98/1989 Sb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 19. července 1989
o Smlouvě mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Řecké
republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňového úniku v oboru daní z příjmu
Změna: 32/2020 Sb.m.s.
Dne 23. října 1986 byla v Athénách podepsána Smlouva mezi vládou Československé
socialistické republiky a vládou Řecké republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění
daňovému úniku v oboru daní z příjmu.
Se Smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické
republiky a prezident Československé socialistické republiky ji ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 27 odst. 2 dnem 23. května
1989.
Český překlad Smlouvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
JUDr. Johanes v.r.
SMLOUVA
mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Řecké republiky
o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu
Vláda Československé socialistické republiky a vláda Řecké republiky,
zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru daní z příjmu, a to aniž by byly
vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze daňové úniky či
prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím uspořádání,
která se nazývají "treatyshopping" a která jsou zacílena na získání úlev stanovených
ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
se dohodly takto:
Čl.1
Osoby, na které se smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom
nebo obou smluvních státech (rezidenti).
Čl.2
Daně, na které se smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu vybírané ve prospěch každého
ze smluvních států, jeho správních útvarů nebo místních orgánů, ať je způsob vybírání
jakýkoli.
2. Za daně z příjmu se považují daně vybírané z celkového příjmu nebo z
částí příjmu, včetně daní ze zisku ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku a
daní z přírůstku hodnoty.
3. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou:
a) v Československé
socialistické republice:
1) daně ze zisku;
2) daň ze mzdy;
3) daň z příjmů z literární
a umělecké činnosti;
4) daň zemědělská;
5) daň z příjmů obyvatelstva;
6) daň domovní
(dále
nazývané "československá daň");
b) v Řecké republice:
1) daň z příjmu fyzických osob;
2)
daň z příjmu právnických osob;
3) příspěvek vodárenským organizacím stanovený podle
hrubého výnosu z budov
(dále nazývané "řecká daň").
4. Tato smlouva se vztahuje také na daně stejného nebo podobného druhu,
které budou vybírány po podpisu této smlouvy vedle současných daní nebo místo nich.
Příslušné úřady smluvních států si koncem každého roku vzájemně sdělí významné změny,
které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
Čl.3
Všeobecné definice
1. Ve smyslu této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "Řecko" označuje Řeckou republiku a ve smyslu geografickém zahrnuje území
Řecké republiky a část mořského dna a jeho podloží pod Středozemním mořem, nad nímž
Řecká republika vykonává svá suverénní práva v souladu s právem mezinárodním;
b) výraz
"Československo" označuje Československou socialistickou republiku;
c) výrazy "jeden
smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují podle případu Československou socialistickou
republiku nebo Řeckou republiku;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzické osoby, společnosti
a všechna jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje organizační útvary, osoby
nebo nositele práv, považované pro účely zdanění za organizační útvary;
f) výrazy
"podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního státu" označují podnik
provozovaný osobou mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, nebo podnik
provozovaný osobou mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě;
g) výraz "státní
příslušníci" označuje:
1. všechny fyzické osoby, které jsou státními občany některého
smluvního státu,
2. všechny právnické osoby, osobní společnosti a sdružení osob, které
byly zřízeny podle práva platného v některém smluvním státě;
h) výraz "mezinárodní
doprava" označuje jakoukoli dopravu uskutečňovanou letadlem, které je provozováno
podnikem, jehož místo skutečného vedení je umístěno v jednom smluvním státě, nebo
lodí, která je registrována nebo vybavena doklady v jednom smluvním státě, pokud
loď nebo letadlo nejsou provozovány jen mezi místy v druhém smluvním státě;
i) výraz
"příslušný úřad" označuje:
1. v případě Řecké republiky ministra financí, nebo jeho
zmocněného zástupce;
2. v případě Československé socialistické republiky ministra
financí Československé socialistické republiky nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, má pro aplikaci této smlouvy
smluvním státem význam, který mu náleží podle práva tohoto státu, které upravuje
daně, na které se vztahuje tato smlouva, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Čl.4
Daňový domicil
1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje ve smyslu této smlouvy
každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z
důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného
kritéria. Tento výraz však nezahrnuje osoby, které jsou podrobeny zdanění v tomto
státě pouze z důvodu příjmů ze zdrojů v tomto státě umístěných.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v
obou smluvních státech, bude její postavení určeno následovně:
a) Předpokládá se,
že tato osoba je rezidentem v tom smluvním státě, ve kterém má stálý byt. Jestliže
má stálý byt v obou smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním
státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů).
