86/1992 Sb.
PŘEDSEDNICTVO ČESKÉ NÁRODNÍ RADY
vyhlašuje
s působností pro Českou republiku úplné znění zákona č. 20/1966 Sb., o
péči o zdraví lidu, se změnami a doplňky provedenými zákonem České
národní rady č. 210/1990 Sb., zákonem České národní rady č. 425/1990 Sb.
a zákonem České národní rady č. 548/1991 Sb.
ZÁKON
o péči o zdraví lidu
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Hlavní zásady péče o zdraví lidu
Čl.I
Zrušen
Čl.II
Péči společnosti o zdraví lidu musí odpovídat snaha každého jednotlivce
žít zdravě a vyvarovat se vlivů škodlivě působících na jeho zdraví.
Zároveň
má každý občan napomáhat dobrému vývoji zdraví svých spoluobčanů, a proto
aktivně přispívat k vytváření zdravých podmínek a zdravého způsobu života
a
práce.
Čl.III
K hlavním předpokladům péče o zdraví lidu patří stálý rozvoj vědy a
techniky a pohotové uplatňování výsledků vědeckého výzkumu v praxi. Věda
proto musí v předstihu zajišťovat dostatek potřebných poznatků a
uplatňovat
je na všech úsecích národního hospodářství, jejichž činnost má vliv na
zdraví
lidu.
Čl.IV
Péče o zdraví lidu se zaměřuje především preventivně k ochraně a k
soustavnému upevňování a rozvíjení tělesného i duševního zdraví lidu;
zvláštní pozornost je přitom věnována péči o novou generaci a ochraně
zdraví
pracujících.
Č.V
Zrušen
Čl.VI
K provedení těchto zásad péče o zdraví lidu upravuje zákon vytváření a
ochranu zdravých podmínek a zdravého způsobu života a práce a
zabezpečování
zdravotní péče.
PRVNÍ ČÁST
VYTVÁŘENÍ A OCHRANA ZDRAVÝCH PODMÍNEK A ZDRAVÉHO ZPŮSOBU ŽIVOTA A PRÁCE
§ 1
(1) Všechny podniky, družstva a jiné organizace (dále jen "organizace")
jsou povinny činit v rozsahu své působnosti všechna potřebná opatření k
vytváření a ochraně zdravých podmínek a zdravého způsobu života a práce
(dále
jen "zdravé životní podmínky") a odpovídají za plnění těchto povinností.
(2) Nadřízené orgány jsou povinny soustavně vést podřízené organizace k
tomu, aby své úkoly v péči o zdravé životní podmínky plnily nedílně s
úkoly
hospodářské a kulturní výstavby, kontrolovat, jak se v odvětvích jimi
spravovaných dodržují povinnosti v ochraně a rozvoji zdraví lidu, a
vyvozovat
z neplnění těchto povinností hospodářské důsledky.
(3) Za plnění povinností orgánů a organizací v péči o zdravé životní
podmínky odpovídají osobně v rozsahu své funkce a náplně své činnosti
vedoucí
pracovníci a funkcionáři na všech stupních řízení, jakož i všechny další
osoby pověřené řízením, organizací a kontrolou práce.
(4) Vedoucí pracovníci a funkcionáři jsou povinni soustavně vytvářet
předpoklady pro iniciativu občanů v péči o zdravé životní podmínky a
opírat
se o aktivní účast veřejnosti.
§ 2
(1) Zdravé životní podmínky se vytvářejí a chrání zejména péčí
a) o zdravý stav ovzduší, vody, půdy a ostatních složek životního
prostředí,
zejména sídlišť, rekreačních a lázeňských oblastí, obytných a jiných
budov, veřejně přístupných míst a okolí závodů, jakož i zařízení osobní
dopravy, tělovýchovných zařízení a zařízení poskytujících služby
obyvatelstvu,
b) o zdravou výživu obyvatelstva a o uspokojování obyvatelstva zdravotně
nezávadnými předměty běžného užívání,
c) o zdravý vývoj dětí a dorostu, především pokud jde o výchovné prostředí
a
způsob výchovy,
d) o příznivé působení pracovního prostředí a práce na zdraví pracujících.
(2) Při vytváření a ochraně zdravých životních podmínek se jako důležitý
činitel uplatňuje výchova občanů ke zdravotnímu uvědomění a k získávání
správných hygienických návyků.
§ 3
Úkoly v péči o zdravé životní podmínky se musí zabezpečovat zejména při
a) územním plánování, při projektování staveb a zařízení, při jejich
výstavbě, rekonstrukci a uvádění do provozu (užívání) a při jejich údržbě
a opravách,
b) stanovení vývojových a výzkumných úkolů a při navrhování a zavádění
nových strojů a jiných pracovních prostředků i technologických a
pracovních postupů,
c) zavádění, organizování a rozšiřování výroby, obchodu a služeb a při
dovozu,
d) řízení a organizaci práce a při její kontrole,
e) zavádění všech forem individuální a kolektivní hmotné
zainteresovanosti,
při jejich používání a při tvorbě technicko-hospodářských norem a
mzdových předpisů,
f) výchově a výuce, zejména při sestavování a kontrole plánů výchovy a
výuky
dětí a dorostu,
g) zaměstnávání pracovníků, a to se zřetelem na jejich tělesnou, duševní a
odbornou způsobilost.
§ 4
(1) Orgány, které jsou oprávněny schvalovat opatření, k nimž je třeba
závazného posudku orgánů hygienické služby, nesmějí k těmto opatřením dát
svůj souhlas bez takového kladného posudku.
(2) Závazný posudek orgánů hygienické služby je nutno si vyžádat k těmto
opatřením:
a) k návrhům územních plánů rajónů a sídlišť,
b) k návrhům typových podkladů a vzorových projektů staveb,
c) k zavedení výroby nových stavebních prvků a materiálů, pro které nejsou
vydány technické normy,
d) k odevzdání staveb do provozu nebo užívání,
e) k vymezení pásem hygienické ochrany,
f) k využití vodních zdrojů k zásobování pitnou a užitkovou vodou a k
využití rybníků k rekreačním účelům.
(3) Závazný posudek orgánů hygienické služby je nutno si v rozsahu a za
podmínek stanovených prováděcími předpisy vyžádat i k dalším opatřením,
jimiž
by mohly být způsobeny zdravotní závady, které by se později nedaly
odstranit
vůbec nebo by se daly odstranit jen s neúměrnými náklady, zejména
a) k zadáním a projektům staveb,
b) k návrhů, technických norem,
c) k uvedení závodů do provozu,
d) k zahájení výroby a k dovozu poživatin a předmětů běžného užívání,
e) k umístění zotavovacích a jiných podobných zařízení pro děti a dorost a
škol v přírodě a k jejich uvedení do provozu,
f) k návrhům typů ochranných pracovních prostředků,
g) k návrhům typů a k dovozu strojů a jiných zařízení,
h) k návrhů, na zavedení nových technologických a pracovních postupů.
(4) Jiná opatření, pokud by jimi mohly být nepříznivě ovlivněny životní
podmínky, je nutno s orgány hygienické služby projednat v rozsahu
stanoveném
prováděcími předpisy.
§ 5
(1) Při vytváření a ochraně zdravých životních podmínek je nutno provádět
též všechny opatření proti vzniku a šíření přenosných nemocí včetně
mimořádných opatření při epidemii.
(2) Mimořádná opatření při epidemii i při nebezpečí jejího vzniku jsou:
a) zákazu nebo omezení výroby, úpravy, úschovy, doprav, dovozu, vývozu,
prodeje a jiného nakládání s věcmi a zvířaty, kterými může být šířena
přenosná nemoc, popřípadě příkaz k jejich zničení,
b) zákaz nebo omezení styku některých skupin obyvatel s ostatním
obyvatelstvem, zejména omezení cestování obyvatel některých oblastí a
omezení dopravy mezi některými oblastmi,
c) zákaz nebo omezení slavností, divadelních a filmových představení,
sportovních a jiných shromáždění a trhů,
d) uzavření dětských výchovných zařízení všeho druhu, jakož i ubytovacích
podniků a zařízení společného stravování nebo omezení jejich provozu,
e) zákaz používání studní, pramenů, vodních nádrží, rybníků, potoků a řek,
koupališť, očistných lázní a prádelen,
f) příkaz k hromadnému hubení škodlivých živočichů v rámci ohniskové
dezinfekce,
g) příkaz k varovnému označení objektů, v nichž došlo k onemocnění
přenosnou
nemocí.
§ 6
(1) Organizace jsou povinny v zájmu zabezpečení zdravých životních
podmínek zejména
a) organizovat a kontrolovat při své činnosti dodržování hygienických
zásad
a opatření proti výskytu přenosných a jiných nemocí,
b) soustavně pečovat o podmínky osobní hygieny a zdravého rozvoje
duševních
schopností občanů,
c) spolupracovat se zdravotnickými orgány, zdravotnickými zařízeními a
zdravotnickými pracovníky, zvláště umožnit pracovníkům, kteří jsou
pověřeni prováděním hygienického dozoru, výkon tohoto dozoru a
odstraňovat ve stanovených lhůtách závady zjištěné při provádění
hygienického dozoru,
d) spolupůsobit na zajištění řádného výkonu zdravotní péče, zejména při
dispenzární péči, při vstupních, periodických a jiných preventivních
prohlídkách a vyšetřeních a při očkování,
e) postupovat při zařazování do práce nebo k jiné činnosti, popřípadě při
převedení na určitou práci nebo na jinou činnost podle posudků
příslušných lékařů a komisí.
