123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky

Schválený:
123/1992 Sb.
ZÁKON
ze dne 4. března 1992
o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky
Změna: 190/1994 Sb.
Změna: 150/1996 Sb.
Změna: 159/1998 Sb.
Změna: 159/1998 Sb. (část), 160/1998 Sb.
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
 
Část první
Základní ustanovení
 
§ 1
Účel a působnost zákona
(1) Účelem zákona je stanovit podmínky pro vstup a pobyt cizinců na území České republiky a pro vycestování cizinců z území České republiky do zahraničí.
(2) Tento zákon se nevztahuje na cizince, kteří požádali o přiznání postavení uprchlíka, nebo kterým bylo postavení uprchlíka na území České republiky přiznáno, pokud zvláštní předpisy1) nestanoví jinak.
(3) Cizincem podle tohoto zákona je každý, kdo podle zákonů České republiky není jejím občanem.
 
§ 2
Vstup na území České republiky
(1) Cizinec smí vstoupit na území České republiky, pobývat na něm a vycestovat z území České republiky do zahraničí jen s platným cestovním dokladem opatřeným vízem České republiky, nestanoví-li jinak tento zákon nebo mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána. Vízum se nevyžaduje, stanoví-li tak vláda České republiky.
(2) Při vstupu na území České republiky nebo při vycestování z území České republiky do zahraničí smí cizinec překročit státní hranice České republiky jen na hraničních přechodech určených pro mezinárodní cestovní styk, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána.
(3) Cizinec je povinen při překročení státních hranic České republiky podrobit se kontrole Ministerstva vnitra. Jestliže jde o překročení státních hranic České republiky za účelem krátkodobého pobytu (§ 4), pro který se nevyžaduje udělení víza, je cizinec při kontrole povinen na požádání kontrolního orgánu předložit
a) peněžní částku ve výši nezbytných nákladů na svůj pobyt na území České republiky a na vy-cestování do státu, jehož cestovním dokladem se prokázal, nebo
b) doklady potvrzující zajištění peněžní částky podle písmena a), anebo
c) pozvání ověřené Ministerstvem vnitra obsahující údaje k osobě zvaného a zvoucího a době, na kterou se zve, nepřesahující dobu stanovenou příslušnou mezinárodní smlouvou (§ 2 odst. 1), kterým se potvrzuje, že ten, kdo cizince na území České republiky pozval, zajistí prostředky k jeho pobytu a uhradí náklady spojené s jeho vycestováním.
(4) Vízum udělené v zahraničí diplomatickou misí České republiky nebo konzulárním úřadem může být před vstupem cizince na území České republiky zrušeno Ministerstvem vnitra z důvodů uvedených v § 14 odst. 1 písm. b), d) a e).
(5) Cizinci, u něhož se ke vstupu na území České republiky nevyžaduje vízum, může Ministerstvo vnitra vstup na území České republiky odepřít z důvodů uvedených v § 14 odst. 1 písm. b), d) a e), a vztahuje- -li se na něho povinnost stanovená v odstavci 3, též z důvodu nesplnění této povinnosti.
 
Část druhá
Pobyt na území České republiky
 
§ 3
Cizinec smí pobývat na území České republiky krátkodobě, dlouhodobě nebo trvale.
Krátkodobý pobyt
 
§ 4
(1) Cizinec je oprávněn pobývat krátkodobě na území České republiky po dobu stanovenou vízem; nemusí-li být cestovní doklad opatřen vízem, po dobu stanovenou vládou České republiky nebo mezinárodní smlouvou, jíž je Česká republika vázána.
(2) Krátkodobý pobyt se povoluje nejdéle na dobu 180 dnů. Pokud byl krátkodobý pobyt povolen na dobu kratší než 180 dnů, může být na žádost cizince Ministerstvem vnitra prodloužen. Žádost se podává nejpozději tři pracovní dny před uplynutím této doby. O žádosti rozhodne Ministerstvo vnitra neprodleně, nejpozději však do ukončení doby krátkodobého pobytu.
 
