při konkurzu nebo likvidaci dlužníka (emitenta) je tak třeba přihlásit svou pohledávku z titulu drženého dluhopisu jako kteroukoli jinou pohledávku a čekat zpravidla na pouhý zlomek pořizovací ceny dluhopisu. Jak je na jedné straně komplikovaná právní stránka dluhopisů, tak je na straně druhé jednoduché posouzení jejich daňových dopadů. Někde na pomezí složitosti pak stojí účetní řešení. Dluhopisy z pohledu ekonoma Dluhopis je cenný papír úvěrového charakteru, s nímž je spojeno právo majitele požadovat splacení dlužné částky na něm uvedené, proto se také označuje za dlužný neboli dlužnický cenný papír. Jeho majitel nemusí mít jakýkoli vlastnický podíl na majetku emitenta (tedy toho, kdo jej vydal, kdo je z něj zavázán) a dluhopis jeho majiteli nezakládá žádnou rozhodovací pravomoc na emitentovi. Jde o specifický druh pohledávky vůči emitentovi dluhopisu, který nemůže vázat jeho splácení na jakoukoli podmínku, např. na dosažení zisku apod. Vydáním neboli emisí dluhopisů získává emitent nové finanční zdroje od zájemců o tento finanční produkt (obvykle blíže neurčená veřejnost). Jedná se ovšem o tzv. cizí zdroje, které bude muset emitent někdy v budoucnu vrátit. Cenou za tyto zdroje je výnos, který se zavazuje majiteli dluhopisu vyplatit, a to zpravidla při splatnosti dluhopisu, respektive v ročních intervalech, pokud je jmenovitá hodnota dluhopisu splatná až za několik let. Vedle nároku na splacení jmenovité hodnoty dluhopisu má jeho vlastník nárok na určitou formu výnosu, příp. na jinou výhodu. Nejčastěji se jedná o následující výhody: úrok (obdobně jako u půjčky), jmenovitá hodnota je vyšší než emisní cena, za niž byl dluhopis prodán, předkupní právo na výměnu za jiný dluhopis nebo za akcii emitenta, určitá přednostní (prioritní) práva. Pokud to emisní podmínky nevylučují, může být právo na výnos dluhopisu od něj odděleno a spojeno s kupónem jako samostatným cenným papírem vydaným k uplatnění tohoto práva. Práva spojená s dluhopisy a jejich kupóny se promlčují až po 10 let ode dne, kdy mohla být uplatněna poprvé. Emitentem může být pouze právnická osoba, příp. fyzická osoba, která je bankou se sídlem v Evropské unii nebo Evropském hospodářském prostoru. Dluhopisy (s výjimkou státních a České národní banky) lze vydat až po schválení emisních podmínek Českou národní bankou (ČNB), což by mělo zajistit férové podmínky na trhu. ČNB dále vykonává dohled nad tímto kapitálovým trhem a za porušení celé řady povinností může emitentovi uložit peněžní sankci až do výše 20 000 000 Kč nebo učinit jiná opatření. Schématicky si můžeme základní okamžiky týkající se dluhopisů přiblížit v proudu času následovně: Dluhopisy mohou být vydávány v podobě: listinné nebo zaknihované (tedy pouze v datové podobě vedené ve Středisku cenných papírů). Forma dluhopisu může být: na majitele (na doručitele) nebo na jméno. Dluhopis na majitele lze volně převádět (prodávat) obdobně jako např. běžnější akcie na majitele, tedy příslušným pokynem Středisku cenných papírů. Listinný dluhopis na jméno je převoditelný rubopisem a předáním (obdobně jako směnky), přičemž jeho převoditelnost nelze emisními podmínkami nijak omezit. Z ekonomického hlediska lze dluhopis využít zejména: k získání finančních prostředků např. k rozvoji firmy nebo k financování strategických záměrů, což je výhodné zejména nyní, kdy jsou na kapitálovém trhu historicky nejnižší úroky, k ochraně dočasně volných finančních prostředků před inflací, s ohledem na riziko nesplacení zejména jde-li o dostatečně bonitní emitenty (tj. stát, obce, banky, velké podniky), k obchodování především na regulovaném trhu, kdy lze těžit z vývoje jejich tržní ceny, zde jsou ovšem daleko menší výkyvy než u akcií, proto lze dosáhnout pouze relativně malého zisku, ale taktéž jen malé ztráty. Pro potenciálního emitenta je praktické srovnat si náklady na emisi dluhopisů, tedy na získání cizích zdrojů na omezenou dobu, s alternativou zvýšení základního kapitálu, tedy vlastních zdrojů (není třeba je vracet společníkům), jejichž „cenou“ bude do budoucna již trvalý požadavek společníků na přiměřenou dividendu. Ve srovnání s přijetím úvěru je získání prostředků emisí dluhopisů podstatně složitější, zdlouhavější a u méně bonitních společností také co do výsledku nejisté, protože potenciální