255/1946 Sb.
ZÁKON
ze dne 19. prosince 1946,
o příslušnících československé armády v zahraničí
a o některých jiných účastnících národního boje
za osvobození
Změna: 101/1964 Sb.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé
usneslo se na tomto zákoně:
§ 1
(1) Účastníkem národního boje za osvobození je
1. kdo v letech 1939 až 1945
a) byl příslušníkem československé armády v zahraničí nebo v ní
konal vojenskou službu za podmínek uvedených v § 2, odst. 1,
č. 2,
b) konal vojenskou službu ve spojenecké armádě,
c) byl příslušníkem první československé armády na Slovensku,
d) byl československým partyzánem (§ 1 zákona ze dne 14. února
1946, č. 34 Sb., jímž se vymezuje pojem "československého
partyzána"),
e) zúčastnil se aspoň 3 měsíce soustavnou činností zahraničního
nebo domácího hnutí, směřujícího přímo k osvobození
republiky Československé, nebo Slovenského národního
povstání třeba po dobu kratší takovým způsobem, že tato
činnost přivodila nebo byla prokazatelně způsobilá přivodit
jemu nebo jeho rodině újmu na životě, osobní svobodě nebo
zdraví,
f) zúčastnil se povstání v květnu 1945, při čemž za bojů padl
nebo byl těžce raněn nebo utrpěl těžkou poruchu zdraví,
g) byl československým politickým vězněm,
2. kdo byl československým dobrovolníkem ve Španělsku v letech
1936 až 1939.
(2) Stejně jako účastníci národního boje za osvobození se
posuzují příslušníci stráže obrany státu zřízené vládním nařízením
ze dne 23. října 1938, č. 270 Sb., o stráži obrany státu, kteří
v roce 1938 v souvislosti s bojem proti nepřátelské protistátní
činnosti v pohraničí utrpěli újmu na životě, osobní svobodě nebo
zdraví.
(3) Vlastnosti osob uvedených v odstavcích 1 a 2 nemůže
nabýt, i když splňuje podmínky těchto odstavců,
a) kdo konal službu v nepřátelské armádě, nebo zúčastnil se jinak
nepřátelského válečného podnikání proti spojencům, vyjímajíc
službu v armádě tzv. Slovenského státu do 29. srpna 1944;
v případech zvláštního zřetele hodných může ministr národní
obrany povolit výjimku z tohoto ustanovení,
b) kdo byl na vedoucím místě Národní odborové ústředny
zaměstnanecké, Ústředí veřejných zaměstnanců, Svazu
zemědělství a lesnictví nebo Hlinkovy slovenské ľudové strany,
nevyužíval-li tohoto místa k činnosti zvláště významné
v národním boji za osvobození, nebo kdo byl dobrovolně členem
Svazu pro spolupráci s Němci, Českého svazu válečníků,
Rodobrany, Vlajky, České ligy proti bolševismu, Německo-české
společnosti, Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na
Moravě, Hlinkovy gardy, Německo-slovenské společnosti,
Hlinkovy mládeže nebo jiných fašistických organizací podobné
povahy, jejichž účelem bylo šířit nacistickou ideologii
a udržovat mocenské postavení Němců a Maďarů,
c) kdo byl okupanty nebo jejich pomahači pověřen vedoucím místem
ve veřejných službách, leč že využíval tohoto místa k činnosti
zvláště významné v národním boji za osvobození, nebo šlo
o funkce zastávané v armádě tzv. Slovenského státu do 29.
srpna 1944,
d) kdo zaujímal vedoucí místo ve válečném průmyslu, pracujícím
pro německou nebo maďarskou armádu, nebo prováděl opevňovací
práce pro Němce nebo Maďary, aniž byl k uvedeným činnostem
donucen a nemohl se jim vyhnout, nebo kdo se obohatil
v souvislosti s poměry v době nesvobody,
e) kdo přímo nebo nepřímo, i když nebyl členem některé organizace
uvedené pod písm. b), vyvinul jakoukoli činnost proti
slovenskému národnímu povstání, nebo o své újmě činy nebo
slovy podporoval nebo obhajoval režim nacistů, fašistů, zrádců
a kolaborantů, nebo se projevil jako osoba protidemokratická
nebo protilidová nebo státně nebo národně nespolehlivá,
f) kdo je německé nebo maďarské národnosti, leč že se nikdy
neprovinil proti národu českému a slovenskému nebo proti
samostatnosti republiky Československé a zúčastnil se
dobrovolně národního boje za osvobození, způsobem uvedeným
v § 1, odst. 1, č. 1, písm. a), d), e) a g).
(4) Ustanovení odstavce 1, č. 1, písm. b) až g), č. 2
a odstavce 2 vztahuje se pouze na československé státní občany.
§ 2
(1) Podle tohoto zákona je
1. příslušníkem československé armády v zahraničí, t.j.