(2) Zvláštní povinnosti, které mají organizace a orgány při zabezpečování
první pomoci a při budování a údržbě zdravotnických zařízení jsou vymezeny
v
dalších ustanoveních tohoto zákona.
§ 7
(1) Jestliže porušením předpisů o vytváření a ochraně zdravých životních
podmínek vznikly nebo by mohly být způsobeny vážné zdravotní závady,
nařídí
okresní úřady (úřad měst, obvodní úřady) až do zjednání nápravy zastavení
stavby nebo výroby anebo zakážou užívání nebo provoz závodu, zařízení nebo
jiného objektu. Bližší vymezení této působnosti stanoví předpisy vydané k
provedení tohoto zákona.
(2) Porušují-li organizace předpisy o vytváření a ochraně zdravých
životních podmínek, uloží jim okresní úřad (úřad města, obvodní úřad)
pokutu
podle zvláštních předpisů.
DRUHÁ ČÁST
ÚČAST OBČANŮ, PROFESNÍCH ORGANIZACÍ, PROFESNÍCH A JINÝCH OBČANSKÝCH
SDRUŽENÍ V PÉČI O ZDRAVÍ
HLAVA PRVNÍ
ÚČAST OBČANŮ
§ 8
Občané se aktivně podílejí na zabezpečování péče o zdraví lidu zejména
tím, že
a) uplatňují při své činnosti hygienické zásady a spolupracují na
opatřeních
k ozdravění životních podmínek,
b) dávají podněty ke zlepšení péče o zdraví lidu, upozorňují na hygienické
závady a projednávají opatření k rozvoji zdraví lidu,
c) účastní se na zdravotnických akcích; své vysoké občanské uvědomění
projevují též dárcovstvím krve.
§ 9
(1) Občané mají právo na poskytování zdravotní péče podle ustanovení
tohoto zákona, zákona o všeobecném zdravotním pojištění a předpisů
vydaných k
jejich provedení.
(2) Občanům s výjimkou osob ve vazbě a ve výkonu trestu odnětí svobody se
umožňuje volba lékaře, klinického psychologa a zdravotnického zařízení.
Možnost volby se netýká závodní preventivní péče podle § 18a.
(3) Volbu lékaře u vojáků základní vojenské služby, kterou vykonávají na
území České republiky, upravují obecně závazné předpisy.
(4) V zájmu svého zdraví a zdraví spoluobčanů je každý povinen
a) podrobit se v případech stanovených obecně závaznými předpisy
zdravotnickým prohlídkám, vyšetřením a diagnostickým zkouškám, očkování,
léčení přenosných nemocí nebo jiných nemocí společensky zvlášť závažných,
izolaci, karanténním opatřením, zákazu výkonu zaměstnání nebo jiné
činnosti, asanačním, dezinfekčním a jiným opatřením na ochranu před
nákazou,
b) předložit ve stanovených případech lékařské potvrzení o bezinfekčnosti
a
sdělit okolnosti důležité v zájmu epidemiologického vyšetřování; osoba
nemocná přenosnou nemoci je povinna označit lékaři na jeho vývozu zdroj
nákazy a osoby, které mohla sama nakazit,
c) poskytnout nebo zprostředkovat nezbytnou pomoc osobě, která je v
nebezpečí smrti nebo jeví známky závažné poruchy zdraví,
d) účastnit se zdravotnického školení a výcviku uloženého z důvodu
obecného
zájmu.
HLAVA DRUHÁ
ÚČAST PROFESNÍCH ORGANIZACÍ, PROFESNÍCH A JINÝCH OBČANSKÝCH SDRUŽENÍ
§ 10
(1) Příslušné odborové orgány
a) podílejí se na kontrole péče o zdraví,
b) účastní se na tvorbě obecně závazných právních předpisů z oblasti
zdravotnictví,
c) účastní se výběrových řízení na obsazování vedoucích funkcí ve
zdravotnictví.
(2) Československý červený kříž vychovává občany k účasti na plnění
zdravotnických úkolů a jeho složky úzce spolupracují se zdravotnickými
zařízeními.
(3)Úkoly týkající se zdraví lidu plní občanská sdružení podle zásad
dohodnutých s ministerstvem zdravotnictví České republiky.
§ 10a
(1) Ministerstvo zdravotnictví České republiky (dále jen "ministerstvo
zdravotnictví") spolupracuje s profesními organizacemi a s profesním
občanskými sdruženími, 1) a to zejména při
a) zabezpečování odbornosti jejich členů k výkonu povolání,
b) tvorbě sazebníků, které souvisejí s výkony zdravotní péče, tvorbě cen
léčiv a prostředků zdravotnické techniky, protetických a zdravotnických
pomůcek,
c) tvorbě obecně závazných právních předpisů z oblasti zdravotnictví,
d) udělování oprávnění k provozování nestátních zdravotnických zařízení,
e) výběrových řízeních na obsazování vedoucích funkcí ve zdravotnictví.
(2) Na plnění úkolů uvedených v odstavci 1 písm. c) se podílí organizace
zdravotně postižených občanů prostřednictvím vládního výboru.
TŘETÍ ČÁST
ZDRAVOTNICTVÍ
HLAVA PRVNÍ
ZDRAVOTNÍ PÉČE
Oddíl 1
Poskytování zdravotní péče
§ 11
(1) Zdravotní péči poskytují zdravotnická zařízení státu, obcí, fyzických
a právnických osob v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské
vědy.
Podmínky poskytování zdravotní péče ve zdravotnických zařízeních stanoví
zvláštní zákony.
(2) Zdravotní péče se poskytuje
a) bez přímé úhrady na základě všeobecného zdravotního pojištění v rozsahu
stanoveném zvláštními předpisy 2) nebo na základě smluvního zdravotního
pojištění,
b) bez přímé úhrady z prostředků Všeobecné zdravotní pojišťovny České
republiky u občanů Slovenské republiky, kteří nemají na území České
republiky trvalý pobyt, nejsou na území České republiky v pracovním nebo
obdobném poměru ani samostatně výdělečně činní; nárok na úhradu těchto
nákladů uplatní Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky u
příslušného orgánu Slovenské republiky,
c) bez přímé úhrady z prostředků státního rozpočtu České republiky,
charitativních, církevních a dalších právnických a fyzických osob,
d) za plnou nebo částečnou finanční úhradu.
(3) Za plnou nebo částečnou finanční úhradu jsou poskytovány
a) zdravotní péče přesahující rámec stanovený zvláštními předpisy, 2)
b) vyšetření, prohlídky a jiné výkony prováděné v osobním zájmu fyzických
osob nebo v zájmu právnických osob, které nesledují léčebný účel,
c) léčiva a prostředky zdravotnické techniky a protetické a zdravotnické
pomůcky nad rámec stanovený zvláštním předpisem, 2)
d) zaopatření v zařízeních ústavní péče, v dětských domovech, kojeneckých
ústavech a jeslích,
e) hygienické služby objednané fyzickými nebo právnickými osobami.
(4) Zdravotní péči za plnou nebo částečnou úhradu, popřípadě i její výši
blíže vymezí ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem financí
České republiky vyhláškou vydanou po projednání se zdravotnickými
pojišťovnami, se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou, zástupci smluvních
zdravotnických zařízení a profesními organizacemi zařízenými zvláštním
zákonem. 3) Zdravotnické zařízení, které takovou péči poskytne, je
povinno
vystavit fyzické nebo právnické osobě doklad, v němž uvede, jaká péče byla
poskytnuta, a výši finanční úhrady.
Oddíl 2
Zdravotní výchova obyvatelstva
Oddíl 3
Činnost na úseku hygieny a boje proti přenosným nemocem
§ 15
(1) Zdravotnická zařízení odborně vedou orgány a organizace i jednotlivé
občany při vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, napomáhají jim
při plnění jejich úkolů a kontrolují jejich soustavné a jednotné
provádění.
(2) Zdravotnická zařízení provádějí také zvláštní ochranná opatření proti
přenosným nemocem.
§ 16
(1) Úkoly zdravotnických zařízení uvedené v § 15 plní jejich zdravotničtí
pracovníci jako nedílnou součást své každodenní činnosti v rozsahu
odpovídajícím jejich pracovní náplni.
(2) Zvláštní odborné úkoly v otázkách vytváření a ochrany zdravých
životních podmínek a v boji proti přenosným nemocem plní zařízení a orgány
hygienické služby (§ 34, 71 a 75).
Oddíl 4
Léčebně preventivní péče
Obsah léčebně preventivní péče
§ 17
(1) Léčebně preventivní péče spočívá v péči o ochranu, navrácení a
upevnění zdraví jednotlivců i kolektivů; je poskytována obyvatelstvu ve
zdraví i v nemoci, v mateřství a při jiných stavech vyžadujících lékařskou
pomoc.
(2) Léčebně preventivní péče zahrnuje veškerou ambulantní i ústavní péči
včetně lázeňské péče, závodní preventivní péče, přednemocniční neodkladné
péče a léčebné výživy, poskytování léků, léčebných a ortopedických pomůcek
a
jiných prostředků zdravotnické techniky a dopravu nemocných.
