123/1992 Sb.
ZÁKON
ze dne 4. března 1992
o pobytu cizinců na území České
a Slovenské Federativní Republiky
Změna: 190/1994 Sb.
Změna: 150/1996 Sb.
Změna: 159/1998 Sb.
Změna: 159/1998 Sb. (část), 160/1998 Sb.
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
se usneslo na tomto zákoně:
Část první
Základní ustanovení
§ 1
Účel a působnost zákona
(1) Účelem zákona je stanovit podmínky pro vstup a pobyt
cizinců na území České republiky a pro vycestování cizinců z území
České republiky do zahraničí.
(2) Tento zákon se nevztahuje na cizince, kteří požádali
o přiznání postavení uprchlíka, nebo kterým bylo postavení
uprchlíka na území České republiky přiznáno, pokud zvláštní
předpisy1) nestanoví jinak.
(3) Cizincem podle tohoto zákona je každý, kdo podle zákonů
České republiky není jejím občanem.
§ 2
Vstup na území České republiky
(1) Cizinec smí vstoupit na území České republiky, pobývat na
něm a vycestovat z území České republiky do zahraničí jen
s platným cestovním dokladem opatřeným vízem České republiky,
nestanoví-li jinak tento zákon nebo mezinárodní smlouva, jíž je
Česká republika vázána. Vízum se nevyžaduje, stanoví-li tak vláda
České republiky.
(2) Při vstupu na území České republiky nebo při vycestování
z území České republiky do zahraničí smí cizinec překročit státní
hranice České republiky jen na hraničních přechodech určených pro
mezinárodní cestovní styk, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva,
jíž je Česká republika vázána.
(3) Cizinec je povinen při překročení státních hranic České
republiky podrobit se kontrole Ministerstva vnitra. Jestliže jde
o překročení státních hranic České republiky za účelem
krátkodobého pobytu (§ 4), pro který se nevyžaduje udělení víza,
je cizinec při kontrole povinen na požádání kontrolního orgánu
předložit
a) peněžní částku ve výši nezbytných nákladů na svůj pobyt na
území České republiky a na vy-cestování do státu, jehož
cestovním dokladem se prokázal, nebo
b) doklady potvrzující zajištění peněžní částky podle písmena a),
anebo
c) pozvání ověřené Ministerstvem vnitra obsahující údaje k osobě
zvaného a zvoucího a době, na kterou se zve, nepřesahující dobu
stanovenou příslušnou mezinárodní smlouvou (§ 2 odst. 1),
kterým se potvrzuje, že ten, kdo cizince na území České
republiky pozval, zajistí prostředky k jeho pobytu a uhradí
náklady spojené s jeho vycestováním.
(4) Vízum udělené v zahraničí diplomatickou misí České
republiky nebo konzulárním úřadem může být před vstupem cizince na
území České republiky zrušeno Ministerstvem vnitra z důvodů
uvedených v § 14 odst. 1 písm. b), d) a e).
(5) Cizinci, u něhož se ke vstupu na území České republiky
nevyžaduje vízum, může Ministerstvo vnitra vstup na území České
republiky odepřít z důvodů uvedených v § 14 odst. 1 písm. b), d) a e), a vztahuje- -li se na něho povinnost stanovená
v odstavci 3, též z důvodu nesplnění této povinnosti.
Část druhá
Pobyt na území České republiky
Krátkodobý pobyt
§ 4
(1) Cizinec je oprávněn pobývat krátkodobě na území České
republiky po dobu stanovenou vízem; nemusí-li být cestovní doklad
opatřen vízem, po dobu stanovenou vládou České republiky nebo
mezinárodní smlouvou, jíž je Česká republika vázána.
(2) Krátkodobý pobyt se povoluje nejdéle na dobu 180 dnů.
Pokud byl krátkodobý pobyt povolen na dobu kratší než 180 dnů,
může být na žádost cizince Ministerstvem vnitra prodloužen. Žádost
se podává nejpozději tři pracovní dny před uplynutím této doby.
O žádosti rozhodne Ministerstvo vnitra neprodleně, nejpozději však
do ukončení doby krátkodobého pobytu.
§ 5
(1) Vízum ke krátkodobému pobytu uděluje na žádost cizince
v zahraničí diplomatická mise nebo konzulární úřad České republiky
a na území České republiky Ministerstvo vnitra.