československých vojenských jednotek zřízených v letech 1939
až 1945 mimo území republiky Československé: kdo dobrovolně
vstoupil do této armády nejpozději dne 6. října 1944,
a) učinil-li tak při první příležitosti vyjímajíc případy, kdy
ke vstupu došlo do 31. prosince 1941 nebo zúčastnil se bojů
v polním útvaru nebo byl v souvislosti s výkonem vojenské
služby usmrcen nebo těžce raněn, a
b) neopustil-li službu v této armádě, leč následkem
demobilizace nebo po superarbitračním řízení nebo podle
rozhodnutí orgánů československého zřízení v zahraničí
uvolněním pro některý jiný jeho obor, avšak byl-li takto
uvolněn jen tehdy, konal-li činnou službu alespoň šest
měsíců nebo zúčastnil-li se bojů v polním útvaru,
2. osobou, která konala vojenskou službu v československé armádě
v zahraničí podle tohoto ustanovení: kdo vstoupil do této
armády po 6. říjnu 1944, učinil-li tak při první příležitosti
a mimo to zúčastnil-li se bojů v polním útvaru nebo byl
v souvislosti s výkonem vojenské služby usmrcen nebo těžce
raněn a neopustil službu v této armádě, leč následkem
demobilizace nebo po superarbitračním řízení,
3. osobou, která konala vojenskou službu ve spojenecké armádě:
kdo vstoupil do této armády před 5. květnem 1945 dobrovolně,
nemohl-li sloužit v československé armádě v zahraničí z důvodů
na jeho vůli nezávislých nebo projevily-li příslušné
československé orgány souhlas s jeho vstupem do spojenecké
armády a jsou-li u něho splněny - vyjímajíc příslušnost
k československé armádě v zahraničí - obdobně podmínky uvedené
pod č. 1, písm. a) a b),
4. příslušníkem první československé armády na Slovensku: kdo
v ní nastoupil činnou službu nejpozději dne 28. října 1944
a setrval v boji nebo v činném odporu proti okupantům až do
osvobození, leč že
a) v souvislosti s výkonem služby přišel o život nebo pro
zranění nemohl pokračovat v boji, nebo
b) upadl v boji do zajetí, nebo
c) nastoupil činnou službu v prvním československém armádním
sboru z SSSR při první příležitosti a zúčastnil se bojů
v polním útvaru,
5. československým politickým vězněm: kdo byl v době mezi 15.
březnem 1939 a 4. květnem 1945 omezen na osobní svobodě
vězněním, internováním, odvlečením nebo jinak pro
protifašistickou bojovou nebo politickou činnost směřující
přímo proti nacistickým nebo fašistickým okupantům, jejich
pomahačům nebo zrádcům národa českého nebo slovenského nebo
z důvodů persekuce politické, národní, rasové nebo náboženské,
trvalo-li omezení osobní svobody alespoň 3 měsíce, nebo sice
dobu kratší, utrpěl-li však újmu na zdraví nebo na těle
vážnějšího rázu nebo zemřel následkem omezení osobní svobody,
6. československým dobrovolníkem ve Španělsku: kdo se v době mezi
19. červencem 1936 a 28. březnem 1939 ve Španělsku zúčastnil
války proti fašismu jako dobrovolník španělské republikánské
lidové armády (mezinárodních brigád).
(2) Za vstup do útvarů uvedených v § 1, odst. 1, č. 1, písm.
a) až c), do partyzánské jednotky, jakož i do španělské
republikánské lidové armády (mezinárodních brigád) se považují
jednání podle § 15, č. 1, písm. a) až d) a h).
§ 3 *)
(1) Účastníkům národního boje za osvobození se vyhrazují
jednou polovinou místa ve službě
a) státu, svazků územní samosprávy a všech ostatních
veřejnoprávních korporací a nadací,
b) ústavů, podniků, fondů a zařízení, které náležejí subjektům
uvedeným pod písm. a) nebo jsou jimi spravovány,
c) národních podniků, zřízených podle § 12 dekretu presidenta
republiky ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů
a některých průmyslových podniků, nebo podle § 8 dekretu
presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 101 Sb.,
o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského,
a národních podniků vzniklých podle ustanovení dekretu
presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 102 Sb.,
o znárodnění akciových bank, nebo podle dekretu presidenta
republiky ze dne 24. října 1945, č. 103 Sb., o znárodnění
soukromých pojišťoven,
d) podniků, u nichž jsou subjekty uvedené pod písm. a) převážnou
měrou podílníkem, nebo které jsou jimi zaručeny, nebo které
jsou převážně závislé na podporách z veřejných prostředků
(subvencích, výhodách).
(2) Každé liché místo uprázdněné ode dne počátku účinnosti
tohoto zákona je místo vyhrazené.
(3) Výhrada služebních míst se nevztahuje na místa,
a) která se podle zákonných ustanovení doplňují výhradně ze
zaměstnanců nižších kategorií,
b) která se obsazují povýšením z nižší platové stupnice (z nižší
stupnice funkčního služného nebo ze skupiny míst bez funkčního
služného).