§ 5
(1) Vízum ke krátkodobému pobytu uděluje na žádost cizince v zahraničí diplomatická mise nebo konzulární úřad České republiky a na území České republiky Ministerstvo vnitra.
(2) K žádosti o udělení víza a k žádosti o prodloužení doby povoleného krátkodobého pobytu stanovené vízem ke krátkodobému pobytu je cizinec povinen na požádání předložit doklady potvrzující zajištění prostředků k pobytu a k vycestování z území České republiky do zahraničí.
(3) Orgán oprávněný k udělení víza ke krátkodobému pobytu může jeho udělení podmínit složením peněžité částky ve výši nezbytných nákladů na vycestování cizince z území České republiky do zahraničí. Jestliže cizinec vycestuje bez použití složené finanční částky, tato se mu vrátí.
(4) O žádosti cizince o udělení víza ke krátkodobému pobytu rozhodne příslušný orgán do 30 dnů ode dne podání žádosti.
(5) Na řízení o udělení víza ke krátkodobému pobytu a o prodloužení doby stanovené ke krátkodobému pobytu se nevztahují obecné předpisy o správním řízení2).
Dlouhodobý a trvalý pobyt
 
§ 6
(1) Cizinec je oprávněn pobývat dlouhodobě na území České republiky po dobu stanovenou v povolení k dlouhodobému pobytu.
(2) Dlouhodobý pobyt se povoluje na dobu potřebnou k dosažení jeho účelu, nejdéle však na dobu jednoho roku. Tato doba může být na žádost cizince opakovaně prodloužena, nejdéle však vždy o jeden rok. Žádost se podává nejpozději 14 dnů před uplynutím této doby.
 
§ 7
Cizinec je oprávněn pobývat trvale na území České republiky na základě povolení k trvalému pobytu. Toto povolení pobytu lze udělit zejména za účelem sloučení rodiny, pokud manžel, příbuzný v pokolení přímém nebo sourozenec cizince má trvalý pobyt na území České republiky, v jiných humanitárních případech nebo pokud to je odůvodněno zahraničně politickým zájmem České republiky.
 
§ 7a
Dítě svěřené do náhradní rodinné péče nebo přijaté do ústavní péče rozhodnutím příslušného orgánu, pokud není státním občanem České republiky a nebylo mu uděleno povolení k trvalému pobytu na jejím území, je oprávněno trvale pobývat na území České republiky po dobu náhradní rodinné nebo ústavní péče, je-li alespoň jedna osoba, jíž je dítě svěřeno do náhradní rodinné péče, přihlášena k trvalému pobytu na území České republiky, nebo se na území České republiky nachází ústav, ve kterém je dítě umístěno. Toto oprávnění vzniká dnem právní moci rozhodnutí o svěření dítěte do náhradní rodinné péče nebo rozhodnutí o přijetí dítěte do ústavní péče, nejdříve však dnem 1. srpna 1996.
 
§ 8
(1) Žádost o udělení povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu podává cizinec v zahraničí u diplomatické mise České republiky nebo konzulárního úřadu. Žádost lze podat též na území České republiky Ministerstvu vnitra. Žádost o prodloužení doby stanovené povolením k dlouhodobému pobytu podává cizinec Ministerstvu vnitra.
(2) K žádosti o udělení povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu a k žádosti o prodloužení doby stanovené povolením k dlouhodobému pobytu je cizinec povinen na požádání předložit doklady potvrzující účel pobytu, zajištění prostředků k pobytu, zajištění ubytování a doklady potvrzující jeho bezúhonnost a že netrpí nakažlivou chorobou, jejíž šíření je trestné podle zákona3).
 
§ 9
(1) O žádosti cizince o udělení povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu rozhodne Ministerstvo vnitra do 60 dnů ode dne podání žádosti. Vyhoví-li Ministerstvo vnitra žádosti, udělí příslušná diplomatická mise České republiky nebo konzulární úřad cizinci pobývajícímu v zahraničí vízum; cizinci pobývajícímu na území České republiky vydá Ministerstvo vnitra průkaz povolení k pobytu.
(2) Na rozhodnutí o udělení povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu a o prodloužení doby stanovené povolením k dlouhodobému pobytu se nevztahuje § 47 správního řádu, jestliže se žádosti vyhoví v plném rozsahu, cizinec je starší 15 let a nebyl zbaven rozhodnutím soudu způsobilosti k právním úkonům.
 