b)
Jestliže nemůže být určeno, ve kterém smluvním státě má tato osoba středisko svých
životních zájmů nebo jestliže nemá stálý byt v žádném smluvním státě, předpokládá
se, že je rezidentem v tom smluvním státě, ve kterém se obvykle zdržuje.
c) Jestliže
se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních státech nebo v žádném z nich, předpokládá
se, že je rezidentem v tom smluvním státě, jehož je státním občanem.
d) Jestliže je
tato osoba státním občanem obou smluvních států nebo žádného z nich, vynasnaží se
příslušné úřady smluvních států upravit otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1
rezidentem v obou smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě,
v němž je místo jejího skutečného vedení.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Výraz "stálá provozovna" označuje ve smyslu této smlouvy trvalé zařízení
pro podnikání, jehož prostřednictvím podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c)
kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo každé jiné
místo, kde se těží přírodní zdroje.
3. Staveniště nebo montáž, nebo instalace zařízení, jestliže trvají déle
než 9 měsíců.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku výraz "stálá provozovna"
nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo k dodání
zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze
za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která
se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání,
které se využívá pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e)
trvalé zařízení pro podnikání, které se využívá pro podnik pouze za účelem provádění
jiných činností, které mají přípravný nebo pomocný charakter;
f) trvalé zařízení pro
podnikání užívané výlučně pro kombinaci činností uvedených v odstavcích a) až e),
za předpokladu, že výsledná činnost trvalého zařízení plynoucí z této kombinace má
přípravný nebo pomocný charakter.
5. Osoba jednající v jednom smluvním státě na účet podniku druhého smluvního
státu - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - se považuje
za "stálou provozovnu" v prvně zmíněném státě, jestliže je v tomto státě vybavena
plnou mocí, kterou tam obvykle využívá a která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem
podniku, pokud činnost této osoby není omezena na nákupy zboží pro podnik.
6. Nepředpokládá se, že podnik má stálou provozovnu v některém smluvním
státě jenom proto, že tam vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního
komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své
řádné činnosti.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě,
ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem v druhém smluvním
státě, nebo která tam vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny
nebo ne), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé
společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy pobírané rezidentem jednoho smluvního státu z nemovitého majetku
(včetně příjmů ze zemědělských a lesních podniků) umístěného ve druhém smluvním státě
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" se definuje ve shodě s právem smluvního státu,
v němž tento majetek leží. Tento výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého
majetku, mrtvý a živý inventář zemědělských a lesních podniků a práva, pro která
platí předpisy občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého
majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platy za těžení nebo za přivolení k těžení
nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodi, čluny a letadla se
nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání, nájmu nebo
každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí stejně pro příjmy z nemovitého majetku
podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu nezávislého povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu budou zdaněny jen v tomto státě,
pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem,
mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu,
v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují
se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně
zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala
stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá
ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady, vynaložené
na cíle sledované touto stálou provozovnou včetně výloh vedení a všeobecných správních
výloh, ať vznikly ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které
mají být připočteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku
jeho různým částem, nevylučuje ustanovení odstavce 2, aby tento stát stanovil zisky,
jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení zisků musí
být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že
pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely předchozích
odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro
jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně v jiných
článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto
článku.