(4) Ustanovením předchozích odstavců se nemění opatření
o Němcích a Maďarech ve veřejných službách.
§ 4 *)
Účastníci národního boje za osvobození mají přednostní právo
a) na umístění v organizacích řízeného hospodářství, v soukromých
podnicích sloužících veřejné dopravě a v závodech nebo
podnicích družstevních nebo soukromých, pověřených převážně
státními nebo jinými veřejnými dodávkami,
b) na opětné umístění v soukromém podniku, v němž byl účastník
národního boje za osvobození zaměstnán bezprostředně před svou
účastí v národním boji za osvobození,
c) na udělení živnostenských oprávnění (povolení licencí) a na
povolení výdělečných podniků jiného druhu, jakož i na
připuštění k výkonům svobodných povolání před všemi stejně
kvalifikovanými uchazeči,
d) v přídělovém řízení na přidělení v den účinnosti tohoto zákona
volného nebo později uvolněného zemědělského majetku,
živnostenských podniků, jakož i jiného nemovitého i movitého
nepřátelského majetku konfiskovaného podle příslušných
zákonných předpisů o konfiskaci nepřátelského majetku, jakož
i na nájem (pacht) takového majetku,
e) na ustanovení národními správci nad majetkem uvedeným za písm.
d),
f) na přijetí do škol a kursů, kde je přijímání žáků omezeno,
před všemi stejně kvalifikovanými uchazeči (uchazeči stejného
pořadí),
g) při udělování podpor z nadací a fondů za všeobecných podmínek
nadace nebo fondu.
§ 5
Ministerstvo školství a osvěty poskytne účastníkům národního
boje za osvobození mimořádné úlevy při přijímání a při studiu na
všech učilištích v jeho oboru působnosti, zejména se zřetelem
k druhu a délce dřívějšího vzdělání (zaměstnání) účastníkova,
nejvýše však v tom rozsahu, aby poskytnutými úlevami nebylo
znemožněno dosažení učebního cíle.
§ 6
(1) Práva účastníka národního boje za osvobození, jenž padl,
zemřel nebo zemře, uvedená v §§ 3 a 4, přecházejí
a) na manžela nebo manželku, děti manželské i nemanželské
a osvojence, druha nebo družku,
b) na rodiče,
c) na sourozence.
(2) Podmínkou je, aby osoba, na kterou práva přecházejí, byla
státně a národně spolehlivá a ze zákonného nebo mravního nároku
svou výživou převážně odkázána na účastníka národního boje za
osvobození. Výjimku, pokud jde o národní spolehlivost, může
povolit ze závažných důvodů ministerstvo národní obrany v dohodě
s ministerstvem vnitra.
(3) Práva přecházejí vždy jen na jedinou osobu v pořadí, jak
jsou vyjmenovány za písm. a) až c) a uvnitř tohoto pořadí mezi
dětmi a osvojenci, rodiči a sourozenci vždy v pořadí od
nejstaršího.
§ 7
(1) Nemůže-li účastník národního boje za osvobození úspěšně
uplatnit některé z práv podle §§ 3 a 4 pro svou invaliditu, která
je alespoň částečně v příčinné souvislosti s jeho účastí
v národním boji za osvobození, platí ustanovení předchozího
paragrafu obdobně pro osoby tam uvedené.
(2) Tytéž osoby mohou za nezvěstné účastníky národního boje
za osvobození prozatím uplatnit práva, příslušející takovým
účastníkům podle §§ 3 a 4.
§ 8
(1) Práva podle tohoto zákona může uplatnit jen osoba, které
bude vydáno osvědčení o účasti na národním boji za osvobození.
(2) Toto osvědčení obsahující údaje o osobě, způsobu její
účasti na národním boji za osvobození a právech, k jichž uplatnění
je oprávněna, vydá v jediném vyhotovení oprávněné osobě na její
žádost ministerstvo národní obrany; u účastníků zahraničního boje
za osvobození stane se tak, je-li třeba, v dohodě s ministerstvem
zahraničních věcí, a u účastníků domácího boje za osvobození
v dohodě s ministerstvem vnitra.
§ 9
(1) Účastníci národního boje za osvobození budou umístěni na
místa uvedená v §§ 3 a 4, písm. a) a b) zásadně podle svého
předběžného všeobecného a odborného vzdělání nebo podle jiné
způsobilosti, vyhovují-li všeobecným i zvláštním podmínkám pro
propůjčení služebního místa příslušné kategorie, nebo vůbec místa
podle ustanovení §§ 3 a 4, písm. a) a b) tohoto zákona, s výjimkou
úlev, plynoucích z jeho ustanovení.
(2) Pro místa IV. služební třídy a jiná služební místa
s předepsaným vyšším předběžným vzděláním, než podává obecná
škola, stačí i přijímací zkouška ze znalosti čtení, psaní a počtů
v rozsahu učiva předepsaného pro obecnou školu.