§ 10
(1) Průkaz povolení k pobytu obsahuje údaje o totožnosti držitele, jeho státním občanství, místě pobytu a o dalších právních a evidenčních skutečnostech.
(2) Průkaz povolení k pobytu se vydává s platností na dobu stanovenou v povolení k dlouhodobému pobytu nebo na dobu pěti let, jde-li o povolení k trvalému pobytu, nejdéle však na dobu platnosti cestovního dokladu cizince, pokud není dále stanoveno jinak.
(3) Cizinci oprávněnému pobývat trvale na území České republiky, který nemá platný cestovní doklad jiného státu z důvodů nezávislých na jeho vůli, prodlouží Ministerstvo vnitra platnost průkazu povolení k pobytu na dobu pěti let. Povinnost cizince pobývat na území České republiky jen s platným cestovním dokladem v tomto případě neplatí.
(4) Průkaz povolení k pobytu se nevydává cizinci mladšímu 15 let a cizinci zbavenému rozhodnutím soudu způsobilosti k právním úkonům.
(5) Držitel průkazu povolení k pobytu je povinen dbát, aby údaje v něm uvedené odpovídaly skutečnosti. O prodloužení doby platnosti průkazu povolení k pobytu je jeho držitel povinen požádat Ministerstvo vnitra nejpozději 14 dnů před uplynutím doby platnosti průkazu; o provedení jiných změn údajů v průkazu je povinen jeho držitel požádat příslušný orgán do tří pracovních dnů ode dne, kdy změna nastala.
 
§ 11
O zaměstnávání cizinců při jejich pobytu na území České republiky platí zvláštní předpisy4).
 
Část třetí
Skončení pobytu na území České republiky
 
§ 12
(1) Povolení k vycestování z území České republiky do zahraničí po skončení dlouhodobého nebo trvalého pobytu uděluje na žádost cizince Ministerstvo vnitra do 30 dnů ode dne podání žádosti.
(2) Udělení povolení k vycestování může být odepřeno cizinci, proti kterému je v České republice
a) nařízen výkon rozhodnutí pro neplnění vyživovací povinnosti nebo finančních závazků,
b) vedeno trestní stíhání, nebo který nevykonal trest odnětí svobody uložený tuzemským soudem, jestliže mu trest nebyl prominut nebo výkon trestu nebyl promlčen.
(3) Na řízení o udělení povolení k vycestování z území České republiky do zahraničí po skončení dlouhodobého nebo trvalého pobytu se nevztahují obecné předpisy o správním řízení2).
 
§ 13
Zánik oprávnění k pobytu
(1) Oprávnění cizince k dlouhodobému nebo trvalému pobytu na území České republiky zaniká, pokud cizinec pobývá mimo území České republiky nepřetržitě po dobu delší než 180 dnů a předem tento pobyt neoznámil orgánu Ministerstva vnitra.
(2) Oprávnění cizince k dlouhodobému pobytu zaniká též tehdy, jestliže pominul účel nebo zanikly podmínky, za kterých byl dlouhodobý pobyt povolen.
(3) Oprávnění cizince k trvalému pobytu podle § 7a zaniká též tehdy, jestliže pominuly podmínky stanovené v uvedeném ustanovení.
Zákaz pobytu na území České republiky
 
§ 14
(1) Cizinci může být zakázán pobyt na území České republiky nejméně na jeden rok, jestliže
a) byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, pokud se na něj nehledí, jako by nebyl odsouzen,
b) dopustil se v zahraničí jednání, které je podle zákonů České republiky zvlášť závažným trestným činem5),
c) vykonává neoprávněně výdělečnou činnost,
d) porušil předpisy o omamných látkách6),
e) je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo práv a svobod druhých.
(2) Zákaz pobytu na území České republiky (dále jen "zákaz pobytu") může být zrušen, jestliže pominuly jeho důvody.
(3) O zákazu pobytu a o zrušení zákazu pobytu rozhoduje Ministerstvo vnitra.
 