(2) K žádosti o udělení víza a k žádosti o prodloužení doby
povoleného krátkodobého pobytu stanovené vízem ke krátkodobému
pobytu je cizinec povinen na požádání předložit doklady
potvrzující zajištění prostředků k pobytu a k vycestování z území
České republiky do zahraničí.
(3) Orgán oprávněný k udělení víza ke krátkodobému pobytu
může jeho udělení podmínit složením peněžité částky ve výši
nezbytných nákladů na vycestování cizince z území České republiky
do zahraničí. Jestliže cizinec vycestuje bez použití složené
finanční částky, tato se mu vrátí.
(4) O žádosti cizince o udělení víza ke krátkodobému pobytu
rozhodne příslušný orgán do 30 dnů ode dne podání žádosti.
(5) Na řízení o udělení víza ke krátkodobému pobytu
a o prodloužení doby stanovené ke krátkodobému pobytu se
nevztahují obecné předpisy o správním řízení2).
Dlouhodobý a trvalý pobyt
§ 6
(1) Cizinec je oprávněn pobývat dlouhodobě na území České
republiky po dobu stanovenou v povolení k dlouhodobému pobytu.
(2) Dlouhodobý pobyt se povoluje na dobu potřebnou k dosažení
jeho účelu, nejdéle však na dobu jednoho roku. Tato doba může být
na žádost cizince opakovaně prodloužena, nejdéle však vždy o jeden
rok. Žádost se podává nejpozději 14 dnů před uplynutím této doby.
§ 7
Cizinec je oprávněn pobývat trvale na území České republiky
na základě povolení k trvalému pobytu. Toto povolení pobytu lze
udělit zejména za účelem sloučení rodiny, pokud manžel, příbuzný
v pokolení přímém nebo sourozenec cizince má trvalý pobyt na území
České republiky, v jiných humanitárních případech nebo pokud to je
odůvodněno zahraničně politickým zájmem České republiky.
§ 7a
Dítě svěřené do náhradní rodinné péče nebo přijaté do ústavní
péče rozhodnutím příslušného orgánu, pokud není státním občanem
České republiky a nebylo mu uděleno povolení k trvalému pobytu na
jejím území, je oprávněno trvale pobývat na území České republiky
po dobu náhradní rodinné nebo ústavní péče, je-li alespoň jedna
osoba, jíž je dítě svěřeno do náhradní rodinné péče, přihlášena
k trvalému pobytu na území České republiky, nebo se na území České
republiky nachází ústav, ve kterém je dítě umístěno. Toto
oprávnění vzniká dnem právní moci rozhodnutí o svěření dítěte do
náhradní rodinné péče nebo rozhodnutí o přijetí dítěte do ústavní
péče, nejdříve však dnem 1. srpna 1996.
§ 8
(1) Žádost o udělení povolení k dlouhodobému nebo trvalému
pobytu podává cizinec v zahraničí u diplomatické mise České
republiky nebo konzulárního úřadu. Žádost lze podat též na území
České republiky Ministerstvu vnitra. Žádost o prodloužení doby
stanovené povolením k dlouhodobému pobytu podává cizinec
Ministerstvu vnitra.
(2) K žádosti o udělení povolení k dlouhodobému nebo trvalému
pobytu a k žádosti o prodloužení doby stanovené povolením
k dlouhodobému pobytu je cizinec povinen na požádání předložit
doklady potvrzující účel pobytu, zajištění prostředků k pobytu,
zajištění ubytování a doklady potvrzující jeho bezúhonnost a že
netrpí nakažlivou chorobou, jejíž šíření je trestné podle
zákona3).
§ 9
(1) O žádosti cizince o udělení povolení k dlouhodobému nebo
trvalému pobytu rozhodne Ministerstvo vnitra do 60 dnů ode dne
podání žádosti. Vyhoví-li Ministerstvo vnitra žádosti, udělí
příslušná diplomatická mise České republiky nebo konzulární úřad
cizinci pobývajícímu v zahraničí vízum; cizinci pobývajícímu na
území České republiky vydá Ministerstvo vnitra průkaz povolení
k pobytu.