(3) Odborná zkouška vykonaná účastníkem národního boje za
osvobození v československé armádě nebo v jiné službě nahrazuje
obsahem jí odpovídající odbornou zkoušku v novém služebním poměru.
Pokud taková zkouška neodpovídá svým obsahem plně odborné zkoušce
předepsané v novém služebním poměru, podrobí se umístěná osoba po
předepsané praxi zkoušce doplňující, jejíž rozsah určí příslušný
ústřední úřad v dohodě s ministerstvem vnitra a ministerstvem
národní obrany.
(4) Věková omezení pro nastoupení některého z vyhrazených
míst neplatí pro účastníky národního boje za osvobození.
§ 10
(1) Pro nastoupení povolání (zaměstnání) podle § 4, písm. c),
d) a e) se doba výcviku (zaměstnání, činnosti) potřebná podle
zákonných předpisů pro podání průkazu způsobilosti nebo pro
udělení dispense od předložení průkazu způsobilosti nebo pro
podání průkazu věcných znalostí k nastoupení živnosti zkracuje,
a to
a) při živnostech, u nichž doba výcviku je pevně stanovena
zákonnými předpisy, na dobu rovnající se alespoň polovině doby
předepsané pro nabytí průkazu způsobilosti,
b) při živnostech, u nichž je zákonnými předpisy doba výcviku
stanovena v určitých časových mezích, na dobu rovnající se
alespoň polovině nejnižší časové hranice výcviku,
c) při živnostech, u nichž doba výcviku plně stanovena není, na
dobu odpovídající polovině doby výcviku obvykle požadované.
(2) Výcvik (zaměstnání, činnost) v příbuzné živnosti, jakož
i praxe ve vojenských dílnách a kursech nebo obdobná činnost
u vojenských útvarů vůbec, pokládají se za rovnocenné výcviku
v příslušné živnosti.
(3) Nepodá-li uchazeč o živnostenské oprávnění průkaz alespoň
o dvouletém učení, může příslušný živnostenský úřad požadovat
kromě dokladů o výcviku (zaměstnání, činnosti) předložení průkazu
o úspěšném absolvování kursů nebo o úspěšném složení zvláštní
zkoušky. Podrobnosti o kursu a zkoušce stanoví věcně příslušný
ministr v dohodě s ministrem národní obrany vyhláškou v Úředním
listě.
(4) Úlevy podle předchozích odstavců se neposkytují:
1. pro koncesované živnosti stavební,
2. pro živnosti na výrobu jedů a přípravu látek a preparátů,
které jsou určeny, aby jich bylo užito na léky, jakož i prodej
obojích věcí, pokud to není výlučně vyhrazeno lékárníkům,
3. pro živnost elektrotechnickou,
4. pro živnosti na zařizování plynovodů, osvětlovacích zařízení
a vodovodů,
5. pro živnost hubení škodlivého živočišstva kyanovodíkem,
ethylenoxydem a chlorpikrinem,
6. pro živnost zubotechnickou.
(5) V případech zvláštního zřetele hodných může ministerstvo
průmyslu nebo ministerstvo vnitřního obchodu prominout účastníkům
národního boje za osvobození, kteří nevyhovují podmínkám odstavce 1, podání živnostenského průkazu způsobilosti.
§ 11
(1) Služební místa uvedená v § 3 se vyhrazují a přednostní
právo podle § 4 vzniká dnem, kdy tento zákon nabývá účinnosti.
(2) Účastníci národního boje za osvobození podávají žádosti
o umístění a jiné zaopatření podle tohoto zákona zásadně přímo
subjektům příslušným k propůjčení míst uvedených v §§ 3 a 4
a v opise vždy též ministerstvu národní obrany.
(3) Ministerstvo národní obrany vede evidenci žádostí,
a je-li třeba, za součinnosti ministerstva sociální péče projedná
s propůjčovatelem místa (s jeho nadřízeným nebo dozorčím úřadem)
vyskytnuvší se námitky nebo překážky propůjčení místa.
(4) Ministerstvo národní obrany doporučí propůjčovatelům míst
vhodné žádosti na místa, která se teprve uvolní.
(5) Orgány příslušné k propůjčení míst podle §§ 3 a 4, kterým
nedojdou žádosti vhodných uchazečů - účastníků národního boje za
osvobození -, oznámí vždy ministerstvu národní obrany jednotlivé
druhy a počet uvolněných míst, popřípadě jde-li o subjekty
příslušné k propůjčení míst podle § 4, písm. a) a d), též možnosti
a místa nových takových povolání a stanoví nejméně čtrnáctidenní
lhůtu k předložení žádosti. Zároveň s oznámením podle tohoto
odstavce postoupí ministerstvu národní obrany došlé žádosti
nevyhovujících uchazečů o umístění.
(6) Propůjčí-li příslušný orgán uvolněné místo žádajícímu
účastníku národního boje za osvobození, oznámí to ministerstvu
národní obrany.