Čl.8
Lodní a letecká doprava
1. Zisky z provozování letadel v mezinárodní dopravě budou zdaněny jen
ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.
2. Zisky z provozování lodí v mezinárodní dopravě budou zdaněny jen ve
smluvním státě, ve kterém jsou lodě registrovány nebo v němž byly vydány jejich dokumenty.
3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu, společném
provozu nebo na jiné mezinárodní provozní organizaci.
Čl.9
Sdružené podniky
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo
na vedení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby
se přímo nebo nepřímo podílejí na vedení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního
státu i podniku druhého smluvního státu,
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky
ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo
jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi podniky
nezávislými, mohou být do zisků tohoto podniku včleněny a následkem toho zdaněny
zisky, které bez těchto podmínek by byly docíleny jedním z podniků, které však vzhledem
k těmto podmínkám docíleny být nemohly.
Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom smluvním
státě, osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, podléhají zdanění v obou
smluvních státech.
2. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy z akcií,
požitkových akcií nebo požitkových listů, kuksů, zakladatelských podílů nebo jiných
práv - s výjimkou pohledávek - s podílem na zisku a příjmy z jiných podílů na společnosti,
které jsou podle právních předpisů států, v němž je společnost, která dividendy vyplácí
rezidentem, postaveny na roveň příjmů z akcií.
3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže skutečný příjemce dividend,
který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, v
němž je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání
prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou se dividendy
vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V
takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14.
4. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě dosahuje
zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy
vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny osobě, která je rezidentem
v tomto druhém státě, nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně
patří ke stálé provozovně nebo ke stálé základně, které jsou umístěny v tomto druhém
státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků, i když
vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků
nebo z příjmů docílených v tomto druhém státě.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené osobě, která
je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Takové úroky však mohou být zdaněny také ve smluvním státě, ve kterém
je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce
je skutečným vlastníkem úroků, daň takto ukládaná nepřesáhne 10 % hrubé částky úroků.
Příslušné úřady smluvních států stanoví ve vzájemné dohodě způsob uplatnění tohoto
omezení.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2, úroky plynoucí z půjčky poskytnuté
vládou jednoho smluvního státu, nebo bankou, nebo jakoukoli jinou institucí ve jménu
nebo na účet této vlády, budou podléhat zdanění pouze ve smluvním státě, v němž je
příjemce rezidentem.
4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoli
druhu, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo doložkou
o účasti na zisku dlužníka a obzvláště příjmy z vládních dluhopisů a obligací, včetně
prémií a výher spojených s těmito cennými papíry, obligacemi nebo dluhopisy.
Penále
za opožděné placení není pro účely tohoto článku považováno za úrok.
5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže příjemce úroků, který
je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém
mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam
umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této
stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku 14.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže
jejich plátcem je tento stát sám, jeho správní útvar, místní orgán nebo osoba, která
je rezidentem v tomto státě. Jestliže však plátce, ať je nebo není rezidentem v některém
smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu
v souvislosti s níž došlo k zadlužení na jehož základě se úroky platí a která tyto
úroky nese ke své tíži, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj ve smluvním státě,
ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které
jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a
skutečným příjemcem úroků, nebo které jeden i druhý udržují s třetími osobami, částku,
kterou by byl smluvil plátce se skutečným příjemcem, kdyby nebylo takových vztahů,
použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka
platů, která ji přesahuje, může být v tomto případě zdaněna podle právních předpisů
každého smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a placené osobě,
která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Licenční poplatky uvedené v odstavci 3a) mohou být však zdaněny také
ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto
státu. Daň takto stanovená však nemůže přesáhnout 10 % z hrubé částky licenčních
poplatků.