§ 15
(1) Cizinci, kterému byl zakázán pobyt na území České republiky, se nepovolí vstup na území České republiky po dobu uvedenou v zákazu pobytu. Před uplynutím této doby lze cizinci výjimečně povolit krátkodobý pobyt na území České republiky, jestliže je to odůvodněno zejména humanitárními důvody a nepovolení pobytu by znamenalo nepřiměřeně tvrdý postup.
(2) Cizinci, kterému byl zakázán pobyt na území České republiky, se může určit k vycestování do zahraničí přiměřená, nejdéle však 30 denní lhůta.
Vyhoštění
 
§ 16
(1) Cizinec, který neoprávněně vstoupí nebo neoprávněně pobývá na území České republiky, může být vyhoštěn.
(2) O vyhoštění rozhoduje Ministerstvo vnitra, které též zabezpečí provedení vyhoštění.
(3) Na řízení o vyhoštění se nevztahují obecné předpisy o správním řízení2).
 
§ 17
(1) Bylo-li rozhodnuto o vyhoštění, je cizinec povinen se zdržovat do provedení vyhoštění na místě určeném Ministerstvem vnitra.
(2) Lze-li důvodně očekávat, že cizinec bude mařit nebo ztěžovat provedení vyhoštění, může být do provedení vyhoštění zajištěn, nejdéle však na dobu 30 dnů.
 
§ 18
Překážky vyhoštění
(1) Cizinec nemůže být vyhoštěn do státu, kde by byl ohrožen jeho život nebo svoboda z důvodu jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro politické přesvědčení. To neplatí, jestliže cizinec ohrožuje bezpečnost státu nebo byl odsouzen za zvlášť závažný trestný čin5).
(2) Cizinec nemůže být vyhoštěn do státu, který žádá o jeho vydání pro trestný čin, za který zákon tohoto státu stanoví trest smrti.
 
Část čtvrtá
Hlášení a evidence pobytu cizinců
Hlášení pobytu
 
§ 19
(1) Cizinec, který má vízovou povinnost, je povinen do tří pracovních dnů ode dne vstupu na území České republiky ohlásit Ministerstvu vnitra počátek, místo a předpokládanou dobu svého krátkodobého pobytu na území České republiky.
(2) Cizinec, který nemá vízovou povinnost, je povinen do tří pracovních dnů ode dne vstupu na území České republiky ohlásit Ministerstvu vnitra počátek, místo a předpokládanou dobu svého krátkodobého pobytu na území České republiky, pokud tento pobyt trvá déle než 30 dnů.
(3) Hlášení pobytu cizinců, kteří na území České republiky pobývají dlouhodobě nebo trvale se řídí stejnými předpisy jako hlášení pobytu občanů7).
(4) Za cizince ubytovaného v ubytovacím zařízení hlásí pobyt Ministerstvu vnitra provozovatel tohoto zařízení.
 
§ 20
Provozovatel ubytovacího zařízení je povinen
a) zapsat počátek a skončení ubytování cizince do domovní knihy a předložit kopii zápisu do pěti dnů Ministerstvu vnitra,
b) potvrdit počátek a skončení ubytování cizince na dokladu o udělení víza,
c) předložit domovní knihu na požádání Ministerstvu vnitra nebo jinému oprávněnému orgánu,
d) uschovat domovní knihu po dobu pěti let od provedení posledního zápisu o ubytování cizince a na požádání ji předložit Ministerstvu vnitra.
 
§ 21
Evidence pobytu
Evidenci pobytu cizinců vede Ministerstvo vnitra. Pro evidenci pobytu cizinců a poskytování informací o údajích vedených v evidenci platí přiměřeně předpisy o evidenci pobytu občanů7).
 