věřitelé vyhodnotí obchod jako příliš riskantní. Emise dluhopisů se tak v praxi vyplatí zpravidla až od objemů řádově stovek milionů korun, kdy může převážit její výhoda v podobě vlastních nastavených podmínek oproti vnuceným standardním úvěrovým podmínkám. Dluhopisy z právního hlediska Dluhopisy jsou (podle § 2 odst. 1 zákona o dluhopisech): zastupitelné cenné papíry (podle § 2 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, jde o cenné papíry:stejného druhu vydávané stejnou osobou ve stejné formě a stejné podobě, z nichž vznikají stejná práva), s nimiž je spojeno:právo na splacení dlužné částky a povinnost emitenta toto právo uspokojit. Dluhopisy představující právo na splacení dlužné částky patří mezi investiční cenné papíry (§ 3 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu), s nimiž lze obchodovat na kapitálovém trhu. K vydání dluhopisů je nezbytné, aby ČNB schválila emisní podmínky, kde jsou uvedena práva a povinnosti emitenta a vlastníků dluhopisů. Tyto obsahují zejména: nezbytné náležitosti každého dluhopisu, především:údaje o emitentovi,identifikační označení podle mezinárodního systému číslování cenných papírů (ISIN), přiděluje ČNB,jmenovitou hodnotu,výnos dluhopisu nebo způsob stanovení jeho výše,způsob, místo a datum výplaty jmenovité hodnoty dluhopisu a výnosu z něho, lhůtu pro upisování emise dluhopisu (emisní lhůta), emisní kurz, případně způsob jeho stanovení, způsob a místo upisování dluhopisu a způsob a místo splácení emisního kurzu upsaného dluhopisu, označení regulovaného trhu nebo volného trhu, na kterém emitent hodlá požádat o přijetí dluhopisů k obchodování, nebo informaci, že nehodlá o takové přijetí požádat. Zpravidla jsou dluhopisy nabízeny nejširší veřejnosti, k čemuž je (až na určité výjimky) nutná tzv. veřejná nabídka. Tou se míní jakékoli sdělení širšímu okruhu osob obsahující informace o nabízených investičních cenných papírech a podmínkách pro jejich nabytí, které jsou dostatečné k tomu, aby investor učinil rozhodnutí koupit. Veřejné nabídce musí (až na výjimky) předcházet tzv. prospekt cenného papíru schválený ČNB. Prospekt musí obsahovat veškeré údaje nezbytné pro investory k zasvěcenému posouzení nabízeného cenného papíru a práv s ním spojených, majetku a závazků, finanční situace, budoucího vývoje podnikání a financí emitenta, příp. ručitele. Podrobnosti veřejné nabídky a prospektu cenných papírů – viz zákon o podnikání na kapitálovém trhu. Prospekt dluhopisu a emisní podmínky mohou tvořit jeden dokument a mohou být schvalovány společně. Česká národní banka je povinna rozhodnout o žádosti o schválení emisních podmínek do 60 dnů ode dne jejího doručení nebo doplnění. Jestliže v této lhůtě nerozhodne, platí, že emisní podmínky byly schváleny. Proti rozhodnutí ČNB lze podat rozklad, o němž rozhoduje bankovní rada ČNB do 60 dnů, jinak se emisní podmínky považují za schválené. Emisní podmínky (po schválení, před zahájením emise) veřejně nabízených dluhopisů musí být uveřejněny: ve formě inzerátu alespoň v jednom celostátně šířeném deníku nebo ve formě brožury, bezplatně poskytované v sídle emitenta, a u emitenta způsobem umožňujícím dálkový přístup; zvolený způsob a místo uveřejnění musí být zveřejněny v Obchodním věstníku. Vydání dluhopisů zabezpečuje emitent nebo jím pověřená osoba (oprávněna podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu), která obstará vydání emise nebo se smluvně zaváže stát se prvním nabyvatelem emise nebo její části. Nezahájí-li emitent do 6 měsíců od schválení emisních podmínek upisování dluhopisů, pozbývá rozhodnutí platnosti. Emitent je oprávněn vydat dluhopisy: a) v menším objemu emise, jestliže se do konce emisní lhůty nepodařilo upsat předpokládaný objem emise, nebo b) ve větším objemu emise, než byla předpokládaná celková jmenovitá hodnota emise dluhopisů, a to i po uplynutí emisní lhůty, je-li tato možnost uvedena v emisních podmínkách, nebo c) až do výše předpokládané celkové jmenovité hodnoty emise dluhopisů i po uplynutí emisní lhůty, je-li tato možnost uvedena v emisních podmínkách. Nedojde-li k vydání dluhopisů, je emitent povinen do 30 dnů po skončení emisní lhůty vrátit upisovateli jím upsanou a splacenou částku, včetně úroku ve výši průměrné diskontní sazby ČNB za období od data splacení. Výnos dluhopisu