(2) Na rozhodnutí o udělení povolení k dlouhodobému nebo
trvalému pobytu a o prodloužení doby stanovené povolením
k dlouhodobému pobytu se nevztahuje § 47 správního řádu, jestliže
se žádosti vyhoví v plném rozsahu, cizinec je starší 15 let
a nebyl zbaven rozhodnutím soudu způsobilosti k právním úkonům.
§ 10
(1) Průkaz povolení k pobytu obsahuje údaje o totožnosti
držitele, jeho státním občanství, místě pobytu a o dalších
právních a evidenčních skutečnostech.
(2) Průkaz povolení k pobytu se vydává s platností na dobu
stanovenou v povolení k dlouhodobému pobytu nebo na dobu pěti let,
jde-li o povolení k trvalému pobytu, nejdéle však na dobu
platnosti cestovního dokladu cizince, pokud není dále stanoveno
jinak.
(3) Cizinci oprávněnému pobývat trvale na území České
republiky, který nemá platný cestovní doklad jiného státu z důvodů
nezávislých na jeho vůli, prodlouží Ministerstvo vnitra platnost
průkazu povolení k pobytu na dobu pěti let. Povinnost cizince
pobývat na území České republiky jen s platným cestovním dokladem
v tomto případě neplatí.
(4) Průkaz povolení k pobytu se nevydává cizinci mladšímu 15
let a cizinci zbavenému rozhodnutím soudu způsobilosti k právním
úkonům.
(5) Držitel průkazu povolení k pobytu je povinen dbát, aby
údaje v něm uvedené odpovídaly skutečnosti. O prodloužení doby
platnosti průkazu povolení k pobytu je jeho držitel povinen
požádat Ministerstvo vnitra nejpozději 14 dnů před uplynutím doby
platnosti průkazu; o provedení jiných změn údajů v průkazu je
povinen jeho držitel požádat příslušný orgán do tří pracovních dnů
ode dne, kdy změna nastala.
Část třetí
Skončení pobytu na území České republiky
§ 12
(1) Povolení k vycestování z území České republiky do
zahraničí po skončení dlouhodobého nebo trvalého pobytu uděluje na
žádost cizince Ministerstvo vnitra do 30 dnů ode dne podání
žádosti.
(2) Udělení povolení k vycestování může být odepřeno cizinci,
proti kterému je v České republice
a) nařízen výkon rozhodnutí pro neplnění vyživovací povinnosti
nebo finančních závazků,
b) vedeno trestní stíhání, nebo který nevykonal trest odnětí
svobody uložený tuzemským soudem, jestliže mu trest nebyl
prominut nebo výkon trestu nebyl promlčen.
(3) Na řízení o udělení povolení k vycestování z území České
republiky do zahraničí po skončení dlouhodobého nebo trvalého
pobytu se nevztahují obecné předpisy o správním řízení2).
§ 13
Zánik oprávnění k pobytu
(1) Oprávnění cizince k dlouhodobému nebo trvalému pobytu na
území České republiky zaniká, pokud cizinec pobývá mimo území
České republiky nepřetržitě po dobu delší než 180 dnů a předem
tento pobyt neoznámil orgánu Ministerstva vnitra.
(2) Oprávnění cizince k dlouhodobému pobytu zaniká též tehdy,
jestliže pominul účel nebo zanikly podmínky, za kterých byl
dlouhodobý pobyt povolen.
(3) Oprávnění cizince k trvalému pobytu podle § 7a zaniká též
tehdy, jestliže pominuly podmínky stanovené v uvedeném ustanovení.
Zákaz pobytu na území České republiky
§ 14
(1) Cizinci může být zakázán pobyt na území České republiky
nejméně na jeden rok, jestliže
a) byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody,
pokud se na něj nehledí, jako by nebyl odsouzen,
b) dopustil se v zahraničí jednání, které je podle zákonů České
republiky zvlášť závažným trestným činem5),
c) vykonává neoprávněně výdělečnou činnost,
d) porušil předpisy o omamných látkách6),
e) je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného
pořádku, ochranu zdraví nebo práv a svobod druhých.
(2) Zákaz pobytu na území České republiky (dále jen "zákaz
pobytu") může být zrušen, jestliže pominuly jeho důvody.