Příslušné úřady smluvních států stanoví ve vzájemné dohodě způsob uplatnění
tohoto omezení.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje náhrady
jakéhokoli druhu placené za užití nebo za přivolení k užití:
a) patentu, ochranné
známky, vzoru nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo průmyslového,
obchodního nebo vědeckého zařízení, nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti
nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké;
b) práva autorského k dílu literárnímu,
uměleckému nebo vědeckému včetně kinematografických a televizních filmů.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže příjemce licenčních
poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním
státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, buď průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání
prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které
dávají vznik licenčním poplatkům, jsou s nimi skutečně spojeny. V tomto případě mohou
být použita ustanovení článku 7 nebo článku 14.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj v jednom smluvním státě,
jestliže plátcem je tento stát sám, jeho správní útvar, místní orgán nebo osoba,
která je rezidentem v tomto státě. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je
nebo není rezidentem v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou
provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost, na jejímž základě
se licenční poplatky platí, a která nese ke své tíži tyto licenční poplatky, předpokládá
se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá
provozovna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, posuzováno se zřetelem k plnění,
za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem
a skutečným příjemcem, nebo které jeden i druhý udržují s třetími osobami, částku,
kterou by byl smluvil dlužník se skutečným příjemcem, kdyby nebylo takových vztahů,
použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka
platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého
smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze zcizení nemovitého
majetku, který je definován v článku 6 a který je umístěn ve druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí aktiv stálé provozovny,
kterou má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě, nebo movitého majetku,
který patří ke stálé základně, kterou rezident jednoho smluvního státu má v druhém
smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, včetně takových zisků docílených ze
zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové
stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení lodí nebo letadel využívaných v mezinárodní dopravě
a movitého majetku, který slouží provozu těchto lodí nebo letadel, budou zdaněny
jen ve smluvním státě, ve kterém jsou zdaňovány příjmy z těchto lodí nebo letadel
v souladu s ustanovením článku 8 této smlouvy.
4. Zisky ze zcizení jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1,
2 a 3, mohou být zdaněny jen ve smluvním státě, v němž je zcizitel rezidentem.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze svobodného
povolání nebo jiné nezávislé činnosti, budou zdaněny jen v tomto státě, pokud dotyčný
nemá obvykle k dispozici v druhém smluvním státě stálou základnu k výkonu své činnosti.
Jestliže má k dispozici takovou stálou základnu, mohou být příjmy zdaněny v druhém
státě, avšak pouze v rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé základně.
2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávisle vykonávané činnosti
vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i samostatné činnosti
lékařů, právních zástupců, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.
Čl.15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního
státu pobírá z důvodu placeného zaměstnání, mohou být s výhradou ustanovení článků
16, 18 a 19 zdaněny jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém
smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu placeného
zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení
odstavce 1 zdaněny jen v prvně zmíněném státě, jestliže:
a) příjemce se zdržuje v
druhém státě po jedno nebo více období, která nepřesáhnou v úhrnu 183 dnů v daňovém
roce, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není
rezidentem v druhém státě, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně,
které má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny pobírané
z důvodu placeného zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla v mezinárodní
dopravě zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém jsou zdaňovány příjmy z těchto lodí
nebo letadel v souladu s ustanoveními článku 8 této smlouvy.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu
pobírá jako člen správní rady společnosti, která je rezidentem v druhém smluvním
státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírají rezidenti jednoho smluvního státu, jakožto na
veřejnosti vystupující umělci, jako např. divadelní, filmoví, rozhlasoví a televizní
umělci a hudebníci nebo jako sportovci, ze své činnosti vykonávané osobně ve druhém
smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činnosti, kterou osobně vykonává sportovec nebo umělec,
neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy
bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec
nebo sportovec vykonává svoji činnost.
3. Příjmy z činností definovaných v odstavci 1 se bez ohledu na ustanovení
předchozích odstavců osvobozují od zdanění ve státě, ve kterém se tyto činnosti vykonávají,
jestliže se tyto činnosti vykonávají v rámci kulturní dohody sjednané mezi smluvními
státy.