se stanovuje zejména jednou z těchto čtyř možností: 1. pevnou úrokovou sazbou, 2. rozdílem mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a jeho nižším emisním kurzem, 3. slosovatelnou prémií nebo prémií v závislosti na lhůtě splatnosti dluhopisu, 4. pohyblivou úrokovou sazbou odvozenou např. z jiných úrokových sazeb nebo devizových kurzů. Vedle standardních dluhopisů existují i zvláštní druhy dluhopisů: státní dluhopisy – jsou vydávány na podkladě zvláštního zákona (např. na úhradu schodku rozpočtu), státní pokladniční poukázky – státní dluhopisy s dobou splatnosti do 1 roku včetně, komunální dluhopisy – jsou vydávány územním samosprávným celkem (musí schválit Ministerstvo financí), hypoteční zástavní listy – dluhopisy, jejichž jmenovitá hodnota a poměrný výnos jsou plně kryty pohledávkami z hypotečních úvěrů nebo částí těchto pohledávek, popřípadě též náhradním způsobem krytí, vyměnitelné dluhopisy – je s nimi spojeno právo na výměnu za jiný dluhopis nebo za akcie emitenta, toto právo může být uplatněno místo práva na splacení dluhopisu, nikoli současně s ním (§ 160 obchodního zákoníku), prioritní dluhopisy – je s nimi spojeno přednostní právo na upisování akcií emitenta, právo není alternativou k proplacení jmenovité hodnoty (splacení) dluhopisu, je jeho doplňkovou výhodou (§ 160, § 217a obchodního zákoníku), podřízené dluhopisy – jsou dluhopisy, kde v případě vstupu emitenta do likvidace, konkurzu nebo vyrovnání, budou uspokojeny pohledávky s nimi spojené až po uspokojení všech ostatních pohledávek, sběrný dluhopis – je listinný dluhopis, který představuje souhrn jednotlivých dluhopisů dané emise, je uložen a evidován u osoby oprávněné podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Jde o společné vlastnictví vlastníků podílů, kteří mohou převádět dluhopisy odpovídající jejich podílu nebo jeho části na jinou osobu. Dluhopisy v účetnictví Dluhopisy mohou v účetnictví jejich majitele (a tedy věřitele emitenta) figurovat jako: dlouhodobý finanční majetek:dluhové cenné papíry (CP), u nichž má účetní jednotka záměr a schopnost držet je do splatnosti („CP držené do splatnosti“), ostatní dlouhodobé cenné papíry, u nichž zpravidla v okamžiku pořízení není znám záměr účetní jednotky („CP realizovatelné“); krátkodobý finanční majetek:cenné papíry, které účetní jednotka určila k obchodování s cílem dosahovat zisk z cenových rozdílů v krátkodobém horizontu, nejvýše dvanácti měsíců („CP k obchodování“), dluhové cenné papíry se splatností jeden rok a kratší, u nichž má účetní jednotka úmysl a schopnost držet je do splatnosti („CP držené do splatnosti“), ostatní krátkodobé cenné papíry, u nichž zpravidla v okamžiku pořízení není znám záměr účetní jednotky, a patří sem i opční listy („CP realizovatelné“),pokud účetní jednotka drží (za poměrně přísných zákonných podmínek a vždy jen dočasně) vlastní dluhopisy, půjde vždy rovněž o krátkodobý finanční majetek. Dluhovým nebo také dlužným cenným papírem se podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 500/2002 Sb., která provádí zákon o účetnictví pro podnikatele (dále jen „PVZÚ“) rozumí cenný papír úvěrové povahy. Jejich vlastník se nijak nepodílí na majetku dlužníka (emitenta dlužných CP), má však nárok na vrácení investované, resp. zapůjčené částky a vedle toho na dohodnutý úrok, obdobně jako u úvěru či půjčky. Jak je zřejmé, z účetního hlediska je podstatné a výchozí rozlišení podle času na dlouhodobý a krátkodobý finanční majetek. Rozlišovacím znakem je plánovaná doba držby dluhopisu, konkrétně více než 1 rok anebo méně. Pro praxi je ovšem podstatnější, kam konkrétně dluhopisy zaúčtovat, na jaké účty. Po liberalizaci účetnictví se to již z účetních předpisů nedozvíme, Příloha č. 4 PVZÚ stanovuje podnikatelům pouze závaznou směrnou účtovou osnovu v úrovní účtových tříd a účtových skupin. Konečné syntetické účty si musí určit každá účetní jednotka sama v rámci mezí stanovených směrnou účtovou osnovou, a uvést do účtového rozvrhu. Zpravidla se využívá dřívějších Postupů účtování, čehož se přidržíme i my. Na kterých rozvahových účtech tedy dluhopisy najdeme: účtová třída 0 – Dlouhodobý majetek:účtová skupina 06 – Dlouhodobý finanční majetek:syntetický účet (SÚ) 063-Realizovatelné CP a podíly,SÚ 065-Dlužné CP držené do splatnosti; účtová