(3) O zákazu pobytu a o zrušení zákazu pobytu rozhoduje
Ministerstvo vnitra.
§ 15
(1) Cizinci, kterému byl zakázán pobyt na území České
republiky, se nepovolí vstup na území České republiky po dobu
uvedenou v zákazu pobytu. Před uplynutím této doby lze cizinci
výjimečně povolit krátkodobý pobyt na území České republiky,
jestliže je to odůvodněno zejména humanitárními důvody
a nepovolení pobytu by znamenalo nepřiměřeně tvrdý postup.
(2) Cizinci, kterému byl zakázán pobyt na území České
republiky, se může určit k vycestování do zahraničí přiměřená,
nejdéle však 30 denní lhůta.
Vyhoštění
§ 16
(1) Cizinec, který neoprávněně vstoupí nebo neoprávněně
pobývá na území České republiky, může být vyhoštěn.
(2) O vyhoštění rozhoduje Ministerstvo vnitra, které též
zabezpečí provedení vyhoštění.
(3) Na řízení o vyhoštění se nevztahují obecné předpisy
o správním řízení2).
§ 17
(1) Bylo-li rozhodnuto o vyhoštění, je cizinec povinen se
zdržovat do provedení vyhoštění na místě určeném Ministerstvem
vnitra.
(2) Lze-li důvodně očekávat, že cizinec bude mařit nebo
ztěžovat provedení vyhoštění, může být do provedení vyhoštění
zajištěn, nejdéle však na dobu 30 dnů.
§ 18
Překážky vyhoštění
(1) Cizinec nemůže být vyhoštěn do státu, kde by byl ohrožen
jeho život nebo svoboda z důvodu jeho rasy, náboženství,
národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro
politické přesvědčení. To neplatí, jestliže cizinec ohrožuje
bezpečnost státu nebo byl odsouzen za zvlášť závažný trestný
čin5).
(2) Cizinec nemůže být vyhoštěn do státu, který žádá o jeho
vydání pro trestný čin, za který zákon tohoto státu stanoví trest
smrti.
Část čtvrtá
Hlášení a evidence pobytu cizinců
Hlášení pobytu
§ 19
(1) Cizinec, který má vízovou povinnost, je povinen do tří
pracovních dnů ode dne vstupu na území České republiky ohlásit
Ministerstvu vnitra počátek, místo a předpokládanou dobu svého
krátkodobého pobytu na území České republiky.
(2) Cizinec, který nemá vízovou povinnost, je povinen do tří
pracovních dnů ode dne vstupu na území České republiky ohlásit
Ministerstvu vnitra počátek, místo a předpokládanou dobu svého
krátkodobého pobytu na území České republiky, pokud tento pobyt
trvá déle než 30 dnů.
(3) Hlášení pobytu cizinců, kteří na území České republiky
pobývají dlouhodobě nebo trvale se řídí stejnými předpisy jako
hlášení pobytu občanů7).
(4) Za cizince ubytovaného v ubytovacím zařízení hlásí pobyt
Ministerstvu vnitra provozovatel tohoto zařízení.
§ 20
Provozovatel ubytovacího zařízení je povinen
a) zapsat počátek a skončení ubytování cizince do domovní knihy
a předložit kopii zápisu do pěti dnů Ministerstvu vnitra,
b) potvrdit počátek a skončení ubytování cizince na dokladu
o udělení víza,
c) předložit domovní knihu na požádání Ministerstvu vnitra nebo
jinému oprávněnému orgánu,
d) uschovat domovní knihu po dobu pěti let od provedení posledního
zápisu o ubytování cizince a na požádání ji předložit
Ministerstvu vnitra.
Část pátá
Povinnosti cizinců a dalších osob
§ 22
Povinnosti cizinců
Cizinec je povinen
a) dodržovat zákony a ostatní obecně závazné právní předpisy
platné na území České republiky,
b) v řízení podle tohoto zákona uvádět pravdivě a úplně všechny
požadované údaje,
c) neprodleně hlásit Ministerstvu vnitra nebo nejbližšímu útvaru
Policie České republiky případnou ztrátu nebo odcizení dokladu
o udělení víza nebo průkazu povolení k pobytu anebo cestovního
dokladu,
d) pokud po dobu dlouhodobého nebo trvalého pobytu na území České
republiky užívá motorové vozidlo registrované v zahraničí,
neprodleně ohlásit tuto skutečnost Ministerstvu vnitra,
e) na požádání Ministerstva vnitra neprodleně prokázat, že účel
dlouhodobého pobytu a podmínky, za kterých byl tento pobyt
povolen nebo bylo rozhodnuto o prodloužení doby stanovené
povolením k dlouhodobému pobytu (§ 8 odst. 2), trvají, je-li
důvodná obava, že zanikly.
