281/1996 Sb., o sjednání Smlouvy mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku

Schválený:
281/1996 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Změna: 99/2013 Sb.m.s.
Změna: 32/2020 Sb.m.s.
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 4. prosince 1995 byla v Praze podepsána Smlouva mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Bernu dne 23. října 1996.
Smlouva na základě svého článku 28 odst. 2 vstoupila v platnost dnem 23. října 1996. Tímto dnem pozbyla platnosti ve vztazích mezi Českou republikou a Švýcarskou konfederací Dohoda mezi Československou socialistickou republikou a Švýcarskou konfederací o vzájemném osvobození leteckých podniků od zdanění, sjednaná výměnou nót ze dne 26. dubna 1960, vyhlášená pod č. 8/1963 Sb.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění Smlouvy, jež je pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu financí.
SMLOUVA
mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku
Vláda České republiky a Švýcarská spolková rada,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku,
zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku, a to aniž by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze daňové úniky či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím uspořádání, která se nazývají "treaty-shopping" a která jsou zacílena na získání úlev stanovených ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
se dohodly takto:
Čl.1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).
Čl.2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se uplatňuje na daně z příjmu a z majetku, ukládané jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoliv.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu, z veškerého majetku nebo z částí příjmu nebo majetku, včetně daní ze zisku ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z celkového objemu mezd či platů vyplácených podniky a rovněž daní z přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:
a) v České republice:
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických osob;
(iii) daň z nemovitostí;
(dále nazývané "česká daň");
b) ve Švýcarsku: spolkové, kantonální a obecní daně
(i) z příjmu (celkového příjmu, příjmu z výdělku, příjmu z kapitálu, průmyslových a obchodních zisků, kapitálových zisků a ostatních částí příjmu);
(ii) z majetku (celkového majetku, movitého a nemovitého majetku, obchodních aktiv, vyplaceného majetku a rezerv a ostatních částí majetku);
(dále nazývané "švýcarská daň").
4. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv stejné nebo v zásadě podobné daně, které budou ukládány po dni podpisu této smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
5. Tato smlouva se nebude vztahovat na daně vybírané srážkou u zdroje z výher v loterii.
Čl.3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují podle souvislosti Českou republiku nebo Švýcarsko;
b) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;
c) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo nositele práv, považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;
d) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního státu" označují podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
e) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která má státní občanství některého smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost a sdružení zřízené podle práva platného v některém smluvním státě;
f) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoliv dopravu lodí, člunem nebo letadlem, která je provozována podnikem, jehož místo skutečného vedení je umístěno v jednom smluvním státě, vyjma případů, kdy doprava lodí, člunem nebo letadlem je uskutečňována jen mezi místy v druhém smluvním státě;
g) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě České republiky ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce;
(ii) v případě Švýcarska ředitele Spolkového daňového úřadu nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Pro aplikaci této smlouvy smluvním státem bude mít každý výraz, který v ní není definován, takový význam, jenž mu náleží podle práva tohoto státu, které upravuje daně, na něž se vztahuje tato smlouva, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Čl.4
Rezident
1. Výraz "rezident smluvního státu" označuje pro účely této smlouvy každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa skutečného vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria, a rovněž zahrnuje tento stát a jakýkoliv nižší správní útvar nebo místní úřad tohoto státu. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě nebo majetku tam umístěného.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, bude její postavení určeno následovně:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem toho státu, ve kterém má k dispozici stálý byt; jestliže má k dispozici stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá k dispozici stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, v němž se nachází místo jejího skutečného vedení.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Pro účely této smlouvy výraz "stálá provozovna" označuje trvalé zařízení pro podnikání, jehož prostřednictvím podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu; a
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo, kde se těží přírodní zdroje.
3. Staveniště, stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený vytváří stálou provozovnu, avšak pouze pokud takové stanoviště, takový projekt nebo dozor trvá déle než dvanáct měsíců.
4. Bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku se předpokládá, že výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem vykonávání jakékoliv jiné činnosti, která má pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;
f) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu jakéhokoliv spojení činností uvedených pod písmeny a) až e), pokud celková činnost trvalého zařízení, vyplývající z tohoto spojení, má přípravný nebo pomocný charakter.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba -- jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 -- jedná ve smluvním státě na účet podniku a má k dispozici a obvykle používá plnou moc k uzavírání smluv jménem podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly uskutečňovány prostřednictvím trvalého zařízení pro podnikání, by neučinily z tohoto trvalého zařízení pro podnikání stálou provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem v druhém smluvním státě nebo která vykonává svoji činnost v tomto druhém státě (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jaký má podle zákonů smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy plynoucí z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu nezávislého povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady podniku, vynaložené pro účely této stálé provozovny včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení zisků musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky z důvodu, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Pro účely předchozích odstavců budou zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, stanoveny každý rok stejným způsobem, pokud neexistuje pádný a dostatečný důvod pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmu, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Čl.8
Lodní a letecká doprava
1. Zisky z provozování lodí, člunů nebo letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.
2. Jestliže sídlo skutečného vedení podniku lodní dopravy je na palubě lodi nebo člunu, považuje se za umístěné ve smluvním státě, ve kterém se nachází domovský přístav této lodi nebo člunu, nebo není-li takový domovský přístav, ve smluvním státě, v němž je provozovatel lodi nebo člunu rezidentem.
3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Čl.9
Sdružené podniky
1. Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu,
a jestliže v těchto případech jsou mezi těmito dvěma podniky dohodnuty nebo uloženy takové podmínky v jejich obchodních nebo finančních vztazích, které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky, které, nebýt těchto podmínek, by byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
2. Jestliže zisky, ze kterých byl podnik jednoho smluvního státu zdaněn v tomto státě, jsou také zahrnuty do zisků podniků druhého smluvního státu a následně zdaněny a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny tímto podnikem druhého státu, kdyby podmínky sjednané mezi podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi nezávislými podniky, mohou se příslušné úřady smluvních států vzájemně poradit za účelem dosažení dohody o upravení částky daně uložené ze zisků v obou smluvních státech.
Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto stanovená nepřesáhne 15 procent hrubé částky dividend.
3. Smluvní stát, jehož je rezidentem společnost vyplácející dividendy, osvobodí bez ohledu na ustanovení odstavce 2 od zdanění dividendy vyplácené touto společností, jestliže skutečným vlastníkem dividend je:
a) společnost (jiná než osobní společnost), která je rezidentem druhého smluvního státu a která přímo drží alespoň 10 procent kapitálu společnosti, která dividendy vyplácí, pokud je taková účast vlastněna nepřetržitě po období alespoň jednoho roku; nebo
b) penzijní fond nebo jiná podobná instituce poskytující penzijní plány, na kterých se mohou účastnit fyzické osoby za účelem zajištění starobních, invalidních a sirotčích nebo vdovských dávek, pokud je takový penzijní fond nebo jiná podobná instituce rezidentem druhého smluvního státu, je založen nebo založena a podléhá dohledu v souladu s právními předpisy tohoto druhého státu a penzijní plán je uznáván pro daňové účely v souladu s právními předpisy tohoto druhého státu; nebo
c) centrální banka druhého státu.
4. Odstavce 2 a 3 se nedotýkají zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny.
5. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z akcií podle právních předpisů státu, jehož je společnost, která provádí platbu, rezidentem.
6. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost vyplácející dividendy, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
7. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže jsou tyto dividendy vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém státě.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu podléhají zdanění pouze v tomto druhém státě, pokud je tento rezident skutečným vlastníkem úroků.
2. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo doložkou o účasti na zisku dlužníka, a obzvláště příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher spojených s těmito cennými papíry, obligacemi nebo dluhopisy. Penále ukládané za pozdní platbu se nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku. Výraz "úroky" nezahrnuje žádnou část příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odstavce 5.