třída 2 – Krátkodobý finanční majetek a krátkodobé bankovní úvěry:účtová skupina 25 – Krátkodobé CP a podíly a pořizovaný krátkodobý finanční majetek:SÚ 253-Dlužné CP k obchodování,SÚ 255-Vlastní dluhopisy,SÚ 256-Dlužné CP se splatností do jednoho roku držené do splatnosti,SÚ 257-Ostatní realizovatelné CP. Samozřejmě, že při účtování nevystačíme jen s uvedenými rozvahovými účty, do hry vstupují i: další rozvahové účty související s pořizováním, resp. vydáváním (emitováním) dluhopisů:SÚ 043-Pořízení dlouhodobého finančního majetku,SÚ 053-Poskytnuté zálohy na dlouhodobý finanční majetek,SÚ 241-Emitované krátkodobé dluhopisy,SÚ 259-Pořizování krátkodobého finančního majetku,SÚ 375-Pohledávky z emitovaných dluhopisů,SÚ 473-Emitované dluhopisy; většinou dluhopisy dříve či později ovlivní i výsledkové účty:SÚ 561-Prodané CP a podíly,SÚ 566-Náklady z finančního majetku,SÚ 661-Tržby z prodeje CP a podílů,SÚ 665-Výnosy z dlouhodobého finančního majetku,SÚ 666-Výnosy z krátkodobého finančního majetku; zcela výjimečně se může dostat i na opravné položky: SÚ 095-Opravná položka k poskytnutým zálohám, SÚ 096-Opravná položka k dlouhodobému finančnímu majetku,SÚ 291-Opravná položka ke krátkodobému finančnímu majetku,SÚ 579-Tvorba a zúčtování opravných položek (finančních nákladů). Dále je vyžadováno i jemnější členění do účtů analytických, příp. zapojení účtů podrozvahových. Návodnou pomůckou hodnou následování jsou v tomto ohledu České účetní standardy pro podnikatele, zejména č. 001 a 014. Analytické účty k cenným papírům se vedou minimálně podle: druhu cenných papírů, emitentů, jmenovitých hodnot, měn, na které cenné papíry znějí. U dluhových cenných papírů se úrokový výnos sleduje na analytickém účtu k příslušnému účtu CP. Při zjištěném chybějícím CP je nutno úbytek uvést na odděleném analytickém účtu „CP v umořovacím řízení“. Na podrozvahových účtech (75x až 79x) se sledují důležité skutečnosti, jejichž znalost je podstatná pro posouzení majetkoprávní situace účetní jednotky a jejích ekonomických zdrojů, které lze využít. Dluhopisy jsou v praxi pořizovány třemi způsoby pořízení v pořadí klesající významnosti, jde o: nabytí koupí od emitenta nebo od předešlého vlastníka CP):MD 06x, 25x/D 325,MD 325/D 221 (211); nabytí vkladem (doplňme, že rejstříkové soudy takovýto předmět vkladu nevidí rády, protože je značně sporná jeho hospodářská využitelnost ve vztahu k předmětu podnikání nabyvatele ve smyslu § 59 odst. 2 obchodního zákoníku):MD 353/D 411 (419),MD 06x, 25x/D 353; nabytí bezúplatným převodem (darem):MD 06x, 25x/D 413,MD 538-Daň darovací/D 221 (211). Vedle otázky kam s CP (na jaké účty) je důležitá také otázka kolik, neboli o jaké částce účtovat: CP se k okamžiku uskutečnění účetního případu oceňují pořizovací cenou (§ 25 odst. 1 písm. f/ zákona o účetnictví – dále jen „ZÚ“), tedy za kolik byl majetek pořízen a náklady s jeho pořízením související. Podle § 48 PVZÚ se:započítávají i přímé náklady s pořízením související (např. poplatky makléřům, poradcům, burzám),nezapočítávají zejména úroky z úvěrů na pořízení a náklady spojené s držbou CP. České účetní standardy dále upřesňují, že ocenění pořizovací cenou je míněno včetně případného emisního ážia, což je přesah emisního kurzu nad jmenovitou hodnotou vydaných akcií coby protihodnota vkladu (účetně jde o hodnotu vloženou ve prospěch vlastního kapitálu nezvyšující základní kapitál). Pokud zní dluhopis na cizí měnu, ocení se kurzem platným v den pořízení a v souladu s § 4 odst. 12 ZÚ je nutno zachovat současně i jeho původní ocenění v cizí měně (a přepočítávat jej na Kč vždy k datu účetní závěrky). Účtování pořízení dluhopisu si ukážeme jednak z pohledu jeho nabyvatele, který se tímto aktem načas vzdává finanční hotovosti (ve výši emisního kurzu, resp. pořizovací ceny dluhopisu) za příslib úroku, a jednak z hlediska vydavatele (emitenta), který takto načas získává jistou sumu peněz za cenu stanoveného úroku. Příklad Pořízení dluhopisu Účetní jednotka pořídila diskontovaný dluhopis firmy X se splatností v témž roce, který má záměr držet do splatnosti. Jmenovitá hodnota je 100 000 Kč a pořizovací cena byla 90 000 Kč, rozdíl 10 000 Kč je úrokem. Dále prostřednictvím obchodníka s CP koupila z krátkodobé zálohy na burze 10 hypotečních zástavních listů.