§ 23
Kdo bez právního důvodu získá platný cestovní doklad cizince,
doklad o udělení víza nebo průkaz povolení k pobytu, je povinen
jej neprodleně odevzdat federálnímu ministerstvu vnitra nebo
nejbližšímu útvaru Federálního policejního sboru nebo Policie
České republiky nebo Policejního sboru Slovenské republiky.
§ 24
(1) Státní orgán nebo územní orgán správy jsou povinny
neprodleně oznámit Ministerstvu vnitra vznik skutečnosti, která
může být důvodem pro zákaz pobytu cizince na území České
republiky.
(2) Orgán činný v trestním řízení je povinen neprodleně
oznámit Ministerstvu vnitra zahájení trestního řízení vůči cizinci
a zahájení řízení o vydání cizince jinému státu.
(3) Útvar Policie České republiky nebo orgán činný v trestním
řízení je povinen neprodleně oznámit Ministerstvu vnitra zadržení
nebo zajištění cizince nebo jeho vzetí do vazby.
§ 25
(1) Dopravce, který dopraví na území České republiky vzdušnou
nebo vodní cestou cizince bez dokladů opravňujících jej ke vstupu
na území České republiky, je povinen zajistit jeho dopravu zpět do
zahraničí.
(2) Povinnost podle odstavce 1 dopravce nemá, pokud byl
Ministerstvem vnitra umožněn cizinci vstup na území České
republiky nebo pokud bylo vízum udělené cizinci v zahraničí
zrušeno Ministerstvem vnitra před vstupem na území České
republiky.
§ 26
Náklady spojené s vycestováním cizince, kterému nebyl povolen
vstup na území České republiky nebo je vyhošťován, nese cizinec.
Nemůže-li cizinec tyto náklady uhradit, nese je
a) dopravce, který je povinen zajistit dopravu cizince podle § 25,
b) ten, kdo cizince neoprávněně zaměstnal na území České
republiky,
c) ten, kdo cizince pozval na území České republiky pozváním
ověřeným Ministerstvem vnitra,
d) Ministerstvo vnitra v ostatních případech.
Část šestá
Přestupky
§ 27
(1) Přestupku podle tohoto zákona se dopustí ten, kdo
a) neoprávněně pobývá na území České republiky,
b) maří výkon rozhodnutí o zákazu pobytu nebo vyhoštění,
c) provede nebo si nechá provést neoprávněně změny v dokladech
opravňujících jej ke vstupu na území České republiky nebo
v průkazu povolení k pobytu,
d) poruší jinou povinnost stanovenou tímto zákonem, pokud se
takovým jednáním ztíží plnění úkolů státní správy.
(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) a b) lze uložit
pokutu do 10 000 Kčs, za přestupek podle odstavce 1 písm. c)
pokutu do 5 000 Kčs a za přestupek podle odstavce 1 písm. d)
pokutu do 1 000 Kčs.
(3) Výnos z pokut je příjmem státního rozpočtu České
republiky.
§ 28
(1) Přestupky podle tohoto zákona projednávají orgány
Ministerstva vnitra příslušné podle místa dlouhodobého nebo
trvalého pobytu cizince a v ostatních případech orgány
Ministerstva vnitra příslušné podle místa spáchání přestupku.
(2) Pokuty za přestupky mohou ukládat a vybírat v blokovém
řízení orgány uvedené v odstavci 1.
(3) Pokuty vymáhají finanční úřady v České republice a daňové
úřady ve Slovenské republice.
Část sedmá
Ustanovení společná, přechodná a závěrečná
§ 30
(1) Způsobilost k právním úkonům podle tohoto zákona má
cizinec starší 15 let, nebyl-li rozhodnutím soudu zbaven
způsobilosti k právním úkonům nebo nebyla-li jeho způsobilost
k právním úkonům omezena.