Část pátá
Povinnosti cizinců a dalších osob
 
§ 22
Povinnosti cizinců
Cizinec je povinen
a) dodržovat zákony a ostatní obecně závazné právní předpisy platné na území České republiky,
b) v řízení podle tohoto zákona uvádět pravdivě a úplně všechny požadované údaje,
c) neprodleně hlásit Ministerstvu vnitra nebo nejbližšímu útvaru Policie České republiky případnou ztrátu nebo odcizení dokladu o udělení víza nebo průkazu povolení k pobytu anebo cestovního dokladu,
d) pokud po dobu dlouhodobého nebo trvalého pobytu na území České republiky užívá motorové vozidlo registrované v zahraničí, neprodleně ohlásit tuto skutečnost Ministerstvu vnitra,
e) na požádání Ministerstva vnitra neprodleně prokázat, že účel dlouhodobého pobytu a podmínky, za kterých byl tento pobyt povolen nebo bylo rozhodnuto o prodloužení doby stanovené povolením k dlouhodobému pobytu (§ 8 odst. 2), trvají, je-li důvodná obava, že zanikly.
 
§ 23
Kdo bez právního důvodu získá platný cestovní doklad cizince, doklad o udělení víza nebo průkaz povolení k pobytu, je povinen jej neprodleně odevzdat federálnímu ministerstvu vnitra nebo nejbližšímu útvaru Federálního policejního sboru nebo Policie České republiky nebo Policejního sboru Slovenské republiky.
 
§ 24
(1) Státní orgán nebo územní orgán správy jsou povinny neprodleně oznámit Ministerstvu vnitra vznik skutečnosti, která může být důvodem pro zákaz pobytu cizince na území České republiky.
(2) Orgán činný v trestním řízení je povinen neprodleně oznámit Ministerstvu vnitra zahájení trestního řízení vůči cizinci a zahájení řízení o vydání cizince jinému státu.
(3) Útvar Policie České republiky nebo orgán činný v trestním řízení je povinen neprodleně oznámit Ministerstvu vnitra zadržení nebo zajištění cizince nebo jeho vzetí do vazby.
 
§ 25
(1) Dopravce, který dopraví na území České republiky vzdušnou nebo vodní cestou cizince bez dokladů opravňujících jej ke vstupu na území České republiky, je povinen zajistit jeho dopravu zpět do zahraničí.
(2) Povinnost podle odstavce 1 dopravce nemá, pokud byl Ministerstvem vnitra umožněn cizinci vstup na území České republiky nebo pokud bylo vízum udělené cizinci v zahraničí zrušeno Ministerstvem vnitra před vstupem na území České republiky.
 
§ 26
Náklady spojené s vycestováním cizince, kterému nebyl povolen vstup na území České republiky nebo je vyhošťován, nese cizinec. Nemůže-li cizinec tyto náklady uhradit, nese je
a) dopravce, který je povinen zajistit dopravu cizince podle § 25,
b) ten, kdo cizince neoprávněně zaměstnal na území České republiky,
c) ten, kdo cizince pozval na území České republiky pozváním ověřeným Ministerstvem vnitra,
d) Ministerstvo vnitra v ostatních případech.
 
Část šestá
Přestupky
 
§ 27
(1) Přestupku podle tohoto zákona se dopustí ten, kdo
a) neoprávněně pobývá na území České republiky,
b) maří výkon rozhodnutí o zákazu pobytu nebo vyhoštění,
c) provede nebo si nechá provést neoprávněně změny v dokladech opravňujících jej ke vstupu na území České republiky nebo v průkazu povolení k pobytu,
d) poruší jinou povinnost stanovenou tímto zákonem, pokud se takovým jednáním ztíží plnění úkolů státní správy.
(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) a b) lze uložit pokutu do 10 000 Kčs, za přestupek podle odstavce 1 písm. c) pokutu do 5 000 Kčs a za přestupek podle odstavce 1 písm. d) pokutu do 1 000 Kčs.
(3) Výnos z pokut je příjmem státního rozpočtu České republiky.
 
§ 28
(1) Přestupky podle tohoto zákona projednávají orgány Ministerstva vnitra příslušné podle místa dlouhodobého nebo trvalého pobytu cizince a v ostatních případech orgány Ministerstva vnitra příslušné podle místa spáchání přestupku.
(2) Pokuty za přestupky mohou ukládat a vybírat v blokovém řízení orgány uvedené v odstavci 1.
(3) Pokuty vymáhají finanční úřady v České republice a daňové úřady ve Slovenské republice.
 