pořadí popis účetního případu částka MD D
1 pořízení krátkodobého diskontovaného dluhopisu od emitenta 90 000 259 379
2 provize třetí osobě za zprostředkování obchodu 1 000 259 211
3 převod dluhopisu na účet krátkodobých CP držených do splatnosti 91 000 256 259
4 úhrada pořizovací ceny dluhopisu na účet emitenta 90 000 379 221
5 záloha obchodníkovi s CP na koupi 10 hypotéčních zástavních listů 110 000 053 221
6 pořízení 10 hypotéčních zástavních listů obchodníkem á 11 500 Kč (poznámka: alternativně by se mohlo účtovat přímo proti záloze D 053) 115 000 043 325
7 poplatek za zrealizování transakce á 100 Kč 1 000 043 325
8 finanční vypořádání s obchodníkem s CP: započtení zálohy, doplatek 110 000 6 000 325 325 053 221
9 převod hypotečních zástavních listů na účet dlouhodobých CP držených do splatnosti 116 000 065 043
Jak bude emise dluhopisů proúčtována u jejich vydavatele (emitenta): nejprve dojde k vydání (emisi) dluhopisů, kde je nutno rozlišovat:dlouhodobé dluhopisy (splatné za déle než 1 rok) v prodejní ceně na MD 375/D 473, krátkodobé dluhopisy opět v prodejní ceně na MD 375/D 241, následně dojde k úhradě prodejní ceny jednotlivými majiteli dluhopisů MD 221/D 375, protože ne vždy se podaří uplatnit na trhu celou emisi, je nutno vypořádat se s neprodanými dluhopisy:Stažení vlastních dluhopisů MD 255/D 375,Vyřazení, resp. likvidace neprodaných dluhopisů:dlouhodobých MD 473/D 255, krátkodobých MD 241/D 255. Vlastní dluhopisy držené k datu účetní závěrky se vykazují v pasivech coby korekce (s mínusem) snižující hodnotu emitovaných dluhopisů. Vlastní dluhopisy zanikají k datu jejich splatnosti, nezrušil-li je emitent dříve. Jak známo, české účetnictví se vede zásadně v českých korunách. Ale v případě CP vyjádřených v cizí měně (např. u dluhopisu znějícího na 1 000 EUR) jsou účetní jednotky povinny použít současně i cizí měnu. Přepočet cizoměnových CP na Kč kurzem ČNB nastává podle § 24 odst. 6 ZÚ k okamžiku ocenění, tj.: k okamžiku uskutečnění účetního případu, tj. při pořízení, resp. vydání CP, při převodu a splatnosti, k datu účetní závěrky (tj. zpravidla k 31. 12. daného účetního období kalendářního roku). Zatímco s prvním okamžikem ocenění v praxi nebývá problém, neboť odpovídá běžným postupům známým např. z cizoměnových závazků (záleží, zda účetní jednotka využívá denní nebo pevný kurz), pro druhý okamžik ocenění stanoví § 60 odst. 3 PVZÚ speciální postup. Pro přepočet k datu účetní závěrky platí tato pravidla: kurzové rozdíly z CP se obecně neúčtují samostatně na 563-Kurzové ztráty, 663-Kurzové zisky, ale jsou součástí ocenění reálnou hodnotou nebo ocenění ekvivalencí, ať je účtováno výsledkově či rozvahově, není-li CP oceněn reálnou hodnotou či ekvivalencí, pak se kurzové rozdíly účtují rozvahově na SÚ 414, pokud není dluhový CP oceněn reálnou hodnotou nebo se podle § 27 ZÚ reálnou hodnotou neoceňuje, pak se kurzový rozdíl účtuje standardně jako např. u závazků, tedy proti finančním nákladům/výnosům (563, 663). Cenné papíry patří obecně do kategorie majetku, který se oceňuje tzv. reálnou hodnotou k rozvahovému dni (§ 27 odst. 1 ZÚ), popř. i častěji podle rozhodnutí účetní jednotky (§ 27 odst. 2 ZÚ). Předpokladem je, že reálnou (tržní) hodnotu lze zjistit s dostatečnou jistotou. Výjimkou jsou CP, které se reálnou hodnotou nepřeceňují, mj.: držené do splatnosti, dluhopisy pořízené v primárních emisích neurčených účetní jednotkou k obchodování, emitované samotnou účetní jednotkou. Dluhopisy neoceňované reálnou hodnotou se podle § 27 odst. 7 ZÚ oceňují ke konci rozvahového dne (nebo k jinému okamžiku sestavení účetní závěrky) pořizovací cenou zvýšenou nebo sníženou o úrokové výnosy/náklady. Reálnou hodnotou se tak prakticky oceňují pouze dluhopisy určené k obchodování, a to podle § 51 PVZÚ: výsledkově jako finanční náklad (566) nebo výnos (666) u CP určených účetní jednotkou k obchodování s cílem dosahovat zisk z cenových rozdílů v krátkodobém horizontu, nejvýše dvanáct měsíců, rozvahově (účet 414-Oceňovací rozdíly z přecenění majetku a závazků) u dluhopisů k prodeji za déle než rok. U dluhových CP se může jevit jako poněkud nezvyklé účtování o úrokovém výnosu (podle ČÚS 008) na vrub samostatného analytického účtu k příslušnému účtu CP a ve prospěch příslušného finančního výnosu: 665-Výnosy z dlouhodobého finančního majetku, 666-Výnosy z krátkodobého finančního majetku. Režim tohoto účtování závisí na způsobu úročení daného CP, kdy se úrokovým výnosem rozumí: a) u dluhových cenných papírů s úrokovou sazbou → výnos stanovený touto sazbou, b) u diskontovaných dluhových CP → rozdíl mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a pořizovací cenou. Protože v minulosti (do konce roku 2001) byl u diskontovaných dluhových cenných papírů úrokový výnos vymezen jako rozdíl mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a jeho nižším emisním kurzem, je účetním jednotkám umožněno takto postaru postupovat až do vyřazení předmětných CP. Příklad Originální pořízení dluhopisu od emitenta Účetní jednotka pořídila diskontovaný dluhopis firmy X se splatností v témž roce, který má záměr držet do splatnosti. Jmenovitá hodnota je 100 000 Kč a pořizovací cena byla 90 000 Kč, rozdíl 10 000 Kč je úrokem.