Čl.18
Penze
Penze a jiné podobné platy vyplácené z důvodu dřívějšího zaměstnání rezidentu
některého smluvního státu, mohou být s výhradou ustanovení článku 19 odst. 2 zdaněny
pouze v tomto státě.
Čl.19
Veřejné funkce
1.
a) Odměny, jiné než penze, vyplácené některým smluvním státem, správním
útvarem nebo místním orgánem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto
státu, jeho správnímu útvaru nebo místnímu orgánu mohou být zdaněny pouze v tomto
státě.
b) Takové odměny však budou zdaněny pouze v druhém smluvním státě, jestliže
služby jsou vykonávány v tomto státě a příjemce, který je rezidentem tohoto státu
(i)
je státním občanem tohoto státu, nebo
(ii) nezískal bydliště v tomto státě jen z důvodu
konání těchto služeb.
2.
a) Penze vyplácené některým smluvním státem, správním útvarem nebo
místním orgánem tohoto státu buď přímo nebo z fondů, které zřídily, fyzické osobě
za služby prokázané tomuto státu, správnímu útvaru nebo místnímu orgánu mohou být
zdaněny jen v tomto státě.
b) Takové penze však budou zdaněny pouze v druhém smluvním
státě, jestliže příjemce je rezidentem a státním občanem tohoto státu.
3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze za služby
prokázané v rámci průmyslové nebo obchodní činnosti prováděné některým smluvním státem,
správním útvarem nebo místním orgánem tohoto státu.
Čl.20
Profesoři a studující
1. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu obdrží za studijní nebo
výzkumnou činnost na vysoké škole nebo za vyučování na univerzitě, výzkumném ústavu
nebo obdobném zařízení pro vyšší vzdělání po dobu dočasného pobytu nepřesahující
dva roky ve druhém smluvním státě, nebudou zdaňovány v tomto druhém státě.
2. Platy, které student nebo praktikant, který je nebo byl bezprostředně
před svým příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem v druhém smluvním státě
a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem studia nebo výcviku, dostává
na úhradu nákladů výživy, studia nebo výcviku, nebudou zdaněny v tomto státě za předpokladu,
že pochází ze zdrojů mimo tento stát.
Čl.21
Jiné příjmy
1. Příjmy osoby, která je rezidentem v některém smluvním státě, o nichž
se výslovně nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, mohou být zdaněny jen
v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy jiné než příjmy z nemovitého
majetku ve smyslu článku 6 odst. 2, jestliže příjemce takových příjmů, který je rezidentem
v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě průmyslovou nebo obchodní
činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání
prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a právo nebo majetek, pro které se příjmy
platí, skutečně patří k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém
případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14.
Čl.22
Ustanovení o vyloučení dvojího zdanění
1. V Řecku bude dvojí zdanění zamezeno následujícím způsobem:
Jestliže
osoba, která je rezidentem v Řecku, pobírá příjmy, které mohou v souladu s ustanovením
této smlouvy být zdaněny v Československu, povolí Řecko tomuto rezidentu odečíst
částku odpovídající dani zaplacené v Československu z jeho daňové povinnosti.
Částka,
která se odečte, nemůže však přesáhnout podíl daně, vypočtené předtím než je odpočet
proveden, která připadá na příjem, který může být zdaněn v Československu.
2. V Československu bude dvojí zdanění zamezeno následujícím způsobem:
a) Jestliže osoba, která je rezidentem v Československu, pobírá příjmy, které mohou
být podle ustanovení této smlouvy zdaněny v Řecku, vyjme Československo s výhradou
ustanovení uvedených pod písmenem b) tohoto odstavce tyto příjmy ze zdanění, může
však při výpočtu částky daně z ostatních příjmů této osoby použít sazbu daně, která
by byla použita, kdyby takto vyjmuté příjmy nebyly ze zdanění vyňaty.
b) Československo
může při ukládání daní osobám, které jsou rezidenty v Československu, zahrnout do
základu daní příjmy, které mohou být podle ustanovení článků 10, 11, 12, 16 a 17
této smlouvy zdaněny také v Řecku, ale povolí snížit částku daně vypočtené z tohoto
základu o částku rovnající se dani zaplacené v Řecku. Částka, o kterou se daň sníží,
však nepřesáhne takovou část československé daně vypočtené před jejím snížením, která
poměrně připadá na příjmy, které v souladu s ustanoveními článků 10, 11, 12, 16 a
17 této smlouvy mohou být zdaněny v Řecku.