(7) Orgány příslušné k propůjčení míst jsou účastníkům
národního boje za osvobození povinny oznámit písemně důvody, pro
které nebylo jejich žádosti o propůjčení místa vyhověno.
(8) Orgány uvedené v předchozím odstavci oznámí ministerstvu
národní obrany vždy po uplynutí každého kalendářního čtvrtletí
počet uvolněných míst a způsob jejich propůjčení.
(9) Ministerstvo národní obrany určí v dohodě s ministerstvem
vnitra podle průběhu umísťování konečnou lhůtu, do které bude lze
žádostmi o umístění uplatňovat práva z tohoto zákona.
(10) Výhrada služebních míst podle § 3 má přednostní pořadí
před výhradou služebních míst podle § 2 zákona ze dne 8. dubna
1927, č. 54 Sb., o umísťování déle sloužících poddůstojníků, ve
znění zákona ze dne 18. května 1938, č. 118 Sb., jímž se mění
a doplňuje zákon o umísťování déle sloužících poddůstojníků.
§ 12
Opatření, kterým byla v rozporu s ustanoveními tohoto zákona
porušena oprávnění podle §§ 3 a 4, zruší příslušný ústřední úřad
na návrh ministerstva národní obrany, podaný do tří měsíců ode dne
pravoplatnosti takového opatření.
§ 13
(1) Účastník národního boje za osvobození, kterému bylo
propůjčeno místo ve státní nebo jiné veřejné službě, je povinen
nastoupit je do čtrnácti dnů po doručení ustanovovacího
(přijímacího) dekretu; dekret pozbývá platnosti, nebylo-li
nenastoupení ve lhůtě dalších třiceti dnů důležitými důvody
ospravedlněno.
(2) Příslušný orgán může zrušit udělení živnostenského
oprávnění, přidělení živnostenského podniku nebo zemědělského
majetku nebo ustanovení národním správcem, jestliže takto umístěný
účastník národního boje za osvobození do lhůty mu určené, nikoli
však kratší jednoho měsíce, nepřevezme bez důležitých důvodů
živnostenskou provozovnu, neučiní přípravy k zahájení živnosti,
neujme se národní správy svěřeného majetku nebo nepřevezme
přidělenou půdu.
(3) Účastník národního boje za osvobození, který nenastoupil
na služební místo, nepřevzal živnost, zemědělský nebo jiný majetek
podle ustanovení tohoto zákona bez závažných věcných důvodů,
pozbývá nároků na jiné přednostní umístění nebo zaopatření.
(4) Práva podle tohoto zákona zanikají též prvním umístěním
na služební místo vyhrazené podle § 3 anebo prvním úspěšným
uplatněním přednostního práva podle § 4.
(5) Zánik práv a nároků, k němuž došlo podle odstavců 3 a 4,
vysloví ministerstvo národní obrany po slyšení činitele
příslušného k propůjčení místa, při čemž vyznačí tento zánik
a jeho důvod na osvědčení podle § 8, jakož i v příslušné evidenci.
Ministerstvo národní obrany může výjimečně v případech zvláštního
zřetele hodných upustit od vyslovení takového zániku práv
a nároků.
§ 14
Subjekty uvedené v §§ 3 a 4 nejsou výjimečně zavázány
propůjčit místa podle ustanovení tohoto zákona,
a) nedojde-li propůjčovateli místa ve lhůtě stanovené podle § 11,
odst. 5, návrh ministerstva národní obrany na umístění se
žádostí vhodného účastníka národního boje za osvobození nebo
b) nenastoupí-li umístěný včas podle § 13, odst.1, a je-li v obou
případech z důležitého veřejného a služebního zájmu nutno toto
služební místo ihned obsadit.