pořadí popis účetního případu částka MD D
1 pořízení krátkodobého diskontovaného dluhopisu od emitenta 90 000 256.1 379
2 úhrada pořizovací ceny dluhopisu na účet emitenta 90 000 379 221
3 čistý výnos z dluhopisu za dobu jeho držby (sražená 15% daň 1 500 Kč) 8 500 256.2 666
4 splatnost dluhopisu = pohledávka na jmenovitou hodnotu po zdanění: část odpovídající pořizovací ceně, část připadající na (čistý) úrok po zdanění 98 500 90 000 8 500 378 256.1 256.2
5 inkaso dluhopisu od emitenta 98 500 221 378
Protože je úrokový výnos z dluhopisu zdaněn srážkovou daní přímo jeho emitentem, nebude tento výnos vstupovat do základu daně, resp. jedná se o položku snižující zdanitelné výnosy (§ 23 odst. 4 písm. a/ zákona o daních z příjmů).
Dluhopisy držené do splatnosti (dlouhodobé i krátkodobé) přes rozvahový den se sice většinou neoceňují reálnou hodnotou, přesto s nimi budeme mít k datu účetní závěrky trochu více práce, a to ze dvou důvodů: časové rozlišení úroků připadajících na dobu držby v daném účetním období, hovoří se o tzv. alikvotním úrokovém výnosu, který je pouhou matematickou kratochvílí a závisí na emisních podmínkám dluhopisu; u dluhopisů s pevnou úrokovou sazbou je třeba navíc časově rozlišit rozdíl mezi pořizovací cenou a nižší jmenovitou hodnotou, jelikož emitent nám při splatnosti uhradí toliko jmenovitou hodnotu dluhopisu, (u diskontovaných dluhopisů tato starost odpadá, neboť úrokovým výnosem je přímo rozdíl zmíněných cen):tento rozdíl se zachytí buď přímo na účtu dluhopisu anebo na samostatném analytickém účtu,po dobu držby (od pořízení do splatnosti) se rozdíl rovnoměrně rozpouští do finančních nákladů:SÚ 565-Náklady z dlouhodobého finančního majetku,SÚ 566-Náklady z krátkodobého finančního majetku. Dluhopisy s pevnou úrokovou sazbou bývají emitovány s již zmíněnými kupóny, samostatnými to CP pro uplatnění úroku v předem stanovených termínech. Tyto úrokové výnosy (kupóny) jsou emitentem vypláceny v pravidelných, zpravidla ročních intervalech. Proto při odkoupení dluhopisu od jeho předešlého majitele (nikoli při emisi) je oprávněným požadavkem prodávajícího i alikvotní úrokový výnos připadající na dobu jeho držby, který ještě k datu prodeje nebyl vyplacen, neboť tento bude celý vyplacen emitentem už novému majiteli. Obdobně u diskontovaných CP, kde je úrok uvězněn až do splatnosti dluhopisu v jeho jmenovité hodnotě. Protože se nacházíme v tržním prostředí s volnu tvorbou cen (až na regulované výjimky), může být převodní cena dluhopisu dále ovlivněna poptávkou a nabídkou, nemusí odpovídat jmenovité hodnotě dluhopisu upravené o doposud naběhlý alikvotní úrokový výnos. U dluhopisů s pevnou úrokovou sazbou je pak nutno, jak bylo shora uvedeno, v časové a věcné souvislosti rozpouštět rozdíl mezi cenou pořizovací (bez kupónu, resp. úroků) a jmenovitou hodnotou CP do finančních nákladů, teoreticky i do finančních výnosů při opačném spádu cen. Příklad Prodej dluhopisu s pevnou úrokovou sazbou mezi majiteli Emitent vydal roční dluhopis na doručitele o jmenovité hodnotě 100 000 Kč úročený 12 % p.a., přičemž úroky se vyplácejí majiteli vždy po uplynutí šesti měsíců. Za emisní kurz odpovídající jmenovité hodnotě jej 1. 7. 2006 koupil první majitel A za účelem obchodování s tímto CP. Po čtyřech měsících A prodává dluhopis druhému majiteli B, který jej hodlá držet až do splatnosti. Sjednanou převodní cenu 108 000 Kč tvoří: jmenovitá hodnota dluhopisu 100 000 Kč, alikvotní úrokový výnos naběhlý za 4 měsíce držby, tj. 4 000 Kč, smluvní odměna za převod dluhopisu pro A ve výši 4 000 Kč (příp. provize zprostředkovateli apod.).