3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, v němž mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
4. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
5. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě, vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být zdaněny také ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a v souladu s právními předpisy tohoto státu, ale jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto stanovená nepřesáhne 10 procent hrubé částky licenčních poplatků.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému včetně kinematografických filmů, jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo za užití nebo za právo na užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V tomto případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem ve smluvním státě, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, které jdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují na užití, právo nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky, které plynou rezidentu jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6 a umístěného v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou rezident jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, včetně takových zisků docílených ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení lodí, člunů nebo letadel provozovaných v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku, který slouží provozu těchto lodí, člunů nebo letadel, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.
4. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1, 2 a 3, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je zcizitel rezidentem.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze svobodného povolání nebo jiných činností nezávislého charakteru, podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud nemá pravidelně k dispozici stálou základnu v druhém smluvním státě za účelem provozování svých činností. Jestliže má takovou stálou základnu, mohou být příjmy zdaněny ve druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, který lze přičíst této stálé základně.
2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i samostatné činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.
Čl.15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18 a 19 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže:
a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období, která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v příslušném kalendářním roce, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem v druhém státě, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, které má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi, člunu nebo letadla provozovaného v mezinárodní dopravě zdaněny ve smluvním státě, v němž je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné platby, jež rezident jednoho smluvního státu pobírá jako člen správní rady nebo jiného obdobného orgánu společnosti, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident smluvního státu jako na veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec nebo sportovec vykonává svoji činnost.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí na příjmy z činností vykonávaných v jednom msmluvním státě umělcem nebo sportovcem, který je rezidentem druhého smluvního státu, jestliže je v prvně zmíněném státě vystoupení zcela nebo převážně financováno z veřejných fondů druhého smluvního státu nebo jeho nižšího správního útvaru nebo místního úřadu. V takovém případě podléhá příjem zdanění jen ve druhém smluvním státě.
Čl.18
Penze
Penze a jiné podobné platy vyplácené z důvodu dřívějšího zaměstnání rezidentu jednoho smluvního státu podléhají s výhradou ustanovení článku 19 odst. 2 zdanění pouze v tomto státě.
Čl.19
Veřejné funkce
1.
a) Platy, mzdy a ostatní podobné odměny jiné než penze vyplácené jedním smluvním státem, jeho nižším správním útvarem nebo místním úřadem fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu, správnímu útvaru nebo úřadu podléhají zdanění pouze v tomto státě.
b) Tyto platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě, jestliže jsou služby prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se nestala rezidentem tohoto státu pouze za účelem poskytování služeb.
2.
a) Jakékoliv penze vyplácené buď přímo, nebo z fondů, které zřídil některý smluvní stát, jeho nižší správní útvar nebo místní úřad, fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu, jeho nižšímu správnímu útvaru nebo úřadu podléhají zdanění pouze v tomto státě.
b) Tyto penze však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto státu.
3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na platy, mzdy a jiné podobné odměny a penze za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou jedním ze smluvních států, jeho nižším správním útvarem nebo místním úřadem.
Čl.20
Studenti
1. Platy, které student nebo učeň, který je nebo byl bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem v druhém smluvním státě a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem studia nebo výcviku, dostává na úhradu nákladů výživy, studia nebo výcviku, nebudou zdaněny v tomto státě za předpokladu, že takovéto platy plynou ze zdrojů mimo tento stát.
2. Pokud jde o studijní podpory, stipendia a odměny ze zaměstnání, na které se nevztahuje odstavec 1, bude mít student nebo učeň uvedený v odstavci 1 v průběhu studia nebo výcviku právo na stejné vynětí, úlevy nebo snížení daní, jaké náleží rezidentům státu, ve kterém se zdržuje.
Čl.21
Jiné příjmy
1. Příjmy rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o nichž se nepojednává v předcházejících článcích této smlouvy, podléhají zdanění pouze v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy, jiné než příjmy z nemovitého majetku, který je definován v článku 6 odst. 2, jestliže příjemce takových příjmů, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává průmyslovou nebo obchodní činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, jsou skutečně spojeny s takovou stálou provozovnou nebo stálou základnou. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
Čl.22
Majetek
1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, který vlastní rezident jednoho smluvního státu a který je umístěn ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.