§ 18
(1) Ambulantní péči, jejíž součástí je i návštěvní služba, zajišťují
praktičtí a jiní odborní lékaři v jednotlivých ordinacích a sdružených
ambulantních zařízeních.
(2) Vyžaduje-li stav nemocného péči, kterou nelze poskytnout ambulantně,
poskytne se mu péče ústavní, a to zpravidla v nemocnici, popřípadě v
odborném
léčebném ústavu.
§ 18a
Závodní preventivní péče
Závodní preventivní péče 4) zabezpečuje ve spolupráci se zaměstnavatelem
prevenci včetně ochrany zdraví zaměstnanců před nemocemi z povolání a
jinými
poškozeními zdraví z práce a prevenci úrazů.
§ 18b
Záchranná služba
Záchranná služba poskytuje odbornou přednemocniční neodkladnou péči.
Základní úkoly a organizační uspořádání soustavy zařízení a pracovišť
záchranné služby stanoví ministerstvo zdravotnictví vyhláškou.
§ 19
Lázeňská péče
(1) Lázeňská péče se poskytuje výběrově osobám, jejichž zdravotní stav ji
vyžaduje. Seznam nemocí, při nichž může být poskytnuta lázeňská péče, a
délku
léčebné doby stanoví ministerstvo zdravotnictví po projednání s
ministerstvem
práce a sociálních věcí České republiky. Další podmínky a způsob
poskytování
lázeňské péče pracovníkům a jejich rodinným příslušníkům určí ministerstvo
zdravotnictví v dohodě s ministerstvem práce a sociálních věcí České
republiky.
(2) Lázeňskou péči povolují příslušné správy sociálního zabezpečení,
popřípadě jiní orgány a organizace k tomu oprávněné, a to na základě
lékařských návrhů a za součinnosti zdravotnických zařízení a orgánů.
Lázeňskou péči o děti do 15 let a o osoby stižené nemocemi, jejichž seznam
vydává ministerstvo zdravotnictví, povolují zdravotnické orgány a
zařízení.
§ 20
Poskytování léků a prostředků zdravotnické techniky
(1) Pokud nebyly nemocnému poskytnuty potřebné léky, léčebné a
ortopedické pomůcky nebo jiné prostředky zdravotnické techniky přímo při
výkonu léčebně preventivní péče, vydá mu je na lékařský předpis lékárna
nebo
jiné zařízení k tomu určené.
(2) Předpisovat a vydávat se smějí jen takové léky, které jsou zařazeny
do lékopisu anebo jejichž používání povolilo ministerstvo zdravotnictví.
(3) Lékopis obsahující ustanovení o druzích a vlastnostech léčiv a
některých prostředků zdravotnické techniky a o způsobu jejich přípravy,
uskladnění, zkoušení a výdeje vydává ministerstvo zdravotnictví, které
zároveň stanoví, která léčiva a prostředky zdravotnické techniky a v jakém
množství musí být v lékárnách a jiných zdravotnických zařízeních trvale v
zásobě.
§ 21
Posudková činnost
(1) Nedílnou součástí léčebně preventivní péče je lékařská posudková
činnost, jejímž předním úkolem je posuzování způsobilosti k práci. Tuto
činnost vykonávají zpravidla ošetřující lékaři podle zvláštních předpisů
vydaných ministerstvem zdravotnictví v dohodě s ministerstvem práce a
sociálních věcí České republiky.
(2) Pro jiné účely, než jsou uvedeny v odstavci 1, se vykonává posudková
činnost a vydávají osvědčení v rozsahu, který stanoví ministerstvo
zdravotnictví.
(3) Posuzování způsobilosti k práci pro účely sociálního zabezpečení je
upraveno zvláštními předpisy.
§ 22
Aktivní péče o zdraví obyvatelstva
(1) Zdravotnická zařízení pečují aktivně o zdraví obyvatelstva zejména
prevencí nemocí, jejich včasným rozpoznáváním a účinným léčením; používají
dispenzární metody práce, kterou se zabezpečuje aktivní péče především o
děti
a dorost, o ženy v souvislosti s mateřstvím, o osoby, které jsou vystaveny
zvlášť nepříznivým vlivům pracovního prostředí, o osoby vykonávající
činnosti, při nichž je nebezpečí šíření přenosných nemocí, a postupně o
další
skupiny obyvatelstva stanovené ministerstvem zdravotnictví.
(2) Každý je povinen podrobit se v rámci dispenzární péče nebo obecně
prováděných preventivních akcí podle směrnic ministerstva zdravotnictví na
vyzvání příslušných zdravotnických zařízení preventivním prohlídkám,
vyšetřením a diagnostickým zkouškám, které nejsou spojeny s nebezpečím pro
zdraví.
§ 23
Poučení a souhlas nemocného
(1) Lékař je povinen poučit vhodným způsobem nemocného, popřípadě členy
jeho rodiny o povaze onemocnění a o potřebných výkonech tak, aby se mohli
stát aktivními spolupracovníky při poskytování léčebně preventivní péče.
(2) Vyšetřovací a léčebné výkony se provádějí se souhlasem nemocného,
nebo lze-li tento souhlas předpokládat. Odmítá-li nemocný přes náležité
vysvětlení potřebnou péči, vyžádá si ošetřující lékař o tom písemné
prohlášení (revers).
(3) Je-li neodkladné provedení vyšetřovacího nebo léčebného výkonu
nezbytně k záchraně života nebo zdraví dítěte anebo osoby zbavené
způsobilosti k právním úkonům a odpírají.li rodiče nebo opatrovník
souhlas,
je ošetřující lékař oprávněn rozhodnout o provedení výkonu. Toto
ustanovení
se týká dětí, které nemohou vzhledem ke své rozumové vyspělosti posoudit
nezbytnost takového výkonu.
(4) Bez souhlasu nemocného je možné provádět vyšetřovací a léčebné
výkony, a je-li to podle povahy onemocnění třeba, převzít nemocného i do
ústavní péče,
a) jde-li o nemoci stanovené zvláštním předpisem, u nichž lez uložit
povinné
léčení,
b) jestliže osoba jevící známky duševní choroby nebo intoxikace ohrožuje
sebe nebo své okolí, anebo
c) není-li možné vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného vyžádat si jeho
souhlas a jde o neodkladné výkony nutné k záchraně života či zdraví.
§ 24
Převzetí nemocného bez jeho písemného souhlasu do ústavní péče z důvodů
uvedených v § 23 odst. 4 je zdravotnické zařízení povinno do 24 hodin
oznámit
soudu, v jehož obvodu má sídlo. 5) Převzetí se soudu neoznamuje, jestliže
nemocný dodatečně ve lhůtě 24 hodin projevil souhlas s ústavní péčí.
§ 25
Léčba prací
Léčbu prací organizují a vedou zdravotnická zařízení, která mohou k tomu
účelu zřizovat vlastní díly a jiná zařízení, popřípadě používat
příležitostí
poskytovaných průmyslovými a zemědělskými závody nebo jinými organizacemi.
Výkonem práce při léčbě prací nevzniká pracovní poměr. Příjmů přitom
docílených použije zdravotnické zařízení na úhradu zvýšených nákladů,
zlepšení kulturní péče o nemocné a na úhradu odměn, a to podle směrnic
vydaných ministerstvem zdravotnictví v dohodě s ministerstvem práce a
sociálních věcí České republiky.
§ 26
Odběr krve a odnímání tkání a orgánů
(1) Pro potřeby léčebné preventivní péče a vědeckovýzkumné práce
organizují a provádějí zdravotnická zařízení odběr krve a odnímání tkání a
orgánů.
(2) Odběr krve a odnímání tkání a orgánů živým osobám mohou být provedeny
jen se souhlasem dárce a nesmějí ohrožovat jeho zdravotní stav. Dárcům se
zabezpečuje zvýšená péče o jejich zdraví.
Jiné výkony
§ 27
Sterilizace se smí provést jen se souhlasem nebo na vlastní žádost osoby,
u níž má být sterilizace provedena, a to za podmínek stanovených
ministerstvem zdravotnictví.
§ 27a
(1) Lékařské zásady do reprodukční schopnosti jednotlivců, kastrace,
stereotaktické operace a zákroky u transsexuálů se provádějí pouze na
žádost
osoby, u níž mají být provedeny, a po schválení odbornou komisí, kterou
tvoří
právník, nejméně dva lékaři se specializací v příslušném oboru a dva další
lékaři nezúčastnění na provádění lékařského zásahu.
(2) Před podáním žádosti musí být osoba náležitě informována lékařem o
povaze lékařského zásahu s upozorněním na rizika a případné nepříznivé
důsledky s ním spojené.
(3) Umělé přerušení těhotenství upravuje zvláštní zákon.
§ 27b
(1) Ověřování nových poznatků na živém člověku použitím metod dosud
nezavedených v klinické praxi se provádí s písemným souhlasem osoby, na
níž
má být ověření provedeno, a na základě písemného souhlasu ministerstva
zdravotnictví.6) Před udělením souhlasu musí být osoba náležitě
informována
o povaze, způsobu aplikace, trvání a účelu nezavedené metody, jakož i o
nebezpečí s ním spojeném.