(2) Za cizince mladšího 15 let a cizince, který je zbaven
způsobilosti k právním úkonům nebo jehož způsobilost k právním
úkonům je omezena, jedná zákonný zástupce.
§ 30a
(1) Pozbude-li cizinec na území České republiky cestovní
doklad a nemůže-li si nezávisle na své vůli opatřit cestovní
doklad jiného státu, vydá mu Ministerstvo vnitra na žádost
cestovní průkaz totožnosti opravňující cizince k vycestování
z území České republiky.
(2) Cizinci, kterému byla prodloužena platnost průkazu
povolení k pobytu podle § 10 odst. 3, může Ministerstvo vnitra
vydat na žádost cestovní průkaz totožnosti, který cizince
opravňuje k jednorázovému vycestování z území České republiky
a k návratu do České republiky.
(3) Cestovní průkaz totožnosti lze vydat s platností nejdéle
na 180 dnů.
§ 31
Působnost Ministerstva vnitra podle tohoto zákona vykonává ve
věcech cizinců požívajících výsad a imunit podle zákona nebo
mezinárodního práva Ministerstvo zahraničních věcí.
§ 32
(1) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, vztahují se na
řízení podle tohoto zákona obecné předpisy o správním řízení.2)
(2) zrušen
§ 32a
Ministerstvo vnitra je oprávněno:
a) v řízení podle tohoto zákona vyžadovat opis z evidence
Rejstříku trestů České republiky,
b) snímat a evidovat daktyloskopické otisky cizince, kterému byl
zakázán pobyt nebo který je vyhošťován.
§ 33
(1) Žádosti podle § 5, 8 a 12 se podávají na úředních
tiskopisech. Vzor tiskopisů stanoví Ministerstvo vnitra po
projednání s Ministerstvem zahraničních věcí.
(2) Cizinec hlásí svůj pobyt podle § 19 a používání
motorového vozidla registrovaného v zahraničí podle § 22 písm. d)
na úředních tiskopisech. Vzor tiskopisů stanoví Ministerstvo
vnitra.
(3) Vzor průkazu povolení k pobytu stanoví Ministerstvo
vnitra.
(4) Pozvání podle § 2 odst. 3 písm. c) se podává na úředním
tiskopisu. Vzor tiskopisu stanoví Ministerstvo vnitra.
§ 34
Víza a povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu udělená
podle dosavadních předpisů se považují za udělená podle tohoto
zákona.
§ 34a
Ministerstvo vnitra stanoví právním předpisem výši peněžní
částky uvedené v § 2 odst. 3 písm. a).
§ 35
Zrušují se:
1. zákon č. 68/1965 Sb., o pobytu cizinců na území Československé
socialistické republiky,
2. vyhláška ministerstva vnitra č. 69/1965 Sb., kterou se vydávají
podrobnější předpisy o pobytu cizinců na území Československé
socialistické republiky,
3. vyhláška ministerstva vnitra č. 2/1949 Sb., o obnově vízové
povinnosti ve styku s Francií.
1) Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících.
2) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
3) § 189 až 192 a § 195 trestního zákona.
4) § 2 odst. 2 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti.
5) § 41 odst. 2 trestního zákona.
6) Zákon ČNR č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými
toxikomaniemi.
Zákon SNR č. 46/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými
toxikomaniemi.
Nařízení vlády ČSR č. 192/1988 Sb., o jedech a některých
jiných látkách škodlivých zdraví, ve znění pozdějších
předpisů.
Nařízení vlády SSR č. 206/1988 Sb., o jedech a některých
jiných látkách škodlivých zdraví, ve znění pozdějších
předpisů.
7) Zákon č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů.
Vyhláška federálního ministerstva vnitra č. 146/1982 Sb.,
kterou se provádí zákon o hlášení a evidenci pobytu občanů.
8) Zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích.
Zákon SNR č. 372/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších
předpisů.
Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
Zákon č. 385/1990 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 40/1974 Sb.,
o Sboru národní bezpečnosti, ve znění zákona č. 74/1990 Sb.,
a o některých opatřeních k vyřizování přestupků v působnosti
České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění zákona č.
333/1991 Sb.