2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí provozního majetku stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem, který přísluší ke stálé základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, může být zdaněn v tomto druhém státě.
3. Majetek představovaný loďmi, čluny a letadly, které jsou provozovány v mezinárodní dopravě, a movitým majetkem sloužícím k provozování takovýchto lodí, člunů a letadel podléhá zdanění pouze ve smluvním státě, ve kterém je umístěno skutečné vedení podniku.
4. Všechny ostatní části majetku rezidenta jednoho smluvního státu podléhají zdanění pouze v tomto státě.
Čl.23
Vyloučení dvojího zdanění
1. V případě rezidenta České republiky bude dvojí zdanění vyloučeno následovně:
a) Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do daňového základu, ze kterého se takové daně ukládají, části příjmu nebo majetku, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy rovněž zdaněny ve Švýcarsku, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené ve Švýcarsku. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjem nebo majetek, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn ve Švýcarsku.
b) Jestliže podléhá v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy příjem pobíraný nebo majetek vlastněný rezidentem České republiky zdanění pouze ve Švýcarsku, Česká republika vyjme takový příjem nebo majetek ze zdanění, avšak může, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů nebo zbývajícího majetku tohoto rezidenta, vzít v úvahu vyjmutý příjem nebo majetek.
c) Metoda vynětí může být rovněž, bez ohledu na ustanovení písmene a) tohoto odstavce, v České republice používána, a to za předpokladu, že to umožňují její vnitrostátní právní předpisy a že je to s nimi v souladu.
2. V případě Švýcarska bude dvojímu zdanění zamezeno následovně:
a) Jestliže rezident Švýcarska pobírá příjem nebo vlastní majetek, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn v České republice, Švýcarsko vyjme, s výhradou ustanovení písmene b), takový příjem nebo majetek ze zdanění, avšak může, při výpočtu daně ze zbývajících příjmů nebo zbývajícího majetku tohoto rezidenta, použít sazbu daně, která by byla použita, kdyby vyjmutý příjem nebo majetek takto vyjmut nebyl.
b) Jestliže rezident Švýcarska pobírá dividendy nebo licenční poplatky, které v souladu s ustanoveními článku 10 nebo 12 mohou být zdaněny v České republice, povolí Švýcarsko na základě žádosti úlevu tomuto rezidentu. Úleva může sestávat z:
(i) odpočtu z daně z příjmu tohoto rezidenta v částce rovnající se dani ukládané v České republice v souladu s ustanoveními článku 10 nebo 12; takový odpočet však nepřesáhne tu část švýcarské daně vypočtené před tímto odpočtem, která je přiměřená příjmům, jež mohou být zdaněny v České republice; nebo
(ii) paušálního snížení švýcarské daně určené standardními formuláři, které se vztahují k obecným principům o úlevách, o kterých pojednává bod (i); nebo
(iii) částečného vynětí těchto dividend nebo licenčních poplatků ze švýcarské daně, v každém případě sestávajícího alespoň z odpočtu daně ukládané v České republice z hrubé částky dividend nebo licenčních poplatků.
c) Společnost, která je rezidentem Švýcarska a která pobírá dividendy od společnosti, která je rezidentem České republiky, je pro účely zdanění ve Švýcarsku, pokud jde o takové dividendy, oprávněna k té samé úlevě jaká by byla poskytnuta společnosti, kdyby společnost vyplácející dividendy byla rezidentem Švýcarska.
Švýcarsko určí použitelnou úlevu a upraví postup v souladu se švýcarskými ustanoveními, která se vztahují k provádění mezinárodních dohod Švýcarské konfederace o zamezení dvojího zdanění.
Čl.24
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 uplatní rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo stálé základny, kterou má k dispozici rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků nebo rezidentů tohoto druhého státu, které nebo kteří vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.
3. Pokud se nebudou uplatňovat ustanovení článku 9 odst. 1, článku 11 odst. 5 nebo článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu. Podobně jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelného majetku takového podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného státu.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním nebo více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny jiné podobné podniky prvně zmíněného státu.
5. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 vztahují na daně jakéhokoliv druhu a pojmenování.
6. S příspěvky do penzijního plánu, který je založen a pro daňové účely uznáván v jednom smluvním státě, zaplacenými fyzickou osobou nebo jménem fyzické osoby, která nvykonává zaměstnání ve druhém smluvním státě, bude, pro účely stanovení daně splatné fyzickou osobou a zisků podniku, které mohou být zdaněny v tomto státě, v tomto státě nakládáno stejným způsobem a s výhradou stejných podmínek a omezení jako s příspěvky zaplacenými do penzijního plánu, který je pro daňové účely uznáván v tomto státě za předpokladu, že:
a) bezprostředně před tím, než začala pracovat v tomto státě, fyzická osoba nebyla rezidentem tohoto státu a na penzijním plánu se již účastnila a
b) penzijní plán je přijímán příslušným úřadem tohoto státu jako obecně odpovídající penzijnímu plánu uznávanému tímto státem pro daňové účely.
7. Pro účely odstavce 6:
a) výraz "penzijní plán" označuje plán, na kterém se fyzická osoba účastní za účelem zajištění starobních dávek a
b) penzijní plán je ve státě pro daňové účely uznáván, jestliže příspěvky do plánu jsou v tomto státě způsobilé k daňovému odpočtu.
Čl.25
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy, může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit případ příslušnému úřadu kteréhokoliv smluvního státu. Případ musí být předložen do tří let od prvého oznámení opatření, které vede ke zdanění, jež není v souladu s ustanoveními této smlouvy.
2. Příslušný úřad se bude snažit, jestliže bude považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, aby případ rozhodl vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo aplikaci této smlouvy. Mohou rovněž konzultovat za účelem zamezení dvojímu zdanění v případech neupravených ve Smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se taková výměna názorů uskutečnit prostřednictvím komise složené ze zástupců příslušných úřadů smluvních států.
Čl.26
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhání vnitrostátních právních předpisů, které se vztahují na daně všeho druhu a pojmenování ukládané jménem smluvních států nebo jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2.
2. Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny v odstavci 1, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích. Informace obdržené smluvním státem mohou být bez ohledu na výše uvedené použity pro jiné účely, pokud takové informace mohou být použity pro takové jiné účely podle právních předpisů obou států a pokud příslušný úřad státu poskytujícího informace dá souhlas k takovému použití.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) Poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
4. Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadovány informace, druhý smluvní stát použije svých opatření zaměřených na získávání informací, aby získal informace, i když tento druhý stát takové informace nepotřebuje pro své vlastní daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že nemá domácí zájem na takových informacích.
5. Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že informacemi disponuje banka, jiná finanční instituce, pověřenec nebo osoba, která jedná v zastoupení nebo jako zmocněnec, nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na osobě. Pokud je to nezbytné za účelem splnění povinností dožádaného státu podle tohoto odstavce, mají daňové úřady tohoto smluvního státu za účelem získání takových informací pravomoc vymáhat poskytnutí informací, které jsou předmětem tohoto odstavce, a to bez ohledu na odstavec 3 nebo jakákoliv ustanovení ve vnitrostátních právních předpisech tohoto státu, která stanoví jinak.
Čl.27
Diplomaté a konzulární úředníci
1. Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí nebo konzulárních úředníků podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo podle ustanovení zvláštních dohod.
2. Bez ohledu na ustanovení článku 4 bude fyzická osoba, která je členem diplomatické mise nebo konzulárního úřadu jednoho smluvního státu umístěného v druhém smluvním státě nebo v třetím státě, považována pro účely této smlouvy za rezidenta vysílajícího státu, jestliže:
a) nepodléhá, v souladu s mezinárodním právem, v přijímacím státě zdanění z příjmů ze zdrojů mimo tento stát nebo z majetku umístěného mimo tento stát a
b) podléhá ve vysílajícím státě stejné daňové povinnosti ze svých celkových příjmů nebo z majetku, jakou mají rezidenti tohoto státu.