(2) Ověřování poznatků podle odstavce 1 nesmí být prováděno na osobách ve
vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, v základní vojenské službě,
náhradní
službě a civilní službě.
§ 27c
Každý lékařský výkon, který není v bezprostředním zájmu osoby, na které
má být proveden, lze provést pouze s předchozím písemným souhlasem takové
osoby. Před udělením souhlasu musí být osoba úplně informována o povaze
výkonu a jeho rizicích.
§ 28
(1) U zemřelých osob se zpravidla provádí zdravotní pitva podle
rozhodnutí prohlížejícího lékaře, vedoucího zařízení, popřípadě orgánu
hygienické služby. 7)
(2) Soudní pitva se provádí za podmínek stanovených zvláštními předpisy.
§ 30
(1) Cizincům pobývajícím na území České republiky se poskytuje zdravotní
péče
a) bezplatně na základě mezinárodních smluv, jimiž je Česká a Slovenská
Federativní Republika vázána,
b) bez přímé úhrady na základě všeobecného zdravotního nebo smluvního
zdravotního pojištění anebo
c) za přímou úhradu.
(2) Občanům České a Slovenské Federativní Republiky pobývajícím na území
České a Slovenské Federativní Republiky, kteří nemají na území České
republiky trvalý pobyt, se zdravotní péče poskytuje na základě všeobecného
zdravotního pojištění, smluvního zdravotního pojištění nebo za úhradu.
(3) Zdravotní péče uprchlíkům se poskytuje podle zvláštního předpisu. 8)
HLAVA DRUHÁ
ZDRAVOTNICKÁ SOUSTAVA
Oddíl 1
Soustava zdravotnických zařízení
§ 31
(1) Úkoly zdravotnictví obstarávají zdravotnická zařízení a další
zdravotnické organizace uspořádané do soustavy zdravotnických zařízení.
(2) Soustavu zdravotnických zařízení tvoří zdravotnická zařízení státu,
obcí, fyzických a právnických osob.
§ 32
(1) Zdravotní péči obstarávají zdravotnická zařízení, která se člení na
a) zařízení hygienické služby,
b) zařízení léčebně preventivní péče.
(2) Další zařízení a organizace soustavy zdravotnických zařízení jsou
a) zařízení pro výchovu a výuku a pro další vzdělávání zdravotnických
pracovníků,
b) organizace pro zdravotnickou výrobu, pro zásobování léčivy a prostředky
zdravotnické techniky a pro jejich kontrolu,
c) vědeckovýzkumná a vývojová pracoviště na úseku zdravotnictví.
Oddíl 2
Druhy a úkoly zdravotnických zařízení
§ 34
Zařízení hygienické služby
(1) Specializované úkony hygienické a protiepidemické provádějí
hygienické stanice; zejména připravují podklady pro opatření orgánů
hygienické služby a podílejí se na jejich výkonu, odborně vedou ostatní
zdravotnická zařízení a jejich zdravotnické pracovníky v jejich činnosti
na
úseku hygieny a boje proti přenosným nemocem a pomáhají jim.
(2) Krajské hygienické stanice jsou rozpočtové organizace řízené
ministerstvem zdravotnictví. Okresní hygienické stanice jsou zařízení
okresních úřadů.
Zařízení léčebně preventivní péče
§ 35
Zařízení ambulantní péče a nemocnice
(1) Základním článkem zařízení ambulantní péče jsou ordinace praktických
lékařů, popřípadě ordinace dalších odborných lékařů.
(2) Sdružená ambulantní zařízení jsou léčebná zařízení, která jsou
umístěna mimo území nemocnic, s nimiž nejsou organizačně ani personálně
spojena. V jejich ordinacích se poskytuje jednotlivcům nebo skupinám osob
základní a specializovaná zdravotní péče.
(3) Nemocnice poskytují ambulantní a lůžkovou základní a specializovanou
diagnostickou a léčebnou péči, jejíž součástí jsou i nezbytná preventivní
opatření.
§ 35a
Zařízení závodní preventivní péče
Zařízení závodní preventivní péče provádějí odbornou poradní činnost v
otázkách ochrany a podpory zdraví a sociální pohody zaměstnanců,
pravidelně
kontrolují pracoviště podniků, zjišťují vlivy práce a pracovních podmínek
na
člověka při práci, vykonávají preventivní lékařské prohlídky zaměstnanců,
zajišťují poskytnutí první pomoci zaměstnancům, spolupracují s příslušnou
hygienickou službou a podílejí se na výcviku a výchově v oblasti ochrany a
podpory zdraví.
§ 36
Odborné léčebné ústavy
(1) Léčebně preventivní péči osobám s poruchami zdraví, které mají vleklý
průběh a potřebují zvláštní odbornou péči s výrazným rehabilitačním
zaměřením, poskytují odborné léčebné ústavy specializované zpravidla podle
druhu nemocí. Jejich péče navazuje na péči nemocnic s poliklinikami.
(2) Odbornými léčebnými ústavy jsou léčebny tuberkulózy a respiračních
nemocí, psychiatrické léčebny, rehabilitační ústavy a další léčebny,
ozdravovny a noční sanatoria.
(3) Lázeňskými léčebnami jsou odborné léčebné ústavy, které využívají při
poskytování léčebně preventivní péče především přírodních léčivých zdrojů
nebo klimatických podmínek. K vyšetřovacím a léčebným účelům ambulantní
lázeňské péče a k poskytování některých dalších odborných služeb může být
v
lázeňském místě zřízena lázeňská poliklinika.
(4) Ozdravovny poskytují ústavní péči osobám v rekonvalescenci nebo
osobám ohroženým na zdraví.
(5) Noční sanatoria poskytují práce schopným osobám s ohroženým nebo
narušeným zdravím potřebnou péči mimo jejich pracovní dobu.
§ 37
Lékárny
(1) Lékárnám je vyhrazena příprava a výdej léků; při poskytování léčebně
preventivní péče v ambulantních a ústavních zařízeních mohou vydávat léky
dodávané lékárnami i tato zařízení. Léčiva, kterých se užívá též k jiným
účelům než k přípravě léků, smějí být k takovým účelům vydávána mimo
lékárny
jen za podmínek stanovených ministerstvem zdravotnictví v dohodě se
zúčastněnými ústředními orgány.
(2) Lékárny a další zdravotnická zařízení k tomu určená vydávají také
prostředky zdravotnické techniky; některá z nichž též vyhotovují a
opravují
určité druhy prostředků zdravotnické techniky.
Oddíl 3
Zřizování a provoz zdravotnických zařízení
§ 39
(1) Zdravotnická zařízení zřizují ministerstvo zdravotnictví,okresní
úřady, obce, fyzické a právnické osoby. Podmínky pro vznik, změnu, zánik a
kontrolní činnost zdravotnického zařízení stanoví zákon.
(2) Zdravotnická zařízení zřizovaná ministerstvem zdravotnictví,
okresními úřady a obcemi jsou povinna poskytovat zdravotní péči ve
spádových
územích stanovených vyhláškou ministerstva zdravotnictví. 9)
§ 40
Každá fyzická osoba, která provozuje podnikatelskou činnost, a každá
právnická osoba je povinna zajistit pro své zaměstnance závodní
preventivní
péči. 4) Bližší podmínky poskytování závodní preventivní péče stanoví
ministerstvo zdravotnictví vyhláškou.
§ 41
Zařízení pro první pomoc, lůžkové ošetřovny a jiná pomocná zařízení,
která doplňují péči poskytovanou ve zdravotnických zařízeních, zřizují a
provozují zpravidla ze svých prostředků podniky a jiné organizace. Jsou
povinny přitom postupovat podle směrnic, které vydávají příslušné ústřední
orgány v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.
§ 42
(1) Zdravotnická zařízení se zřizují, spravují, provozují a ruší podle
jednotných celostátních zásad stanovených ministerstvem zdravotnictví pro
uspořádání a rozvoj sítě zdravotnických zařízení, pro organizaci a provoz
těchto zařízení, pro jejich typy a označení, funkční náplň, členění,
normativy a standardy jejich vybavení (§ 70).
(2) Ministerstvo zdravotnictví je oprávněno zakázat zřízení, stavbu nebo
provoz zdravotnického zařízení, jež by bylo v rozporu s těmito zásadami.
HLAVA TŘETÍ
PŘÍRODNÍ LÉČEBNÉ LÁZNĚ A PŘÍRODNÍ LÉČIVÉ ZDROJE
§ 43
Přírodní léčebné lázně
(1) Přírodní léčebné lázně využívají pro účely lázeňské péče především
přírodních léčivých zdrojů, popřípadě klimatických podmínek.
(2) Přírodním léčebným lázním se poskytuje zvláštní ochrana a vytvářejí
se příznivé podmínky pro jejich rozvoj.
§ 44
Lázeňské místo
(1) Území, kde jsou nebo mají být zřízeny přírodní léčebné lázně,
prohlásí vláda na návrh ministerstva zdravotnictví za lázeňské místo.
(2) Obce v lázeňských místech jsou povinny dodržovat opatření na ochranu
přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů v souladu se
statuty
lázeňských míst a v souladu s ochrannými pásmy jejich léčivých zdrojů.