datum popis účetního případu částka v Kč 1. majitel – A 2. majitel – B
MD D MD D
1. 7. 2006 koupě dluhopisu k obchodování za nominále 100 000 253.1 221
31. 10. 2006 alikvotní úrokový výnos naběhlý za 4 měsíce 4 000 253.2 666
vyřazení dluhopisu z důvodu prodeje 104 000 561 253
úplatný převod dluhopisu od A k B: 108 000 100 000 4 000 4 000 221 661 256.1 256.2 256.3 221
31. 12. 2006 alikvotní úrokový výnos naběhlý za 2 měsíce 2 000 256.2 666
splatnost prvního úrokového kupónu (1. půlrok) 6 000 211 256.2
časové rozlišení 2006 „přirážky“ 2/8 ze 4 000 Kč 1 000 566 256.3
30. 6. 2007 alikvotní úrokový výnos naběhlý za 6 měsíců 6 000 256.2 666
splatnost druhého úrokového kupónu (2. půlrok) 6 000 378 256.2
splatnost dluhopisu (tzv. pláště, resp. nominále) 100 000 378 256.1
časové rozlišení 2007 „přirážky“ 6/8 ze 4 000 Kč 3 000 566 256.3
7. 7. 2007 úhrada dluhopisu včetně druhého kupónu emitentem 106 000 221 378
Tak jako jsou různé způsoby nabytí dluhopisů, tak existuje vícero možností jejich úbytků. Specifikem zde je, že mohou přirozeně zaniknout, aniž by je jejich majitel dále zcizoval, tj. převáděl na jinou osobu, a to při splatnosti, kdy emitent vyplácí jmenovitou hodnotu dluhopisů, a tím je jakoby vykupuje zpět. Prodejem, tedy úplatným převodem na jiného majitele: MD 06x.AÚ, 25x.AÚ (analytické rozlišení alikvotního úrokového výnosu do dne prodeje)/D 665, 666, MD 561/D 06x, 25x, MD 315 (pohledávka vůči kupujícímu)/D 661, MD 221 (211)/D 315 (pohledávka vůči kupujícímu); Inkasem splatných dluhových CP od emitenta: MD 378 (pohledávka vůči emitentovi)/D 06x, 25x, MD 221 (211)/D 378 (pohledávka vůči emitentovi); Vkladem do obchodní společnosti (k problému „hospodářské využitelnosti předmětu vkladu“ viz výše): MD 378 (pohledávka vůči nabyvateli)/D 06x, 25x, MD 061, nebo 062, anebo 063 (podíl na nabyvateli)/D 379 (závazek vůči nabyvateli), MD 379 (závazek vůči nabyvateli)/D 378 (pohledávka vůči nabyvateli); Stažení a následné vyřazení neprodaných vlastních dluhopisů: MD 255/D 375 (pohledávky z emitovaných dluhopisů), MD 241 (krátkodobé), 473 (dlouhodobé)/D 255; Bezúplatným převodem alias darováním: MD 543/D 06x, 25x. Při vyřazování zastupitelných CP, jakými jsou například i dluhopisy, natrefíme na poněkud překvapivý problém, kdy si nebudeme jisti v jakém ocenění máme účtovat. Pokud účetní jednotka v minulosti nabyla vícero dluhopisů stejné emise za rozdílné pořizovací ceny, vyvstává otázka, jak má postupovat při jejich opět postupném úbytku prodejem. Nelze totiž jednoznačně určit, z kterého nákupu, a tedy v jaké ceně, je oceněn ten který CP. Účetní předpisy umožňují (§ 25 odst. 3 ZÚ) dvojí postup, mezi nimiž si může účetní jednotka zvolit: váženým aritmetickým průměrem, metodou, kdy první cena pro ocenění přírůstku se použije jako první cena pro ocenění úbytku (tzv. metoda FIFO = first in first out, neboli první dovnitř – první ven). V důsledku, resp. při srovnání v dostatečně dlouhých časových obdobích, se rozdílná ocenění úbytků výsledkově srovnají, protože vždy je celková hodnota koupených CP v úhrnu rovna celkové pořizovací ceně, a právě jen a jen tolik se může nakonec (při prodeji všech dluhopisů) dostat do účetních, potažmo daňových nákladů. Ovšem v krátkodobém či střednědobém horizontu se mohou obě metody nákladově i významně odlišovat. Specifickou záležitostí jsou prioritní a vyměnitelné dluhopisy, které může emitovat jen akciová společnost: vyměnitelné dluhopisy – je s nimi spojeno právo na jejich výměnu za akcie dané společnosti (emitenta); majitel dluhopisu má také právo na vyplácení výnosů a když se rozhodne nevyužít práva na výměnu za akcie, pak mu zůstává právo na proplacení jmenovité hodnoty dluhopisu v době splatnosti, jako u běžných dluhopisů. Majitel se rozhodne pro jednu z alternativ zpravidla s ohledem na aktuální situaci na kapitálovém trhu; prioritní dluhopisy (opční listy) – je s nimi spojeno přednostní právo na upisování akcií; přednostní právo zde není alternativou k proplacení jmenovité hodnoty (splacení) dluhopisu, je doplňkovou výhodou těchto dluhopisů. Akciové společnosti takto mohou zvýšit základní kapitál cestou tzv. podmíněného zvýšení základního kapitálu. Oproti klasickému upisování akcií nám zde (zjednodušeně řečeno) přibývají dvě nové okolnosti. Jednak je zapotřebí vydat zvláštní