§ 15
Doba strávená ve vlastnosti účastníka národního boje za
osvobození
1. počíná
a) v československé armádě v zahraničí:
aa) u osob, které se aktivně a prokazatelně zúčastnily
organizace uvedené armády, prvním dnem měsíce, v němž
jejich účast na organizačních pracích započala,
bb) u ostatních osob, které odešly do ciziny, aby bojovaly se
zbraní proti nacistickým (fašistickým) okupantům nebo
jejich pomahačům, prvním dnem měsíce, v němž překročily
hranice republiky Československé, nastoupily-li pak
vojenskou službu do dvou měsíců po tomto dni, nebo sice
později, ale z důvodů na jejich vůli nezávislých,
cc) byla-li podána přihláška do uvedené armády, dnem
přihlášky, nastoupily-li pak osoby, o které jde, službu
do dvou měsíců po tomto dni, nebo sice později, ale
z důvodů na jejich vůli nezávislých,
dd) jinak dnem skutečného nastoupení činné služby,
b) ve spojenecké armádě, obdobně podle zásad pod písm. a),
c) v první československé armádě na Slovensku, jde-li o osoby,
které se aktivně a prokazatelně zúčastnily organizace
Slovenského národního povstání, prvním dnem měsíce, v němž
jejich účast na organizačních pracích započala; jinak dnem
skutečného nastoupení činné služby,
d) v partyzánské jednotce: podle § 4, odst. 1, zák. č. 34/1946
Sb.,
e) v případech uvedených v § 1, odst. 1, č. 1, písm. e): dnem,
kdy činnost tam uvedená započala,
f) v případech uvedených v § 1, odst. 1, č. 1, písm. f): podle
zásad ustanovení pod písm. e),
g) u československých politických vězňů: dnem omezení osobní
svobody,
h) ve španělské republikánské lidové armádě (v mezinárodních
brigádách) obdobně podle zásad pod písm. a), bb) a dd),
ch) u příslušníků stráže obrany státu: dnem nastoupení služby
u jednotek stráže obrany státu,
v případech uvedených pod písm. a), b), d), e) však nejdříve
dnem 15. března 1939; v případech uvedených pod písm. c)
nejdříve dnem 1. ledna 1944; v případech uvedených pod písm. h)
nejdříve dnem 19. července 1936;
2. končí
v případech uvedených pod písm. a) až e) a g) dnem faktického
ukončení činné služby, pokud se týče dnem osvobození
(propuštění na svobodu), vždy však nejpozději dnem 5. května
1945; v případech uvedených pod písm. f) dnem ukončení
činnosti, nejpozději však dnem 9. května 1945; v případech
uvedených pod písm. h) a ch) dnem ukončení činné služby; do
doby takto určené se včítá i doba prokázaně nutného léčení
následkem nezaviněného zranění (onemocnění), k němuž došlo při
výkonu služby (činnosti) nebo v souvislosti s omezením osobní
svobody, pokud toto léčení bránilo výkonu zaměstnání, jakož
i doba zajetí, které nezakládá skutkovou podstatu trestného
činu podle ustanovení II. dílu vojenského trestního zákona ze
dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z., popřípadě, které by takovou
skutkovou podstatu nezakládalo, kdyby šlo o osoby, na něž by
bylo lze užít těchto ustanovení.
§ 16
(1) Doba strávená ve vlastnosti účastníka národního boje za
osvobození se započítává veřejným zaměstnancům (§ 20) jako
služební doba skutečně strávená ve veřejných službách jak pro
zvýšení služného, tak pro určení služebního stáří (pořadí) a pro
délku doby potřebné pro povýšení nebo pro postup do vyššího
služebního poměru, jakož i pro nárok na výslužné a jeho výměru,
a to
a) v případech uvedených v § 1, odst. 1, č. 1, písm. e) a f)
a v odst. 2 jednoduše,
b) v ostatních případech dvojnásobně, popřípadě, jde-li o dobu
strávenou ve vlastnosti výkonného letce čs. armády v zahraničí
nebo spojenecké armády nebo ve vlastnosti parašutisty
shozeného nebo vysazeného v týlu nepřítele, trojnásobně.
(2) Pro československé politické vězně platí ustanovení za b)
předchozího odstavce jen tehdy, trvalo-li omezení osobní svobody
déle jednoho roku nebo bylo kratší, ale mělo za následek podstatné
snížení výdělečné schopnosti nebo byla s ním spojena ztráta
života.
(3) Kryje-li se doba účasti v národním boji za osvobození se
započitatelnou služební dobou strávenou v poměru veřejného
zaměstnance (§ 20), odečte se od doby započitatelné podle odstavců 1, písm. b) a 2, služební doba v poměru veřejného zaměstnance,
která se takto kryje.
(4) Pro výměru odpočivných (zaopatřovacích) platů se
v případech podle odst. 1, písm. b) započte mimo to ještě jeden
rok za každý kalendářní rok, v němž dotčená osoba
a) konala aspoň tři měsíce činnou službu v útvarech uvedených
v § 1, odst. 1, č. 1, písm. a) až c) v partyzánské jednotce,
jakož i ve španělské republikánské lidové armádě
(v mezinárodních brigádách), nebo
b) utrpěla v souvislosti s činnou službou v útvarech uvedených
pod písm. a) poruchu (poškození) zdraví před nepřítelem nebo
se stala nezpůsobilou k službě následkem válečných útrap,
zejména i epidemických nemocí, nebo
c) byla alespoň tři měsíce omezena na osobní svobodě, jako
politický vězeň nebo utrpěla z tohoto důvodu poruchu
(poškození) zdraví nebo těla, mající za následek podstatné
snížení výdělečné schopnosti.
Ze skutečností, které se sběhly v témž kalendářním roce, lze
podle uvedených ustanovení započíst vždy jen jeden rok.