§ 29
Na přestupky a jejich projednávání podle tohoto zákona se vztahují obecné předpisy o přestupcích8).
 
Část sedmá
Ustanovení společná, přechodná a závěrečná
 
§ 30
(1) Způsobilost k právním úkonům podle tohoto zákona má cizinec starší 15 let, nebyl-li rozhodnutím soudu zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo nebyla-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena.
(2) Za cizince mladšího 15 let a cizince, který je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jehož způsobilost k právním úkonům je omezena, jedná zákonný zástupce.
 
§ 30a
(1) Pozbude-li cizinec na území České republiky cestovní doklad a nemůže-li si nezávisle na své vůli opatřit cestovní doklad jiného státu, vydá mu Ministerstvo vnitra na žádost cestovní průkaz totožnosti opravňující cizince k vycestování z území České republiky.
(2) Cizinci, kterému byla prodloužena platnost průkazu povolení k pobytu podle § 10 odst. 3, může Ministerstvo vnitra vydat na žádost cestovní průkaz totožnosti, který cizince opravňuje k jednorázovému vycestování z území České republiky a k návratu do České republiky.
(3) Cestovní průkaz totožnosti lze vydat s platností nejdéle na 180 dnů.
 
§ 31
Působnost Ministerstva vnitra podle tohoto zákona vykonává ve věcech cizinců požívajících výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva Ministerstvo zahraničních věcí.
 
§ 32
(1) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, vztahují se na řízení podle tohoto zákona obecné předpisy o správním řízení.2)
(2) zrušen
 
§ 32a
Ministerstvo vnitra je oprávněno:
a) v řízení podle tohoto zákona vyžadovat opis z evidence Rejstříku trestů České republiky,
b) snímat a evidovat daktyloskopické otisky cizince, kterému byl zakázán pobyt nebo který je vyhošťován.
 
§ 33
(1) Žádosti podle § 5, 8 a 12 se podávají na úředních tiskopisech. Vzor tiskopisů stanoví Ministerstvo vnitra po projednání s Ministerstvem zahraničních věcí.
(2) Cizinec hlásí svůj pobyt podle § 19 a používání motorového vozidla registrovaného v zahraničí podle § 22 písm. d) na úředních tiskopisech. Vzor tiskopisů stanoví Ministerstvo vnitra.
(3) Vzor průkazu povolení k pobytu stanoví Ministerstvo vnitra.
(4) Pozvání podle § 2 odst. 3 písm. c) se podává na úředním tiskopisu. Vzor tiskopisu stanoví Ministerstvo vnitra.
 
§ 34
Víza a povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu udělená podle dosavadních předpisů se považují za udělená podle tohoto zákona.
 
§ 34a
Ministerstvo vnitra stanoví právním předpisem výši peněžní částky uvedené v § 2 odst. 3 písm. a).
 
§ 35
Zrušují se:
1. zákon č. 68/1965 Sb., o pobytu cizinců na území Československé socialistické republiky,
2. vyhláška ministerstva vnitra č. 69/1965 Sb., kterou se vydávají podrobnější předpisy o pobytu cizinců na území Československé socialistické republiky,
3. vyhláška ministerstva vnitra č. 2/1949 Sb., o obnově vízové povinnosti ve styku s Francií.
 
§ 36
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1992.
1) Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících.
2) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
3) § 189 až 192 a § 195 trestního zákona.
4) § 2 odst. 2 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti.
5) § 41 odst. 2 trestního zákona.
6) Zákon ČNR č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi. Zákon SNR č. 46/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi. Nařízení vlády ČSR č. 192/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády SSR č. 206/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví, ve znění pozdějších předpisů.
7) Zákon č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů. Vyhláška federálního ministerstva vnitra č. 146/1982 Sb., kterou se provádí zákon o hlášení a evidenci pobytu občanů.
8) Zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Zákon SNR č. 372/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Zákon č. 385/1990 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti, ve znění zákona č. 74/1990 Sb., a o některých opatřeních k vyřizování přestupků v působnosti České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění zákona č. 333/1991 Sb.

Související dokumenty