3. Pokud podle zákonů v jednom smluvním státě bude poskytnuto částečné
nebo úplné osvobození od daně, na niž se vztahuje tato smlouva, bude ve druhém smluvním
státě pro účely výpočtu částky povolené k odpočtu z daně, jak je uvedeno v předchozích
odstavcích, tato daň považována za zaplacenou.
Čl.23
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém
smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo
tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo budou moci být
podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou ve stejné situaci.
Toto ustanovení platí bez ohledu na ustanovení článku 1 také pro osoby, které nejsou
rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v
druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků
tohoto druhého státu, které vykonávají tutéž činnost. Toto ustanovení nebude vykládáno
jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu
osobní úlevy, srážky a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo rodinných závazků,
které přiznává svým rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku 11 odst. 7 a
článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem
jednoho smluvního státu osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, odčitatelné
pro stanovení zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek, jako by byly
placeny osobě, která je rezidentem v prvně zmíněném státě.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti,
přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou, která je rezidentem v druhém
smluvním státě, nebo větším počtem takových osob, nebudou podrobeny v prvně zmíněném
státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější
než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo budou moci být podrobeny
ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
5. Ustanovení tohoto článku se použijí bez ohledu na ustanovení článku
2 na daně jakéhokoli druhu a pojmenování.
Čl.24
Řešení případů cestou dohody
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních
států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy,
může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy
těchto států, předložit případ příslušnému úřadu kteréhokoliv smluvního státu. Případ
musí být předložen během tří let poté, kdy bylo poprvé oznámeno opatření vedoucí
ke zdanění, které není v souladu s touto smlouvou.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li
sám s to najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ upravil dohodou s příslušným
úřadem druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě
s touto smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv
časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních států se vynasnaží vyřešit ve vzájemné dohodě
jakékoli obtíže nebo pochybnosti vzniklé při výkladu nebo uplatňování smlouvy. Mohou
rovněž konzultovat za účelem zamezení dvojího zdanění v případech neupravených ve
smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení
dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní výměna názorů jeví pro dosažení
dohody účelnou, může se taková výměna názorů konat v komisi složené ze zástupců příslušných
úřadů smluvních států.
Čl.25
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné pro
aplikaci ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních
států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění,
které upravují, není v rozporu s touto smlouvou. Výměna informací není omezena článkem
1. Informace přijaté smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejně jako informace
přijaté podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a mohou být sděleny jen
osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním
nebo vybíráním daní, na které se vztahuje tato smlouva, vymáháním nebo trestním stíháním
ve věci těchto daní nebo rozhodováním o opravných prostředcích. Tyto osoby nebo úřady
použijí takovéto informace jen k těmto účelům. Mohou uplatnit tyto informace při
veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že
ukládají smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala
právní předpisy nebo správní praxi tohoto nebo druhého státu;
b) sdělit informace,
které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo v normálním správním
řízení tohoto nebo druhého státu;
c) sdělit informace, které by odhalily obchodní,
průmyslové, hospodářské nebo výrobní tajemství nebo obchodní postup, nebo jejichž
sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
Čl.26
Diplomatičtí a konzulární úředníci
Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které přísluší
diplomatickým a konzulárním úředníkům podle obecných pravidel mezinárodního práva
nebo na základě zvláštních dohod.
Čl.27
Nabytí platnosti
1. Vlády smluvních států si vzájemně oznámí, že ústavní požadavky pro nabytí
platnosti smlouvy jsou splněny.