(5) Započtení podle odst. 1 až 3 se provede v té platové
stupnici, nebo v tom platovém stupni, kterých dosáhla dotčená
osoba jako veřejný zaměstnanec před počátkem doby vymezené v § 15,
č. 1. U těch osob, které nebyly před touto dobou veřejnými
zaměstnanci, nebo jimi byly, avšak v poměru, v němž započtení
podle předchozí věty není možné, provede se započtení v nejnižší
platové stupnici nebo v nejnižším platovém stupni, které jsou
stanoveny pro služební kategorii, v níž se staly nebo stanou
veřejnými zaměstnanci.
(6) U zaměstnanců v individuálním smluvním poměru se
postupuje obdobně podle odstavců 1 a 2, jde-li o stanovení
platového zařazení, nároku na plat (mzdu) v době nemoci, výměry
dovolené a výpovědní lhůty. Doba stanovená v odstavci 1, písm. b)
a v odstavci 2 se započte veřejným zaměstnancům v soukromoprávním
služebním poměru podléhajícím veřejnoprávnímu sociálnímu pojištění
podle zásad zákona ze dne 5. května 1946, č. 47 Sb., o odstranění
křivd a o některých ochranných opatřeních v oboru veřejnoprávního
sociálního pojištění, jako doba povinného pojištění.
(7) Započtení podle ustanovení tohoto paragrafu včetně změn
z toho plynoucích provede na přihlášku doloženou osvědčením podle
§ 8 příslušný osobní úřad. Veřejní zaměstnanci ve výslužbě podají
přihlášku u svého posledního osobního úřadu (jeho nástupce),
a není-li tohoto úřadu, u úřadu, jehož likvidující orgán zařizuje
nebo zařizoval výplatu odpočivných (zaopatřovacích) platů (úřad
vyplácející).
(8) Doplatky vyplývající z ustanovení tohoto paragrafu se za
dobu před vyhlášením tohoto zákona neposkytují.
§ 18
(1) Pro osoby uvedené v § 1, odst. 1, č. 1, písm. a) až d)
a č. 2 platí tato ustanovení:
1. příslušníci ročníků narození 1920 a starších, kteří nesplnili
svou prezenční služební povinnost buď vůbec nebo ji splnili
jen zčásti, propustí se, pokud se tak již nestalo, z činné
služby ihned a přeloží se do zálohy dnem následujícím po dni
jejich propuštění z činné služby (demobilizace) nebo ze služby
u partyzánské jednotky.
2. Příslušníci ročníků narození 1921 a 1922, kteří nesplnili svou
presenční služební povinnost buď vůbec nebo ji splnili jen
zčásti, propustí se, pokud se tak již nestalo, z činné služby
ihned, konali-li službu v poli aspoň tři měsíce. Do zálohy se
přeloží dnem následujícím po dni jejich propuštění z činné
služby (demobilizace) nebo ze služby u partyzánské jednotky.
Jinak jsou povinni v činné službě pokračovat, až tato dosáhne
délky šesti měsíců, a pak se přeloží do zálohy.
3. Příslušníci ročníků narození 1923 a mladší, kteří nesplnili
svou presenční služební povinnost buď vůbec anebo ji splnili
jen zčásti, propustí se, pokud se tak již nestalo, z činné
služby ihned, konali-li službu v poli aspoň šest měsíců. Do
zálohy se přeloží dnem následujícím po dni jejich propuštění
z činné služby (demobilizace) nebo ze služby u partyzánské
jednotky. Jinak jsou povinni v činné službě pokračovat, až
tato dosáhne délky zákonité presenční služby, a pak se přeloží
do zálohy.
(2) Přesahuje-li doba vymezená v § 15 u osob uvedených
v odst. 1 délku zákonité prezenční služby, započítá se do služební
povinnosti v záloze, a to tak, že se za prvých a druhých šest
měsíců přesahujících délku zákonité presenční služby promine po
jednom cvičení v záloze. Podle tohoto ustanovení nelze však
prominout mimořádná a výjimečná cvičení nařízená podle § 22, odst.
4 branného zákona republiky Československé ze dne 19. března 1920,
č. 103 Sb., ve znění pozdějších zákonů (§§ 179 a 180 branných
předpisů vydaných vlád. nař. ze dne 16. září 1927, č. 141 Sb.,
jímž se vydávají nové branné předpisy).
(3) Osobám uvedeným v odstavci 1 pod č. 2 a 3, které jsou
povinny v činné službě pokračovat, může být podle obdoby
ustanovení o odkladu presenční služby na žádost odloženo
pokračování v činné službě, chtějí-li dokončit studia nebo jinou
přípravu k budoucímu povolání nebo pro jiné důvody zvláštního
zřetele hodné; takovým osobám se udělí nezbytně nutná trvalá
dovolená.
(4) Na osoby uvedené v odst. 1 se nevztahují ustanovení
dekretu presidenta republiky ze dne 30. září 1946, č. 84 Sb.,
o přechodné úpravě délky presenční služby.
(5) O dobrovolnících na dobu války, kteří vstoupili do
československé armády v zahraničí, platí ustanovení § 73 branných
předpisů.