dluhopisy, a jednak předem nevíme, o kolik bude nakonec základní kapitál zvýšen (záleží na zájmu věřitelů): 1. s. nejprve vydá, resp. emituje dluhopisy (prioritní nebo vyměnitelné), jejichž majitelé se stávají věřiteli a. s., 2. po čase nabídne majitelům těchto dluhopisů své nové akcie (z věřitelů se tak mohou stát akcionáři). Při uplatnění práv plynoucích z vyměnitelných dluhopisů zanikají závazky a. s. (není třeba dluhopisy proplácet, vykupovat). Naproti tomu při využití přednostních práv plynoucích z prioritních dluhopisů je čistý obchodní majetek zvyšován klasicky tím, že dochází ke standardnímu upisování akcií vklady nových (nebo stávajících) prioritních akcionářů. Majitel dluhopisu má právo stát se akcionářem, nikoli povinnost. Dluhopisy v daních Daňová problematika týkající se dluhopisů není nijak složitá. Prakticky se týká pouze daní z příjmů. Co se týče DPH, tak zde se buďto vůbec nejedná o předmět této daně (při emisi a splácení dluhopisů) anebo jde o plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet (finanční činnost ve smyslu § 54 zákona č. 235/2004 Sb., o DPH). Většinou ale není třeba obávat se negativního ovlivnění tzv. krátícího koeficientu, protože to nastává pouze, jde-li o soustavnou nebo hlavní činnost plátce daně (viz § 76 odst. 3 písm. b/ zákona o DPH). Proto v přiznání k DPH tato uskutečněná plnění uvedeme nejen do „nepříjemného“ řádku 530, ale i do „příznivějšího“ řádku 540. Nahlédneme-li do zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „ZDP“), dozvíme se z jeho ustanovení § 25 odst. 1 písm. c) základní pravidlo, že pořizovací cena CP není daňovým výdajem (nákladem). Existují zde ale čtyři výjimky, z nichž dluhopisů se týká pouze první a poslední: prodané cenné papíry, kde je daňová uznatelnost podmíněna § 24 odst. 2 písm. r) ZDP, prodané majetkové účasti, kde je daňová uznatelnost podmíněna § 24 odst. 2 písm. w) ZDP, prodané směnky, kde je daňová uznatelnost podmíněna § 24 odst. 2 písm. ze) ZDP, opční listy při uplatnění přednostního práva (§ 25 odst. 1 písm. c/ ZDP). Při prodeji dluhopisů nemusíme (narozdíl od akcií) rozlišovat, zda je oceňován reálnou hodnotou nebo ne. V každém případě se totiž uplatní stejný režim (§ 24 odst. 2 písm. r/ ZDP), který je pro poplatníky daňově výhodný: daňově účinná je účetní hodnota dluhopisu, a to zachycená v účetnictví v souladu s účetními předpisy ke dni jeho prodeje, případné ztráty z prodeje (prodej pod účetní hodnotu) tak zůstávají bez omezení daňově účinné. Ovšem při jakémkoli jiném úbytku dluhopisu (což platí obecně pro všechny CP) než z důvodu jeho prodeje (popř. obdobně posuzovanou směnu) nelze o daňové účinnosti uvažovat ani zčásti. Týká se to nejen dluhopisů darovaných nebo vložených do základního kapitálu nějaké společnosti (družstva), nýbrž také takových, které zůstaly nesplaceny např. kvůli konkurzu emitenta. Což plyne z již uvedeného základního pravidla o daňové neúčinnosti pořízených CP (§ 25 odst. 1 písm. c/ ZDP). Okrajovou výjimkou jsou opční listy, které při uplatnění přednostního práva nezvyšují pořizovací cenu nově pořízených akcií emitenta, ale stávají se okamžitým daňovým nákladem. Příklad Opční listy v účetnictví Akciová společnost vydala a bezplatně předala (což je v praxi obvyklé) 100 kusů opčních listů umožňujících přednostní úpis akcií z valnou hromadou schváleného zvýšení základního kapitálu akcionáři A. Tento o nich, stejně jako samotná a. s. nebude účtovat rozvahově, ale pouze podrozvahově. 50 opčních listů využil a upsal 50 nových akcií za emisní kurz 50 000 Kč (zkráceně účtoval o 50 000 Kč MD 062/D 379), dalších 20 prodal za 200 Kč (MD 378/D 661) třetí osobě B, a zbylých 30 nevyužil, čímž propadly. Zmíněná třetí osoba B bude účtovat následovně:
pořadí popis účetního případu částka MD D
1 nákup 20 kusů opčních listů 200 257 211
2 využití 10 kusů opčních listů k úpisu 10 akcií (okamžitý daňový náklad) 100 568.1 257
3 úpis 10 akcií za emisní kurz á 1 000 Kč 10 000 063 367
4 zbylých 10 ks opčních listů nevyužito, bez užitku tak propadly (nedaňový náklad) 100 568.9 257
Pokud se dluhopis reálně přeceňuje výsledkově, pak tento účetní oceňovací rozdíl zůstává v platnosti i pro stanovení základu daně, resp. neprovádí se zde žádná daňová korekce, viz § 23 odst. 17 ZDP.
Zdroj: Daně a právo v praxi, 9/2006.