Lázeňské statuty a opatření k ochraně lázní
§ 45
(1) Pro lázeňská místa se vydávají lázeňské statuty. V lázeňském statutu
se blíže vymezí rozsah lázeňského území a stanoví se v něm i potřebná
ochranná opatření v lázeňském místě a podmínky zajišťující řádné provádění
lázeňské péče; zejména se v něm určí opatření souvisící s výstavbou a s
rozvojem lázeňského místa a stanoví, která činnost a jakým způsobem se v
lázeňském místě omezuje, popřípadě zakazuje, a jaká zařízení se v něm
nesmějí
zřizovat.
(2) Je-li toho k ochraně přírodních léčebných lázní třeba, stanoví se i
mimo lázeňské místo další ochranná opatření k zamezení činnosti škodlivé
přírodním léčebným lázním; ochranným opatřením je také stanovení
ochranných
pásem kolem lázeňského místa, v nichž se omezí nebo zakáže taková škodlivá
činnost.
§ 46
(1) Pro významná lázeňská místa a pro lázeňská místa, při jejichž ochraně
by byly dotčeny důležité hospodářské zájmy, vydá lázeňské statuty a
stanoví
ochranná pásma a jiná ochranná opatření vláda na návrh ministra
zdravotnictví. Pro ostatní lázeňská místa vydává lázeňské statuty, stanoví
ochranná pásma a jiná ochranná opatření ministerstvo zdravotnictví
vyhláškou.
(2) Aby se zabránilo škodám které by mohly přírodním léčebným lázním
vzniknout před vydáním lázeňského statutu a stanovením ochranných pásem
nebo
jiných ochranných opatření, může Český inspektorát lázní a zřídel stanovit
nezbytná opatření prozatímní.
Přírodní léčivé zdroje a opatření k jejich ochraně
§ 47
Za přírodní léčivé zdroje lze prohlásit zdroje přirozeně se vyskytujících
vod, plynů a emanací, jakož i ložiska přirozeně se vyskytujících rašelin,
slatin, bahen a jiných zemin, pokud příznivě působí na lidské zdraví,
takže
jich je možno používat k léčebným účelům. Přírodní zdroj prohlašuje za
léčivý
ministerstvo zdravotnictví, které též rozhoduje o jeho využití.
§ 48
(1) K ochraně přírodních léčivých zdrojů se stanoví ochranná pásma, v
nichž se zakáže nebo omezí hospodářská nebo jiná činnost, která může
nepříznivě ovlivnit přírodní léčivý zdroj.
(2) Je-li toho třeba, stanoví se k ochraně přírodních léčivých zdrojů
jednotlivá ochranná patření i mimo ochranná pásma.
(3) Pro stanovení ochranných pásem, jiných ochranných opatření a
nezbytných prozatímních opatření na ochranu přírodních léčivých zdrojů
platí
obdobně ustanovení § 45 a 46. Český inspektorát lázní a zřídel může
stanovit
nezbytná prozatímní ochranná opatření také v mezidobí, než bude přírodní
zdroj prohlášen za léčivý.
§ 49
Minerální vody stolní
Ustanovení § 47 a 48 o přírodních léčivých zdrojích platí přiměřeně i o
zdrojích přirozeně se vyskytujících minerálních vod stolních.
§ 50
Povinnosti orgánů a organizací
(1) Před schválením územních plánů, vydáním územních rozhodnutí a
stavebních povolení staveb dotýkajících se lázeňského místa nebo
ochranného
pásma (§ 45 a 48) musí si příslušné orgány a organizace vyžádat závazný
posudek Českého inspektorátu lázní a zřídel; nebyl-li tento posudek
vyžádán
nebo nebyly-li splněny podmínky v posudku stanovené, nesmí příslušné
orgány
uvedené plány a stavby schválit.
(2) V zájmu ochrany přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých
zdrojů jsou orgány a organizace povinny
a) umožnit pověřeným pracovníkům Českého inspektorátu lázní a zřídel vstup
na nemovitosti a do objektů a zařízení k provádění potřebného průzkumu
nebo dozoru a odběr potřebného množství vzorků pro konaná šetření,
b) předkládat těmto pracovníkům doklady a sdělovat jim údaje potřebné pro
výkon dozoru,
c) odstraňovat zjištěné závady.
(3) Provádění hydrogeologických a geofyzikálních prací na ochranu,
získávání a využívání přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních
minerálních vod stolních povoluje Český inspektorát lázní a zřídel.
HLAVA ČTVRTÁ
PRACOVNÍCI VE ZDRAVOTNICTVÍ
Oddíl 1
Způsobilost a poslání
§ 52
Úkoly pracovníků ve zdravotnictví
Úkoly zdravotnictví plní podle zásad účelné dělby práce zdravotničtí
pracovníci a ostatní pracovníci ve zdravotnictví.
Podmínky pro výkon zdravotnických povolání
§ 53
(1) Zdravotnickými pracovníky jsou osoby, které získaly způsobilost k
výkonu zdravotnického povolání. Tuto způsobilost získávají
a) lékaři na lékařské fakultě, farmaceuti na farmaceutické fakultě,,
kliničtí psychologové a kliničtí logopedové,
b) ostatní zdravotničtí pracovníci na zdravotnické škole nebo odborným
školením.
Zdravotnickými pracovníky jsou též dentisté, kteří získali způsobilost k
výkonu svého povolání před účinností tohoto zákona
(2) Způsobilost zdravotnických pracovníků k výkonu povolání, kterou
získali podle dosavadních předpisů, zůstává nedotčena.
(3) Ministerstvo zdravotnictví na základě vyjádření profesních organizací
3) může povolit výkon zdravotnického povolání cizinci nebo tomu, kdo
nabyl
odborné způsobilosti v cizině, je-li podle svého vzdělání a praktických
zkušeností způsobilý k tomuto povolání; povolení může být vázáno na
úspěšný
výkon zkoušky.
(4) Lékaři a stomatologové pro výkon povolání v preventivní a léčebné
péči a absolventi vysokoškolského studia v oboru farmacie pro výkon
povolání
v lékárenském zařízení na území České republiky musí splňovat také
požadavky
stanovené zvláštním předpisem. 10)
§ 54
(1) Obory zdravotnických pracovníků v jednotlivých kategoriích, jejich
pracovní náplň a bližší podmínky pro výkon zdravotnického povolání určuje
ministerstvo zdravotnictví po projednání s profesními organizacemi /3/ a s
příslušnými profesními sdruženími. Ministerstvo zdravotnictví také stanoví
kvalifikační předpoklady pro výkon funkcí ve zdravotnictví.
(2) Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou vedoucí funkce, které se
ve zdravotnických organizacích a zařízeních v působnosti ministerstva
zdravotnictví, okresních úřadů a obcí obsazují na základě výběrového
řízení,
podmínky jeho vyhlášení a průběh.
§ 55
Povinnosti pracovníků ve zdravotnictví
(1) Zdravotničtí pracovníci jsou povinni vykonávat zdravotnické povolání
svědomitě,poctivě, s hluboce lidským vztahem k občanům a s vědomím
odpovědnosti ke společnosti.
(2) Každý zdravotnický pracovník je povinen zejména
a) vykonávat své povolání v rozsahu a způsobem pro něž zásady určuje
ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s profesními organizacemi, 3)
b) převzít a řádně plnit i mimořádné zdravotnické úkoly uložené mu dočasně
v
důležitém obecném zájmu,
c) poskytovat neprodleně první pomoc každému, jestliže by bez této pomoci
byl ohrožen jeho život nebo vážně ohroženo zdraví a není-li pomoc včas
dosažitelná obvyklým způsobem, a zajistit mu podle potřeby další odbornou
péči,
d) zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dověděl v
souvislosti
s výkonem svého povolání, s výjimkou případů, kdy skutečnost sděluje se
souhlasem ošetřované osoby nebo kdy byl této povinnost zproštěn
nadřízeným orgánem v důležitém státním zájmu; povinnost oznamovat určité
skutečnosti,uložená zdravotnickým pracovníkům zvláštními předpisy, není
tím dotčena.
(3) Povinnosti uvedené v odstavci 2 písm. c) a d) se vztahují i na
zdravotnické pracovníky, kteří nevykonávají zdravotnické povolání.
(4) Ostatní pracovníci ve zdravotnictví jsou povinni kromě dalšího
vzdělávání ve svém oboru osvojit si i zdravotnické znalosti v rozsahu
potřebném pro výkon své práce.
Oddíl 2
Výchova, výuka a další vzdělávání
§ 57
(1) Odborné a pedagogické řízení, kontrola výchovy a vzdělávání na
lékařských a farmaceutických fakultách přísluší ministerstvu školství,
mládeže a tělovýchovy České republiky, které přitom v otázkách výchovy a
výuky těsně spolupracuje s ministerstvem zdravotnictví.
(2) Ministerstvo zdravotnictví provádí odborné a pedagogické řízení
zdravotnických škol a domovů mládeže zdravotnických škol a určuje jejich
síť;
u soukromých a církevních škol tak činí v dohodě s jejich zřizovateli.
Inspekci na zdravotnických školách a v domovech mládeže zdravotnických
škol
provádí ministerstvo zdravotnictví svými školními inspektory.
§ 58
(1) Péče o další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví je důležitým
úkolem všech vedoucích pracovníků ve zdravotnických zařízeních a orgánech.
(2) Další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví řídí ministerstvo
zdravotnictví v dohodě s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy
České
republiky a ve spolupráci s profesními organizacemi 3) a dalšími
profesními
sdruženími. Další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví upraví zvláštní
zákon.