3. Smlouva se nevztahuje na mezinárodní organizace, jejich orgány nebo úředníky ani na osoby, které jsou členy diplomatické mise nebo konzulárního úřadu třetího státu přítomné v jednom smluvním státě a ne-jsou posuzovány v jednom nebo v druhém smluvním státě jako rezidenti, pokud jde o daně z příjmu nebo z majetku.
Čl.28
Vstup v platnost
1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou vyměněny v Bernu co nejdříve.
2. Smlouva vstoupí v platnost výměnou ratifikačních listin a její ustanovení budou prováděna,
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky vyplácené nebo připisované k prvnímu dni nebo později druhého měsíce následujícího po dni, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
b) pokud jde o ostatní daně, pro daňová období počínající prvním dnem nebo po prvním dni ledna roku, v němž Smlouva vstoupí v platnost.
3. Ustanovení diplomatických nót vyměněných 26. dubna 1960 mezi Československem a Švýcarskou konfederací o zamezení dvojího zdanění podniků provozujících leteckou dopravu se ve vztahu mezi Českou republikou a Švýcarskem přestanou uplatňovat ode dne, kterým se začnou uplatňovat ustanovení této smlouvy.
Čl.29
Výpověď
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může Smlouvu písemně vypovědět diplomatickou cestou nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku. V takovém případě se Smlouva přestane uplatňovat:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky vyplácené nebo připisované k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď;
b) pokud jde o ostatní daně, pro daňová období počínající 1. ledna nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno v Praze ve dvojím vyhotovení dne 4. prosince 1995 v českém, německém a anglickém jazyce, přičemž všechny texty jsou autentické. V případě jakýchkoliv rozdílností výkladu mezi českým a německým textem bude rozhodující anglický text.
Za vládu České republiky:
Ing. Ivan Kočárník CSc. v. r.
místopředseda vlády a ministr financí
Za Švýcarskou spolkovou radu:
Sylvia Pauli v. r.
velvyslankyně
Protokol
Vláda České republiky a Švýcarská spolková rada se dohodly v Praze dne 4. prosince 1995 při podepsání smlouvy mezi těmito dvěma vládami o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku na následujících ustanoveních, která tvoří nedílnou součást uvedené smlouvy.
1. K článku 4
Oba státy potvrzují, že právnická osoba, která je založena ve smluvním státě podle právních předpisů tohoto státu a která je obecně v tomto státě osvobozena od daně, je pro účely této smlouvy považována za rezidenta tohoto smluvního státu.
2. K článku 7
Pokud jde o článek 7 odst. 1 a 2, jestliže podnik jednoho smluvního státu prodává zboží nebo vykonává činnost ve druhém státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, budou zisky této stálé provozovny stanoveny pouze na základě té části celkových příjmů za takový prodej nebo činnost, která je přičitatelná skutečné aktivitě stálé provozovny.
Jestliže má podnik stálou provozovnu v případě kontraktů ohledně dozoru, dodání, instalace nebo výstavby průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo budovy nebo veřejných prací, zisky takové stálé provozovny nebudou stanoveny na základě celkové šíře kontraktu, ale budou stanoveny pouze na základě té části kontraktu, která je fakticky vykonávána stálou provozovnou ve státě, kde je stálá provozovna umístěna.
Zisky vztahující se k té části kontraktu, která je vykonávána ústředím podniku, podléhají zdanění jen v tom státě, jehož je podnik rezidentem.
3. K článku 10
a) jestliže v momentu výplaty dividendy nebylo splněno minimální období účasti stanovené v článku 10 odstavci 3 písmenu a) a z toho důvodu byla v momentu výplaty stržena daň stanovená v článku 10 odstavci 2, skutečný vlastník dividendy je oprávněn k refundaci sražené daně, pokud je podmínka minimálního období účasti splněna následně.
b) Pro účely článku 10 odstavce 3 písmene b) se rozumí, že penzijní plán je uznáván pro daňové účely pokud
(i) příspěvky placené účastníkem do penzijního plánu jsou v tomto státě podle právních předpisů tohoto státu zcela nebo zčásti odpočitatelné od zdanitelného příjmu účastníka; nebo
(ii) celá částka příspěvků placených zaměstnavatelem není v tomto státě podle právních předpisů tohoto státu zahrnuta do zdanitelného příjmu účastníka.