2. Smlouva nabude platnosti dnem pozdějšího oznámení uvedeného v odstavci
1 a její ustanovení nabudou účinnosti v obou smluvních státech na příjmy za každý
daňový rok začínající 1. ledna nebo později kalendářního roku následujícího po roce,
v němž smlouva nabude platnosti.
Čl.28
Výpověď
Tato smlouva zůstane v platnosti dokud nebude vypovězena některým smluvním
státem. Každý smluvní stát může smlouvu vypovědět diplomatickou cestou ve lhůtě nejméně
šest měsíců před koncem každého kalendářního roku.
V tomto případě se smlouva přestane uplatňovat v obou smluvních státech
na příjmy za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později kalendářního roku,
následujícího po roce, v němž byla dána výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno ve dvojím vyhotovení v Athénách dne 23. října 1986 v anglickém jazyce.
Za vládu Československé socialistické republiky:
Ing. Bohuslav Chňoupek v.r.
Za vládu Řecké republiky:
Karolos Papoulias v.r.
Příloha
Sdělení Ministerstva financí České republiky č. j. MF-5860/2017/15-131
ke Smlouvě mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Řecké
republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu1)
(dále jen "Smlouva") v návaznosti na Mnohostrannou úmluvu o implementaci opatření
k boji proti snižování daňového základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám2)
(dále jen "Úmluva")
Zpracovatel: Ing. Martin Boreš
Telefon: 257 044 467
Článek 1
Ministerstvo financí České republiky sděluje, že se Smlouva na základě
výhrad a notifikací učiněných Českou republikou a Řeckou republikou ve vztahu k Úmluvě
mění v kontextu jejího provádění mezi Českou republikou a Řeckou republikou následovně:
1) Nový text preambule Smlouvy zní:
"Vláda Československé socialistické republiky a vláda Řecké republiky,
zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru daní z příjmu, a to aniž
by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze daňové
úniky či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím uspořádání,
která se nazývají "treatyshopping" a která jsou zacílena na získání úlev stanovených
ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
se dohodly takto:".
2)
a) První věta článku 24 odstavce 1 Smlouvy se nahrazuje následující větou:
"Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států
vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy,
může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy
těchto států, předložit případ příslušnému úřadu kteréhokoliv smluvního státu.".
b) Druhá věta článku 24 odstavce 2 Smlouvy se nahrazuje následující větou:
"Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv časové
lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.".
3) Pro účely Smlouvy se rozumí, že následující ustanovení je její nedílnou
součástí:
"Jestliže se dá usuzovat s ohledem na všechny relevantní skutečnosti
a okolnosti, že získání výhody plynoucí ze Smlouvy bylo jedním z hlavních cílů jakéhokoliv
opatření nebo jakékoliv transakce přímo nebo nepřímo vedoucích k této výhodě, tato
výhoda, bez ohledu na jiná ustanovení Smlouvy, nebude poskytnuta ve vztahu k části
příjmu, pokud není prokázáno, že poskytnutí této výhody v dané situaci by bylo v
souladu s účelem a cílem příslušných ustanovení Smlouvy.".
Článek 2
Výše uvedené změny Smlouvy se v obou smluvních státech provádějí následovně:
1) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje z částek vyplácených nebo
připisovaných nerezidentům, jestliže skutečnost dávající vzniknout takovým daním
nastala k 1. lednu 2022 nebo později; a
2) pokud jde o všechny ostatní daně, na daně ukládané za zdaňovací období
začínající 1. ledna 2022 nebo později.
Ing. Václav Zíka, v. r.
pověřený řízením odboru Daně z příjmů a účetnictví
1) Smlouva mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Řecké
republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu
byla vyhlášena pod č. 98/1989 Sb.
2) Mnohostranná úmluva o implementaci opatření k boji proti snižování daňového
základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám byla vyhlášena pod č. 32/2020
Sb.m.s.