§ 59
Pro zabezpečení dalšího vzdělávání zdravotnických pracovníků může
ministerstvo zdravotnictví zřizovat instituty,jejichž posláním je
pedagogická, metodická a vědeckovýzkumná činnost a které podléhají
akreditaci. Další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví dále zajišťují
zdravotnická zařízení akreditovaná k této činnosti.
§ 60
Výukovými základnami lékařských a farmaceutických fakult a ústavů pro
další vzdělávání zdravotnických pracovníků jsou vysoce kvalifikovaná
pracoviště zdravotnických zařízení. Ministerstvo zdravotnictví určuje tato
pracoviště, napomáhá jejich rozvoji a ustanovuje a odvolává jejich vedoucí
pracovníky; taková pracoviště se označují jako kliniky. Jde-li o
pracoviště
sloužící výuce na lékařských a farmaceutických fakultách, postupuje
ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem školství, mládeže a
tělovýchovy České republiky.
HLAVA PÁTÁ
MATERIÁLNÍ ZABEZPEČENI ZDRAVOTNÍ PÉČE
§ 62
(1) Vyrábět, dovážet, distribuovat a používat při poskytování zdravotní
péče lze jen ty druhy léčiv a prostředků zdravotnické techniky, které byly
schváleny ministerstvem zdravotnictví, popřípadě orgánem jím pověřeným.
Podmínky schvalování stanoví zvláštní zákon.
(2) Léčiva a prostředky zdravotnické techniky smějí být vyráběny,
uchovávány a dopravovány za podmínek stanovených v lékopisu, technických
normách a zvláštních předpisech. 11)
(3) Ministerstvo zdravotnictví, popřípadě orgán jím pověřený uděluje
povolení
a) u léčiv a prostředků zdravotnické techniky s výjimkou přístrojové
zdravotnické techniky k jejich výrobě, dovozu, distribuci nebo k použití
při poskytování zdravotní péče,
b) u přístrojové zdravotnické techniky pouze k jejímu použití při
poskytování zdravotní péče. Uživatel přístrojové zdravotnické techniky je
povinen pravidelně kontrolovat, zda jím používaná přístrojová
zdravotnická technika splňuje podmínky, za nichž bylo povolení uděleno.
(4) Nejsou-li dodržovány podmínky, za nichž bylo povolení k činnostem
uvedeným v odstavci 3 uděleno, je ministerstvo zdravotnictví, popřípadě
orgán
jím pověřený oprávněno povolení odejmout a činnost dočasně zastavit.
§ 63
(1) Výrobci, odběratelé výrobků z dovozu, zásobovací organizace a lékárny
jsou povinni zajistit soustavnou kontrolu jakosti označení, složení,
dávkování a úpravy léčiv a prostředků zdravotnické techniky podle předpisů
vydaných k provedení tohoto zákona, popřípadě podle zvláštních předpisů.
(2) Vrcholnou odbornou kontrolu léčiv a některých prostředků zdravotnické
techniky provádějí státní ústavy pro kontrolu léčiv, popřípadě jiné orgány
pověřené k tomu ministerstvem zdravotnictví.
ČTVRTÁ ČÁST
ÚKOLY VĚDY A VÝZKUMU V PÉČI O ZDRAVÍ LIDU
§ 64
Orgány ustavené k podpoře a koordinaci rozvoje vědy a technologii i
pracovníci všech oborů vědeckovýzkumné činnosti jsou povinni plnit své
úkoly
v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy a přispívat ke zvyšování
úrovně
péče o zdraví. Tyto orgány jsou rovněž povinny dbát, aby se jejich činnost
soustřeďovala především na řešení naléhavých problémů vyplývajících z
rozboru
zdravotního stavu obyvatelstva se zaměřením na prevenci a léčení
společensky
nejzávažnějších nemocí, na získávání poznatků o vlivu prostředí na
organismus
člověka, na rozvíjení tělesných a duševních schopností člověka a na
prodlužování aktivního věku.
PÁTÁ ČÁST
ŘÍZENÍ PÉČE O ZDRAVÍ LIDU A ROZHODOVÁNÍ PŘI VÝKONU ZDRAVOTNÍ PÉČE
HLAVA PRVNÍ
ŘÍZENÍ PÉČE O ZDRAVÍ LIDU
§ 68
Ústřední orgány
(1) Ministerstva a ostatní ústřední orgány jsou povinny uskutečňovat v
oboru své působnosti opatření k upevnění a rozvíjení zdraví lidu podle
první
části tohoto zákona jako nedílnou součást řízení hospodářství a kultury.
(2) Ústřední orgány zejména
a) stanoví jmenovité úkoly v péči o zdraví lidu, rozhodují o opatřeních v
péči o zdraví lidu, která vyžadují úpravu rozpočtu přesahující možnosti
organizací jimi řízených, pravidelně projednávají zabezpečování této péče
a vedou podřízené organizace k tomu, aby iniciativně činily opatření k
vytváření a ochraně zdravých životních podmínek,
b) kontrolují, jak organizace plní své povinnosti při vytváření a ochraně
zdravých životních podmínek, a volají je k odpovědnosti pro neplnění
úkolů v péči o zdraví lidu.
Ministerstvo zdravotnictví
§ 69
Ministerstvo zdravotnictví řeší v souladu s výsledky vědeckého poznání a
s potřebami společnosti zásadní otázky zdravotnické politiky, stanoví
koncepci a vytyčuje hlavní směry rozvoje zdravotnictví a dbá o jejich
zabezpečování. Pečuje o rozvoj lékařské vědy a o výzkumnou činnost v oboru
zdravotnictví; zabezpečuje pohotové převádění výsledků vědy do praxe tak,a
by
zdravotní péče byla poskytována na nejvyšší dosažitelné úrovni.
§ 70
(1) K zabezpečení jednotného odborného vedení péče o zdraví lidu i
zdravotnictví a k řešení otázek vyžadujících jednotné celostátní úpravy
ministerstvo zdravotnictví zejména
a) odborně řídí zdravotní výchovu obyvatelstva,
b) odborně usměrňuje péči o zdraví lidu, zejména o vytváření a ochranu
zdravých životních podmínek ve všech odvětvích, a za tím účelem stanoví
závazné zdravotnické požadavky, které mají ostatní ústřední orgány
zabezpečovat při své řídící činnosti,
c) jednotně řídí zdravotnictví a za tím účelem vydává obecně závazné
právní
předpisy pro organizaci a výkon zdravotní péče a vykonává dozor nad
úrovní této péče, přitom zajišťuje, aby vedoucí pracovníci se opírali o
soustavné sledování a rozbor vývoje zdravotního stavu obyvatelstva i
údajů a ukazatelů o zdravotní péči,
d) řídí výchovu a výuku středních a nižších zdravotnických pracovníků,
spolupracuje v otázkách výchovy a výuky lékařů a farmaceutů a řízení
dalšího vzdělávání zdravotnických pracovníků s ministerstvem školství,
mládeže a tělovýchovy České republiky, s profesními organizacemi 3) a
dalšími profesními sdruženími,
e) vydává stanoviska k rozvoji územních celků, zadáním a projektům staveb
rozhodujících investičních celků financovaných státním rozpočtem a
staveb, u nichž si vydání stanoviska vyhradí, vydává stavebně technické
směrnice pro posuzování zdravotnických zařízení,
f) zabezpečuje jednotné řízení přípravy zdravotnictví k obraně státu,
g) pečuje o zdravotnickou spolupráci s jinými státy.
(2) Ministerstvu zdravotnictví přísluší vrcholný odborný dozor nad
zdravotní péči v jiných odvětvích a jejich odborné vedení.
(3) Ministerstvu zdravotnictví pomáhají při plnění jeho úkolů
vědeckovýzkumná a vývojová pracoviště, ústavy pro další vzdělávání
zdravotnických pracovníků a odborné poradní sbory.
§ 71
(1) K odbornému usměrňování péče o vytváření a ochranu zdravých životních
podmínek je ustanoven v ministerstvu zdravotnictví jako orgán hygienické
služby hlavní hygienik České republiky, kterého na návrh ministra
zdravotnictví jmenuje a odvolává vláda. Ministr zdravotnictví může
jmenovat
zástupce hlavního hygienika České republiky.
(2) Hlavnímu hygienikovi České republiky náleží
a) vydávat obecně závazné směrnice k uskutečnění hygienických a
epidemiologických zásad,
b) spolupracovat s ústředními orgány i s občanskými sdruženími 12) na
zajišťování jejich úkolů při vytváření a ochraně zdravých životních
podmínek, vyžadovat od nich, aby v rámci své působnosti prováděly účinná
opatření ke zvyšování hygienické úrovně odvětví, a dozírat, jak plní tyto
své úkoly,
c) podávat závazné posudky podle § 4; dávat souhlas k výrobě, dovozu a
použití sér, očkovacích látek a biologických diagnostických přípravků,
d) vykonávat nebo zajišťovat dozor v závodech a zařízeních, u nichž je to
třeba s ohledem na jejich význam nebo způsob provozu, a dávat závazné
pokyny k odstranění zjištěných závad v takových závodech,
e) řídit, popřípadě provádět opatření proti vzniku a šíření přenosných
nemocí a nemocí z povolání, která mají být prováděna celostátně nebo na
území několika krajů, a stanovit mimořádná opatření při epidemii,
f) řídit a pokud je to třeba i provádět opatření ke zdravotnické ochraně
státních hranic.