Dále se rozumí, že výraz "penzijní fond nebo jiná podobná instituce poskytující penzijní plány uznávané pro daňové účely" rovněž zahrnuje jakýkoli investiční fond, nadaci nebo jinou instituci, do kterého nebo do které mohou investovat výlučně takové penzijní fondy nebo jiné podobné instituce poskytující takové penzijní plány.
4. K článku 12
Pokud jde o odstavec 2, rozumí se, že pokud Švýcarsko nevybírá podle svých vnitrostátních právních předpisů daň u zdroje z licenčních poplatků vyplácených nerezidentům, ustanovení odstavce 2 se nepoužijí a daň stanovená ve smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, nepřesáhne 5 procent hrubé částky licenčních poplatků.
5. K článkům 18 a 19
Rozumí se, že článek 18 a článek 19 odstavec 2, podle toho, o jaký případ jde, nepojednávají pouze o pravidelných platech, ale že rovněž zahrnují platy paušální.
6. K článku 25
V případě, že Česká republika, na základě smlouvy nebo dohody o zamezení dvojímu zdanění uzavřené s nějakou třetí zemí po datu podpisu tohoto protokolu, odsouhlasí zahrnutí arbitrážního ustanovení do takové smlouvy nebo dohody, příslušné úřady České republiky a Švýcarska zahájí co možná nejdříve jednání, aby uzavřely doplňující protokol mající za cíl doplnění arbitrážního ustanovení do této smlouvy.
7. K článku 26
a) Rozumí se, že příslušný úřad žádajícího státu poskytne při požádání o informaci podle článku 26 příslušnému úřadu dožádaného státu následující informace:
(i) totožnost osoby, u které je prováděna kontrola nebo šetření;
(ii) časové období, za které je informace požadována;
(iii) specifikaci požadované informace, včetně jejího charakteru a formy, ve které si žádající stát přeje informaci obdržet od dožádaného státu;
(iv) daňový účel, pro který je informace požadována;
(v) pokud je zná, jméno a adresu jakékoliv osoby, o které se domnívá, že disponuje požadovanou informací;
(vi) prohlášení, že žádající stát využil všech dostupných prostředků na svém vlastním území, aby získal informaci, s výjimkou těch, které by vedly ke vzniku nepřiměřených obtíží.
b) Rozumí se, že standard "předpokládané relevantnosti" je určen k tomu, aby byla umožněna výměna informací v daňových záležitostech v co možná nejširším možném rozsahu a současně, aby bylo zřejmé, že smluvní státy nemají možnost angažovat se ve spekulativních záležitostech, které nemají zřejmou spojitost ve vztahu k probíhající kontrole nebo šetření ("fishing expeditions"), nebo požadovat informaci, u níž je nepravděpodobné, že je relevantní ve vztahu k daňovým záležitostem daného daňového poplatníka. V momentu, kdy písmeno a) obsahuje důležité procesní požadavky, které jsou určeny k tomu, aby bylo zjištěno, že se neobjeví případy "fishing expeditions", pododstavce (i) až (vi) písmene a) nesmí být vykládány tak, že maří efektivní výměnu informací.
c) Rozumí se, že článek 26 Smlouvy nepřikazuje smluvním státům vyměňovat informace automaticky či spontánně.
d) Rozumí se, že v případě výměny informací zůstávají aplikovatelná administrativně procesní pravidla týkající se práv daňových poplatníků stanovená v dožádaném právním státě. Dále se rozumí, že toto ustanovení má za cíl zajistit daňovému poplatníkovi spravedlivý postup a nikoliv zabránit nebo příliš pozdržovat proces výměny informací.