§ 19
(1) Kdo sebe nebo jiného vědomě neprávem vydává za některou
z osob, uvedených v § 1, odst. 1, č. 1, písm. a) až c), e) až g),
č. 2 nebo v odst. 2 téhož paragrafu, bude potrestán, nejde-li
o čin přísněji trestný, okresním národním výborem pro správní
přestupek pokutou do 50 000 Kčs nebo vězením do šesti měsíců nebo
oběma těmito tresty.
(2) Stejně se potrestá
a) kdo v podáních (žádostech, jejich přílohách, návrzích,
oznámeních a jiných sděleních) nebo v zápisech během řízení
o vydání osvědčení podle § 8 vědomě uvede nebo potvrdí
nepravdivé okolnosti,
b) zaměstnavatel (orgán subjektů) uvedený v § 3, písm. c) a d)
a v § 4, písm. a) a b), nevyhoví-li povinnostem uloženým
v § 11 nebo propůjčí-li místo proti předpisům tohoto zákona.
(3) Byla-li uložena pokuta, vyměří se zároveň v případě její
nedobytnosti náhradní trest vězení podle míry zavinění v mezích
sazby trestu na svobodě.
(4) Pokuty připadají státu.
(5) Správní přestupek podle odstavců 1 a 2 se promlčuje ve
lhůtě dvou let.
§ 20
Veřejnými zaměstnanci podle § 16 jsou
a) zaměstnanci státu,
b) zaměstnanci svazku územní a zájmové samosprávy, jakož i jiných
veřejnoprávních korporací a nadací,
c) zaměstnanci ústavů, podniků, fondů a zařízení, které náležejí
subjektům uvedeným pod písm. a) a b) nebo jsou jimi
spravovány, jejichž služební a platové poměry jsou upraveny
platovými zákony nebo předpisy vydanými podle § 210, odst. 1
zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb., o úpravě platových
a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (platový
zákon),
d) zaměstnanci, pro něž platí zákon ze dne 24. června 1926, č.
104 Sb., o úpravě platových a služebních poměrů učitelů
obecných a občanských škol (učitelský zákon),
e) poživatelé odpočivných (zaopatřovacích) platů a čekatelného,
kteří jsou v penzijním zaopatření některého ze subjektů
uvedených pod písm. a) až c).
§ 21
Právní listiny a jiné písemnosti, jichž je třeba
k uplatňování nároků podle tohoto zákona nebo k jeho provádění,
jsou osvobozeny od kolků a poplatků, slouží-li výhradně
k uvedenému účelu. Příslušné úřední úkony jsou osvobozeny od dávek
za úřední úkony ve věcech správních.
§ 22
(1) Tímto zákonem nejsou dotčena ustanovení zákona ze dne
24. července 1919, č. 462 Sb., o propůjčování míst legionářům,
a § 81 zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb., o vojenských
požitcích zaopatřovacích, ani předpisy o včleňování válečných
poškozenců do práce, vydané podle příslušných zákonných ustanovení
v oboru působnosti ministerstva sociální péče.
(2) Ustanovení §§ 3 a 4 pozbývají platnosti dnem 18. června
1949. To však neplatí pro účastníky národního boje za osvobození,
kteří dokončili studia; ti mohou uplatnit práva podle uvedených
paragrafů do šesti měsíců po skončení studia nebo prezenční služby
vojenské i po uvedeném datu.
(3) Dnem, kdy nabude tento zákon účinnosti, zrušuje se zákon
ze dne 15. května 1946, č. 136 Sb., o umísťování a jiném
zaopatření účastníků národního boje za osvobození.
(4) Kde se jiné předpisy odvolávají na zákon č. 136/1946 Sb.,
rozumí se tím tento zákon.
(5) Veškerá práva, nároky a oprávnění vzniklá podle zákona č.
136/1946 Sb., zůstávají zachována.
§ 23
Všude tam, kde se v jiných zákonných předpisech mluví
o československé armádě v zahraničí, o zahraniční armádě, nebo
o zahraničním vojsku z druhé světové války, jakož
i o příslušnících těchto vojenských útvarů, rozumí se tím
československé vojenské jednotky uvedené v § 2, odst. 1, č. 1
a osoby uvedené pod č. 1 téhož ustanovení.
§ 24
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 18. června 1946; provede
jej ministr národní obrany v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
arm. gen. Svoboda v. r.
*) Na základě ust. § 22 odst. 2 pozbývá platnosti dnem 18.6.1949.
To však neplatí pro účastníky národního boje za osvobození,
kteří dokončili studia;ti mohou uplatnit práva podle § 3 do 6
měsíců po skončení studia nebo presenční služby vojenské i po
tomto dni.
*) Na základě ust. § 22 odst. 2 pozbývá platnosti dnem 18.6.1949.
To však neplatí pro účastníky národního boje za osvobození,
kteří dokončili studia;ti mohou uplatnit práva podle § 4 do 6
měsíců po skončení studia nebo presenční služby vojenské i po
tomto dni.