(3) Hlavní hygienik České republiky řídí v zásadních otázkách činnost
nižších orgánů hygienické služby, kontroluje je, pomáhá jim při
zajišťování
odborné úrovně práce a dává jim příkazy a pokyny ve věcech celostátního
dosahu.
§ 72
(1) K zajištění celostátního dozoru na opatření k ochraně přírodních
léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů a na jejich využití je zřízen
v
ministerstvu zdravotnictví Český inspektorát lázní a zřídel. Českému
inspektorátu lázní a zřídel náleží zejména
a) sledovat hydrologické, klimatické, geologické a vegetační poměry z
hlediska potřeb rozvoje lázeňství a připravovat opatření potřebná k
ochraně přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů,
b) vykonávat dozor na dodržování lázeňských statutů a opatření k ochraně
přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů,
c) provádět šetření a podávat návrhy nebo závazné posudky při prohlašování
míst za lázeňská, při prohlašování přírodních zdrojů za léčivé, při
vypracování lázeňských statutů, při určování ochranných pásem a jiných
ochranných opatření, před schválením územních plánů vydáním územních
rozhodnutí a schválením projektů týkajících se lázeňského místa nebo
ochranného pásma,
d) připravovat vymezení ochranných pásem a stanovit nezbytná prozatímní
opatření.
(2) Pracovníci Českého inspektorátu lázní a zřídel postupují při plnění
svých úkolů v organizacích podléhajících dozoru státní báňské správy v
úzké
součinnosti s jejími orgány.
Orgány státní zdravotní správy
Pravomoc orgánů státní zdravotní správy a jejich pracovníků
§ 74
(1) Pracovníci orgánů státní zdravotní správy jsou oprávněni za účelem
zjišťování podkladů potřebných k zabezpečení výkonu státní správa na úseku
zdravotnictví a při tvorbě státní zdravotní politiky v nezbytném rozsahu
a) vstupovat do zdravotnických zařízení s vědomím vedoucího zdravotnického
zařízení,
b) vyžadovat od odborných pracovníků ve zdravotnictví potřebná sdělení,
vyjádření a vysvětlení.
(2) Nahlížet do dokumentace o zdravotním stavu nemocného včetně
pořizování výpisů nebo stejnopisů smějí vybraní pracovníci orgánů státní
zdravotní správy. Jejich výčet a další podmínky pro nakládání se získanými
informacemi stanoví zvláštní předpis.
§ 75
(1) K odbornému usměrňování péče o vytváření a ochranu zdravých životních
podmínek působí jako orgány hygienické služby
a) v okresech okresní hygienici, které jako svůj orgán ustanovuje do
funkce
a z funkce odvolává okresní úřad,
b) v krajích krajští hygienici (na území hlavního města Prahy hygienik
hlavního města Prahy), které jako orgán státní správy zřizuje a ruší
ministerstvo zdravotnictví
.(2) Krajského hygienika jmenuje a odvolává na návrh hlavního hygienika
České republiky ministr zdravotnictví České republiky.
(3) Krajského hygienika přímo řídí hlavní hygienik České republiky.
(4) Okresnímu hygienikovi náleží
a) spolupracovat s ostatními orgány a složkami okresních úřadů (úřadů
měst,
obvodních úřadů) a obecních úřadů a se složkami hospodářských a
kulturních organizací na jejich úkolech při vytváření a ochraně zdravých
životních podmínek a dozírat, jak jednotlivá odvětví a organizace plní v
rámci své působnosti tyto úkoly,
b) podávat závazné posudky podle § 4,
c) řídit, provádět a zajišťovat hygienický dozor a dávat závazné pokyny k
odstranění zjištěných závad, včetně zákazu určité činnosti a příkazu ke
zničení zdravotně závadných poživatin a jiných výrobků nebo k jejich
použití pro jiné účely,
d) řídit a pokud je to třeba i provádět a zajišťovat opatření proti vzniku
a
šíření přenosných nemocí a nemocí z povolání a stanovit mimořádná
opatření při epidemii,
e) řídit a pokud je to třeba i provádět a zajišťovat opatření ke
zdravotnické ochraně státních hranic.(5) Krajský hygienik plní úkoly uvedené v odstavci 4 ve věcech
přesahujících okresní význam nebo v případech, jejichž posouzení není
možno
zajistit v okresu. Úkoly uvedené v odstavci 4 může krajský hygienik (na
území
hlavního města Prahy hygienik hlavního města Prahy) plnit i pro území
města,
v němž má krajská hygienická stanice (Hygienická stanice hlavního města
Prahy) sídlo, dohodnou-li se na tom zřizovatelé hygienických stanic
působících na území tohoto města; v takovém případě se tyto hygienické
stanice sloučí.
(6) Krajský hygienik řídí a kontroluje činnost okresních hygieniků,
pomáhá jim při zajišťování odborné úrovně práce a dává jim příkazy a
pokyny
ve věcech krajského dosahu.
(7) Krajský hygienik je nadřízeným orgánem okresního úřadu ve věcech, ve
kterých vykonává státní správu okresní hygienik.
(8) Krajský hygienik je odvolacím orgánem ve vztahu k rozhodnutím
okresních úřadů o uložení pokuty za porušování právních předpisů o
vytváření
a ochraně zdravých životních podmínek 12a) vydaným na základě podnětů
okresních hygieniků.
§ 76
Zvláštní oprávnění orgánů a pracovníků
(1) Orgány hygienické služby a pracovníci Českého inspektorátu lázní a
zřídel jsou oprávněni při plnění svých úkolů vstupovat do všech závodů,
zařízení a objektů, odebírat v potřebném množství a rozsahu vzorky pro
vyšetřování a požadovat potřebné doklady a údaje.
(2) Ustanovení odstavce 1 se vztahuje i na odborné pracovníky pověřené
hlavním hygienikem České republiky výkonem oprávnění uvedených v § 71 odst. 1 písm. d) až f), na odborné pracovníky okresních hygienických stanic
pověřené
na návrh okresního hygienika okresními úřady a na odborné pracovníky
krajských hygienických stanic, pověřené krajskými hygieniky výkonem
oprávnění
uvedených v § 75 odst. 4 písm. c) až e) a na obvodní lékaře, popřípadě i
další lékaře, pokud plní úkoly uvedené v § 16 odst. 2.
HLAVA DRUHÁ
ROZHODOVÁNÍ PŘI VÝKONU ZDRAVOTNÍ PÉČE
§ 77
(1) Lékaři nebo odborné komise zdravotnických zařízení, ustavené podle
zvláštních předpisů, rozhodují v mezích zákona při výkonu zdravotní péče
na
základě posouzení zdravotního stavu o právech a povinnostech občanů
týkajících se jejich zdraví.
(2) Má-li občan za to, že rozhodnutí nebo opatření podle odstavce 1
učiněné při výkonu zdravotní péče je nesprávné, může podat návrh na
přezkoumání vedoucímu zdravotnického zařízení, který o něm rozhodne. Návrh
na
přezkoumání může podat též okresní správa sociálního zabezpečení.
Nevyhoví-li
vedoucí zdravotnického zařízení návrhu, předloží jej jako odvolání
odvolacímu
orgánu.
(3) O odvolání proti rozhodnutí nebo opatření vedoucího zdravotnického
zařízení řízeného ministerstvem zdravotnictví rozhoduje toto ministerstvo,
v
ostatních případech okresní úřad (obvodní úřad, úřad města), v jehož
obvodu
se zdravotnické zařízení nachází.
(4) Návrh na přezkoumání podle odstavce 2 nebo 3 lze podat do 15 dnů, ve
věcech dočasné pracovní neschopnosti do 3 dnů, ode dne, kdy rozhodnutí
bylo
občanu doručeno nebo opatření sděleno.
(5) Jinak se na rozhodování při výkonu zdravotní péče vztahují obecné
předpisy o správním řízení.13)
(6) Pro posouzení případů, u nichž vznikly pochybnosti, zda byl při
výkonu zdravotní péče dodržen správný postup, popřípadě, zda bylo ublíženo
na
zdraví, ustanovuje ministr zdravotnictví České republiky a ředitelé
(vedoucí)
fakultních a dalších vybraných nemocnic jako své poradní orgány znalecké
komise. Vybrané nemocnice, postavení a činnost znaleckých komisí stanoví
ministerstvo zdravotnictví vyhláškou.
ŠESTÁ ČÁST
SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 78
(1) Náhradu nákladů a škod vzniklých plněním povinností v péči o zdraví
lidu,zejména prováděním nařízených hygienických a protiepidemických
opatření
a opatření k ochraně přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých
zdrojů
nebo odběrem vzorků k těmto účelům,popřípadě příspěvek ke krytí takových
nákladů a škod poskytuje stát, jen pokud to stanoví předpisy vydané podle
tohoto zákona nebo jiné předpisy.
(2) O náhradě škody vzniklé při poskytování zdravotní péče platí
ustanovení občanského zákoníku; i když povinnost k náhradě škody
nevznikla,
může stát v mimořádných případech hodných zvláštního zřetele poskytnout
poškozenému příspěvek.