8. Jestliže se dá usuzovat s ohledem na všechny relevantní skutečnosti a okolnosti, že získání výhody plynoucí ze Smlouvy bylo jedním z hlavních cílů jakéhokoliv opatření nebo jakékoliv transakce přímo nebo nepřímo vedoucích k této výhodě, tato výhoda, bez ohledu na jiná ustanovení Smlouvy, nebude poskytnuta ve vztahu k části příjmu nebo majetku, pokud není prokázáno, že poskytnutí této výhody v dané situaci by bylo v souladu s účelem a cílem příslušných ustanovení Smlouvy.
Dáno v Praze ve dvojím vyhotovení dne 4. prosince 1995 v českém, německém a anglickém jazyce, přičemž všechny texty jsou autentické. V případě jakýchkoliv rozdílností výkladu mezi německým a českým textem bude rozhodující anglický text.
Za vládu České republiky:
Ing. Ivan Kočárník CSc. v. r.
místopředseda vlády a ministr financí
Za Švýcarskou spolkovou radu:
Sylvia Pauli v. r.
velvyslankyně
 
Příloha
Sdělení Ministerstva financí České republiky č. j. MF-5860/2017/15-124
ke Smlouvě mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku1) (dále jen "Smlouva") v návaznosti na Mnohostrannou úmluvu o implementaci opatření k boji proti snižování daňového základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám2) (dále jen "Úmluva")
Zpracovatel: Ing. Martin Boreš
Telefon: 257 044 467
Článek 1
Ministerstvo financí České republiky sděluje, že se Smlouva na základě výhrad a notifikací učiněných Českou republikou a Švýcarskem ve vztahu k Úmluvě mění následovně:
1) Nový text preambule Smlouvy zní:
"Vláda České republiky a Švýcarská spolková rada,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku,
zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku, a to aniž by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze daňové úniky či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím uspořádání, která se nazývají "treaty-shopping" a která jsou zacílena na získání úlev stanovených ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
se dohodly takto:".
2) První věta článku 25 odstavce 1 Smlouvy se nahrazuje následující větou:
"Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy, může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit případ příslušnému úřadu kteréhokoliv smluvního státu.".
3) Text odstavce 8 Protokolu se nahrazuje následujícím textem:
"8. Jestliže se dá usuzovat s ohledem na všechny relevantní skutečnosti a okolnosti, že získání výhody plynoucí ze Smlouvy bylo jedním z hlavních cílů jakéhokoliv opatření nebo jakékoliv transakce přímo nebo nepřímo vedoucích k této výhodě, tato výhoda, bez ohledu na jiná ustanovení Smlouvy, nebude poskytnuta ve vztahu k části příjmu nebo majetku, pokud není prokázáno, že poskytnutí této výhody v dané situaci by bylo v souladu s účelem a cílem příslušných ustanovení Smlouvy.".
Článek 2
Výše uvedené změny Smlouvy se v obou smluvních státech provádějí následovně:
1) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje z částek vyplácených nebo připisovaných nerezidentům, jestliže skutečnost dávající vzniknout takovým daním nastala k 1. lednu 2022 nebo později;
2) pokud jde o všechny ostatní daně, na daně ukládané za zdaňovací období začínající 17. července 2021 nebo později; a
3) změna uvedená v odstavci 2) článku 1 se bez ohledu na ustanovení odstavců 1) a 2) tohoto článku provádí na případ předložený příslušnému úřadu smluvního státu k 17. lednu 2021 nebo později, s výjimkou případů, které nebyly způsobilé k předložení k tomuto datu podle Smlouvy před tím, než byla modifikována Úmluvou, a to bez ohledu na zdaňovací období, ke kterému se případ vztahuje.
Ing. Václav Zíka, v. r.
pověřený řízením odboru Daně z příjmů a účetnictví
1) Smlouva mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku byla vyhlášena pod č. 281/1996 Sb., Protokol k ní ve Sb.m.s. č. 99/2013
2) Mnohostranná úmluva o implementaci opatření k boji proti snižování daňového základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám byla vyhlášena pod č. 32/2020 Sb.m.s.

Související dokumenty