(3) Předpisy vydané k provedení tohoto zákona stanoví, kdy škoda na
zdraví způsobená očkováním nařízeným pro určité skupiny pracovníků
vzhledem k
povaze jejich pracovních úkolů se pokládá za pracovní úraz.
§ 79
(1) Úkoly stanovené k ochraně zdraví lidu jinými předpisy v souvislosti s
ochranou jiných společenských zájmů jsou povinny orgány a organizace
určené
takovými předpisy plnit podle zásad tohoto zákona a v těsné vzájemné
spolupráci s orgány a zařízeními v něm uvedenými; to se týká zejména
ochrany
zdraví podle předpisů pracovněprávních (především k zajištění bezpečnosti
a
ochrany zdraví při práci), předpisů o využití nerostného bohatství, o
vodním
hospodářství, o veterinární péči a o státní zemědělské, potravinářské a
obchodní inspekci. Orgány stanovené v těchto předpisech a zdravotnické
orgány
spolu úzce spolupracují. Způsob této spolupráce se podrobně vymezuje
dohodou
zúčastněných ústředních orgánů.
(2) Předpisy upravující podrobněji úkoly uvedené v odstavci 1 a technické
normy, pokud se dotýkají péče o zdraví lidu podle tohoto zákona, se
vydávají
v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.
(3) Pokud při rozhodování o zájmech chráněných jinými předpisy řeší
orgány podle nich zřízené také souvisící otázky péče o zdraví lidu podle
tohoto zákona, zejména zabezpečení zdravých životních podmínek, vydávají
svá
rozhodnutí v dohodě s orgány příslušnými podle tohoto zákona, popřípadě v
souladu s jejich závazným posudkem. Tato zásada platí též, jestliže orgány
podle tohoto zákona při opatřeních v péči o zdraví lidu rozhodují zároveň
o
ochraně souvisících zájmů podle jiných předpisů. K rozhodnutí je příslušný
vždy orgán, do jehož působnosti spadá ochrana převažujícího zájmu.
(4) Orgány a organizace uvedené v tomto zákoně, pokud plní úkoly výroby,
zásobování a výdeje léčiv a prostředků zdravotnické techniky pro účely
veterinární péče, postupují podle zásad stanovených ministerstvem
zdravotnictví v dohodě s ministerstvem zemědělství České republiky a ve
spolupráci s příslušnými orgány a zařízeními veterinární péče.
(5) Působnost ministerstva zemědělství České republiky podle zákona o
veterinární péči, 14) zejména ve věcech tlumení nákaz a jiných hromadných
onemocnění zvířat a při výrobě, dovozu a distribuci veterinárních
biopreparátů, a působnost odborně způsobilých veterinárních pracovníků při
zabezpečování zdravotní nezávadnosti potravin a surovin živočišného původu
včetně prohlídky jatečných zvířat a masa je nedotčena.
§ 80
(1) Organizaci a výkon zdravotní péče v oboru ozbrojených sil a
bezpečnostních sborů a Sboru nápravné výchovy České republiky upravují
příslušní ministři obdobně podle zásad tohoto zákona.
(2) Hygienickou a protiepidemickou službu v ozbrojených silách a
bezpečnostních sborech a Sboru nápravné výchovy České republiky provádějí
jejich příslušné orgány.
(3) Je-li třeba k zapečení péče o zdraví lidu opatření obecné povahy nebo
jejich jednotného provádění, postupují orgány ozbrojených sil a
bezpečnostních sborů a Sboru nápravné výchovy České republiky v úzké
součinnosti s orgány státní zdravotní správy. Jde-li o zamezení vzniku a
šíření přenosných nemocí, učiní orgány ozbrojených sil a bezpečnostních
sborů
a Sboru nápravné výchovy České republiky v oboru své působnosti nutná
opatření v souladu s obecnými opatřeními nařízenými orgány hygienické
služby.
(4) Součinnost orgánů ozbrojených sil a bezpečnostních sborů, Sboru
nápravné výchovy České republiky a orgánů státní zdravotní správy při
provádění tohoto zákona upraví ministerstva zdravotnictví, vnitra a
spravedlnosti České republiky a federální ministerstvo obrany.
(5) Organizaci a výkon zdravotní péče na železnicích upraví federální
ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.
(6) Zdravotní péče osobám ve výkonu trestu odnětí svobody a vazby je
poskytována Zdravotnickou službou Sboru nápravné výchovy České republiky,
v
případě potřeby na základě uzavřených dohod i v jiných zdravotnických
zařízeních.
§ 83
(1) Zrušují se
1. zákon č. 271/1949 Sb., o výrobě a distribuci léčiv,
2. zákon č. 170/1950 SB. o zdravotnických povoláních,
3. zákon č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči, ve znění
zákonného opatření č. 64/1955 Sb., zákona č. 17/1957 Sb. a zákona č.
78/1959 Sb.,
4. zákon č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči, ve znění
zákona
č. 18/1957 Sb.,
5. zákon č. 43/1955 Sb., o československých lázních a zřídlech,
6. vládní nařízení č. 24/1951 Sb., o lékařích,
7. vládní nařízení č. 25/1951 Sb., o dentistech,
8. vládní nařízení č. 77/1951 Sb., o středních zdravotnických
pracovnících,
9. vládní nařízení č. 14/1952 Sb., o nižších zdravotnických pracovnících,
10. vládní nařízení č. 44/1952 Sb., o lékárnících,
11. vládní nařízení č. 51/1952 Sb., o poskytování preventivní a léčebné
péče
vojenským a válečným poškozencům a obětem války a fašistické persekuce,
12. nařízení ministra zdravotnictví č. 37/1950 Sb., o zabezpečení výroby a
dovozu hodnotných léčiv,
13. nařízení ministra zdravotnictví č. 5/1952 Sb., o dobrovolných dárcích
krve,
14. nařízení ministra zdravotnictví č. 11/1953 Sb., o zdravotních
obvodech,
15. nařízení ministra zdravotnictví č. 87/1953 Sb., o hygienické a
protiepidemické ochraně vody,
16. nařízení ministra zdravotnictví č. 24/1954 Sb., o hygienické a
protiepidemické ochraně vzduchu,
17. nařízení ministra zdravotnictví č. 25/1954 Sb., o hygienické a
protiepidemické ochraně půdy,
18. nařízení ministra zdravotnictví č. 8/1954 Sb., o pohřebnictví,
19. nařízení ministra zdravotnictví č. 40/1955 Sb., o boji proti přenosným
nemocem,
20. nařízení ministra zdravotnictví č. 42/1956 Sb., o hygienické ochraně
práce.
(2) Zákonné opatření č. 23/1955 Sb., o jedech a látkách škodlivých
zdraví, se zrušuje dnem, který stanoví vláda nařízením podle § 82.
Čl. II
zákona České národní rady č. 548/1991 Sb.
Do 31. prosince 1992 lze zdravotnická zařízení zřizovaná okresními úřady
nebo obcemi zrušit pouze se souhlasem ministerstva zdravotnictví.
---
Zákon České národní rady č. 210/1990 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. září
1990.
Zákon České národní rady č. 425/1990 Sb. nabyl účinnosti dnem voleb
do
obecních zastupitelstev v roce 1990 (24.listopadu 1990); § 20 odst. 3
nabyl
účinnosti dnem vyhlášení (24. října 1990).
Zákon České národní rady č.
548/1991 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1992, s výjimkou § 40, který
nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1992.
Burešová v. r.
1) Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění zákona č. 300/1990
Sb.
a zákona č. 513/1991 Sb.
Zákon České národní rady č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České
stomatologické komoře a České lékárnické komoře.
2) Zákon České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním
pojištění.
3) Např. zákon č. 220/1991 Sb.
4) Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 145/1988 Sb., o Úmluvě o
závodních
zdravotních službách (č. 161).
5) Čl. 8 odst. 6 ústavního zákona č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje
LISTINA
ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako ústavní zákon Federálního shromáždění České
a
Slovenské Federativní Republiky.
6) Směrnice č. 4/1985 Věst. MZ ČSR (reg. v částce 24/1985 Sb.).
7) Vyhláška č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a o pohřebnictví.
8) Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících.
9) Vyhláška č. 242/1991 Sb., o soustavě zdravotnických zařízení
zřizovaných
okresními úřady a obcemi.
Vyhláška č. 394/1991 Sb., o postavení, organizaci a činnosti fakultních
nemocnic a dalších nemocnic, vybraných odborných léčebných ústavů a
krajských hygienických stanic v řídící působnosti ministerstva
zdravotnictví České republiky.
10) Zákon ČNR č. 220/1991 Sb.
11) Vyhláška ministerstva zdravotnictví České republiky č. 284/1990 Sb., o
správné výrobní praxi, řízení jakosti humánních léčiv a prostředků
zdravotnické a obalové techniky.
Vyhláška č. 43/1987 Sb., o registraci hromadně vyráběných léčivých
přípravků a úhradě nákladů s tím spojených.
12) Zákon č. 83/1990 Sb., ve znění zákona č. 300/1990 Sb. a zákona č.
513/1991
Sb.
12a) Zákon ČNR č. 36/1975 Sb., o pokutách za porušování právních předpisů
o
vytváření a ochraně zdravých životních podmínek.
13) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
15) § 21 zákona ČNR č. 550/1991 Sb.